Demografický informační portál Články

4.06.2006 REPORTÁŽ: Žít déle v české společnosti

V květnu se konala každoroční demografická konference České demografické společnosti, tentokráte již 36. v pořadí, věnovaná otázkám stárnutí obyvatelstva s názvem "Žít déle v české společnosti". Formou reportáže Vám přinášíme informace z této konference a shrnutí vybraných bodů z jednotlivých příspěvků.

První sekci konferoval Milan Kučera, který také pronesl k celé konferenci úvodní slovo. Zmínil se o tom, že stárnutí je středem pozornosti demografů již dlouhodobě. Poprvé bylo stárnutí hlavním tématem české demografické konference v roce 1987 a následně v roce 1989.

Dle oficiálních demografických prognóz bude v ČR v roce 2030 pravděpodobně 2,1-2,5 milionu osob starších 65 let, tj. 23-25 % obyvatelstva. Tento vývoj lze podle Kučery označit jako „demografické zadlužování“ pro příští generace. Jeho důsledky nebudou jen ekonomické, ale půjde také o problematiku sociální v nejširším tj. celospolečenském slova smyslu.

1) Sociodemografická perspektiva seniorů v České republice a EU (Jitka Rychtaříková, Přírodovědecká fakulta UK)

První příspěvek přednesla vedoucí katedry demografie Jitka Rychtaříková. V úvodu své přednášky zopakovala základní demografické poznatky týkající se stárnutí populace. Stárnutí obyvatelstva je ireverzibilní proces provázený poklesem úrovně porodnosti a následně poklesem úrovně úmrtnosti ve vyšším věku. Týká se všech sociálních a věkových skupin. V tomto procesu stoupá počet osob starších 60 let, 65 let a zejména osob nejstarších – nazývaných oldest old (80 a více let). V této souvislosti se mění i vztahy v rodinách, ve kterých jsou současně až čtyři generace příbuzných naživu.

Přednášející představila projekt FELICIE (Future Elderly Living Conditions in Europe, http://www.felicie.org/), jejímž koordinátorem je francouzský demografický institut INED a na kterém se kromě dalších podílela také Univerzita Karlova v Praze. Do projektu byla zahrnuta data za tyto země: Belgie, Česká republika, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Velká Británie. Cílem tohoto projektu je vytvoření internetové databáze, která zpřístupní veřejnosti projekci životních situací lidí ve věku 75 a více let do roku 2030. Zmíněná prognóza populačního vývoje je počítána podle diferenčních charakteristik (rodinný stav, vzdělání, děti, zdravotní stav, příjem, gender, mezigenerační solidarita, struktura domácností). Přednášející se ve svém vystoupení zaměřila na dva aspekty prognózy – rodinný a zdravotní stav.

Z hlediska rodinného stavu se populace v České republice dlouhodobě vyznačuje nízkým podílem svobodných mužů a žen. Dalším specifikem struktury podle rodinného stavu při srovnání s ostatními zeměmi EU je nízký podíl vdaných a naopak vysoký podíl ovdovělých žen ve vysokém věku. Tento jev souvisí s úrovní úmrtnosti v minulosti, zejména s nadúmrtností mužů. Historicky vysoká rozvodovost na českém území způsobuje vysoké podíly rozvedených osob ve struktuře obyvatelstva. Podle zmíněné prognózy je jedním z hlavních rysů budoucího vývoje snížení podílu ovdovělých žen ve vysokém věku. Obecně se předpokládá přiblížení profilů všech evropských zemí, přičemž Česká republika si zachová svá specifika, která jsou dnes ve struktuře obyvatelstva patrná.

Prognóza je počítána také z hlediska zdravotního stavu. Pro Českou republiku se vycházelo z údajů Výběrového šetření o zdravotním stavu (HIS CR), které bylo zajištěno Ústavem zdravotnických informací a statistiky. Tyto údaje musely být doplněny charakteristikami z výběrového šetření, které bylo provedeno ve východním Německu. Na základě těchto výchozích parametrů je předpokládáno, že se v České republice podíl obyvatel s disabilitou do roku 2030 sníží. I v oblasti zdravotního stavu prognóza odhaduje trend konvergence mezi jednotlivými zeměmi.

