Analýza vychází  z příspěvků uveřejněných ve Zpravodaji České demografické společnosti v roce 2004 (č. 32 a 34). Na zkrácený  text věnující se perspektivám populačního vývoje České republiky v období 2003-2065, navazuje prognóza počtu a složení censových domácností na období do roku 2030, vypracovaná  Milanem Kučerou a Dagmar Bartoňovou.

Na podzim 2003 byl vypracován na katedře demografie a geodemografie PřF UK prozatím poslední výpočet nové kmenové demografické prognózy, určené především k přípravě koncepce důchodového zabezpečení i k činnosti penzijních fondů. Prognóza byla vypočtena na tak netradičně dlouhé období proto, aby bylo zřejmé, za jakých předpokladů vývoje úrovně úmrtnosti a migračního salda se budou postupně zvyšovat počty budoucích seniorů, odpovídajících početní velikosti generací již narozených. Prognóza byla vypočtena ve třech variantách: všechny počítají s úrovní úhrnné plodnosti pod hranicí prosté reprodukce, byť na diferencované výši, obdobně s rozdílnými tempy poklesu intenzity úmrtnosti a s výrazně lišícími se aktivními saldy migrace. Základní předpoklady výpočtu prognózy jsou ve zkrácené podobě uvedeny bez podrobného komentáře v tabulce.

V nízké variantě uvažují autoři - vzhledem k jen málo se zvyšující úrovni plodnosti, ale stále ještě příznivému poklesu intenzity úmrtnosti a dobrému saldu migrace - s trvalým úbytkem počtu obyvatelstva až na necelých 9,5 miliónu v roce 2030. Příznivější střední varianta s parametry ve všech směrech lepšími (zvláště v migračním saldu) by zajistila růst počtu obyvatelů zhruba do roku 2025 na 10,4 mil., poté by následoval pomalý pokles. Pouze vysoká varianta opírající se o velmi optimistické předpoklady by umožnila trvalý růst počtu obyvatelstva, ale jen nepatrné zmírnění vzestupu počtu seniorů.

Tab 2: Předpokládané počty obyvatelstva a seniorů ve věku 65 let a starších


V návaznosti na tuto prognózu byla na katedře demografie a geodemografie PřF UK vypočtena prognóza censových domácností metodou koeficientů hlav domácností (head-ship rate). Prognóza domácností vycházela z předpokládaného věkového složení obyvatelstva ČR podle tří variant, promítal se do ní uvažovaný další pokles úrovně úmrtnosti starších lidí, ale především změny úrovně plodnosti v rámci nového a postupně se stabilizujícího demografického chování. Prognóza byla vypočtena na období vždy po pěti letech s rozdílnými předpoklady pro jednotlivé varianty. Základní varianta, jejíž hlavní výsledky za pět typů censových domácností jsou uvedeny v tabulkách v návaznosti na výsledky sčítání 1980-2001, vycházela z následujících hlavních předpokladů:

• bude se udržovat nízká úroveň sňatečnosti, především v mladším věku do 23-25 let;

• častější vytváření přiznávaného nesezdaného soužití nebude vyrovnávat deficit legitimních manželství;

• udrží se nízká úroveň sňatečnosti rozvedených a ovdovělých;

•  intenzita rozvodovosti zůstane zhruba stejná;

• jen mírně vzroste úroveň plodnosti vdaných žen s častějším rozením ve věku kolem 30 let i později, intenzita plodnosti nevdaných žen zůstane zhruba na dnešní úrovni;

• další pomalý pokles úrovně úmrtnosti ve vyšším věku povede k prodlužování soužití manželských nebo partnerských dvojic;

• méně časté i pozdější uzavírání sňatků způsobí, že ekonomicky nezávislé děti budou žít déle (někdy i trvale) společně s rodiči;

• námi očekávané změny sociální situace, a také trvající dlouhodobá nezaměstnanost, povedou k tomu, že starší jednotlivci s nízkými důchody budou častěji než v současnosti žít v rámci rodin svých dětí;

• zvýšená imigrace z blízkého kulturního prostředí (včetně podobného demo-grafického chování) struktury domácností nezmění.

