demografie - časová řada

 

Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?

celkem se účastnilo: 51748

  demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - populační vývoj Afriky

 
17.04.2006 POPULAČNÍ VÝVOJ : A U S T R Á L I E

Australská populace zaznamenala v průběhu 20.st. obrovský početní růst, který byl způsoben zejména imigrací. I nadále je početně rostoucí zemí, i když se zde projevují trendy typické pro vyspělé země světa (např. pokles porodnosti). Některé odchylky jsou způsobeny odlišným demografickým chováním domorodé populace nebo mnohonárodnostním složením.


Austrálie se rozkládá na australské pevnině, Tasmánii a přilehlých ostrovech v Indickém a Tichém oceánu. Austrálie je šestým nejrozlehlejším státem světa s rozlohou 7,7 mil.km2 .

Obyvatelstvo

První přistěhovalci, kteří osídlili Austrálii, přišli před cca 40 000 lety z jihovýchodní Asie a jednalo se o předky původních obyvatel – australských černochů. Evropany byl tento kontinent poprvé prokazatelně spatřen roku 1606, avšak po mnoho let zůstával stranou zájmu, především pro svoji odlehlost. Mimořádný význam pro další budoucnost kontinentu měla objevná cesta J. Cooka v letech 1768 - 71, během níž bylo roku 1770 objeveno východní pobřeží Austrálie.

Odhaduje se, že v době příchodu prvních Evropanů kolem roku 1788 žilo v Austrálii přes 300.000 domorodých obyvatel. Trvalo pouze 70 let, než populace dosáhla 1 miliónu. Následovalo období rychlého početního růstu až do zpomalení  v průběhu světových válek a hospodářské krize. Značný růst obyvatelstva nastal v poválečném období, kdy vzrostl počet obyvatel ze 7 miliónů na 19 miliónů na konci 20. století.

Na přelomu 20. a 21. století byla Austrálie se svými 19 080 800 obyvateli pátou nejlidnatější zemí na světě. Populace v současné době přibývá o 1,2 % ročně a počet obyvatel převyšuje 20 mil.

Graf 1: Vývoj počtu obyvatel a ukazatelů populačního přírůstku v Austrálii v průběhu 20. století

Zdroj : Australian Bureau of Statistics

Přírůstek populace

Po celé 20. století byl hlavním zdrojem růstu australské populace přirozený přírůstek, který tvořil celé dvě třetiny celkového přírůstku. Migrační saldo, ačkoliv je migrace u Austrálie velmi důležitá a tvoří také podstatný zdroj růstu, vykazuje v dlouhodobém vývoji značnou fluktuaci podle přijímání či rušení vládních nařízení. Další vliv na nevyrovnaný vývoj migrace mají sociální, politické a ekonomické podmínky jak v Austrálii, tak ve zbytku světa.

Vývoj přirozené měny do určité míry kopíruje vývoj porodnosti. Přirozený přírůstek byl vždy v kladných hodnotách, ještě nikdy nenastal tzv. přirozený úbytek. Celkový přírůstek i přes drobnou rozkolísanost v celém poválečné období klesá. Dochází k poklesu přírůstku přirozenou měnou, který se migraci nedaří vyrovnat.

Nejpříznivěji rostla populace Austrálie koncem 50. let, kdy se k poměrně významnému zvýšení migrace připojila velmi zvýšená porodnost.

Původní obyvatelstvo
Odhaduje se, že na počátku evropského osídlení Austrálie čítalo domorodé obyvatelstvo minimálně 315 000 osob, někteří odhadují, že jich bylo přes 1 milión. Do roku 1901 se však jejich počet snížil na odhadovaných 93 333 díky pustošením spojeným s evropským osídlováním, které se odrazilo na zvýšené intenzitě úmrtnosti a poklesu míry plodnosti. Počet původních obyvatel Aborigines a Torres Strait Islanders nadále klesal až na 71 836 v roce 1921, a pak začal pomalu stoupat, avšak teprve v 90. letech dosáhl původní hodnoty. Podle údajů z populačního censu  roku 2001 zde žilo 458.520 domorodých obyvatel. Domorodá populace se značně odlišuje od ostatních Australanů. Její věková struktura je podstatně mladší než věková struktura celé populace. To odráží i vyšší úroveň plodnosti a úmrtnosti. Původní obyvatelstvo je oproti ostatním Australanům méně urbanizované. Rozmístění původního obyvatelstva je silně soustředěno do severní a západní Austrálie.