2) Genderové aspekty stárnutí: rodina a péče o seniory (Kamila Svobodová, Přírodovědecká fakulta UK)

V příspěvku se autorka Kamila Svobodová zaměřila na problematiku poskytování péče starším, nesoběstačným osobám z genderové perspektivy. Na začátku upozornila na skutečnost, že v praxi je za tuto péči zodpovědná především rodina (formální služby jsou využívány až v případě nedostatečnosti či vyčerpání neformálních služeb), přičemž většinu rodinných poskytovatelů péče tvoří ženy.

V poskytování péče je tedy možno pozorovat výrazné genderové rozdíly: odlišnost strategií, jimiž začleňují ženy a muži pečovatelství do své ostatní práce, více méně permanentní participace dcer, na rozdíl od sporadické účasti synů (synové mají sklon angažovat se mnohdy jen v případě, že ženy v rodině chybí, nebo pokud žijí daleko, ovšem i za těchto okolností se muži často spoléhají na pomoc svých partnerek), časté omezování péče ze strany mužů na fyzickou pomoc apod.

Pečovatelství je vysoce psychicky i fyzicky náročnou činností, jež ovlivňuje každodenní aktivity, ekonomickou situaci, rodinný ale též profesní život pečovatele (může dojít k nutnosti omezit pracovní dobu, změnit pracovní program či čerpat neplacené volno, ke snížení pracovní výkonnosti apod.).

V České republice stále přetrvává dualismus rodinné a ústavní péče, protože jiné formy jsou zanedbatelné (soukromý a nestátní sektor není dostatečně rozvinut), možnosti volby péče o seniory se tedy jeví jako velmi omezené. Ovšem ani poptávka po ústavní péči nebývá uspokojena a územní distribuce provozovatelů pečovatelských služeb je nerovnoměrná a neadekvátní.

Ve svém příspěvku se autorka dále podrobněji věnovala výsledkům některých empirických výzkumů v České republice, v nichž byla problematika rodiny a péče o seniory zahrnuta. Důležitým poznatkem, vyplývajícím nejen z prezentovaných výzkumů, je konstatování, že sami respondenti očekávají ve stáří pomoc především od své rodiny (zejména od dětí) a na pomoc ze strany státu se příliš nespoléhají.

Graf 1: V případě potřeby pomohou respondentům ve stáří:

Zdroj: Život ve stáří, VÚPSV, 2002

Na závěr byla formulována následující doporučení, která by mohla pečovatelům usnadnit jejich roli:

Vytvářet lepší podmínky pro možnost kombinace péče rodinné a institucionální
Vybudovat dostatek kapacit přechodných pobytů
Poskytovat více informací a odborných konzultací (např. v informačních a poradenských centrech)
Stanovit přiměřenou výši finanční podpory
Pokusit se změnit pohled na tuto problematiku

3) Současný důchodový systém v ČR a perspektivy jeho dalšího vývoje (Štěpánka Pollnerová, Ministerstvo práce a sociálních věcí)

Štěpánka Pollnerová z MPSV podala přehled o současném důchodovém systému - ten se skládá ze dvou pilířů – povinného základního důchodového pojištění a doplňkového soukromého pojištění. Obsahem příspěvku byl přehledný popis a podrobné vysvětlení těchto komponent, včetně jejich vývoje od počátku devadesátých let.

a) Základní důchodové pojištění má průběžně financované, státní a jednotné schéma, s příspěvkovou sazbou 28 %. V současné době se důchodový věk postupně zvyšuje na 63 let pro muže a 59-63 let pro ženy podle počtu vychovaných dětí, přičemž předčasný důchod je možný 3 roky před dosažením důchodového věku. Výpočet důchodu je založen na základní výměře (1470 Kč) a procentuální výměře (výpočet pomocí náhradových poměrů - relace důchodu k předchozí mzdě, viz. graf 2), přičemž dochází k pravidelné valorizaci důchodů.

Mezi hlavní problémy základního důchodového pojištění patří nedostatečná připravenost na stárnutí populace, nivelizace důchodů a vysoká míra příjmové solidarity, rozsah náhradních dob pojištění a nízký reálný věk odchodu do důchodu.

