Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?
celkem se účastnilo: 193529
|
22.09.2005 ROZHOVOR: Co (ne) víme o duševním zdraví?
Duševní
zdraví je nedílnou součástí celkového zdravotního stavu jedince. V
současnosti právě tato složka nabývá na důležitosti s tím, jak se
společnost v mnoha ohledech transformuje a mění. Na několik otázek
týkajících se duševních onemocnění nám odpověděla PhDr. Eva Dragomirecká z Laboratoře sociální psychiatrie Psychiatrického centra Praha.
škd:
Duševní zdraví jedince může být narušeno v několika základních
oblastech. Nejčastějšími duševními poruchami jsou v současné době
neurózy, afektivní poruchy (např. deprese) a schizofrenie. Jaké
důsledky mají tato duševní onemocnění na život pacienta? V jakých
oblastech ovlivňují kvalitu jeho života?
ed: Zdá se mi užitečné rozdělení duševních poruch na tzv. "velkou psychiatrii",
na vážné duševní poruchy jako je schizofrenie a jiné psychózy a závažné
formy maniodepresivního a depresivního onemocnění. Tyto nemoci
ovlivňují zásadním způsobem život pacienta a jeho běžné činnosti.
Oblast tzv. "malé psychiatrie" (úzkostné poruchy, lehčí formy deprese, poruchy chování) zahrnuje potíže, které sice zasahují do života, ale lze s nimi do určité míry (a po určitou dobu)
žít. To znesnadňuje interpretaci statistických dat - zatímco
psychotické potíže jsou léčeny ve vysokém procentu a léčená nemocnost
se blíží jejich výskytu v populaci, u neurotických poruch to neplatí.
Pokud není dostatečná nabídka péče nebo je léčba u psychiatrů
stigmatizující, pacienti mohou hledat pomoc v jiném odvětví medicíny,
být léčeni pro potíže jiného typu (např. únavu, somatické bolesti, nespavost) nebo hledat pomoc mimo zdravotní péči.
škd: Lze
nějak obecně shrnout rizikové faktory vzniku nejčastějších duševních
onemocnění? Jakou roli hrají dědičné predispozice ve vzniku duševního
onemocnění? Lze v současné době pozorovat rostoucí výskyt rizikových
faktorů vedoucích ke vzniku duševního onemocnění? Jak je to s duševními
onemocněními vzniklými v důsledku nadměrného užívání návykových látek?
ed: V psychiatrické genetice se hledají predisponující geny zvláště u schizofrenie a maniodepresivních
onemocnění, kde se pozoruje vyšší dědičná zátěž. Podle současných
představ se na vzniku těchto duševních nemocí podílí jak dědičná
složka, tak další vlivy na úrovni somatické (včetně prenatálních) i psychosociální. Proto i léčba zahrnuje kromě farmakoterapie také psychosociální intervence.
V oblasti "malé psychiatrie" (úzkostné poruchy, poruchy chování, lehké formy deprese) se předpokládá větší vliv psychosociálních vlivů.
Sice jsou nám geneticky dány určité temperamentové vlastnosti
jako je labilita nebo stabilita, míra reakcí na podněty apod., ale vliv
sociálního prostředí se zdá být pro nás, sociální živočichy,
podstatnější. Sociální vlivy působí jak na úrovni individuální (výzkumy stresu dokazují, že negativní vliv stresu závisí na sociálním postavení jedince a pocitu kontroly nad vlastním životem), tak hromadné, protože se pozoruje, že určité vlastnosti společnosti mají pozitivní vliv, hovoří se především o sociální soudržnosti. Na opačném pólu pro duševní poruchy z oblasti malé psychiatrie je rizikovým faktorem osamělost a pasivita.