Další charakteristiky
Obyvatelstvo jako celek je v Austrálii rozmístěno velmi nerovnoměrně. Přibližně 90 % obyvatelstva žije na pouhých 20 % státního území. A to především na východním a jihovýchodním pobřeží, kde jsou vhodné klimatické podmínky a je tu dostatek půd vhodných pro zemědělskou výrobu. Austrálie se řadí na přední příčky v úrovni urbanizace. Ve městech je soustředěno plných 88 % populace. Australská vláda se snaží o zalidnění oblastí v Severním Teritoriu a proto byla zavedena opatření, která zasáhla hlavně imigranty.

Austrálie je typickou imigrační zemí, téměř 94 % populace tvoří běloši evropského původu (zejména z Velké Británie), asi 5 % tvoří Asiaté. Přes 71% obyvatel vyznává křesťanská náboženství (protestanti, katolíci).

Věková struktura

Graf 2: Věkové složení obyvatelstva Austrálie  v roce 1950

Zdroj: www.un.org, vlastní výpočty

Graf 3: Věkové složení obyvatelstva Austrálie  v roce 2005

Zdroj: www.un.org, vlastní výpočty

Struktura populace se v průběhu druhé poloviny 20. století výrazně změnila.Vývoj podílu dětské složky byl rozkolísaný. Změny ve velikosti dětské populace jsou determinovány hlavně vývojem porodnosti a promítá se zde i migrace. Poválečnému „babyboomu“ je připisován velký význam pro zvyšování podílu dětí v populaci přes celá 50. a 60. léta. Nemalý vliv ale měla rovněž silná imigrace mladých rodin nebo svobodných mladých lidí, kteří tu později začali zakládat rodiny. Následný pokles podílu dětí byl způsoben neočekávaným a velmi prudkým propadem úrovně plodnosti trvajícím až do 90. let. Za posledních padesát let podíl dětí poklesl o plných 10 procentních bodů z 29 % na 19,4 %.

Vývoj ve věkové skupině produktivního obyvatelstva je v celku vyrovnaný. Její podíl nezaznamenává větší výkyvy. Naopak podíl starších osob zaznamenal velmi významný nárůst. Pokud na začátku 50. let bylo zastoupení osob starších 65 let kolem 8 %, koncem 20. století se hodnota pohybuje na úrovni 12,5 %. Nárůst je sice pomalejší než pokles zaznamenaný u dětské populace, ale předpokládá se poměrně výrazný nárůst až se do tohoto věku dostanou osoby narozené v silných poválečných ročnících.

Úmrtnost

V Austrálii docházelo celé 20. století k nárůstu naděje dožití. Snižování úmrtnosti na začátku sledovaného období bylo podmíněno hlavně zlepšujícími se životními podmínkami v té době (kvalitnější potraviny, dostupnost pitné vody). Později se do popředí podle důležitosti dostávají spíše sociální podmínky, především pokrok v medicínské technologii a antibiotika.

Graf 4: Vývoj naděje dožití při narození v letech 1950 - 2004

Zdroj: Australian Bureau of Statistics

Období 60. let znamenalo téměř zastavení růstu hodnoty naděje dožití při narození u mužů. Byly vysloveny i názory, že potenciál pro růst naděje dožití byl již vyčerpán a budoucí přírůstky již budou minimální. Výrazné pozastavení z velké části vyplývalo ze zvýšené úmrtnosti na rakovinu plic, průdušek a sliznice, dále na nemoci oběhové soustavy.
Růst naděje dožití v posledních 20 letech je spojován hlavně s nižší úrovní kojenecké úmrtnosti, se snižováním úmrtnosti mladých lidí při autonehodách, ale též se snahou o pokles úmrtnosti na srdeční choroby u starších lidí. Redukce počtu zemřelých na choroby srdce byla reakcí na snižování podílu kuřáků v populaci díky množství osvětových kampaní.

