Po roce 1989
Součástí změn společenských poměrů po roce
1989 byl zcela odlišný přístup k otázce lidských práv a k svobodě
jednotlivce. Metody "
sociálního inženýrství"
používané minulým režimem se staly neúnosné a s naším směřováním do
vyspělé západní Evropy zcela neslučitelné. Počínaje rokem 1990 lze jen
stěží z nějakých zdrojů určit alespoň přibližný počet Romů v České
republice. Výrazně se také zkomplikovalo pojmenovávání této
skupiny obyvatel, jelikož národnost je dnes vnímána subjektivním
sebeurčením.
Je
pravděpodobné, že většina institucí, jejíž podstatnou část klientely
tvoří Romové, vede jejich evidenci. Především se jedná o odbory
státních a sociálních dávek, Českou správu sociálního zabezpečení,
pracovní úřady, policii, a v neposlední řadě školy v oblastech s vyšší
koncentrací Romů. Na základě takto sesbíraných dat lze efektivněji
připravit dlouhodobou koncepci rozvoje. Taková koncepce je
nepostradatelná a na jejím základě je možné otevírat např.
přípravné ročníky
při základních a zvláštních školách. Tyto jsou samozřejmě otevřené
všem, ale navštěvují je v naprosté většině právě Romové. Tato data je
ale možné použít pouze v případě nějakých lokálních výzkumů, jelikož
není možné takto sbíraná data centrálně evidovat.
I zde existuje jistá
sociální vrstva Romů,
kteří žádnou takovouto institucí evidováni být nemohou. Jestliže
nepobírají žádné sociální ani státní dávky, nepřišli nikdy do konfliktu
se zákonem a nežijí v "
ghettu",
pak samozřejmě nejsou nikde takto nelegálně evidováni. Počet
příslušníků takové skupiny je významně regionálně a podle velikosti
obce diferencován.
Příkladem může být dříve Jihomoravský
kraj, kde je pravděpodobně počet příslušníků této sociální
skupiny vyšší než ve většině jiných regionů. Jedním z důvodů může být
tradice osídlení tamního území Romy, kteří zde byli usedlí již za první
republiky a nebýt genocidy za druhé světové války, mohla být
tamní komunita ukázkovým příkladem úspěšné integrace. I dnes je
odlišnost tohoto regionu patrná na počtu vysokoškolsky vzdělaných Romů,
např. rodina Holomků aj.
Romové a SLDB v roce 1991
Sčítání lidu domů a bytů v roce 1991 bylo postaveno na jiných metodických základech než sčítání minulá (
1970,1980). Pokud jde o evidenci Romů, respektive romské národnosti, tak ji nejvíce ovlivnily následující změny:
- Pojetí národnosti -
národnost byla nově definována na základě sebeurčení, které je
nezpochybnitelné. V dřívějších letech měli pak sčítací komisaři za úkol
označit sčítací arch písmenem A, pokud se domnívají, že sčítané osoby
vykazují vnější znaky příslušnosti k romskému etniku. Zde sice mohlo
také docházet k jistým zkreslením, ale pravděpodobně nepříliš
významným. V roce 1991 byla ale tato praxe zamítnuta.
- Rodný jazyk - rodný
jazyk by mohl být jedním z ukazatelů, ale naprostá většina dnešní mladé
romské generace doma používá češtinu, které je možné přiznat pouze
jistou formu etnolektu. Ale i většina dnešní střední generace Romů
uváděla jako rodný jazyk češtinu nebo slovenštinu, ne však
romštinu.
Výsledkem nové metodiky jsou značně nereprezentativní údaje o počtech Romů. K romské národnosti se v roce 1991 přihlásilo
32 903 osob, dalších
7 664 osob uvedlo jinou národnost než romskou, ale zároveň
romský jazyk jako jazyk mateřský.
Celkem tedy 40 567 osob uvedlo romskou národnost, nebo romštinu, jako mateřský jazyk.
To vzhledem k údajům o početním stavu Romů u nás z roku 1989 jsou na
první pohled zcela jistě údaje nesrovnatelné. Při bližší analýze však
můžeme objevit mnohé zákonitosti, které nejsou hned patrné.
Pro
regionální srovnání počtu Romů můžeme použít údaje Sčítání lidu domů a
bytů z roku 1991 a Evidence národních výborů za rok 1989. Zjistíme, že
se k romské národnosti v roce 1991 v jednotlivých krajích přiznal
relativně stejný podíl z celkového počtu Romů, žijících v ČR, jako byl
zjištěn v roce 1989 (
viz. tab.1) V
grafu 2 jsou patrné tři významnější odchylky, a to v
Jihočeském,
Severočeském a
Jihomoravském kraji.
Tab. 1: Srovnání počtů Romů podle SLDB a Evidence NV z roku 1989Severočeský
kraj se vyznačuje vysokým procentem městského obyvatelstva, Romové zde
byli umisťováni do uvolněných lokalit, aglomerací po sudetských
Němcích. Jednotlivé komunity zde žijí ve větší anonymitě a ve
stavu hluboké dezintegrace. Celkové národní sebeuvědomění je nižší než
v jiných regionech. A naopak výskyt sociopatologických jevů je vyšší.
Graf 1: Srovnání absolutního počtů Romů podle SLDB a Evidence NV z roku 1989Opačným
případem jsou druhé dva kraje, tedy Jihočeský a Jihomoravský. Nižší
míra urbanizace, větší rozptýlení aj., to vše pozitivně ovlivňuje
situaci tamních Romů. Speciálním případem pak je okres a hlavně město
Český Krumlov, zde je soužití poměrně početné romské menšiny dáváno
často za vzor, jak by naše společnost měla v budoucnu fungovat.
Graf 2: Srovnání relativního rozložení Romů v krajích podle SLDB a Evidence NV z roku 1989