Již podruhé uveřejňujeme analýzu převzatou ze Zpravodaje České demografické společnosti. Autorkou je RNDr. Ludmila Fialová CSc., v současné době pověřená vedením Katedry demografie a geodemografie PřFUK. Text vyšel ve Zpravodaji č. 29 v roce 2003 a zabývá se vývojem umělé potratovosti na území Česka, převážně v generačním pohledu.

Navzdory stále vysoké úrovni se od konce 80. let úroveň umělé potratovosti v České republice trvale snižuje. Nejenom že stále ubývá počtu provedených umělých potratů (z maximálního počtu 114 tisíc v roce 1988 na přibližně 27,5 tisíc v roce 2004); klesala i jejich relativní četnost, a co více, velmi příznivě se mění věková skladba žen, které o umělé ukončení těhotenství žádají.

 

Snad nejlépe celý vývoj dokumentují data o rozdílné věkově specifické potratovosti generací žen narozených po druhé světové válce, které již prožily celé své fertilní období v právním systému umožňujícím za určitých okolností legálně ukončit nechtěné těhotenství ve zdravotnickém zařízení i z jiných než zdravotních důvodů. Stačí porovnat průměrný počet umělých ukončení těhotenství připadající na ženy v určitém věku z jednotlivých generací, neboť ty se vzájemně liší především tím, v jakém období života je zastihly změny vnějších podmínek, významně ovlivňující jejich reprodukční chování. Intenzita umělé potratovosti, která od roku 1958 zpočátku velmi rychle rostla, odrážela v následujících letech jednak populační klima ve společnosti, jednak postoj státních orgánů k umělé potratovosti. Tak její pokles v letech 1963 a 1964 byl důsledkem zpřísnění postoje k interrupcím, zatímco snížení počtu interrupcí v polovině 70. let bylo naopak odrazem příznivého populačního klimatu v této době.

Graf 1: Vývoj počtu potratů (celkem a UPT) a narozených dětí v letech 1953-2004


Po roce 1975 se úroveň potratovosti zvyšovala přímo úměrně poklesu realizované plodnosti a odrážela tak zhoršení populačního klimatu na přelomu 70. a 80. let a zároveň stále liberálnější postoj interrupčních komisí, který se nakonec promítl do jejich zrušení od 1.7.1987. Vývoj  se však hned od následujícího roku zvrátil - zcela nové podmínky vytvořivší se po roce 1989, které lze charakterizovat i jako období s téměř trvalou diskusí o morálních aspektech umělé interrupce, a také jako období, kdy bylo obecně k disposici široké spektrum moderních antikoncepčních přípravků, především pak hormonální antikoncepce. Dodejme, že v roce 1992 byl v rámci začínajících reforem zdravotnictví za provedení interrupce z jiné než zdravotní indikace zaveden správní poplatek.

Počínaje rokem 1989 bylo každým následujícím rokem prováděno stále méně umělých ukončení těhotenství, a to i při rostoucím počtu žen ve věku nejvyšší plodnosti. Poprvé od legalizace v roce 1958 nebyl vývoj umělé potratovosti přímo úměrný vývoji plodnosti a právě více méně paralelní pokles úrovně plodnosti a umělé potratovosti svědčí o zcela evidentní změně chování obyvatelstva. Úhrn ukončených těhotenství (součet těhotenství ukončených porodem a potratem) se tak snížil z 3,67 v roce 1990 na 1,60 v roce 2004 na jednu ženu, ale ve zcela jiné struktuře. Zatímco v roce 1990 připadalo z úhrnu ukončených těhotenství na umělé potraty 42%, v roce 2004 to bylo 20%.

Přesto bývá pokles umělé potratovosti považován za poněkud zdlouhavý, neodpovídající nabídce antikoncepčních prostředků na trhu. Důvodem relativně pozvolného poklesu jsou zřejmě generační rozdíly v pohledu na přijatelnost interrupce. To lze dobře dokumentovat rozdílným vývojem úrovně umělé potratovosti vybraných generací žen, které zastihly změny "vnějšího prostředí" v různých etapách jejich fertilního období.

Na tisíc žen narozených na počátku 50. a také 60. let připadalo do dvaceti let věku v průměru 92 interrupcí. Pro generaci narozenou v roce 1970 byly ve věku do 20 let interrupce dokonce ještě běžnější - na tisíc žen této generace jich připadalo v průměru 201. Naproti tomu pro generace, které vstupovaly do plodného věku v polovině 90. let, bylo již umělé ukončení těhotenství mnohem méně běžnou událostí - na tisíc žen do 20 let připadalo pouze 71 interrupcí. To svědčí o změněném pohledu nejmladších generací na možnost interrupce, a co je důležitější, svědčí především o změně chování, které upřednostňuje volit některou z metod antikoncepce v případě, že ženy nechtějí otěhotnět.

