V roce 2003 byla ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy (MŠMT) poskytnuta dotace na realizaci výzkumného záměru: "Monitoring efektivity přípravných ročníků".  Koncepce výzkumu byla postavena na kombinaci kvantitativních a kvalitativních metod.  Výzkumnou zprávu lze exklusivně stáhnout ve formátu DOC na našem portálu. V následujícím textu uveřejňujeme obsah zprávy. Dále úvod, kladené otázky, použitou metodiku a závěry s jednotlivými doporučeními. Nejedná se o demografický výzkum, ale během analýz byly použity některé demografické metody.

Program připravných tříd pro děti ze sociokulturněznevýhodněného prostředí je v České republice realizován od roku 1993. Do této doby nebyla efektivita programu nezávisle zhodnocena. Výzkumný tým se o toto zhodnocení pokusil následující analýzou úspěšnosti absolventů přípravných ročníků. 

V této studii se často bude psát o Romech. Jsme si vědomi kontroverze spjaté s tímto pojmem. Otázka romské identity je složitá, my však používáme širokou definici slova Rom. Za Roma označujeme člověka, kterého tak vnímá jeho okolí. Pro úspěch dítěte ve škole je určující, jak na něj reagují ostatní.

K realizaci výzkumného záměru, tedy výzkumu efektivity přípravných ročníků, jsme použili jak kvantitativní, tak kvalitativní metody.

Kvantitativní metoda - dotazníkové šetření
Výzkum byl realizován dílčími a souhrnnými analytickými metodami dat získaných dotazníkovým šetřením. Dotazník byl rozeslán celému zkoumanému souboru, který představuje 11 mateřských škol, 65 základních škol a 27 zvláštních škol. Celkem tedy soubor čítal 103 škol s přípravným ročníkem. (st. 6)

Kvantitativní metoda - analýza třídních výkazů a katalogových listů
Statistická analýza dat, sebraných při realizaci případových studií na jednotlivých školách ve vybraných lokalitách. Soubor dat se skládá z údajů o prospěchu a docházce žáků ve čtyřech základních školách. (st. 21)

Kvalitativní výzkum  - případové studie ve třech lokalitách
V  lokalitách byly vybrány 3 - 4 školy, kde na každé z nich byl kontaktován odpovědný zástupce a učitel přípravného ročníku. Řízené rozhovory probíhaly podle předem připravené osnovy. (st. 27)

Závěry

• Romové mají specifické problémy ve škole. Mají v průměru o 40 až 80 zameškaných hodin více než jejich neromští spolužáci. Romové vykazují ve škole menší snahu než jejich neromští spolužáci. Kvůli kulturnímu handicapu je pro ně škola těžší, navíc neočekávají pro získané znalosti uplatnění.  (str.23)

• Přípravné ročníky jsou efektivní, protože pomáhají romským dětem tyto problémy překonávat. (str.23)

 

• Absolventům přípravných ročníků se ve škole daří lépe. Přípravné ročníky výrazně zlepšují vztah romských dětí ke škole. Rozdíl v absenci snižují přibližně na polovinu. Rozdíl ve schopnostech vnímat a rozumět učivu u romských a neromských žáků není na počátku školy při nástupu na první stupeň výrazný. Rozdíl je ve vztahu ke škole. Nízká docházka Romů je nejpodstatnější příčinou jejich neúspěšnosti. Tím, že přípravné ročníky zlepšují vztah ke škole včetně docházky, zlepšují nepřímo i známky romských dětí. (str.24)

• Zřizování přípravných ročníků na zvláštních školách je nevhodné. Absolventi přípravných ročníků, zřízených při zvláštních školách, jsou zařazováni do zvláštích škol 3krát častěji než je-li přípravný ročník zřízen při běžné základní škole. Absolevnti přípravných ročníků při zvláštní škole mají tendenci na zvláštní škole zůstat. (str.10,11)

• Nelze tvrdit, že si romské rodiny vybírají zvláštní školy dobrovolně. Do zvláštních škol děti docházejí procentuálně častěji na malých městech než ve velkých sídlech. Ve velkých sídlech je pro rodiny větší možnost výběru školy. Romským rodinám se tak nabízí více alternativ ke zvláštní škole. Zdá se tedy, že se Romové zvláštním školám snaží vyhnout. (str.10,32)

• Přípravné ročníky nejsou zřizovány v dostatečném množství. Navštěvuje je jen 15% romských dětí z celkového počtu 6.500 romských dětí v odpovídající věkové kategorii. (str.19)

Doporučení

• V případových studiích bylo zjištěno, že program přípravných ročníků je efektivnější, pokud se škola nesoustředí pouze na žáka, ale spolupracuje s rodinou. Proto progamu výrazně napomáhá zapojení romských asistentů nebo terénních sociálních pracovníků jakožto přirozené spojky mezi rodinou a školou.

• Rozdíl mezi romskými a neromskými dětmi je na počátku základní školy relativně malý. Pomyslné nůžky se začínají rozevírat až na druhém stupni, kdy se problémy romských dětí prohlubují, nejčastěji opakují ročník a odcházejí na zvláštní školy. Romské rodiny svoje děti podporují v učení mnohem víc na prvním než na druhém stupni. Proromské programy by tedy měli mít těžiště na druhém stupni. Romské rodiny přikládají druhému stupni nízkou prioritu, protože povětšinou neplánují pokračování studia svých dětí na střední škole.

• Proromské programy mají i svoji negativní stránku. Ghettoizované romské školy - ač ne zvláštní - mají výrazně nižší úroveň. To má na integraci romských dětí a na jejich následnou vzdělávací kariéru fatální vliv. (viz případové studie). Proromské programy jsou pro neromské rodiče jasným signálem, že se škola orientuje na Romy. Obava z následného poklesu kvality výuky obvykle vede k úprku neromských dětí. Domníváme se, že přípravné ročníky je možno využít jako nástroj k prolomení segregace. Nejužitečnější by bylo zřizování přípravných ročníků na školách, které jsou v lokalitách, kde žije mnoho Romů, avšak není zvykem, aby do nich romské děti chodily (viz případová studie za Jihomoravský kraj a Prahu). Zřizování přípravních ročníků na "neromských" školách ale naráží na strach vedení těchto škol, které se často obává poklesu úrovně. Bez takového kroku se však bude segregace jen prohlubovat. Ghettoizované školy jsou méně kvalitní, a tak v průměru získá romské dítě horší vzdělání.

VÝZKUMNÁ ZPRÁVA - ve formátu DOC (182 kb - ZIP)