5.01.2006 ROZHOVOR: Otcové na rodičovské dovolené?

Koncem roku 2005 vydal Výzkumný ústav práce a sociálních věcí studii Harmonizace rodiny a zaměstnání - Rodiny s otci na rodičovské dovolené. S její autorkou, Olgou Nešporovou, jsme hovořili o výzkumu v českých rodinách i o situaci v evropských zemích. "Dítě přece nemá pouze jednoho rodiče, tak proč by se o něj měla starat výhradně matka?"  říká autorka.

V České republice mají muži možnost čerpat rodičovskou dovolenou od 1. 1. 2001. Jak je to s využíváním této možnosti v praxi? Je možné pozorovat v posledních letech nějaké změny nebo nárůst počtu pečujících otců?

Otců, kteří by v praxi využili svoji možnost čerpat rodičovskou dovolenou, je dnes stále velice málo, i když se jejich podíl na celkovém počtu osob využívajících rodičovskou dovolenou velmi pozvolna zvyšuje. Přesná čísla bohužel neznáme, ale mnoho můžeme odvodit z databáze MPSV ČR o příjemcích státní sociální podpory. Rodič na rodičovské dovolené totiž zpravidla pobírá takzvaný rodičovský příspěvek, který mu má alespoň částečně nahradit ušlou mzdu. Pokud se podíváme na proporci osob pobírajících rodičovský příspěvek, zjistíme, že jsou to v 99 % případů ženy, pouze zhruba 1 % tvoří muži. Přestože tedy byli muži legislativně zrovnoprávněni s ženami v nároku na možnost využít rodičovskou dovolenou pro péči o dítě mladší tří let, reálně tuto možnost využívají zcela výjimečně. Například v roce 2004 byl rodičovský příspěvek vyplácen 3 234 mužům a 274 115 ženám.

Podle výzkumů je muž na rodičovské dovolené považován za něco spíše výjimečného, a to i mezi rodiči malých dětí. Lze nějak souhrnně charakterizovat muže, kteří využívají legislativní možnosti a alespoň po určitou dobu tak na sebe převezmou celodenní péči o malé dítě?

Ta výjimečnost tam jistě je, což je zcela pochopitelné vzhledem k malému rozšíření takových otců mezi rodiči malých dětí i ke skutečnosti, že česká společnost je značně konzervativní co se týká zachovávání tradičních ženských a mužských rolí. Pečovatelská role je tak spojována výhradně s ženami. Mnoho otců se tak dnes nedokáže postarat o své malé děti a jejich okolí to od nich ani nevyžaduje, ani se nad tím nepozastavuje. Naopak muži, kteří se svým dětem intenzivně věnují již od jejich nejútlejšího věku a dokáží se o ně samostatně postarat, vzbuzují na veřejnosti pozornost. Charakterizovat skupinu otců, kteří celodenně pečují o malé děti formou rodičovské dovolené, je velmi těžké, neboť se jedná o značně diverzifikovanou skupinu. Za shodné charakteristiky lze považovat odvahu, kterou tito muži musí prokázat při rozhodnutí zhostit se nelehkého úkolu, která je ovšem v mnohých případech podpořena nebo přímo vyvolána vnějšími okolnostmi. Dále i ochotu a důvěru jejich manželek/partnerek k tomu, aby otcům celodenní péči o dítě přenechaly. V dotazníkovém šetření jsme totiž zjistili, že více než polovina českých žen s dětmi do deseti let by nesouhlasila s tím, aby jejich partner využil rodičovskou dovolenou. 

Vy jste na přelomu roku 2004 a 2005 uskutečnila kvalitativní výzkum zabývající se rodinami s otci na rodičovské dovolené. Měla jste tak příležitost hovořit s oběma rodiči malých dětí ve dvou desítkách rodin. Co tedy rodiny k tomuto kroku vedlo? Je možné vysledovat nějaké hlavní nebo převažující důvody?

