demografie - časová řada

 

Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?

celkem se účastnilo: 51750

  demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - populační vývoj Afriky

 
7.06.2006 POPULAČNÍ VÝVOJ : K A N A D A

Kanada je rozvinutá severoamerická země s relativně nízkým zalidněním (3,34 obyvatel na jeden km2) a značným přírodním bohatstvím. Po francouzsko-britském soupeření o tuto oblast se Kanada v polovině 18. století stala britskou kolonií, od 30. let 20. století je parlamentní monarchií v rámci britského Commonwealthu.

Kanada leží na severu severoamerického světadílu a je obklopena třemi oceány (Severním ledovým, Tichým a Atlantským). K území Kanady patří i řada ostrovů; na severu je Arktické souostroví, na východě ostrov Newfoundland a na západě ostrov Vancouver. Kromě USA nemá Kanada hranice s jiným státem. Svou rozlohou 9,9 mil. km2 je druhým největším státem světa. Počet obyvatel Kanady se v současnosti pohybuje okolo 33,1 mil. osob (odhad k červnu 2006, CIA).

Obyvatelstvo obecně

První národy, které osídlily území Kanady, přišly přes Beringovu úžinu ze Sibiře před 30 – 10 000 lety a jednalo se o prapředky původních obyvatel. K jejich prvnímu a na dlouhou dobu jedinému kontaktu s Evropany dochází kolem roku 1000, kdy u severoamerických břehů přistává několik vikingských výprav. Za počátek moderní historie, pro kterou je charakteristické prolínání anglického a francouzského vlivu, lze považovat rok 1497, kdy u břehů dnešního Nového Foundlandu přistála první anglická expedice. Během 16. a 17. století dochází k pronikání jak Angličanů tak i Francouzů dále na západ a k následné kolonizaci těchto území.

Graf 1: Počet obyvatel, narozených a zemřelých, Kanada, 1851-2001

Zdroj dat: www.statcan.ca

Počet obyvatel Kanady se v průběhu posledních 300 let zvyšoval (s jistými výkyvy). V roce 1700 činil zhruba 160 tis. osob, na počátku 19. století se pohyboval okolo 500 tis. osob. Milionovou hranici překročil přibližně okolo roku 1828 a od té doby nadále roste. Koncem 19. století dosahovala populace Kanady 5 mil. obyvatel, v polovině 20. století to bylo zhruba 15 milionů, na přelomu nového tisíciletí již byl počet dvojnásobný.

Za markantním kolísáním celkového přírůstku v Kanadě při dlouhodobém pohledu stojí, vedle výrazných změn v přirozené měně, především vývoj migrace. Za uplynulých 100 let přišlo do Kanady přes 10 milionů imigrantů z celého světa. Celkový nárůst populace byl ale daleko větší. Uvažujeme-li, že v roce 1901 žilo na území Kanady kolem 5 milionů lidí a dnes zde žije přes 31 milionů obyvatel, znamená to nárůst o plných 26 milionů, z čehož vyplývá, že v průměru by každý rok přibylo kolem čtvrt milionu lidí. Ve skutečnosti byl tento růst značně rozkolísán, značný přirozený přírůstek byl zaznamenán v průběhu 50. a 60. let.

Vývoj celkového přírůstku ve 2. polovině dvacátého století je ve znamení pozvolného poklesu, který je v určitých dobách vystřídán náhlým vzrůstem, způsobených významnou změnou ve vývoji imigrace. Pozvolný pokles přírůstku je ovlivňován vývojem přirozené měny, kde se promítá hlavně velmi výrazné snižování plodnosti.

