Úmrtí na sebevraždu je nejen jednou z příčin úmrtí, ale je to i sociálně patologický jev, který je podmíněn řadou faktorů. Ty se snažilo odhalit celá řada autorů, nejznámější je teorie francouzského sociologa Émile Durkheima, který sebevraždy vysvětluje na základě slábnoucí sociální integrace (soudržnosti) společnosti, známá je také teorie T. G. Masaryka, který dává rostoucí sebevražednost do souvislosti s rostoucí nenábožností.

Zhodnocení regionálních rozdílů v sebevražednosti, prezentované v této analýze, může odhalit některé faktory, které ji podmiňují.

Protože počty sebevražd za rok jsou v členění na jednotlivé okresy poměrně nízké (ročně je v celé ČR spácháno cca 1600 sebevražd, z toho přibližně 1300 sebevražd mužů a 300 sebevražd žen), regionální  rozdíly mohou být ovlivněny náhodnými výchylkami. Proto byly pro zhodnocení regionální diferenciace zvoleny jednak 2 pětileté, a jeden souhrnný 10 letý interval. Celá analýza vychází ze standardizovaných měr úmrtnosti publikovaných ÚZIS ČR.

Tabulka 1: Charakteristiky variability sebevražednosti v okresech ČR

     
Je patrné, že sebevražednost mužů je vyšší než sebevražednost žen, v posledních 10 letech  dochází k poklesu sebevražednosti u obou pohlaví, přičemž u žen je tento trend výraznější. Průměrná hodnota u mužů za celé sledované období byla 26 sebevražd na 100 000 obyvatel, její hodnota v rámci okresů se pohybovala v rozmezí od 18 do 42 sebevražd na 100 000 osob.. U žen byla průměrná hodnota 6,7 případů na 100 000 obyvatel, pohybovala se v rámci krajů v rozmezí 2,8-11 sebevražd na 100 000 obyvatel. Na tabulce je vidět mírný pokles nejen průměrné hodnoty, ale i minimálních a maximálních hodnot, a to u obou pohlaví. Rovněž se mezi dvěma sledovanými obdobími snížilo variační rozpětí i variační koeficient vyjadřující variabilitu ukazatele z hlediska jednotlivých okresů. Variační koeficient je vyšší u žen, což je způsobeno menším počtem úmrtí a tím i většími náhodnými výchylkami.

Graf 1: Sebevraždy na 100 000 obyvatel, muži 1992-2001
   

Graf 2: Sebevraždy na 100 000 obyvatel, ženy 1992-2001
 
V souhrnu lze konstatovat, že na Moravě je sebevražednost menší než v Čechách (přičemž rozdíl sebevražednosti v Čechách a na Moravě se ve dvou porovnávaných obdobích snížil, což je dáno výrazným poklesem sebevražednosti v Čechách). Zejména v Čechách platí, že sebevražednost vzrůstá od vnitrozemí k hranicím, především k západní, severozápadní a severní hranici, výjimku představují jihočeské okresy Jindřichův Hradec a České Budějovice, které vykazují poměrně nízké hodnoty.

Z hlediska pohlaví nejsou v regionální diferenciaci sebevražednosti žádné podstatné rozdíly, oblasti vysoké a nízké sebevražednosti jsou pro obě pohlaví téměř shodné. Nejnižší hodnoty byly u mužů zaznamenány v okresech Pelhřimov, Benešov, Jihlava, Třebíč a Kolín (zde se průměrná hodnota pohybuje na úrovni do 20 sebevražd na 100 000 obyvatel), nejvyšší hodnoty pak byla zaznamenány v okresech Sokolov, Semily, Cheb a Most (hodnoty vyšší než 34,5 sebevražd na 100 000 osob). U žen vykazovaly nejnižší sebevražednost okresy Blansko, Jihlava, Opava, Třebíč, Znojmo (hodnoty nižší než 4 sebevraždy na 100 000 obyvatel, nejvyšší sebevražednost byla evidována v okresech Cheb, Most, Svitavy, Prachatice a Plzeň (hodnoty nad 9,4 sebevražd na 100 000 obyvatel).

Tabulka 2: Okresy s nejvyšším počtem sebevražd na 100 000 obyvatel (období 1992-2001)


Tabulka 3: Okresy s nejnižším počtem sebevražd na 100 000 obyvatel (období 1992-2001)


Nabízí se zde vysvětlení prostorových rozdílů sebevražednosti například rozvojem průmyslu v daném regionu. Obecně se má za to, že země s vyšším podílem průmyslu vykazují vyšší sebevražednost než země s vysokým podílem zemědělství. Možná je rovněž souvislost s religiozitou či nižší sociální integrací, v úvahu připadá také vysvětlení prostřednictvím vlivu životního prostředí. Jistou roli zde hraje také skutečnost, že příhraniční okresy jsou oblastmi, kde osídlení prodělalo v průběhu 20. století výrazné změny, zakotvení obyvatel v regionu je v důsledku vysoké migrace značné, což může ústit v nižší sociální podporu v těchto oblastech. Územní diferenciace je však pravděpodobně dána širším komplexem příčin a není možno ji zúžit pouze na jediný faktor.

Graf 3: Sebevraždy na 100 000 obyvatel, muži 1992-1996
   

Graf 4: Sebevraždy na 100 000 obyvatel, muži 1997-2001


Pokud srovnáme regionální diferenciaci ve dvou sledovaných obdobích, je patrný celkový pokles úrovně sebevražednosti. Průměrná hodnota u mužů poklesla z 27,4 na 25 sebevražd na 100 000 obyvatel,variační rozpětí i variační koeficient se snížil. Základní charakteristiky regionálního rozložení však zůstávají neměnné, lze proto předpokládat, že k tomuto poklesu došlo ve všech okresech. Nejvyšší hodnoty jsou zaznamenány opět v okresech Sokolov, Most a Semily, nejnižší v okresech Jihlava a Benešov. To obecně platí i pro ženy, zde je pouze některé výjimky, neboť diferenciace okresů je zde vyšší a změna byla výraznější, proto nelze z jednotně nastavené škály příliš dobře diferenciaci určit.

Graf 5: Sebevraždy na 100 000 obyvatel, ženy 1992-1996
   

Graf 6: Sebevraždy na 100 000 obyvatel, ženy 1997-2001