Tab.1: Charakteristiky úmrtnosti v Austrálii, 1950 - 1999 (pětileté průměry)

Zdroj: www.un.org

Co se týče hlavních příčin úmrtí v Austrálii, tak se na první místa začátkem 90. let  dostávají novotvary a srdeční choroby.

Kojenecká úmrtnost

V Austrálii dochází již od 40. let v úrovni kojenecké úmrtnosti ke zlepšování hlavně díky vývoji nových vakcín proti vážným dětským nemocem a následnému masovému proočkování dětské populace. Další kladný vliv měly mít „výukové kampaně“ např. o  správné poloze dítěte při spánku. Za uplynulých 50 let se hodnoty kojenecké úmrtnosti snížily z téměř 23 ‰ na dnešních 6 ‰. I rozdíl mezi chlapci a dívkami je dnes nižší, stále však jsou o málo lepší hodnoty u dívek.

Tab.2: Vývoj kojenecké úmrtnosti v Austrálii v letech 1950 - 1999 (pětileté průměry) (v ‰)

Zdroj: www.un.org

Porodnost

Austrálie prošla poměrně dlouhým obdobím plynule klesající plodnosti. Během první dekády 20. století dosahovala úhrnná plodnost hodnot kolem 3,7 - 4,0 dítěte na 1 ženu. V době velké hospodářské krize ale úhrnná plodnost rychle klesala, a to až na hodnotu 2,1. Tento pokles je zaznamenán až do druhé světové války. V prvních poválečných letech začala úhrnná plodnost opět stoupat a již během 50. let dosáhla hodnot podobných začátku století.

Tab.3: Vývoj ukazatelů porodnosti, plodnosti v Austrálii v letech 1950 - 2002

Zdroj: Borowski, A.:Australia´s population trends and pospects 1991, Demographic Yearbook 2002

V poválečném období byl vývoj úhrnné plodnosti rozkolísaný. V prvních poválečných letech, jak bylo zmíněno výše, dochází k postupnému růstu (období 1946- 1965 je označováno jako „babyboom“). V polovině 60. let ale dochází k obratu a hodnoty úhrnné plodnosti pomalu klesají. Největší pokles je právě ještě koncem 60. let, kdy se objevují první kontraceptiva. Následné uzákonění potratů v roce 1971 (nejprve v Novém Jižním Walesu) pokles ještě urychlilo. Australské ženy tak získaly rozmanité prostředky, které jim pomáhaly při omezování plodnosti. Následovalo snižování plodnosti u velmi mladých žen (věková skupina 15 – 19 let) a začal pomalu stoupat průměrný věk žen při narození dítěte.

Pod hodnotu 2,1 poklesla úhrnná plodnost již roku 1976 a dále klesala. Naproti tomu ale začaly stoupat počty žen, které odkládaly narození dětí do vyššího věku nebo je dokonce neměly vůbec. Během 80. let došlo k určitému časově velmi omezenému pozastavení poklesu, ale již začátkem 90. let se úroveň úhrnné plodnosti opět snížila. Od roku 1998 se úroveň plodnosti  udržuje na téměř konstantních hodnotách  1,73 – 1,76 dětí na ženu.

Tab.4: Vývoj měr plodnosti podle věku v Austrálii v letech 1950 - 2002 (na 1000 žen)

Zdroj: Demographic Yearbook 1959-2002

Během uplynulého století zaznamenala určité změny i plodnost podle věku. V porovnání věkově specifických měr plodnosti z první poloviny 20. století s dnešní úrovní plodnosti  je zřetelný propad. Nejvyšší intenzity plodnosti ve všech věkových skupinách je dosaženo až v poválečných letech, kdy se rodí „odložené“ děti z válečných let. Nejvyšší úrovně dosahovala věková skupina 25-29 let, ale plodnost nižších věkových skupin byla také vysoká. Přední příčky podle nejvyšší intenzity plodnosti si věkové skupiny 20-24 a 25-29 let udržely téměř do konce 90. let. Začátkem 21. století ale byly vystřídány věkovou skupinou 30-34 let.