Hlavní deklarované důvody, které rodiče vedly k rozhodnutí, že otec celodenně pečoval o malé dítě, se v mnohých rodinách shodovaly. Většinou byly založeny na možnostech pracovního uplatnění obou rodičů a jejich ekonomické situaci, zhruba ve čtvrtině případů pak byl silným i motiv otce pečovat o dítě. Nikdy se samozřejmě nejednalo o jeden prostý důvod, ale vždy se rodiče rozhodovali na základě vzájemné dohody a zvažovali množství faktorů, které jejich rozhodnutí ovlivňovaly. Navíc zde působily i méně vědomé skutečnosti, včetně osobnostních rysů aktérů. Jako hlavní důvody svého rozhodnutí uváděli rodiče nejčastěji ekonomickou situaci rodiny spojenou s uplatněním na pracovním trhu. V těchto rodinách bylo často reálně finančně výhodnější, aby zůstal doma muž, protože žena měla podstatně vyšší mzdu. Dalším důvodem bylo, že muž buď nemohl najít zaměstnání nebo mu nevyhovovalo, zatímco žena možnost zaměstnat se měla a nebo se zaměstnat chtěla, protože to pro ni bylo výhodné (například, aby neztratila zaměstnání, pozici atd.). Dalšími důvody bylo například vědomí, že muž si může během rodičovské dovolené přivydělávat, zatímco žena by nemohla, vědomí o pomoci prarodičů atd. Rozdíly byly samozřejmě také v tom, zda otec zůstal doma s dítětem pouze na kratší (přechodnou) dobu, třeba půl roku, nebo jestli čerpal většinu rodičovské dovolené, a konečně v návaznosti na počet dětí.  

Tyto rodiny tedy do značné míry převrátily genderové stereotypy, podle kterých je muž živitelem rodiny a žena pečovatelkou o rodinu a domácnost. Jak na jejich rozhodnutí reagovali kamarádi, známí  a příbuzní?

Ty reakce byly různé a závisely rovněž na schopnosti mužů svoji situaci svému okolí vhodně podat a dále na sociálním prostředí, ve kterém žili. Velmi zjednodušeně se dá říci, že u žen se tito otcové setkávali častěji s obdivem za to, že zvládají náročnou péči o dítě a domácnost. Reakce mužů byly různé a oproti těm z řad žen byly častěji negativní a výsměšné. Záleželo pak na samotném muži na rodičovské dovolené, jestli se pro vtípky z řad kamarádů na jeho účet (např. o tom, jak kojí) bude trápit nebo je přebije jiným vtipem a pak kamarádům vylíčí, jakou má výhodu, že nemusí chodit do práce a žena ho živí. Takový muž se ze stran těch méně poučených mužů pak mohl setkat i se závistí, jaký to má slastný život. To byli ovšem ti, kteří vůbec netušili, jak je péče o děti a domácnost náročná.

A reakce zaměstnavatelů?

Vzhledem k faktu, že právo muže na rodičovskou dovolenou je legislativně kodifikováno, byly reakce podle výpovědí respondentů většinou korektní. Zaměstnavatel sice většinou nehýřil optimismem za to, že na čas ztrácí pracovníka, ale žádnému z mužů nedělal problémy v tom, aby mu rodičovskou dovolenou umožnil čerpat. Ve dvou případech dokonce paralelně tyto muže zaměstnával na zkrácený úvazek. Odlišná situace však byla zaznamenána v dalších dvou případech - podle výpovědí otců došlo k tomu, že muž byl na základě vědomí zaměstnavatele o tom, že chce brzy nastoupit na rodičovskou dovolenou, propuštěn ze zaměstnání při restrukturalizaci podniku ještě dříve, než tuto možnost mohl využít. Tito dva muži pak již žádné další zaměstnání nenašli a po porodu dítěte pomáhali manželkám s péčí o ně a posléze péči zcela převzali, když jejich manželky nastoupily zpět do zaměstnání.

Pokud je na mateřské a poté rodičovské dovolené žena, automaticky se předpokládá, že vedle péče o dítě obstarává také domácí práce. Jak mají rozvrženou péči o dítě a domácnost v rodinách, kde zůstává doma muž?

V takových rodinách by měl logicky tyto povinnosti převzít muž, ale většinou tomu tak do důsledku není. V žádné ze zkoumaných rodin nedošlo k tomu, že by si s odchodem muže na rodičovskou dovolenou partneři zcela převrátili své role, ale spíše docházelo k jejich sdílení. Kompetence muže se rozšířily o péči o dítě a domácnost, to však neznamenalo, že by žena tyto povinnosti vůbec nedělala. Ženy z takových rodin se v době, kdy nepracovaly, věnovaly rodině poměrně intenzivně a pomáhaly tak svým partnerům v obecně vyšší míře, než jak to činí muži, jejichž manželky jsou na rodičovské dovolené. V tomto to mají muži na rodičovské dovolené většinou lehčí, neboť se můžou do značné míry spolehnout na pomoc partnerky. Navíc bylo zjištěno, že muž většinou v domácnosti nezastane stejné množství práce, jako by vykonala jeho žena, pokud by byla doma. Muži totiž mají daleko silnější tendenci věnovat se přímo dítěti a jaksi upozaďují další povinnosti spojené s péčí o domácnost. Děti tedy se svými otci rozhodně netrpí, možná spíše naopak, muži se jim snaží maximálně věnovat. Ve vykonávání domácích prací pak otcové často spoléhají na pomoc partnerky a ve většině rodin se vyskytuje alespoň jedna domácí činnost, kterou muži ani během rodičovské dovolené nevykonávají. V mém výzkumu to bylo nejčastěji žehlení, které muži přenechávali partnerkám.

