Vývoj

Demografické stárnutí je proces, při němž se postupně mění věková struktura obyvatelstva takovým způsobem, že se zvyšuje podíl osob starších 60 let a snižuje se podíl osob mladších 15 let, tj. starší věkové skupiny rostou početně relativně rychleji než populace jako celek.

Z tabulky 1, která vyjadřuje podíly hlavních věkových skupin z úhrnu obyvatelstva v České republice v průběhu let 1991 až 2003, je patrné neustálé snižování percentuálního zastoupení dětské složky (tj. osob mladších 15 let) v populaci v důsledku poklesu porodnosti, což přispívá k výraznému stárnutí naší populace. V roce 1997 u nás poprvé došlo k převaze populace starší 60 let nad dětskou složkou populace a tato převaha se od té doby stále zvětšuje. Podíl osob starších 60 let se sice od roku 1991 zvýšil jen o 1,3 %, ovšem při stávajícím trendu nízké porodnosti a zvyšující se naději dožití můžeme nárůst i nadále očekávat. Mimoto, nejenže se do budoucna výrazně zvýší počet osob v důchodovém věku, ale zároveň se změní i věková skladba starší populace: vzroste podíl osob starších 80 let, tedy těch, u kterých lze předpokládat vyšší potřebnost sociální a zdravotní péče. Naopak k poklesu dětské složky došlo mezi lety 1991 a 2003 velmi výrazně, z 21,1 % na  15,4 %.

Tab. 1: Složení obyvatelstva podle hlavních věkových skupin, ČR, 1991-2003 (v %)

Proces demografického stárnutí lze charakterizovat pomocí indexu stáří, indexů závislosti a indexu ekonomického zatížení:

• Index stáří vyjadřuje, kolik je v populaci obyvatel ve věku 60 let a více na 100 dětí ve věku 0-14 let.
• Index závislosti I vyjadřuje počet dětí ve věku 0-14 let na 100 osob ve věku 15-59 let.
• Index závislosti II  udává počet osob ve věku 60 a více let na 100 osob ve věku 15-59 let.
• index ekonomického zatížení znázorňuje počet dětí ve věku 0-14 let a počet obyvatel ve věku 60 a více let na 100 osob ve věku 15-59 let.

 V následující tabulce tyto ukazatele zřetelně vystihují demografické stárnutí populace České republiky v průběhu devadesátých let a na počátku 21. století. Pokles podílu dětské složky v populaci se jasně odráží ve vývoji indexu závislosti I. i indexu ekonomického zatížení (musíme však vzít v úvahu také fakt, že část osob v produktivním věku je nezaměstnaná nebo ekonomicky neaktivní: ekonomicky neaktivní muži jsou převážně v předčasném důchodu, u žen působí i další faktory, jako například dřívější bariéry pro účast žen v zaměstnání a jejich pečovatelské povinnosti. V důsledku toho je skutečný podíl závislých lidí, tj. poměr těch, kteří  nejsou  výdělečně  činní, k ekonomicky činným, daleko vyšší než podíl vyjádřený indexy závislosti na obyvatelstvu v aktivním věku). Nejpatrnější změnu ovšem můžeme pozorovat u indexu stáří, který vzrostl z 84,4 osob ve věku 60 a více let na 100 osob ve věku 0-15 let v roce 1991 na 124,1 v roce 2003. Vysvětlením je zde opět pokles porodnosti a nárůst naděje dožití při narození.

Tab. 2: Indexy zatížení produktivní složky obyvatelstva, ČR, 1991-2003