Rozmístění obyvatelstva

Obyvatelstvo je v závislosti na přírodních podmínkách v Kanadě rozmístěno značně nerovnoměrně. Přibližně 77% populace žije ve městech (ve velkoměstských aglomeracích je soustředěno 50% populace). Severské oblasti a velehory jsou téměř liduprázdné. Souvislé osídlení  je pouze v úzkém (cca 400km širokém) pruhu podél jižní hranice s USA. V etnicky smíšeném obyvatelstvu převažují potomci přistěhovalých Angličanů (Anglokanaďané 34%) a Francouzů (Frankokanaďané 27%), zbývající obyvatelstvo tvoří menšiny původu německého, italského aj. Na významu nabývá také podíl přistěhovalců z Asie a Karibské oblasti. Původní obyvatelé Indiáni a Eskymáci dnes tvoří jen pouhá 2% populace.

Věková struktura

Vývoj věkové struktury obyvatelstva Kanady byl ještě v 1. polovině 20. století velmi příznivý. Podíl dětské složky se pohyboval na úrovni 33%, zatímco starší lidé tvořili pouhá 3% populace. Do konce 2. světové války docházelo k postupnému snižování dětské složky, její podíl byl však stále velmi vysoký (téměř 30%). Za stejné časové období se zvýšil podíl osob starších 65 let ze 3% na 7%. Od počátku 50. let 20. století podíl dětské složky rostl. Největší hodnoty (kolem 33%) dosáhl v polovině 60. let, kdy byla zaznamenána vysoká porodnost (dalo by se hovořit o babyboomu). Naproti tomu podíl osob ve věku 65+ se držel na hodnotě nižší než 8%. Velký propad podílu dětské populace se odehrál během 70. let, kdy se zastoupení této nejmladší složky snížilo ze 30% na necelých 23% v roce 1980. Do roku 2005 se podíl snížil na 17,9%. Opačný trend byl zaznamenán u nejstarší věkové skupiny, kdy její podíl stoupl během 70. let na 10%, dnes je každý osmý Kanaďan starší 65 let.

Graf 2: Věkové složení obyvatelstva Kanady v roce 1950

Zdroj dat: www.un.org, www.statcan.ca,  vlastní výpočty

Graf 3: Věkové složení obyvatelstva Kanady v roce 2005

Zdroj dat: www.un.org, www.statcan.ca,  vlastní výpočty

Vývoj skupiny obyvatelstva v produktivním věku je v celku vyrovnaný. Její podíl nezaznamenává větší výkyvy. Velký nárůst této složky populace na začátku 80. let je způsoben tím, že do této skupiny vstoupili lidé narození v silných ročnících z poloviny 60. let

Porodnost

Vývoj úrovně plodnosti v Kanadě v období první poloviny 20. století je charakterizován jejím poměrně rychlým snižováním. Ještě koncem 19. století dosahovala úroveň plodnosti takové výše, jaká je dnes obvyklá v rozvojovém světě (kolem 4 – 5 dětí na 1 ženu). V letech 1891 – 1921 ale úroveň plodnosti poklesla o plných 36% . Hluboký pokles byl zaznamenám i začátkem 30. let v době velké hospodářské krize. Úroveň plodnosti hodnocená pomocí ukazatele úhrnné plodnosti se tehdy propadla z hodnoty 3,4 na 2,6 dítěte na 1 ženu.

Tab.1: Vývoj ukazatelů porodnosti, plodnosti v Kanadě v letech 1950 – 2002

Zdroj dat: Demographic Yearbook 1959-2002

Již od roku 1937 však docházelo k pomalému a postupnému nárůstu úrovně plodnosti. Vrcholu bylo dosaženo v roce 1959, kdy úhrnná plodnost vzrostla až na hodnotu 3,9.  Vyšší plodnost byla zřejmě důsledkem vzrůstající sňatečnosti po druhé světové válce a doháněním „odložených“ dětí během válečných let. Od začátku 60. let nastává pro Kanadu významné období ve vývoji plodnosti, neboť v těchto letech dochází k náhlému a trvalému poklesu. Již v roce 1967 byla hodnota úhrnné plodnosti nižší než 2,6. Tento trend nadále pokračoval a roku 1972 se úroveň plodnosti propadla až pod hodnotu 2,1. Svou měrou k poklesu zcela jistě přispělo uzákonění potratů koncem 60. let. V průběhu 80. let došlo k pozastavení poklesu plodnosti, ale byla to pouze krátkodobá záležitost, neboť již začátkem 90. let pokles opět pokračoval a dnes se úhrnná plodnost pohybuje okolo hodnoty 1,59. Od začátku sledovaného období tedy došlo ke snížení na méně než poloviční hodnotu.