Jaká hlavní pozitiva si muži a jejich partnerky ze zkušenosti s  celodenní otcovskou péčí o dítě odnášejí?

Pro muže je zkušenost s péčí o dítě a domácnost většinou nesmírně cenná a zajímavá, protože si vlastně uvědomí, kolik "neviditelné" práce ženy běžně vykonávají, a také si většinou během této doby vybudují velmi úzký vztah se svými dětmi. Důležitý je rovněž kladný dopad na stmelení nukleární rodiny a posílení vzájemných vazeb mezi jejími jednotlivými členy, kteří si musí většinou více vzájemně pomáhat. Ženy pak oceňují podobné přínosy jako muži, a sice utužení vztahu mezi otcem a dítětem, spokojenost dětí i skutečnost, že si jejich partner vyzkoušel, co celá péče o dítě a domácnost obnáší a více si jich pak váží za to, že ji vykonávají.

A naopak, s jakými negativními aspekty se dotázaní potýkali?

Negativních aspektů většina rodičů vnímala řádově méně než aspektů pozitivních. Ženy jich přitom spatřovaly více než muži. Muži na své zkušenosti s rodičovskou dovolenou většinou negativa neviděli, a pokud ano, jednalo se o problémy, které mají osoby na rodičovské dovolené obecně - tedy náročnost péče o děti a dále absenci v zaměstnání či podnikání. Jejich partnerky zmiňovaly těžkou pozici při nástupu do zaměstnání, kdy si dítě vynucovalo jejich přítomnost. Dále také vysokou náročnost celé situace, kdy muž se sice výborně postaral o dítě, ale nezastal všechnu potřebnou práci v domácnosti, kterou pak musely vykonávat ony. Některé matky trápilo i to, že "si dítě neužily", a vyčítaly si, že jsou "špatné matky", když se dítěti více nevěnují.

Jak to vypadá v rodinách v době, kdy jsou již děti větší a oba rodiče opět pracují? Projevuje se nějak zkušenost se zástupností péče i nadále? Například, když dítě onemocní?

Často je tomu tak, že v těchto rodinách se otec i nadále výrazněji podílí na péči o dítě/děti a domácnost a pomáhá v tomto smyslu své partnerce. Z hlediska slaďování rodinné a pracovní sféry je to výhodné například v době, když dítě onemocní a někdo s ním musí zůstat doma. V rodinách, kde muži využili rodičovskou dovolenou, jsou pak rodiče skutečně většinou snadněji zastupitelní a není tedy problém, aby volno na ošetřování nemocného dítěte čerpal jeho otec. Rodiče se pak často rozhodují podle aktuálního zaměstnání a doma zůstává ten z nich, pro kterého absence v práci přináší méně komplikací nebo menší finanční ztrátu. 

Můžete nám stručně říci, jaká je situace v ostatních evropských zemích? Například ve Skandinávii mají otcové možnost zůstat na rodičovské dovolené již několik desetiletí. K většímu využívání však došlo až po poměrně výrazných stimulacích ze strany státu. Jak jsou na tom ostatní západoevropské státy? A střední Evropa?

Skandinávské země (zejména Švédsko, Norsko, Island, dále i Finsko a Dánsko) jsou v tomto ohledu skutečně napřed a většina otců tam v současnosti alespoň na určitou dobu (zhruba měsíc nebo několik měsíců přímo vyhrazených pro otce) rodičovskou dovolenou využije. V ostatních západoevropských státech, kde není přímo vyhrazena určitá část rodičovské dovolené otcům (respektive druhému rodiči), je její využívání otci velmi nízké, a muži představují zhruba 1-3 % z osob na rodičovské dovolené. Postkomunistické státy východoevropské a středoevropské jsou v tomto smyslu nejméně pokrokové a muži tam využívají rodičovskou dovolenou nejméně často, v některých státech to legislativa doposud ani neumožňuje (např. v Makedonii).

Jaké změny by podle Vašeho názoru byly vhodné v české společnosti? Především s ohledem na ideje aktivního otcovství a v poslední době často diskutovanou otázku slučitelnosti rodinných a profesních rolí? 

