V analýze, převzaté ze Zpravodaje ČDS (č.30), se RNDr. Miroslava Mašková, CSc. zaměřuje na stárnutí populací v evropských zemích a na jejich srovnání. Autorka působí jako zástupce vedoucího CESES (Centra pro sociální a ekonomické strategie), kde se specializuje na populační vývoj a jeho sociální a politické souvislosti. 

Během druhé poloviny 20. století se podstatně prohloubilo populační stárnutí obyvatelstva Evropy, kterou zde uvažujeme v jejím politickém vymezení daném členstvím zemí v Radě Evropy, tj. včetně Turecka a Zakavkazských zemí. Dále uváděná data se týkají 41 členských zemí a dvou nečlenských (Jugoslávie a Běloruska). Pro tři zbývající malé členské státy (Andorru, Lichtenštejnsko a San Marino) populační projekce OSN nejsou k dispozici. Absolutní počet seniorů starších 65 let se více než zdvojnásobil ze 46 mil. v roce 1950 na 112 mil. v roce 2000 a jejich podíl v celkové populaci se zvýšil z 8% na 14%. V následujících padesáti letech bude stárnutí obyvatelstva dominantním demografickým procesem Evropy. Evropa je v současnosti demograficky nejstarším regionem světa a podle populačních prognóz OSN (revize z roku 2000, střední varianta) si tuto pozici udrží i nadále. Zejména po roce 2030 se její prvenství ještě podstatně zvýrazní.

Tab 1: Stárnutí obyvatelstva vyspělých regionů světa, 2000-2050

V rámci mírného poklesu celkového počtu obyvatelstva budou senioři ve věku nad 65 let v příštích padesáti letech jedinou početně rostoucí věkovou skupinou. Počty dětí ve věku do 15 let i osob v produktivním věku (15-64 let) v tomto období v důsledku dlouhodobého setrvávání úhrnné plodnosti pod hranicí prosté reprodukce poklesnou o 30%, resp. 24%. Odrazí se to i v relativním zastoupení hlavních věkových skupin. Podíl seniorů se zdvojnásobí ze 14% na téměř 28%, podíl dětí klesne o další 4 procentní body. Významné bude především snižování váhy obyvatelstva v produktivním věku (o 10 procentních bodů), které na celoevropské úrovni začne po roce 2015; absolutní a relativní úbytky obyvatelstva této věkové kategorie jsou vývojově novou fází v procesu demografického stárnutí a svědčí o jeho podstatném zintenzivnění. Již během příštích 15 let dojde k vyrovnání počtů dětí a seniorů a v roce 2050 lze očekávat, že v Evropě bude dvakrát více seniorů starších 65 let než dětí ve věku do 15 let.

Tab 2: Vývoj hlavních věkových skupin v Evropě, 2000-2050

Současná úroveň a očekávaný vývoj stárnutí se však v jednotlivých zemích Evropy podstatně liší. Odráží jejich velmi různorodou demografickou situaci vyplývající jednak z nestejné doby ukončení demografické revoluce, jednak z vývoje všech tří hlavních procesů determinujících vývoj věkové struktury - plodnosti, úmrtnosti a migrace - během 20. století. Prognostické údaje za jednotlivé země dokumentují, že heterogenita mezi zeměmi zůstane zachována i nadále. Současně však je patrné, že proces stárnutí bude charakteristický pro všechny země Evropy, že je nevyhnutelný.

Tab 3: Rozložení evropských zemí podle podílu osob ve věku nad 65 let

V Evropě jsou na jedné straně země, jejichž věková struktura je ještě velmi mladá s podílem seniorů pod 6%. Na druhé straně "nejstarší" zemí je Itálie s podílem osob starších 65 let vyšším než 18%, následovaná Řeckem a Švédskem. Do roku 2015 budou rychle stárnout především ty evropské země, ve kterých je stárnutí již podstatněji rozvinuto, a některé další, kde intenzita plodnosti i úmrtnosti v posledních letech podstatně poklesla. K těmto zemím se řadí také Česká republika.

Tab 4: Pořadí evropských zemí podle podílu osob ve věku nad 65 let (v %)

V období 2015-2030 bude intenzivní stárnutí probíhat již ve všech evropských zemích. Kromě efektu nízké úrovně plodnosti a rostoucí naděje dožití bude v řadě zemí ovlivňovat nárůst podílu seniorů i přesun početně silných poválečných ročníků přes hranici 65 let. Po roce 2030 se začnou plně projevovat důsledky rozdílů současných i očekávaných úrovní plodnosti a úmrtnosti. Zatímco v zemích severní a západní Evropy lze podle projekcí OSN očekávat mírné zpomalení procesu stárnutí, v ostatních zemích se bude podíl seniorů výrazně zvyšovat. V demograficky nejstarších evropských zemích jižní a střední Evropy bude podíl seniorů dosahovat více než 30 % z celkového počtu obyvatelstva. Česká republika s téměř 33 % osob ve věku nad 65 let bude podle prognózy zaujímat šestou pozici v Evropě.

Graf 1: Vývoj podílu osob ve věku nad 65 let ve vybraných evropských zemích, 2000-2050


Reakcí na očekávané progresivní stárnutí i na skutečnost, že následující generace starších osob budou zdravější a vzdělanější, je nový koncept přístupu společnosti k populačnímu stárnutí - Aktivní stárnutí - prosazovaný na půdě OSN a dalších mezinárodních organizací. Je založen na změně postoje společnosti ke starým lidem a vychází ze společenské podpory umožňující starším lidem, na základě jejich vlastního výběru a okolností, plně se zapojit do společenského života (pokračovat v ekonomické aktivitě, později odcházet do důchodu, zapojit se do jiných společensky prospěšných činností jako např. dobrovolnictví, pečovatelství, kulturních aktivit atd.). Tento přístup se snaží reagovat na otázky, jak zmírňovat celospolečenské dopady měnících se relací ve věkové struktuře (zejména pro sociální zabezpečení a zdravotnictví) a zároveň zahrnuje humánní aspekty postavení seniorů v populaci s ohledem na zvyšování kvality jejich života. Vzhledem k tomu, že progresivní stárnutí populace lze očekávat i v České republice, je třeba věnovat pozornost praktickému prosazování tohoto konceptu také u nás.

Prameny k tabulkám  a grafu:
Council of Europe. 2001. Recent Demographic Developments in Europe 2001. Strasbourg: Council of Europe Publishing.
United Nations. 2001. World Population Prospects. The 2000 Revision. Volume I: Comprehensive Tables. New York: United Nations.

Miroslava Mašková