Graf 2: Náhradový poměr (relace nově přiznaného důchodu k předchozí mzdě, 40 let pojištění)

Zdroj: MPSV
Příklad: Při předchozím výdělku odpovídajícímu 3násobku průměrné mzdy náleží starobní důchod ve výši 20 % hrubé mzdy.

b) Doplňkové soukromé pojištění bylo u nás zavedeno v roce 1994 formou penzijního připojištění. V České republice je nyní 11 penzijních fondů se zhruba 3,3 miliony účastníků. Průměrný příspěvek k penzijnímu připojištění činí 460 Kč, státní příspěvek 101 Kč, průměrné reálné zhodnocení je 1 %.

Hlavními problémy penzijního připojištění jsou: krátkodobý charakter připojištění (peníze jsou vyčerpány dříve než v důchodu formou jednorázových vyrovnání, systém tedy neplní úlohu doplňkového připojištění), nedostatečná efektivnost státní podpory, věková skladba účastníků (max. účastníků je v předdůchodovém věku), nízké výnosy a neoddělení majetku akcionářů od majetku účastníků.

Závěrečná část příspěvku informovala o průběhu jednání o důchodové reformě od roku 2004 a též o vybraných závěrech Výkonného týmu, které jsou následující: současný systém je nutné výrazně reformovat (systém je dlouhodobě neudržitelný finančně i z hlediska vysoké příjmové solidarity); ideální důchodový systém neexistuje; je nutné strategické politické rozhodnutí o podobě a vlastnostech důchodového systému.

4) Zdravotní problematika seniorů ( Zdeněk Kalvach, 1. lékařská fakulta a VFN Praha)

V úvodu svého příspěvku přednášející Zdeněk Kalvach vymezil kritéria hodnocení zdraví ve stáří, kterými jsou:

Naděje dožití
Výskyt chorob (evidovaný x výzkumný)
Spotřeba zdravotní péče (účelná x neúčelná)
Zdatnost, ve smyslu functioning
Zdravím podmíněná kvalita života
Potenciál zdraví

Podle autora je nutné odlišovat choroby ve stáří, kterými se rozumí běžné nemoci, vyskytující se i v jiných věkových kategoriích (ovšem u starých osob s jistými specifiky a strategiemi léčby) a choroby stáří, které jsou typické multimorbiditou (výskyt několika nemocí současně). Spadají sem geriatrické syndromy, jimž vymezení běžných chorob neodpovídá, ale i nemoci iatrogení, vzniklé jako důsledek lékařské péče.

Situace seniorů byla dokumentována údaji o sebevražednosti, která se s věkem dramaticky zvyšuje (viz graf 3). Podle Kalvacha je to důsledek pocitu seniorů, podle kterých jsou pro společnost přítěží, jejich vnímání sama sebe jako opovrhované bytosti.

Graf 3: Sebevražednost podle věku, průměr let 1997-2001, ČR (na 100.000 obyvatel)

Zdroj: WHO

Zdravotní stav seniorů (nad 60 let) je charakterizován vysokou prevalencí chronických onemocnění, kdy v průměru na 1 seniora připadají 3 onemocnění, nejčastější jsou nemoci oběhové, pohybové, endokrinní a metabolické. Zvyšuje se však i prevalence arteriální hypertenze, obezity, ischemické nemoci srdeční, poddiagnostikována je demence, osteoporóza a zdravotní potíže související s užíváním léků. Z hlediska spotřeby péče upozornil na tzv. neúčelnou péči, jako příklad neefektivního využívání zdravotní péče byl zmíněn 20procentní podíl osob s předepsanými léky sporné účinnosti.

