Dítě svým narozením vstupuje do určitého společenského prostředí, ve kterém je ovlivňováno sítí rodinných, příbuzenských i ostatních sociálních vazeb. Dlouhodobý proces změn celého rodinného systému, který se vyznačuje přechodem od širší rodiny k rodině malé, měl vliv i na sociální okolí dítěte.

Spolu s industrializací a urbanizací došlo k rozpadu tradiční venkovské rodiny, která byla často vícegenerační a vyznačovala se tak širokou sítí sociálních vazeb. Zúžení příbuzenského systému vedlo k omezení míry kontaktů dítěte se vzdálenějším příbuzenstvem a zároveň ke změně charakteru těchto kontaktů, které dnes mají převážně „návštěvní charakter“ (Alan, 1989, s. 81). Současně docházelo i ke změně a zúžení sítě sociálních kontaktů uvnitř rodiny v důsledku poklesu počtu dětí v rodině (a tedy i snížení počtu sourozenců). V souvislosti se změnami, které se udály v posledních několika desetiletích ve struktuře rodiny a které měly vliv i na vznik různých forem rodičovství, je tedy nutné rozlišovat různorodé rodinné konstelace, do kterých se děti rodí a ve kterých v průběhu svého života žijí.

Ve společnosti dlouhou dobu přetrvával model tradiční rodiny a v jeho rámci také tradiční pojetí manželského svazku. Alternativní formy rodinných soužití se začaly v daleko větší míře uplatňovat až v posledních několika desetiletích a děti se tak nyní podstatně častěji rodí i do svazků, které nejsou právně zakotveny. Tyto formy partnerských vztahů však často nejsou, na rozdíl od názorů převažujících v minulosti, vnímány ze společenského hlediska jakožto podřadné. Nesezdaná soužití bývají naopak v některých společnostech nebo alespoň v určitých sociálních skupinách preferována před formálně uzavřeným manželstvím (Riche, 1988).

V České republice statistika nedovoluje přesně odlišit děti narozené ženám žijícím s partnerem v nesezdaném soužití od dětí narozených svobodným a osaměle žijícím matkám. Můžeme však vycházet z toho, že až do začátku 90. let se v České republice nijak výrazně neprojevovaly nové vzorce rodinného chování, již tou dobou rozšířené v západních zemích. Proto v tomto období podíl dětí narozených mimo manželství většinou reprezentuje podíl dětí narozených svobodným a spíše osaměle žijícím matkám. V celém poválečném vývoji na území České republiky představovaly děti narozené mimo manželství 4-6 % ze všech živě narozených. V průběhu 80. let se tento relativně stálý podíl začal mírně zvyšovat, k výrazným změnám však došlo až po roce 1989, neboť jedním z důsledků výrazné změny politické, ekonomické i sociální situace byla také změna reprodukčního chování obyvatelstva. Ta se odrazila v nárůstu podílu dětí narozených mimo manželství, který v roce 2005 dosáhl již téměř 32 %. Nárůst je patrný také na absolutních počtech dětí narozených mimo manželství, neboť zatímco v roce 1960 se mimo manželství narodilo 6 306 dětí z celkového počtu 128 879 živě narozených dětí, v roce 2005 to bylo již 32 409 dětí z  102 211 živě narozených.

Tab. 1: Děti narozené mimo manželství a předmanželské koncepce v letech 1950-2005, ČR  (v %)

* předmanželské koncepce - podíl manželských dětí prvního pořadí, které se narodily do 8 měsíce od sňatku.

Zdroje dat:ČSÚ,  Populační vývoj České republiky 2000; Fialová, 1996 

Nárůst podílu mimomanželské plodnosti na plodnosti celkové v České republice je ovlivněn minimálně dvěma skutečnostmi. Na jedné straně sehrávají důležitou roli jisté názorové a hodnotové změny u mladé generace - zvyšující se tolerance vůči novým typům neformálních svazků, s tím související větší tolerance vůči svobodným matkám. Zároveň měl však velký vliv pokles úrovně manželské plodnosti (viz tab.2) v 90. letech. Po prudkém poklesu v první polovině 90. let pokračoval i nadále ve 2. polovině 90. let pokles úrovně manželské plodnosti. Naopak růst úrovně plodnosti nevdaných žen se v té době oproti začátku 90. let téměř zastavil, po roce 2000 se však mimomanželská plodnost začala opět zvyšovat. V této situaci neustále roste podíl živě narozených dětí mimo manželství z celkového počtu živě narozených dětí. Za posledních 15 let tedy úhrnná manželská plodnost (což je počet narozených dětí připadajících na jednu ženu v manželství) klesla zhruba na polovinu, zatímco úhrnná mimomanželská plodnost se zvýšila více než na dvojnásobek.