O návykových látkách
nelze hovořit jako o celku - je rozdíl mezi uživateli ilegálních látek
a alkoholu. Ačkoli se u nás více hovoří o drogách, nedosahuje
tento problém zdaleka rozsahu problémů spojených s alkoholem. V našem CIDI šetření (viz dále) bylo problematické užívání alkoholu (diagnóza škodlivého užívání nebo závislosti) u mužů nepřímo úměrné vzdělání (víc problémů měli muži s nižším vzděláním) a souviselo také s velikostní kategorií bydliště (více problémů s alkoholem u mužů v malých obcích). U žen tento vztah ke vzdělání neplatil, byla zde souvislost s rodinným stavem (více problémů u rozvedených žen).
škd: Jaké
je vlastně rozšíření uvedených duševních poruch v populaci? Je
statistická evidence týkající se duševních onemocnění dostatečná? Jsou
k dispozici, vedle informací o počtech hospitalizovaných na
psychiatrické diagnózy a o počtech ošetření v
psychiatrických ambulantních zařízeních , které sleduje
zdravotnická statistika (ÚZIS ČR) ještě nějaké jiné zdroje dat? Jakou roli zde hrají například výběrová šetření? Podle
údajů z výkazu psychiatrie, jehož prostřednictvím ÜZIS ČR sbírá
agregovaná data o počtech prvních ošetření v ambulatních ordinacích
psychiatra, činila v roce 2004 prevalence neurotických poruch
(dg.F40-F49 a F50-F59) 172 případů na 10 000 obyvatel, u schizofrenií (dg. F20-F29) 39 případů na 10 000 osob, u afektivních poruch (F30-F39) to bylo 83,2. Jednalo se jedny z nejčastěji diagnostikovaných skupin duševních onemocnění.
Graf 1: Počet pacientů léčených v psychiatrikých ambulancích podle pohlaví, 2002, ÚZIS ČR
Pozn.: alkohol -
poruchy vyvolané alkoholem (dg. F10 ), jiné psychoaktivní látky -
poruchy vyvolané ostatními psychoaktivními látkami (dg. F11-F19),
schizofrenie - schizofrenie a schizotypální poruchy (dg. F20-F29),
afektivní poruchy (dg. F30-F39), neurózy - neurotické poruchy (F40-F48)
Do
jaké míry tato data vypovídají o skutečném výskytu uvedených poruch v
populaci? Existují nějaké jiné odhady reálného výskytu nemocí v
populaci? ed: Jak už bylo řečeno, zdravotnická statistika eviduje léčenou nemocnost
a nikoli výskyt poruchy v populaci. U psychotických poruch se léčená
nemocnost blíží skutečné nemocnosti více než u úzkostných poruch nebo
lehčích poruch nálady. Ukazatel prvních návštěv v roce v ambulantní
ordinaci vypovídá také o dostupné síti zařízení, nabídce specializovaných pracovišť a do určité míry také o stigmatizaci určitých duševních potíží ve společnosti. Stigmatizace se nemusí týkat jen diagnózy, ale také pracoviště nebo profese ( pacienti mohou dát přednost návštěvě u psychologa před psychiatrem). Zdravotnická statistika je dále ovlivněna nabídkou služeb ( po zřízení jednotky pro léčení poruch příjmu potravy stoupl počet hospitalizací pro tyto poruchy) a pravidly financování nemocniční péče ( např.
