demografie - časová řada

 

Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?

celkem se účastnilo: 89347

  demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - populační vývoj Afriky

 
30.06.2005 REPORTÁŽ: Veřejné slyšení k Zelené knize v Senátu.

Ve středu 29. června se v Jednacím sále Senátu Parlamentu ČR konalo veřejné slyšení Výboru pro záležitosti Evropské unie k Zelené knize "Nová mezigenerační solidarita jako odpověď na demografické změny".  Se svými příspěvky vystoupili: S. Ouaki, J. RychtaříkováV. Belling J.Šturma, J. Koucký, P. Wija M. Loužek.

Hlavním cílem Zelené knihy, kterou vydala v březnu 2005 Komise evropských společenství, je otevření diskuse a položení otázek, které vyplývají ze současné situace v Evropě. Evropa prochází výraznými demografickými změnami, mezi než patří klesající porodnost, prodlužování délky života a stárnutí obyvatelstva. Po fázi odborných diskuzí (období konzultace s veřejností končí 1.9.2005) bude vydána tzv. Bílá kniha, která již bude obsahovat návrhy konkrétních řešení. Slyšení zahájila místopředsedkyně Výboru pro záležitosti Evropské Unie Senátu PČR Ludmila Müllerová.

Stéphane Ouaki  z kabinetu komisaře pro zaměstnanost a sociální záležitosti vystoupil v úvodu  se svým příspěvkem k Zelené knize. Upozornil na klesající počet obyvatel Evropské unie, což se týká především obyvatelstva v produktivním věku. Pokles bude mít své důsledky v oblasti zdravotnictví a systému sociální ochrany. Přínos migrace nelze podle něj přeceňovat, s přibývajícím počtem migrantů poroste etnická diverzita populace. Navíc relativně vyšší míra porodnosti, která je u imigrantů pozorována, se s časem přibližuje k míře evidované u většinové společnosti.

Vymezil 3 základní demografické změny, které ovlivňují současnou společnost :

  • Problém nízké porodnosti - Česká republika spolu se Slovenskem a Slovinskem patří k zemím s nejnižší porodností
  • Rostoucí střední délka života
  • Stárnutí generace narozené během tzv. "baby boomu" v období po druhé světové válce


Současné změny ve společnosti se týkají všech věkových skupin. Je důležité uvědomit si místo dítěte a postavení rodiny ve společnosti, zaměřit se na mezigenerační solidaritu a plynulost přechodů mezi jednotlivými životními etapami.

Jitka Rychtaříková z Katedry demografie a geodemografie PřF UK v úvodu svého příspěvku nazvaného Demografický vývoj v České republice a EU vymezila základní demografické charakteristiky evropské populace. Nové členské země, označované jako EU 10, které se na celkové populaci EU podílejí zhruba 16 %, a zvláště Českou republiku, lze v tomto pohledu charakterizovat ve vztahu k ostatním:
  •  vyšší úmrtností
  •  nižší plodností
  •  minimální zkušeností se zahraniční migrací, nízkým migračním saldem
  •  od roku 1994 úbytkem přirozenou měnou

Tab. 1: Vybrané demografické charakteristiky v zemích EU

Pozn.: EU 25 = státy Evropské unie celkem, EU 15 = státy Evropské Unie před rozšířením, EU 10 = nové členské státy

Z uvedeného přehledu je postavení České republiky v rámci Evropské unie zřejmé- ukazatel plodnosti ČR patří s aktuální hodnotou 1,23 dítěte na jednu ženu k nejnižším na světě. Jedinečnost v pozitivním slova smyslu naopak zaznamenáváme v ukazateli kojenecké úmrtnosti, která se u nás v roce 2004 snížila na 3,7 . Pozici České republiky z hlediska střední délky života shrnula Rychtaříková slovy: "střední délka života v ČR je nejlepší na východě ale nejhorší na západě".