Podle mého názoru by české společnosti prospělo, pokud by se část zodpovědnosti za péči o děti i její vykonávání přenesla rovněž na otce. Asi není vhodné nutit všechny otce k tomu, aby si prostřednictvím rodičovské dovolené vyzkoušeli, co péče o děti obnáší, ale větší rozšíření využívání této instituce otci by bylo jistě přínosné. A větší zapojení otců do rodinného dění taktéž. Role otce je v současné české rodině často velmi oslabená a bylo by vhodné ji posílit. Aktivní otcovství je jednou z cest, jak to udělat. Je prokázané, že pro vývoj dítěte je přínosné, pokud se na jeho výchově a péči podílejí oba rodiče, protože každý mu předá poněkud odlišné zkušenosti. V době, kdy jsou mimo domov zaměstnaní nejen muži, ale i ženy, by bylo vhodné, aby si oba rodiče v domácnosti vzájemně více pomáhali. V tomto ohledu je samozřejmě přínosné, pokud si otec svůj vztah k dítěti buduje už od jeho nejútlejšího věku. Kulturní stereotypy o tom, že muž není schopen se o malé dítě postarat, jsou skučně jen stereotypy, jak dokazují rodiny, kde o děti pečují muži. Muži jsou velmi schopní se postarat i o ty nejmenší děti.

Doporučila byste rodičům vyzkoušet si celodenní otcovskou péči o dítě? Na co by se měli ti, kteří se pro takový model rozhodují, připravit?

Osobně bych tento model doporučila, neboť ho považuji za jednoznačně přínosný a přispívající k egalitářskému rodinnému uspořádání, kde muž a žena jsou si rovnými partnery. Dopředu by však oba rodiče měli počítat s některými důležitými skutečnostmi. Muži by si předně měli být vědomi toho, že rodičovská dovolená nespočívá pouze v péči o dítě, ale je rovněž nutné pečovat o domácnost. Ženy by se měly rozloučit s tradiční ženskou pečovatelskou rolí a uvědomit si, že odchodem do zaměstnání nebudou mít tolik času, který by s dítětem trávily. Měly by si zároveň uvědomit, že během tohoto času bude o dítě dobře postaráno a nemusí se proto svým rozhodnutím trápit. Dítě přece nemá pouze jednoho rodiče, tak proč by se o něj měla starat výhradně matka?

V rozhovoru se objevují pojmy "mateřská" a "rodičovská dovolená", které bývají běžně směšovány. Proto uvádíme jejich stručné vysvětlení. Více informací naleznete na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí a České správy sociálního zabezpečení. 

• Ženě náleží v souvislosti s porodem dítěte mateřská dovolená v rozsahu 28 týdnů (popřípadě 37 týdnů, porodila-li zároveň dvě nebo více dětí nebo jde-li o ženu žijící osaměle). Během této doby je vyplácena peněžitá pomoc v mateřství (v běžném jazyce "mateřská"), činící 69 % z tzv. denního vyměřovacího základu (který se vypočítává z předchozího příjmu a má stanovené redukční hranice, k výpočtu více zde). Po návratu ženy z mateřské dovolené je zaměstnavatel povinen zařadit ji na její původní práci a pracoviště.
• Rodičovskou dovolenou poskytuje zaměstnavatel matce dítěte po skončení mateřské dovolené, otci od narození dítěte (platnost od 1. 1. 2001), pokud o to zaměstnanec požádá. Rodičovskou dovolenou však nelze čerpat déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku tří let. Během rodičovské dovolené nenáleží rodiči náhrada mzdy, má však nárok na pobírání rodičovského příspěvku. Po skončení rodičovské dovolené je zaměstnavatel povinen zařadit rodiče na práci odpovídající pracovní smlouvě.
• Rodičovský příspěvek činí (od 1. 1. 2006) 3696 Kč (3897 Kč, je-li rodičem nezaopatřené dítě). Příspěvek náleží rodiči (ženě nebo muži), který celodenně pečuje o dítě do 4 let věku (příp. do 7 let věku, je-li dítě dlouhodobě zdravotně postižené). Dítě mladší tří let může být v jeslích či jiném obdobném zařízení max. 5 kalendářních dnů v měsíci. Od 1. 1. 2006 je možné dítě, které dovršilo tří let, umístit do mateřské školy maximálně na 4 hodiny denně bez ztráty nároku na tento příspěvek. Výdělečná činnost rodiče při pobírání rodičovského příspěvku není od 1. 1. 2004 nijak omezena (rodič však musí zajistit péči o dítě).

Mgr. Olga Nešporová vystudovala kulturní a sociální antropologii na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, kde dále pokračuje v doktorském programu studia. Zároveň působí jako výzkumná pracovnice Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí v Praze. Ve své odborné činnosti se zaměřuje především na sociologii rodiny a problematiku slaďování rodinného a pracovního života. Dále se zabývá výzkumem hodnotových orientací a religiosity současné české populace.