délka pobytu, při delším pobytu je pacient propuštěn a předán do
jiného zařízení, tj. v evidenci se to objeví jako dva příjmy). Cílem výběrových šetření je získat představu o "skutečném" výskytu poruchy v populaci, tj. včetně neléčené nemocnosti ( nebo nemocnosti léčené, ale nerozpoznané, kdy je pacient léčen pro jiné než duševní potíže). Výběrová šetření mají zase jiná úskalí - podle našich zkušeností s CIDI šetřením na reprezentativním vzorku obyvatel ČR v roce 1999 jsme získali méně spolehlivé ( podhodnocené)
výsledky o výskytu závislosti, jednak pro nerovnoměrný výskyt tohoto
problému v populaci a horší dostupnost osob, kterých se to týká ( užívání drog), jednak pro snahu respondentů odpovídat sociálně příznivým způsobem ( problémy s alkoholem). Composite International Diagnostic Interview
je strukturovaný diagnostický rozhovor, který se zaměřuje na odhad
výskytu duševních poruch v populaci na základě jejich symptomů. Šetření
umožňující mezinárodní srovnání bylo provedeno v období 1998-2000 v 10
zemích a zahrnovalo více než 37 000 respondentů. V České republice bylo
toto šetření realizováno od září 1998 do listopadu 1999 na
reprezentativním vzorku 1534 respondentů ve věku 18-79 let. Na
základě jeho výsledků bylo zjištěno, že téměř 27% osob daného souboru mělo v životě potíže odpovídající diagnóze duševní poruchy - 30% žen a 24% mužů, nejčastěji se jednalo o neurotické poruchy, poruchy vyvolané užíváním návykových látek a afektivní poruchy. Graf 2: Celoživotní výskyt duševních poruch v populaci podle pohlaví, CIDI, 1999Pozn.: Do kategorie jiné psychoaktivní látky zde nejsou zahrnuty poruchy spojené s užíváním tabáku
škd: Čím
jsou způsobeny rozdíly z hlediska pohlaví? Existují zde nějaké
diference v přístupu mužů a žen k duševnímu zdraví nebo jsou na tom
ženy se svým zdravím skutečně hůře? ed: V našem CIDI šetření dopadly ženy také hůře ( viz graf 2). Predispozice pro úzkostné poruchy a poruchy nálady může být ovlivněna hormonálně
a tedy skutečně mohou ženy těmito poruchami trpět častěji. Určitá část
tohoto rozdílu je ale pravděpodobně způsobena větší ochotou žen přiznat si své potíže, hovořit o nich a především ( to může ovlivnit léčenou nemocnost) vyhledat pomoc. Výskyt schizofrenie se v populaci ( celosvětově) odhaduje na 2% a není pozorován rozdíl mezi muži a ženami. škd: Jak jsme na tom ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi ? ed: Přehled výběrových šetření v 27 zemích ( za ČR zařazeno CIDI šetření) ukázal, že naše výsledky se pohybují spíše pod průměrem evropských zemí než že by ukazovaly vyšší výskyt duševních poruch. Srovnání s neevropskými státy co se týče výskytu deprese ( za ČR zařazeno šetření CIDI) ukazuje podobný výsledek: celoživotní výskyt deprese se ve většině zařazených zemi pohyboval mezi 8% až 12%; v ČR to bylo 7,8%.
Toto srovnání je zajímavé, protože ukazuje nejvyšší hodnoty v USA
a Nizozemsku a velmi nízké hodnoty v Japonsku. Protože se však jedná o
výběrové šetření, nikoli o léčenou nemocnost, lze předpokládat, že měří
- kromě skutečných potíží - také ochotu připustit si potíže
a mluvit o nich ( je známo, že v Japonsku, zvláště pro muže, je velmi ponižující připustit depresivní potíže). škd: Z
údajů zdravotnické statistiky je zřejmé, že zatímco ve struktuře
hospitalizovaných v psychiatrických léčebnách a psychiatrických
lůžkových zařízeních se podíl schizofrenií pohyboval okolo 20 %, u
ambulantních ošetření byl podíl této diagnózy pouze 9 %. Podobná
situace byla u poruch v důsledku abúzu alkoholu a jiných
psychoaktivních látek. Naopak tomu bylo u neuróz a afektivních
poruch - ty byly mnohem častější mezi prvními vyšetřeními ve
srovnání s hospitalizacemi. V čem spočívají tyto odlišnosti? ed: Vyplývá z typu nemoci. U schizofrenie
je nemocniční léčba, alespoň při první atace a po nějakou
dobu nezbytná, pak může být léčena ambulantně. Naopak úzkostné poruchy a poruchy nálady, pokud nehrozí suicidální chování, se léčí převážně v ambulantních programech, nebývá důvod pro hospitalizaci. Graf 3: Struktura hospitalizovaných v psychiatrických léčebnách podle skupin diagnóz, 2003Zdroj : ÚZIS ČR
Graf 4: Struktura pacientů léčených v psychiatrických ambulancích podle skupin diagnóz, 2003 Zdroj:ÚZIS ČR
škd: Výskyt některých duševních problémů se zvyšuje (počet
hospitalizovaných pro psychiatrické diagnózy roste, mezi roky 1990 a
2004 došlo k nárůstu z původních 467 na 100 000 obyvatel na 583, tedy
přibližně o čtvrtinu), kromě závislostí byl nárůst pozorován u
schizofrenií a neuróz. Nárůst je zřejmý také v počtu ambulantních
ošetření, především u afektivních a neurotických poruch. Dochází
skutečně k rozšiřování problému v populaci nebo lidé přistupují ke
svému duševnímu zdraví zodpovědněji, nebojí se problémy přiznat a
konzultovat s odborníkem. Jakou roli v tomto hraje veřejné mínění?