Česká republika se vyznačuje relativně nízkým podílem osob starších 65 let, do roku 2050 však lze očekávat nárůst tohoto ukazatele nad průměrnou úroveň. Velmi nízký však je a nadále zůstane i podíl dětí ve věku 0-14 let. Index ekonomické závislosti vyjadřující počet závislých osob (tj. ve věku 0-14 let a 65+) připadající na osoby v produktivním věku (15-64 let) se do roku 2050 podle projekcí zvýší na 78.

Graf 1: Charakteristiky věkové struktury populace EU v letech 2004 a 2050


Zatímco ve Francii je nyní hodnota úhrnné plodnosti (1,9)  jen mírně pod hladinou prosté reprodukce, porodnost v ČR je i nadále velice nízká. Také Rakousko a Německo mají od 70. let zkušenost s nízkou úrovní plodnosti, byla zde však nastolena kultura bezdětnosti a jednoho dítěte, rozdíl mezi chtěným a dosaženým počtem dětí je zde nyní poměrně nízký. Naproti tomu v České republice dlouho převládal model dvoudětné rodiny. V 90. letech se u nás porodnost i plodnost výrazně snižovala, v roce 1994 došlo k poklesu úhrnné plodnosti pod úroveň 1,5 dítěte na jednu ženu, v roce 1995 dokonce pod 1,3, což je označováno jako extrémně nízká plodnost (lowest low fertility). V budoucnu lze sice očekávat nárůst ukazatele úhrnné plodnosti, podle Rychtaříkové však nedojde k plné kompenzaci rození odložených dětí vyššími věkovými skupinami žen. V České republice nastává nová situace, kdy poroste procento bezdětných párů, stále více dětí bude žít bez sourozence.

Mýtus
vztahující se k vlivu propopulačních opatření, neboli "když něco zavedeme, využijí toho především nízkopříjmové skupiny", vyvrací skutečnost  vzestupu plodnosti žen všech vzdělanostních skupin. "Propopulační opatření 70. let v kontextu, v jakém byla, měla smysl," říká Rychtaříková.

Svůj příspěvek autorka zakončila shrnutím hlavních strategií, jak se vypořádat se současnými demografickými změnami. Tyto strategie lze shrnout jako:

  • skloubení rodinné a pracovní kariéry
  • opatření směřující ke skutečné genderové rovnosti
  • racionální a dlouhodobá migrační politika


Vojtěch Belling z Vysoké školy finanční a správní pro posluchače shrnul základní modely rodinné politiky v evropských zemích a charakterizoval jejich hlavní principy.

Za nejstarší princip rodinné politiky považuje model francouzský, který měl hlavně za pravicových vlád propopulační rozměr. Rodinná politika je zde charakteristická výraznou přímou podporou rodiny (prostřednictvím dávek a systému daní). Pomoc státu se zvětšuje s rostoucím počtem dětí v rodině. Podporovány jsou veřejné služby pro rodiny i systém péče o děti (individuální i kolektivní péče).

V konzervativním (středoevropském) modelu je patrná tradice silného sociálního státu. Je zde explicitní podpora rodiny jako instituce soužití manželů a dětí. Podpora rodiny je prováděna prostřednictvím daní (úlev v případě středo- a vysokopříjmových rodin) i sociálních dávek (pro nízkopříjmové rodiny). Dalším prvkem je oproti ostatním modelům dlouhá mateřská a rodičovská dovolená. Naopak není poskytována široká nabídka služeb, protože preferována je individuální péče o členy rodiny.

Skandinávský model
, někdy nazývaný též sociálně demokratický, je spojen se systémem severského sociálního státu. Je zaměřen výhradně na podporu individuálních členů rodiny, ne na rodinu jako celek. Rodinná politika jde ruku v ruce s politikou rovnosti mužů a žen. Je zde vysoká podpora prorodinných služeb (to začíná již od jeslí a ostatních služeb denní péče o nejmenší děti).