V prognóze se předpokládalo také to, že počty osob žijících v zařízeních dlouhodobého pobytu (hlavně domovy důchodců) nevzrostou nad 1 % a že výrazně vyšší počty starších jednotlivců a také bezdětných dvojic budou žít v penzionech a především v domech s pečovatelskou službo : jimi užívané jednotlivé obytné místnosti se přitom považují za byty zvláštního způsobu užívání.

Tab 3: Censové domácnosti podle výsledků sčítání 1980-2001 a prognóza do roku 2030 (základní varianta), v tisících

*) se závislými dětmi respektive bez závislých dětí

Výsledky prognózy je nutné přijímat především jako ukazatele vývojového trendu struktury domácností. V rámci přijatých předpokladů bude při stagnaci počtu obyvatelů přibývat censových domácností zhruba do roku 2020 a poté dojde k mírnému poklesu. Bude to způsobeno hlavně dlouhodobým úbytkem počtu úplných rodinných domácností se závislými dětmi (malý vzestup do roku 2010 je opožděný projev reprodukční aktivity ročníků demografické vlny 70. let). Naproti tomu bude i při poklesu intenzity manželského (partnerského) soužití starších početně silnějších generací neustále přibývat úplných rodinných domácností bez závislých dětí (tj. bez dětí vůbec, pomaleji těch jen s nezávislými dětmi), které se stanou častějším způsobem života i ve věku nad 75-80 let.

Někdy kolem roku 2010 dosáhne vrcholu počet neúplných rodinných domácností se závislými dětmi, poté se začne snižovat úměrně tomu, jak bude "vysychat" zdroj jejich vytváření ze stále nižších počtů úplných rodin se závislými dětmi. Poměrně rychle se bude podle našeho očekávání zvyšovat počet ostatních vícečlenných domácností, tj. neúplných rodinných domácností bez závislých dětí a ostatních typu prarodič s nezávislým vnukem, dva sourozenci, partnerské svazky gayů aj., částečně z tlaků vzniklé sociální situace.

Počet domácností jednotlivců by se měl podle našich výpočtů zvýšit během třiceti let téměř o 400 tisíc na více než 1,6 miliónu, a to hlavně vlivem rostoucích počtů osob ve vyšším věku, přes určitou už naznačenou redukci.

Tab 4: Desetileté rozdíly v počtech censových domácností

*) se závislými dětmi respektive bez závislých dětí

Výsledky sčítání 2001 o domácnostech a s některými metodickými změnami "naznačily" dlouhodobé následky změn demografického chování již v období před jeho stabilizací. Také proto jsou očekávané změny počtů jednotlivých typů domácností v období 2001-2010 menší. V dalších dvou desetiletích se projeví zvláště důsledek situace, že podstatně nižší počty potenciálních rodičů (ročníky 1996 a další) budou mít již ve druhé generaci nižší počty dětí. Sekundárně se budou snižovat také počty neúplných rodinných domácností se závislými dětmi. Dále porostou počty ostatních vícečlenných censových domácností. Udrží se však i při uvažované "sociální" redukci vysoké přírůstky domácností jednotlivců.

Graf 1: Složení censových domácností

*) se závislými dětmi respektive bez závislých dětí

Diferencovaný vývoj počtu censových domácností jednotlivých druhů je nejlépe zřejmý ve strukturálních údajích. Podíl úplných rodinných domácností se závislými dětmi klesne pod pětinu úhrnu censových domácností (během padesáti let pokles zastoupení na polovinu !), takže při současném snížení podílu neúplných rodinných domácností se závislými dětmi by v roce 2030 měla závislé děti pouze každá čtvrtá censová domácnost (v roce 1980 ještě téměř každá druhá - 43 %). Pomalu a plynule vzroste podíl úplných rodinných domácností bez závislých dětí na 30 % a podíl ostatních vícečlenných domácností se bude blížit desetině. Přes určité přibrzdění vzniku domácností jednotlivců (častější delší život nezávislých dětí v rodinách rodičů odkládáním sňatku či nesezdaného soužití nebo záměrným trvalým životem bez partnera a sociální tlaky redukující samostatné bydlení nejstarších jednotlivců) by přesáhlo jejich zastoupení v roce 2030 třetinu. Také proto by se průměrná velikost censových domácností snížila z 2,38 členů v roce 2001 na 2,21 od roku 2015.