Vývoj měr plodnosti podle věku v Kanadě zaznamenal za poslední století též určité změny. V období po dozvucích velké hospodářské krize až do konce 50. let dochází k nárůstu intenzity ve všech věkových skupinách, přičemž o první příčky (z hlediska nejvyšších hodnot) se předháněly věkové skupiny 20 – 24 a 25 – 29 let. Velký propad u všech skupin nastal již od první poloviny 60. let. Trvalý pokles je zaznamenán až do druhé poloviny 80. let. Za toto období se intenzita plodnosti v některých věkových skupinách propadla na téměř poloviční hodnoty (viz graf 4). Nejvyšších hodnot úhrnné plodnosti dnes dosahuje věková skupina 25 – 29 let, kterou ale poměrně rychle dohání ženy ve věku 30 – 34 let, jejichž plodnost od 2. poloviny 70. let roste. Je jen otázkou několika let, kdy tato skupiny převezme „vedení“.

Graf 4: Vývoj měr plodnosti podle věku v Kanadě v letech  1955 – 2001

Zdroj dat: Demographic Yearbook 1959-2001

Tab.2: Vývoj měr plodnosti podle věku v Kanadě v letech 1950 – 2001 (na 1000 žen)

Zdroj dat: Demographic Yearbook 1959-2001

Potratovost

Kanada patří k zemím, kde je provádění potratů povoleno. Přesto ale existují určité podmínky, které musí být splněny, aby mohl být potrat uskutečněn. Zlegalizování potratů bylo v Kanadě uskutečněno koncem 60. let. Na začátku sledovaného období byla úroveň potratovosti velice nízká, provádělo se kolem 11 tisíc potratů ročně. Velký skok nastal v první polovině 70. let, kdy počet potratů prudce vzrostl na téměř 50 tisíc. V roce 1975 bylo tedy provedeno 13,3  potratů na 100 živě narozených. Mohlo by to být způsobeno tím, že v té době ještě nebyla tak kvalitní ochrana proti početí (nižší dostupnost hormonální či jiné antikoncepce) a mnohé páry tak řešily problematiku nechtěného otěhotnění tímto způsobem. Dnes je však úroveň potratovosti ještě vyšší (cca 23 potratů na 100 živě narozených v roce 2000). Růst hodnoty indexu potratovosti může být vysvětlen vstupními daty, kdy se do poměru dávají počty potratů a počty živě narozených. Pokud se počty potratů během 90. let udržují na téměř stejných hodnotách, ale klesá počet živě narozených, musí index potratovosti nutně růst. Znamená to tedy, že růst hodnoty indexu potratovosti v posledním období je způsoben poměrně výrazným poklesem porodnosti. V kombinaci se stagnujícím počtem potratů podíl potratů na celkovém počtu ukončených těhotenství roste.

Úmrtnost

V období od konce 19. století do druhé světové války docházelo v Kanadě k pozvolnému narůstání naděje dožití. Zatímco v roce 1896 byla hodnota naděje dožití při narození pro muže na úrovni 50 let a o něco vyšší pro ženy, tak na konci 2. světové války už dosahovala 72,8 let pro ženy a 67,1 let pro muže.