Jakou roli hrají nové poznatky a diagnostické metody? ed: Počet hospitalizovaných nevypovídá o nárůstu nemocných, ale o vyšším počtu hospitalizací. U schizofrenií je to ovlivněno tendencí zkrátit pobyt v nemocnici a omezit dlouhodobé ( nad 1 rok) pobyty. U ambulantních vyšetření se jedná o skutečný nárůst
a pravděpodobně působí více faktorů - větší pozornost praktických
a odborných lékařů k projevům deprese, celková destigmatizace deprese a
úzkostných poruch, především ve velkých městech (vli v médií - známé osobnosti otevřeně hovoří o svých depresivních potížích a léčbě) a možná i ekonomické chování ( velký počet pracovních neschopností pro depresivní potíže u osob v předdůchodovém věku). Graf 5: Vývoj počtu hospitalizací v lůžkových psychiatrických zařízeních (na 100 000 osob)Zdroj: ÚZIS ČR
Graf 6: Vývoj počtu pacientů léčených v psychiatrických ambulancích (na 10 000 osob)Zdroj: ÚZIS ČR
škd: Je
zde nějaká souvislost mezi duševním onemocněním a výskytem některých
specifických příčin smrti? Je například u psychiatrických pacientů
vyšší pravděpodobnost úmrtí určitým způsobem ve srovnání s ostatní
populací?
ed: Existuje mnoho studií úmrtnosti především u schizofrenie, kde byly nalezeny vyšší indexy rizika nejen pro sebevraždy, ale i pro somatické nemoci.
Duševní poruchy
zahrnují celou škálu onemocnění, kterým jsou v Mezinárodní klasifikaci
nemocí a příčin smrti (MKN -10) vymezeny diagnózy s písmenem F (F00-F99).
Patří sem:
-
organické duševní poruchy, dg. F00-F09 (způsobené chorobou mozku),
-
poruchy způsobené užíváním psychoaktivních látek, dg. F10-F19 (alkohol, tabák, drogy), včetně závislostí na těchto látkách
-
schizofrenie a schizotypální poruchy, dg. F20-F29 (schizofrenie a jiné psychotické poruchy, bludy)
-
afektivní poruchy, dg. F30-F39 (mánie, bipolární afektivní porucha, deprese)
-
neurotické poruchy, dg. F40-F48 (fobické úzkostné poruchy, obsedantně-nutkavá porucha, reakce na stres a poruchy přizpůsobení)
-
syndromy poruch chování spojené s fyziologickými poruchami, dg. F50-F59 (poruchy příjmu potravy, poruchy spánku)
-
poruchy osobnosti, dg. F60-F69
-
mentální retardace, dg. F70-F79
-
poruchy psychického vývoje, dg. F80-F89
-
poruchy spojené s obdobím dětství a dospívání, dg. F90-F98.
Šárka Daňková
|
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání! Vaš redakční tým
|