Graf 5: Vývoj měr plodnosti podle věku v Austrálii v letech 1955 - 2002 (na 1000 žen)

Zdroj: Demographic Yearbook 1959-2002

Nárůst intenzity plodnosti během posledních 20 let byl zaznamenán jen u starších věkových skupin. Naopak u mladších věkových skupin pokračuje pokles plodnosti. I když se ale úroveň plodnosti u žen starších 30 let zvýšila a ve věkové skupině 35+ dokonce zdvojnásobila, stále však nedosahuje hodnot z období vysoké plodnosti v letech 1946 - 1960.

V hodnotách úhrnné plodnosti, ale i v intenzitě plodnosti podle věku existují v Austrálii poměrně významné regionální rozdíly. Úhrnná plodnost se pohybuje v rozmezí od 1,6 (Teritorium hlavního města) po 2,38 v Severní Austrálii. Podobné rozdíly můžeme vidět u plodnosti velmi mladých žen (věková skupina 15-19 let). Nejnižší intenzita plodnosti je opět v Teritoriu hlavního města a Viktorii, naopak rekordní hodnoty jsou v Severní Austrálii (65‰).

Potratovost

Vývoj potratovosti v Austrálii nelze pro nedostupnost vhodné časové řady zhodnotit. Data jsou jen za období začátku 70. let (tedy pouze pár let po uzákonění), kdy byly roční počty potratů kolem 13 tisíc.

Formování a rozpad rodin

Vývoj hrubé míry sňatečnosti v Austrálii zaznamenává i přes občasné výchylky pomalý a trvalý pokles. Koncem 90. let poklesla její hodnota až na pouhých 5,8 ‰. To je historické minimum a úroveň sňatečnosti se tak dostala až pod zatím nejnižší hodnotu, která byla zaznamenána těsně před 2. světovou válkou jako reakce na hospodářskou krizi. Naopak nejvyšší hodnota byla právě během válečných let v roce 1942 (hodnota hrubé míry sňatečnosti byla 12 ‰). Počátek trendu souvislého snižovaní hrubé míry je datován do druhé poloviny 70. let. Dochází k němu po období, které australská literatura nazývá jako „svatební boom“. Příčiny tohoto poklesu je možné hledat v objevování nových forem soužití mezi dvěma lidmi.

Graf 6: Vývoj počtu sňatků a rozvodů, index rozvodovosti v Austrálii v letech 1955 - 2000

Zdroj: Demographic Yearbook 1959-2000, vlastní výpočty

Míry sňatečnosti svobodných podle věku (svobodných žen) prodělaly v dlouhodobém pohledu také významné změny. Intenzita se velmi zřetelně propadla u všech věkových skupin. Během posledních dvaceti let dochází k proměně vedoucí skupiny. Jestliže v polovině 70. let byla nejvyšší intenzita uzavírání sňatku ve skupině 20-24 letých žen, na konci 20. století vedení přebírá věková skupina 25-29 let. Na druhé místo se s nepatrně nižší intenzitou dostávají ženy ve věku 30-34 let. S touto změnou souvisí i zvyšování průměrného věku svobodných žen při sňatku. Od 70. let vzrostl z 21 na více než 27 let.

Minimální sňatkový věk je stanoven od roku 1991 po legislativních změnách na 16 let. Ve věkovém rozmezí 16-18 let je povolen sňatek pouze osobám, které mají souhlas rodičů (zákonných zástupců). Mladší 18 let však může být pouze jeden ze snoubenců.

Za sledované období se významně zvýšil podíl nesezdaných párů. Data pro vytvoření časových řad jsou však velmi nepřesná, neboť uzavírání nebo rozpad takovýchto soužití je obtížné statisticky sledovat.

Trendy vývoje rozvodovosti byly zcela opačné než u sňatečnosti. Již od začátku 20. století probíhal pomalý, ale stálý nárůst hrubé míry rozvodovosti. Nejvýznamněji do vývoje rozvodovosti zasáhlo zavedení Zákona o rodině z roku 1975, který vstoupil v platnost k 5.1.1976. Připouští pouze jednu příčinu pro rozvod: neodvratný rozvrat manželství, poměřovaný podle odloučení manželů po dobu minimálně jednoho roku. Zavedení zákona způsobilo velmi prudký nárůst počtu rozvodů během roku 1976. Po uklidnění situace koncem 70. let dochází dokonce k mírnému poklesu úrovně rozvodovosti. Koncem 80. let hodnota hrubé míry rozvodovosti osciluje mezi 2,4 - 2,9 ‰. Ne všechny páry, žijící odděleně se nechají ale rozvést a proto, započteme-li i nesezdaná soužití, dá se očekávat daleko vyšší úroveň rozpadu rodin.