Ve stáří dochází k úbytku potenciálu zdraví – omezení odolnosti, zdatnosti a kreativní adaptability, klesá regulační kapacita. Objevuje se tzv. nemocnost bez chorob – zdravotní potenciál klesá, aniž by byla definována a jednoznačně diagnostikována zdravotní obtíž. To způsobuje potíže z hlediska poskytování zdravotní péče, kdy daný problém nemůže být vyřešen poskytnutím jednosměrně zaměřené specializované zdravotní péče. Vnímání nemocnosti ve stáří jako takové se rovněž mění z pojetí xenochtonního (choroba je vnímána jako vnější nepřítel, alternativa zdraví) na autochtonní (choroba je vnímána jako stav organismu, kontinuum zdraví a nemoci), což má rovněž vliv na poskytování adekvátní zdravotní péče. Měla by zde být především zřetelná snaha posilovat funkční potenciál. Nemoci musí být vnímány v kontextu života, přičemž je nutné si vždy uvědomit, co má být výsledkem samotné léčby. Velice užitečné se v této souvislosti zdá být tzv. subjektivní hodnocení zdraví, ale také ukazatel zdravé délky života (funkční hodnocení z hlediska aktivit běžného života). Pro odhad potřeby zdravotní péče je nutné zajistit komplexní přístup. Geriatrická péče vyžaduje maximální komplexnost. Naproti tomu v Česku roste specializace medicíny (ta je nejvyšší v rámci EU), geriatrie jako taková se příliš nerozvíjí a tzv. nemocnost bez choroby vede k medicínské exklusi.

V současné době se podle autora zlepšuje zdravotní stav seniorů v letech, o která se prodlužuje naděje dožití, což je i důsledkem lepšího zvládání a vypořádání se s tělesným postižením. Ubývá tzv. disability těžké, ovšem na druhou stranu přibývá disability mírné. Dochází zde ke změně paradigmatu – tradiční model, který klade důraz na chorobu a její důsledky je nahrazen novým modelem, který vymezuje zdravím podmíněnou kvalitu života.

Publikace Senior a já…já a senior projektu SPVG (Společnost přátelská všem generacím), na jejímž vytvoření se MUDr. Kalvach podílel a která je věnována aspektům stárnutí jako takového.

5) Jak podpořit aktivní život ve stáří (Jan Lorman, Život 90 )

Jan Lorman z občanského sdružení Život 90 úvodem svého příspěvku předeslal, že podpora seniorů má být nejen formální, ale rovněž neformální, poskytovaná rodinou a přáteli.

Zodpovědnost za podporu aktivního stárnutí podle něj nesou:
- Sami staří občané
- Seniorské organizace (hájí zájmy seniorů, působí pro seniory z hlediska služeb, jejich uplatnění)
- Politici
- Sociální partneři (pracovně právní aspekty, ekonomické zajištění)
- Akademici, výzkumníci, experti
- Poskytovatelé sociálních služeb (kompetence nelze členit do jednotlivých resortů, provázanost)
- Pojišťovny (vliv na poskytování zdravotní péče)
- Policie, soudy
- Média (vliv na názory veřejnosti)
- Vzdělávací instituce (výchova k individuální projekci stáří)

Autor příspěvku kritizoval skokový charakter přechodu mezi aktivním zaměstnáním a důchodem, kdy hranice důchodového věku uměle odděluje aktivní a postproduktivní obyvatelstvo. Tento přechod by měl být naopak plynulý, postupný a přizpůsobený potřebám každého jedince.

Dále upozornil na mediální obraz neužitečnosti důchodců, který lze eliminovat např. podporou dobrovolnické práce starých osob (v ČR však dosud chybí odpovídající legislativa ve vztahu k dobrovolnické práci), kdy senioři získávají pocit vlastní užitečnosti, dále podporou celoživotního vzdělávání, vstřícností k zaměstnávání starších osob apod. Důležitou roli hraje také sociální síť a systém sociálních dávek, ale i zajištění odpovídající sociální péče.

Nezastupitelná je rovněž pozice rodiny ve vztahu k seniorům (pro seniora může být těžké přizpůsobit se situacím, kdy má žít v domácnosti institucionální) a paliativní péče.

6) Národní program přípravy na stárnutí (Petr Wija, Ministerstvo práce a sociálních věcí )

Petr Wija z MPSV seznámil přítomné s Národním programem přípravy na stárnutí, který byl zpracován v návaznosti na Mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí OSN (Vídeň 1982) a na Zásady OSN pro seniory (1991), dále na Montrealskou deklaraci přijatou na 4. konferenci Mezinárodní federace pro stárnutí (IFA – International federation on ageing) v roce 1999 a regionální implementační strategie UNECE ke stárnutí populace (Berlínská deklarace, 2002). Program je v souladu se závěry II.světového shromáždění OSN o stárnutí v Madridu (8.-12.4. 2002) a přijatého " Mezinárodního plánu stárnutí 2002".

