Za nejvýznamnější determinantu
budoucího populačního, ekonomického a sociálního rozvoje vyspělých zemí
je dnes považováno demografické stárnutí obyvatelstva. Je
důsledkem nedávného výrazného snižování počtů narozených dětí a
poklesem intezity úmrtnosti ve vyšším věku. Demografické stárnutí
zasahuje nejen jednotlivce, ale týká se i rodin či specifických
populačních skupin a působí na mikro- i makroúrovni. Proces
demografického stárnutí bude v blízké budoucnosti výrazně urychlen
přechodem silných ročníků, narozených po druhé světové válce, do
seniorského věku. V této souvislosti se často mluví o rostoucích
nákladech na důchodové zabezpečení a o ceně zdravotní péče. Snížení
finanční zátěže ve stárnoucích společnostech se stává významnou
strategií populačních politik. Jednou z možností je podpora seniorů v
tom, aby mohli strávit co nejdelší dobu v autonomii/nezávislosti. Z
těchto důvodů se začaly populační politiky stále více orientovat na
participaci a podporu neformálních rodinných i nerodinných sítí.
Současné rodinné struktury jsou výsledkem minulého demografického
vývoje. Pro budoucnost je však důležité nejen znát a analyzovat
základní demografické trendy, ale také formy soužití a tedy také počty
lidí žijících v úplných či neúplných rodinách, osamoceně, nebo v
zařízeních pro seniory.
V České republice byly dosud výstupy ze sčítání zpracovávány vzhledem k počtu domácností nikoliv
podle počtu osob z hlediska formy jejich soužití. Obvykle se pro osoby rozlišují následující formy soužití: manžel/manželka (
úplná rodina), druh/družka (
úplná rodina), dítě v úplné rodině (
legální nebo faktické manželství), dítě v neúplné rodině, osamělý rodič, člen vícečlenné nerodinné domácnosti, přidaná osoba do jakéhokoliv typu domácnosti (
úplné, neúplné, vícečlenné nerodinné), jednotlivec a osoba v zařízení.
Formy soužití (
tabulka 1 a graf 1)
jsou výrazně diferencovány podle pohlaví a podle věku. Vyšší úmrtnost
mužů má za následek větší frekvenci ovdovělých žen, což je ještě
znásobeno tím, že ženy uzavírají sňatek v mladším věku než muži. Tento
vývoj vede k tomu, že ženy ve vyšším věku žijí výrazně častěji samy a
ve vysokém stáří pak v zařízeních pro seniory. Například muži ve věku
80-89 let žijí převážně v úplné rodině (
60%),
zatímco žen žijících v úplných rodinách je pouhých 20%. Nejen tato
procenta jsou odlišná, ale také životní situace dotyčných osob jsou
rozdílné. Uvedených 60% mužů ve věku 80-89 let žije v 54,2% případů
jako manžel, 4,2% jako druh a 1,6% jako přidaná osoba. U žen je tato
struktura velmi odlišná, neboť zmiňovaných 20% se rozkládá na
následující situace: 8,4% jako manželka, 0,4% jako družka a 11,7% jako
přidaná osoba.
Tab 1: Rozložení osob podle pohlaví, věku a formy soužití v ČR, SLDB 2001 v %Poznámka:
Počet osob ve věkové skupině je nepatrně nižší než udávají výsledky
sčítání v důsledku neudáno a nezahrnutí osob žijících v zařízeních jako
zaměstnanci.Graf 1: Struktura osob ve věku 50+ podle formy soužití v České republice; sčítání 2001V
neúplné rodině žijí ve věku 50+ častěji ženy než muži, přičemž rozdíly
jsou v absolutních číslech významnější než ukazují procenta. Ve věku
80-89 let to bylo 2 562 mužů v porovnání s 16 164 ženami. Jedná se
zejména o situaci osamělý rodič s "dítětem". S rostoucím věkem pak
vzrůstá váha přidaných osob. Uvažujeme-li 80-89 leté, pak u mužů 4,41%
osob se rozkládá na: 3,54% osamělý rodič a 0,87% další osoba; u žen
10,79% představuje situaci: 8,44% osamělý rodič a 2,35% přidaná osoba.
V
České republice žije ve věku 80-89 let v zařízeních pro seniory 3,9%
mužů a téměř dvojnásobný podíl žen (7%), v absolutních číslech jsou
tyto relace ještě výraznější tj. 2 562 mužů a 10 488 žen. Celkem žilo v
zařízeních, pokud jde o osoby starší 50 let, v České republice 13 056
mužů a 27 717 žen. Prevalence osob v zařízeních je v České republice
zatím poměrně nízká a činila pro osoby ve věku 85+ u mužů 6,5% a u žen
11,1%. Ve stejné věkové skupině je v zařízeních například ve Švýcarsku
21,2% mužů a 36,6% žen; ve Finsku 13,5% mužů a 21,2% žen; ve Spojeném
království 15,6%mužů a 27,6% žen a v Kanadě 26,5% mužů a 40,4% žen.
Obecně platí v České republice relace známé ze zahraničních studií, a to:
vyšší procento žen žije samotných, nicméně ženy častěji než muži žijí ve vícegeneračních domácnostech (
neúplná rodina typu osamělý rodič s dítětem, resp. jako přidaná osoba).
Výrazně rostoucí počet domácností jednotlivců je historicky novým
jevem. Otázkou zůstává, zda v České republice se naplní aspirace
prezentované v zahraničí, že rodiče nynějších baby-boomových generací
budou mít zajištěnu péči díky svému početnějšímu potomstvu. Připomeňme
si, že
baby-boom v České republice netrval dlouho a intezita plodnosti nedosahovala příliš vysokých hodnot v porovnání se západní Evropou nebo severní Amerikou.
Jitka Rychtaříková