Konečně liberální (anglosaský) model je založen na sociální pomoci, reaguje na změnu v příjmové situaci se základním cílem bojovat proti chudobě. Rodina není v tomto modelu nijak výrazně podporována. Finanční podpora je věnována výhradně rodinám ocitajícím se ve špatné ekonomické situaci - nízkopříjmovým rodinám, neúplným rodinám, samoživitelkám apod. Ve většině evropských zemích přitom fungují více či méně smíšené modely rodinné politiky.

Jaroslav Šturma
z Katedry psychologie Filosofické fakulty UK nabídl ve svém příspěvku věnovanému oblasti slučitelnosti profesních a rodinných rolí odlišný pohled na současnou demografickou problematiku.

V úvodu vzpomněl na Matějčkovo vymezení rodiny jako "společenství založeného na vzájemných citových vztazích jednotlivých členů a vzájemném uspokojování psychických potřeb". Dítě Šturma popsal jako nehotový produkt, který iniciuje intuitivní chování rodičů, přičemž tento instinkt není vlastní výlučně matkám; lidé obecně, tedy i otcové, mají schopnost potřebné empatie a péče o dítě.

Rodina má fungovat jako kompatibilní systém, i když se nám nyní může zdát, že péče o dítě je jakousi obětí, s čímž se nové generace usilující o vlastní kariéru jen obtížně vyrovnávají. Je proto nutné přeformulovat toto myšlení a péči o potomstvo chápat jako úkol, přínos a vlastní obohacení.

Šturma se věnoval také problematice jeslové péče. První zařízení tohoto typu začala vznikat v polovině 18. století ve Francii jako zařízení sociálně pediatrická. S rozvojem průmyslu a růstem pracovního využití v období fašismu či komunismu se však potřeba jeslové péče zvýšila, její význam se posunul. Tato forma však byla hodnocena negativně, neboť dítě se ocitalo v tzv. náhradní péči v období tolik důležitém pro jeho rozvoj a vývoj (do 3 let věku). Bylo prokázáno, že děti z jeslí měly horší zdravotní stav, byly opožděné v učení, sociálním a emocionálním rozvoji. "Jesle v těchto etapách fungovaly spíše jako zařízení pro dospělé, nikoliv pro děti samotné", říká Šturma. Podle autora by jesle měly pouze doplňovat to, co rodina nemá (péče v případě nemoci matky, specifických potřeb apod.). Řešení problému slučitelnosti profesních a rodinných rolí nespočívá v rozšíření institucionální péče v ranném období rozvoje dítěte. Podstatná je komplementarita funkcí v rámci rodiny.

Jan Koucký ze Střediska vzdělávaní politiky Pedagogické fakulty UK zdůraznil význam celoživotního učení. To představuje podstatný nástroj integrace a soudržnosti celé společnosti. V dnešní době již nestačí soustřeďovat se pouze na počáteční vzdělávání v dětství a mládí, protože to samo o sobě nestačí na celý život. Společnost se mění mnohem rychleji, než na co nás byla škola schopná připravit.

V celoživotním učení
je proto vedle formálního učení, které probíhá ve školách, stejně podstatné učení neformální a učení informální. Neformální učení se odehrává jinde, než ve školské soustavě. Tvoří ho nejrůznější kurzy, které lidé navštěvují, ať již se jedná o kurzy podnikové či v komunitách, ve kterých se lidé sdružují. Můžeme sem zařadit také knihovny, otevřené univerzity, univerzity pro seniory apod. Informální učení se pak neodehrává v žádných institucích, člověk se však může sám vzdělávat například sledováním naučného pořadu, používáním internetu k učení, učením při práci či zkušenostmi z reálného života.

Evropa dnes hledá způsob, jak tyto 3 oblasti propojit a jakým způsobem uznávat kompetence, které lidé získali jinde než v škole. "Nezáleží totiž, zda se anglicky člověk naučí v kurzech nebo kvůli tomu odjede na rok do Ameriky, důležité je, jak angličtinu nakonec ovládá", uvedl Koucký na příkladu. Význam zákonů o uznávání neformálního a informálního vzdělání spočívá v tom, že bude možné formalizovat, tedy i certifikovat jakoukoli nabytou dovednost a tu pak uplatňovat v různých oblastech života.