Graf 5: Vývoj naděje dožití při narození, 1950-2004

Zdroj dat: Demographic Yearbook 1959-2001

I celé 20. století bylo ve znamení stálého růstu naděje dožití při narození. Jestliže v roce 1900  zhruba  75% Kanaďanů umíralo dříve než v 65 letech, dnes se jich 70% tohoto a vyššího věku běžně dožívá. Za uplynulé století vzrostla naděje dožití o plných 27 let. Mnozí experti se domnívají, že takový rapidní nárůst, kterého bylo dosaženo, již nemůže pokračovat. Hlavními faktory, stojícími za tímto vývojem, je zlepšující se životní úroveň, lepší pracovní podmínky, existence rozmanitých preventivních zdravotních programů a v neposlední řadě vznik nových oborů v medicíně. Většina z tohoto přírůstku se však odehrála do začátku 70. let. Od té doby byl nárůst, zvláště ve starších věkových skupinách, pomalejší. Jako podstatnou příčinu tohoto vývoje lze považovat zvyšující se úmrtnost na novotvary, zejména rakovinu plic. Pro kanadskou populaci se již novotvary staly hlavní příčinou úmrtí.

Tab.3: Charakteristiky úmrtnosti v Kanadě v letech 1950 – 1999 (pětileté průměry)

Zdroj dat: www.un.org

Kojenecká úmrtnost

V Kanadě docházelo k postupnému zlepšování úrovni kojenecké úmrtnosti po celé sledované období. Od počátku 50. let se hodnoty snížily velmi výrazně z 36‰ na 5,5‰. Pokles je determinován hlavně vývojem v medicíně. Od začátku 50. let téměř vymizela kojenecká úmrtnost na nemoci typu střevní katar, chřipka, černý nebo dávivý kašel.

Tab.4: Vývoj kojenecké úmrtnosti v Kanadě v letech 1950 – 1999 (pětileté průměry)(v ‰)

Zdroj dat: www.un.org

Formování a rozpad rodin

Během 20. století prošla úroveň sňatečnosti v Kanadě významnými změnami, kdy střídavě docházelo k nárůstu a poklesu. První pokles byl zaznamenám již na přelomu 20. a 30. let. Naopak rapidní nárůst byl v průběhu válečných let, kdy byla dosažena i nejvyšší úroveň (hodnota hrubé míry sňatečnosti dosahovala 11‰ v roce 1944). V následujících letech ale opět nastává velmi prudký pokles, který se zastavil až na začátku let 60. a znamenal další obrat ve vývoji. Až do roku 1972 tedy hodnota hrubé míry sňatečnosti rostla, ale ani nejvyšší hodnoty nedosáhly úrovně 40. let. Posledních třicet let dochází k pomalému snižování míry sňatečnosti až k minimálním hodnotám 5,1‰ pozorovaným začátkem nového století.

Graf 6: Vývoj ukazatelů sňatečnosti a rozvodovosti, vývoj indexu rozvodovosti v Kanadě v letech 1950 - 2000

Zdroj dat: Demographic yearbook 1959-2000, vlastní výpočty

Snižující se úroveň sňatečnosti je výsledkem narůstání neochoty mladých lidí vstoupit do manželství. Dalším možným faktorem, ovlivňující úroveň sňatečnosti, je postupné zvyšování ekonomické nezávislosti žen, pro které má pak manželství nižší atraktivitu. Tradiční pojetí vdané ženy, starající se o děti a domácnost, ji totiž dlouhodobě vázalo na  jejího muže, který zajišťoval rodině příjem. Zcela opačný je vývoj u kohabitace, definované jako soužití dvou nesezdaných partnerů opačného pohlaví ve společné domácnosti. Za snižující se úrovní sňatečnosti stojí právě rostoucí počty nesezdaných soužití. Nejprve byla velmi oblíbená spíše u mladších lidí, postupem času ale tento druh soužití začaly preferovat i starší osoby.