Perspektivy budoucího vývoje

Podle prognóz budoucího vývoje by se i australská populace měla do roku 2050 početně zvětšit, a to o více než sedm milionů, tedy na téměř 28 milionů. Podle snižující se hodnoty populačního přírůstku je patrné, že největší přírůstek bude v nejbližších letech a poté už bude australská populace růst mnohem pomaleji. Dá se očekávat, že velká část přírůstku bude pocházet z kladného migračního salda.

Určitý nárůst v budoucích letech je očekáván i u naděje dožití při narození. Jestliže dnes se australští muži, resp. ženy  dožívají 78,5, resp. 83,5, let za padesát let by to mohlo být o celé čtyři roky více (82,7, resp. 87,4 let). Již to ale nebude tak výrazný nárůst jako v poválečném období, kdy za stejné časové období vzrostla naděje dožití při narození o téměř 10 let.

Tab.5: Vývoj vybraných ukazatelů do roku 2049 pro Austrálii (pětiletá období)

Zdroj: www.un.org

Graf 7: Věkové složení obyvatelstva Austrálie v roce 2050

Zdroj: www.un.org

U vývoje úrovně plodnosti se předpokládá nepatrné zvýšení. Podle dat převzatých z prognóz vytvořených OSN by se Austrálie měla dostat s úhrnnou  plodností na hodnotu 1,85 dítěte na ženu. U věkově specifických měr plodnosti bude docházet k mírnému nárůstu intenzity plodnosti spíše u žen starších třiceti let. Naopak u mladých australských dívek bude hlavně v příštích patnácti letech intenzita plodnosti dále klesat.

Vývoj věkové struktury zaznamená velmi podstatné změny. V příštích padesáti letech dojde k pokračování již začatých trendů ve stárnutí australské populace. Během období 2015 - 2020 dojde k tomu, že podíl starých osob bude vyšší než podíl dětské složky a v roce 2050 bude téměř každý čtvrtý Australan starší 65 let. Nárůst podílu této skupiny obyvatelstva v příštích deseti letech bude do velké míry způsoben tím, že do tohoto věku přijdou lidé narození v silných poválečných ročnících. Naopak podíl dětí bude v budoucích padesáti letech stále klesat, a to až na necelých 16 %. U produktivní složky populace se předpokládají také určité změny. Podíl této složky se sníží z dnešních 67 na 60 %.

Literatura a zdroje dat:

Publikace:
Blainey, G. (1999): Dějiny Austrálie, Praha 2001
Borrie, W.D. (1994): The european peopling of Australia  (A demographic  history  1788 - 1988), Canberra 1994
Borowski, A. (1992): Australia´s population trends and prospects, Canberra 1992
Demographic Yearbook 1959-2000

Internet:
www.un.org
www.abs.gov.au


Viktorie Benešová
 

hostující autor
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání!
Vaš redakční tým

 
 
 © 2004-2014 Hůle Daniel
+420 774 510 398
hule@demografie.info
 
  Vydavatelem portálu je občanské sdružení - Demografické informační centrum. Obsah vytváří redakční tým zdarma. Portálu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1801-2914.
Demografie.info využívá redakční systém OSTRWE firmy ORA. Design&layout Daniel Hůle.
Pokud není uvedeno jinak, grafy i tabulky vycházejí z datové základny Českého statistického úřadu.
OSTRWE - publikační systém ORA - programování, webdesign, hosting, PHP, MySQL DIC - Demografické informační centrum

 
 
 
Pavlík, Kalibová, Koschin, Burcin
Rychtaříková, Kučera, Roubíček
demography, demografia, demographie
populační vývoj, studia, věda, aktuárská
geografie, demografický, Langhamrová
demografie, demos, analýza, výzkum