V České republice
se ve formální soustavě, tedy ve školách, vzdělávají hlavně děti a mládež. Zatímco ve věku 15 až 19 let je u nás ve  školách vyšší procento lidí, než je tomu v Evropě, v případě lidí starších 30 let je to již nejnižší podíl ze všech zemí. Podíl dospělé populace, která prochází neformálním vzděláním (účastní se různých kurzů, seminářů apod.), je u nás pod evropským průměrem, nepatříme však k nejhorším zemím. Na špičce se v tomto ohledu drží skandinávské státy, Velká Británie či Nizozemí. V České republice je však podíl nejen nízký, ale je hlavně nerovnoměrný mezi jednotlivými vzdělanostními skupinami. Vysokoškoláci se i nadále vzdělávají poměrně často, ale z lidí se základním vzděláním či vyučených tak činí jen málokdo. Podle Kouckého je proto nutné zaměřit se na tuto nejméně vzdělanou skupinu obyvatel, která se dál nevzdělává, protože ta je nejvíce ohrožena nezaměstnaností. Nemůžeme však po dospělých s nízkým vzděláním chtít, aby se vrátili do školních lavic, je nutné jim nabídnout jinou formu učení, které by se přizpůsobila jejich běžnému životu.

V Evropské unii
mnohem častěji než v České republice poskytují další vzdělávání dospělých a seniorů školy. Ty se již dříve, hlavně v průběhu 80. let, přizpůsobily klesajícímu počtu dětí (pokles úrovně plodnosti začal v západních zemích na konci 60. let). Školská soustava se proto pootočila k dospělým a místo toho, aby byly školy zavírány pro nedostatek žáků, začaly nabízet různé rekvalifikace i nové kvalifikace pro dospělé. Pro tento krok je však nutná politická a finanční podpora, protože školy na něco podobného nemají dostatek peněz. Jedním z finančních zdrojů mohou být v tomto ohledu například také strukturální fondy EU.

Petr Wija z Ministerstva práce a sociálních věcí představil Národní program přípravy na stárnutí v ČR na období let 2003-2007. Na vzniku tohoto Národního programu se podílely všechny resorty. Při vytváření programu přípravy na stárnutí a stáří české populace byl brán zřetel na doporučení obsažená v mezinárodních dokumentech a závěrech zásadních konferencí a summitů.  Jde především o: "Mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí" (Vídeň 1982), přijatý Valným shromážděním OSN v roce 1982, a "Zásady OSN pro seniory", přijaté v roce 1991. Posledním stěžejním dokumentem OSN jsou závěry II. světového shromáždění o stárnutí v Madridu ve dnech 8.-12.4.2002, které vytyčují mezinárodní plán přípravy na stárnutí.

Cílem Národního programu přípravy na stárnutí na období let 2003-2007 je vytvoření příznivého celospolečenského klimatu a podmínek pro řešení problematiky stárnutí a seniorů a docílení změny postojů a přístupů na všech úrovních, vedoucí k dosažení "společnosti pro všechny generace".
 
Národního programu přípravy na stárnutí na období let 2003-2007 se zaměřuje na 10 hlavních oblastí:

Etické principy
" vytvářet podmínky pro rovnoprávný a aktivní život seniorů, odstraňovat příčiny nepřípustného omezování základních práv a svobod z důvodu věku a sociálního postavení, potírat diskriminaci a sociální vyloučení seniorů, posilovat mezigenerační solidaritu, soběstačnost, uznat přínos seniorů rodině a společnosti, podporovat postoje porozumění, tolerance a solidarity.

Přirozené sociální prostředí
- rodina jako základní článek společnosti vytváří bezpečný prostor pro život seniorů, pomáhá seniorům udržet si nezávislost, samostatnost, je prostorem mezigenerační solidarity a brání jejich sociálnímu vyloučení.