Zatímco intenzita sňatečnosti klesá, počty a intenzita rozvodů stoupá. Velkým zásahem do vývoje rozvodovosti bylo zavedení zákona o rozvodech z roku 1968. Během následujícího roku vzrostla míra, ale i celkový počet rozvodů na dvojnásobek. Zatím historicky nejvyšší počet rozvodů byl dosažen v roce 1987, kdy počet rozvodů vzrostl až na 96 tisíc. V současnosti se počet rozvodů pohybuje na úrovni okolo 70. tis., na 100 sňatků připadá 45 rozvodů a úhrnná rozvodovost (po 30 letech manželství) činila 38,3 % v roce 2003.

Perspektivy budoucího vývoje

Odhady vývoje početního růstu kanadské populace počítají se stálým pomalým nárůstem. V roce 2050 tak bude v Kanadě podle odhadů žít přes 42 miliónů obyvatel. Svojí roli zde zcela určitě bude hrát i vývoj migračního salda, u kterého se počítá i do budoucna s kladnými hodnotami. Celkový populační přírůstek však bude stále klesat.

Podle prognóz také naděje dožití zaznamená další nárůst, i když již nebude tak významný jako byl ve druhé polovině dvacátého století. Hodnoty naděje dožití tak vzrostou téměř o pět let u obou pohlaví. Muži se tak v roce 2050 budou dožívat 83 a ženy téměř 88 let.

Tab.5: Vývoj vybraných ukazatelů do roku 2049 pro Kanadu (pětiletá období)

Zdroj dat: www.un.org

Vývoj úrovně plodnosti zaznamená také určité změny. Předpokládá se celkové zvýšení úrovně z dnešních velmi nízkých hodnot, nárůst ale nebude nijak výrazný. Hodnota úhrnné plodnosti by neměla překročit úroveň 2,1 dětí na 1 ženu.

Graf 7: Věkové složení obyvatelstva Kanady v roce 2050

Zdroj dat: www.un.org

Důležitým výstupem budoucích odhadů je také vývoj zastoupení věkových skupin. Zcela jednoznačně se bude zvyšovat zastoupení nejstarší věkové skupiny (65+ let) a naopak bude docházet ke snižování procentuálního zastoupení nejmladší, tedy dětské složky (0-14 let).

Procento osob starších 65 let předstihne zastoupení nejmladší generaci kolem roku 2015 a od té doby se bude rozdíl podílu obou složek stále více zvětšovat. V roce 2050 bude již čtvrtina populace ve věku nad 65 let, zatímco podíl dětské složky bude pouhých 13%. Se zvyšujícím se počtem starých lidí bude též stoupat průměrný věk populace. Jeho hodnota  do roku 2050 vzroste až na 45 let. Ke změnám dojde rovněž v podílu produktivní složky obyvatelstva. U té se v příštích padesáti letech předpokládá  snížení z dnešních 68  na 60%.


Literatura a zdroje dat:

Publikace:
Rovná, L. (2000): Dějiny Kanady, Praha 2000
Stone, L.O. (1974): The population of Canada, CICRED 1974

Internet:
www.un.org
www.statcan.ca


Viktorie Benešová

hostující autor
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání!
Vaš redakční tým

 
 
 © 2004-2014 Hůle Daniel
+420 774 510 398
hule@demografie.info
 
  Vydavatelem portálu je občanské sdružení - Demografické informační centrum. Obsah vytváří redakční tým zdarma. Portálu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1801-2914.
Demografie.info využívá redakční systém OSTRWE firmy ORA. Design&layout Daniel Hůle.
Pokud není uvedeno jinak, grafy i tabulky vycházejí z datové základny Českého statistického úřadu.
OSTRWE - publikační systém ORA - programování, webdesign, hosting, PHP, MySQL DIC - Demografické informační centrum

 
 
 
Pavlík, Kalibová, Koschin, Burcin
Rychtaříková, Kučera, Roubíček
demography, demografia, demographie
populační vývoj, studia, věda, aktuárská
geografie, demografický, Langhamrová
demografie, demos, analýza, výzkum