Tab: Kumulativní konečná umělá potratovost podle generací  (na 1000 žen )

Poznámka: Jedná se o kumulovaný ukazatel počtu potratů připadajících na 1000 žen dané generace v určitém věku. Intenzity umělé potratovosti byly spočteny z třetích hlavních souborů.

Že se za poklesem umělé potratovosti skrývají především generační rozdíly v pohledu na problematiku nechtěného těhotenství, dokládá také srovnání konečné potratovosti žen vybraných generací ve vyšším věku. Ženy z generace 1950 mají v současnosti již své plodné období za sebou - do 50 let věku u nich připadalo v průměru na 1 ženu 0,928 interrupcí. Tato generace dospěla do 15. roku věku v roce 1965, kdy bylo legálně možné ukončit těhotenství i z jiné než zdravotní indikace již sedm let a interrupce již byla nejen možným způsobem ukončení nežádoucího otěhotnění, ale způsobem akceptovaným a dostupným bez větších problémů. Intenzita umělé potratovosti byla v těchto letech v podstatě závislá na "přísnosti" interrupčních komisí, jejichž postoj k jednotlivým žádostem se měnil podle postoje oficiálních státních orgánů - v době poklesu porodnosti býval přísnější a větší podíl žádostí býval zamítán, v době přátelštější k rození dětí byly interrupční komise shovívavější. Osmdesátá léta, kdy byl po dlouhodobé přípravě přijat velmi benevolentní zákon umožňující i velmi časné ukončení nežádoucího otěhotnění již bez interrupčních komisí, zastihla tyto ženy již v druhé polovině jejich plodného období. Během devadesátých let se tak počet provedených potratů ženám této generace udržoval na velmi nízké úrovni - především vzhledem k jejich věku.

Ženy o deset let mladší, které vstupovaly do svého plodného období v polovině 70. let, nálady interrupčních komisí pociťovat příliš nemusely. Zhoršení populačního klimatu na přelomu 70. a 80. let je zastihlo na počátku věku nejvyšší plodnosti; tyto ženy volily při nechtěném otěhotnění interrupci častěji než ženy z předchozí generace v témže věku. Teprve od počátku 90. let lze také u této generace pozorovat znatelné snížení úrovně umělé potratovosti, i když i v tomto případě hrál určitou roli dosažený věk. Úrovně, která byla pro předchozí generaci konečná, dosáhla tato generace již zhruba ve 36 letech a do 40 let věku již na tisíc žen ročníku 1960 připadalo v průměru 1008 umělých ukončení těhotenství. Je pravděpodobné, že to bylo asi historické maximum.
 
Graf 2: Kumulace věkově specifických měr umělých potratovostí generací žen narozených v letech 1949/50, 1959/60, 1969/70 a 1979/80 (na 1 ženu)


Velmi zajímavý a zároveň poučný je vývoj umělé potratovosti generací žen narozených na počátku 70. let. Jde o generaci dcer těch matek, které měly ve větší míře jako první možnost ukončit nežádoucí těhotenství umělým potratem, takže lze předpokládat, že i postoj rodinného zázemí k případné interrupci byl stále shovívavější. Tuto generaci zastihla éra plně benevolentního přístupu k interrupcím na samém počátku jejich plodného období a u těchto žen byly až do věku 27 let také zaznamenány vůbec nejvyšší dosažené hodnoty umělé potratovosti. Přesto právě tyto ženy přispěly od počátku 90. let častějším používáním hormonální antikoncepce k rychlému poklesu intenzity umělé potratovosti u nás a je zřejmé, že konečná umělá potratovost těchto mladých žen bude na znatelně nižší úrovni než předchozích dvou generací. Právě vývoj umělé potratovosti těchto žen přispěl významnou měrou k obecnému poklesu úrovně potratovosti od počátku 90. let. Na nejmladší ženy, kterým v roce 2000 bylo teprve 20 let, připadalo zároveň ze sledovaných kohort nejméně provedených interrupcí v tomto věku.

Vzhledem k tomu, že to jsou právě mladší a především nejmladší generace žen, které zcela zásadně přehodnotily postoj k hormonální či jiné účinné antikoncepci a dávají jí rozhodně přednost před interrupcí, lze důvodně očekávat, že se v dalších letech bude úroveň umělé potratovosti u nás dále snižovat.