Pracovní aktivity
- rovnost příležitostí na trhu práce a co nejširší podpora zaměstnávání starších osob a seniorů, vytváření podmínek pro zvýšení zaměstnanosti starších pracovníků.

Hmotné zabezpečení
- posílit význam penzijního připojištění, životního pojištění a jiných forem vytváření finančních rezerv na stáří.

Zdravý životní styl, kvalita života
- podpora zdravého životního stylu a zdravého stárnutí, které vedou ke zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva a omezují růst počtu závislých seniorů. Rozšiřování možností rekondice, rehabilitace a osobního rozvoje.

Zdravotní péče
- zvyšování účinnosti a účelnosti zdravotní péče. Dodržování zásady rovného přístupu ke zdravotní péči, podpora opatření souvisejících s primární a sekundární prevencí. Rozvoj oblastí primární integrované komunitní péče a úzké spolupráce mezi zdravotnickými službami a službami sociální péče při komplexním řešení potřeb seniorů.

Komplexní sociální služby
- vytvoření  systému komplexních sociálních služeb, který se bude dotýkat všech sfér života a bude respektovat práva a individuální potřeby seniorů.

Společenské aktivity - co nejširší účast seniorů na společenském životě je nepostradatelnou podmínkou rozvoje společnosti.

Vzdělávání
- možnost celoživotního vzdělávání je nezbytným předpokladem pro udržení znalostí a schopností stárnoucích osob a seniorů.

Bydlení
- vytvořit podmínky pro důstojné a přiměřené bydlení seniorů, poskytovat seniorům podporu při přizpůsobení bydlení jejich potřebám, zlepšovat podmínky bydlení seniorů s důrazem na jeho individuální charakter.

Silver Economy Network of European Regions - mezinárodní organizace zabývající se problematikou stárnutí. 

Marek Loužek z Centra pro ekonomiku a politiku ve svém příspěvku zaměřeném na vztah stárnutí a ekonomiky vyjádřil svůj nesouhlas s obsahem Zelené knihy. Podle něj je demografický vývoj v jednotlivých členských státech odlišný, a proto by se otázky stárnutí, zvyšování porodnosti apod. měly řešit na národní úrovni, nikoli na úrovni evropských orgánů. Populační růst nezapříčiňuje aktivní růst ekonomiky, neboť nezvyšuje hodnotu HDP na jednoho obyvatele. Podporovat rodinu z veřejných zdrojů není efektivní. Stát se nemá snažit snižovat rozdíl mezi reálným a chtěným počtem dětí, protože nelze z veřejných zdrojů absolutně uspokojovat potřeby části populace.

Ostře se také ohradil proti teorii podpory rovnosti žen a mužů. Podpora rovnosti žen a můžu nevede ke zvyšování porodnosti, ale spíše naopak. Ani aktivní imigrační politika není podle Marka Loužka efektivním řešením problematiky stárnutí a demografických změn. Je příliš nákladná a představuje jen krátkodobé řešení. Imigranti jsou většinou chudí a  minimálně přispívají do systému. "Povinná solidarita není solidaritou" a Evropská unie by proto neměla zasahovat do demografické problematiky jednotlivých členských států.


Demografické informační centrum
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání!
Vaš redakční tým

 
 
 © 2004-2014 Hůle Daniel
+420 774 510 398
hule@demografie.info
 
  Vydavatelem portálu je občanské sdružení - Demografické informační centrum. Obsah vytváří redakční tým zdarma. Portálu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1801-2914.
Demografie.info využívá redakční systém OSTRWE firmy ORA. Design&layout Daniel Hůle.
Pokud není uvedeno jinak, grafy i tabulky vycházejí z datové základny Českého statistického úřadu.
OSTRWE - publikační systém ORA - programování, webdesign, hosting, PHP, MySQL DIC - Demografické informační centrum

 
 
 
Pavlík, Kalibová, Koschin, Burcin
Rychtaříková, Kučera, Roubíček
demography, demografia, demographie
populační vývoj, studia, věda, aktuárská
geografie, demografický, Langhamrová
demografie, demos, analýza, výzkum