V tomto kontextu byla vydána Informace o plnění Národního programu přípravy na stárnutí na období 2003-2007, v březnu 2006 byla zřízena Rada vlády pro seniory a stárnutí populace (4 pracovní skupiny – zdravotní politika, zaměstnanost, bydlení, informační společnost) a zahájen projekt SPVG – Společnost přátelská všem generacím.

Národní program přípravy na stárnutí se zaměřuje na 10 oblastí:
1)    etické principy (zamezení věkové diskriminaci)
2)    přirozené sociální prostředí (podpora setrvání v přirozeném vlastním prostředí, odlehčovací služby – respitní péče, doplněk k neformální péči, zmíněn byl nový zákon o soc. péči, který bude platný od 1.1.2007)
3)    pracovní aktivity (snaha zvýšit zaměstnanost starších osob, mj. i v kontextu nově formulované Lisabonské strategie)
4)    hmotné zabezpečení (důchodové pojištění)
5)    zdravý životní styl, kvalita života (např. dopravní politika, podpora sociálních vztahů zejména na venkově)
6)    zdravotní péče (nutný multidisciplinární přístup k hodnocení potřeb, nutná restrukturalizace, projekt „Zdravé stárnutí“, podpora domácí a hospicové péče)
7)    komplexní sociální služby
8)    společenské aktivity (sociální začleňování)
9)    vzdělávání
10)   bydlení

7) Práva seniorů (Helena Kunstová, Český Helsinský výbor)

Helena Kunstová z Českého Helsinského výboru představila problematiku stárnutí z pohledu lidských práv (Listina základních práv a svobod zákon č. 23/1991 Sb.). Zejména byla zmíněna práva, která jsou starším osobám z neznalosti nebo záměrně upírána v zařízeních sociální péče nebo dokonce v rodinách seniorů. Podle čl. 7 v Hlavě druhé k základním právům člověka a tedy i seniora patří právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, stejně jako má být zaručeno právo na osobní svobodu (čl. 8). Právo na nedotknutelnost obydlí je zakotveno v čl.12. Podle tohoto práva je nepřípustné, aby někdo vstupoval do obydlí bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání bývá také porušováno např. ve státních zařízeních sociální péče, kde někdy personál neumožňuje návštěvy některých náboženských skupin u seniorů. Samozřejmostí by mělo být, že senioři mají také politická práva, jako např. právo petiční a sdružovací, právo sdružovat se ve spolcích společnostech a jiných sdruženích.

Dalším právním předpisem, který se přímo seniory zabývá, je Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Pro postup, jak zmíněná práva seniorů uplatňovat, doporučila přednášející Příručku aplikovaného práva.

Další informace o právech seniorů lze nalézt také na webových stránkách www.seniori.cz nebo stránkách Českého helsinského výboru http://www.helcom.cz/ v sekci Senioři/aplikační příručka.

8) Mezioborová spolupráce v komunitním centru – Dům Portus (Oldřich Staněk, Život 90)

Poslední přednáška přinesla účastníkům konference představu o tom, jak může vypadat dům služeb pro seniory v moderním pojetí. Oldřich Staněk z občanského sdružení Život 90 představil projekt Domu Portus v Praze (Karolíny Světlé 18). Hlavní myšlenkou projektu bylo vytvoření komunitního centra pro seniory, které by zahrnovalo všechny služby na jednom místě. Výsledkem je více než 10 let úspěšně fungující centrum, kde mohou senioři navštěvovat množství aktivizačních programů (divadlo, keramické dílny apod.). Dále je zde možnost využívat sociálních a zdravotně sociálních služeb (nepřetržitá bezplatná linka, tísňová péče ve svém domácím prostředí, tzv. nonstop monitoring). Centrum poskytuje také servis seniorům (nákup potravin, pomoc s hygienou, úklid apod.). Součástí projektu je vydávání časopisu Generace a pořádání Dnů seniorů.

Tento praktický pohled na problematiku stárnutí doplnil teoretický rámec, který přinesly předcházející příspěvky, a otevřel prostor k bohaté a shrnující závěrečné diskusi.

Demografické informační centrum