Předpokládaný vývoj počtu a složení censových domácností bude mít závažné společenské důsledky. Vzhledem k tomu, že v době sčítání 2001 podle deklarace sčítaných osob připadalo na sto hospodařících domácností jen 101,3 censových (jinak řečeno, pouze necelých 55 tisíc censových domácností ne-hospodařilo samostatně), lze přijímat následující závěry pro domácnosti obecně.

1. Výrazně se zvyšující počty osob dožívajících se vysokého věku (v roce 2030 uvažovaných 326 tisíc osob starších 85 let) povedou k nutnosti vytvářet podmínky pro to, aby objektivně zvýšené počty chronicky nemocných (nebo přímo bezmocných) mohly dožívat při větší finanční podpoře ze společenských zdrojů v rodinách dětí či vnuků místo aby tito lidé vytvářeli samostatně bydlící domácnosti jednotlivců s potřebou vysoce nákladné zdravotní a sociální péče.

2. Úbytky vícečlenných rodinných domácností zhruba od roku 2010 však povedou k tomu, že se bude postupně snižovat prostor pro poskytování rodinné péče (zdravotní a sociální) v rámci rodin potomků, kteří by byli schopni i ochotni ji zabezpečovat. Opatřeními ve sféře sociální péče o starší osoby neschopné samostatného života je nutné včas předcházet opakování dřívějšího "odkládání" přestárlých do domovů důchodců zřizováním vhodnějších sociálně zdravotních zařízení.

3. Růst životních nákladů (na bydlení, za energii, ale i na vlastní chod domácnosti) při nižších příjmech z důchodů povede k zesilování zájmu o "dožívání" jednotlivců i manželských dvojic v různých penziónech a domech s pečovatelskou službou. To vyvolává nutnost připravit s předstihem jejich potřebné kapacity i personál, a to co nejčastěji přímo v místech dřívějších bydlišť (tzn. většinou ve velkých obcích) k udržení sociálních kontaktů jejich obyvatelů. k tomu přispěje i vylidňování malých vesnic, kde se výrazně zhorší životní podmínky domácností starších lidí.

4. Nezpochybnitelný budoucí růst nákladů na bydlení bude i při dalším vzestupu úrovně bydlení vyžadovat výstavbu menších bytů, a to zejména v sousedství za socialismu stavěných sídlišť s převažující strukturou dvou a tří-pokojových bytů, které jsou méně vhodné pro bydlení "chudších" jednotlivců (a to i jako lacinější startovací byty pro začínající mladá manželství).

Společnost s nízkou úrovní reprodukce a následkem toho se zhoršující se věkovou strukturou a rostoucím zastoupením samostatných domácností starších jednotlivců si vytváří méně příznivé podmínky vlastního rozvoje. Stále větší část vytvářených zdrojů bude nutné věnovat na zdravotní a sociální péči o starší osoby, a to bez zřetele k tomu, zda a v jakém rozsahu bude placena z veřejných rozpočtů či ze soukromých prostředků.

Chod stárnoucí společnosti bude prostě nákladnější, bude zvyšovat riziko mezigeneračních rozporů. Ještě závažnější než hrozící růst subjektivních pocitů chudoby starších lidí bude zvyšování rozsahu osamělosti zvláště samostatně žijících jednotlivců ve vysokém věku při omezovaných sociálních kontaktech v situaci snižujících se počtů rodin potomků (respektive potomků vůbec). Prognóza předpokládaného vývoje počtu a složení domácností tak naznačuje potřebu vytvářet různé instituce občanské společnosti, které by dokázaly alespoň zmírnit negativní následky populačního stárnutí při pozitivním prodlužování lidského života.

Milan Kučera, Dagmar Bartoňová