(O mimomanželské plodnosti více analýza Šárky Kasalové Daňkové Porodnost a plodnost mimo manželství po roce 1989)

Tab. 2: Úhrnná plodnost v manželství a mimo manželství v letech 1989 – 2003, vybrané roky, ČR (průměr na 1 ženu ve věku 15 až 49 let)

Zdroj dat: ČSÚ, Pohyby obyvatelstva v jednotlivých letech

S uvedeným nízkým zastoupením dětí narozených mimo manželství v období od konce druhé světové války až do 80. let je zajímavé srovnat jiný ukazatel, popisující předmanželské koncepce (viz tab. 1). Data za toto období totiž sice ukazují nízký podíl mimomanželsky narozených dětí, podstatně vyšší je však podíl prvních dětí narozených v manželství do osmého měsíce od sňatku, tedy počatých mimo manželství. Přičteme-li tento podíl k podílu dětí narozených mimo manželství, výrazně se zvýší podíl dětí narozených ženám, které otěhotněly za svobodna. Podíl prvních dětí narozených v manželství do osmého měsíce od sňatku se na začátku 50. let pohyboval okolo 1/3, během let se však zvýšil až na hodnotu přesahující 50 % (po celá 80. a v první polovině 90. let). Sňatek byl tedy často vynucen početím dítěte, neboť až do konce 80. let nebyla v tehdejším společenském klimatu nesezdaná soužití jakožto dlouhodobá, či dokonce celoživotní forma neformálního svazku plně akceptována. Ze sociologických výzkumů sice vyplývá, že v dnešní době jsou neformální svazky mladých lidí již všeobecně akceptovány, přesto je však i nadále preferováno narození dítěte v manželství (Populační vývoj České republiky 1999, s. 34). Pravděpodobně je tak většina neformálních soužití legalizována krátce před narozením dítěte, proto se stále téměř třetina dětí rodí do osmi měsíců po sňatku (i když i u tohoto ukazatele můžeme v průběhu 90. let  pozorovat mírný pokles až pod hranici 32 % v roce 2005).

Situace dětí se odlišuje nejen v závislosti na typu rodinného uspořádání, do kterého se narodí, ale také v závislosti na změnách, kterými rodina v průběhu času prochází - ne všechny děti narozené v manželství prožijí v úplné rodině celé dětství, naopak matky dětí narozených mimo manželství mohou později uzavřít sňatek. V jakých typech rodin tedy děti vyrůstají, kolik mají sourozenců a jak jsou rodiny vlastně velké? Data vypovídající o struktuře domácností můžeme čerpat ze Sčítání lidu, domů a bytů. Při sčítání v roce 2001 bylo zjištěno 4 270 717 cenzových domácností ¹, v nichž žilo 10 230 060 obyvatel. Z toho v úplných rodinách celkem žilo 72 % obyvatel a v úplných rodinách se závislými dětmi 42 % obyvatel. Oproti tomu v neúplných rodinách žilo 14 % obyvatel.

Sledujeme-li zastoupení domácností z hlediska přítomnosti dětí, pak od roku 1961 pozorujeme trvalý nárůst podílu neúplných rodin s dětmi a naopak pokles podílu úplných rodin s dětmi (tab. 2). Spolu s tím dochází také k poklesu průměrné velikosti cenzové domácnosti, přičemž největší pokles nastal u úplných rodin. V roce 2001 bylo v České republice sečteno 2 333 952 úplných rodin; hlavní změnou ve strukturách cenzových domácností mezi posledními dvěma sčítáními je však snížení jejich počtu (o 7,1 %) i podílu (o 7,4 procentních bodů z 62 % v roce 1991 na 54,6 % v roce 2001). Tento pokles byl pak především v případě úplných rodin se závislými dětmi. Projevil se zde tedy jak pokles úrovně sňatečnosti zaznamenaný v průběhu 90. let, tak také nedostatečná kompenzace ubývajících sňatků nesezdanými soužitími.

Naopak se zvýšil počet (o 32,7 %) i podíl neúplných rodin z celkového počtu cenzových domácností – z 10,7 % v roce 1991 na 13,5 % v roce 2001. Podíly neúplných rodin se zvyšují hlavně v důsledku rozvodovosti a také vlivem již zmíněného stoupajícího podílu dětí narozených mimo manželství.

Tab. 3: Struktura domácností - ze sčítání 1970, 1980, 1991 a 2001, ČR  (v %)

* závislé dítě: sčítání 1961 dítě do 14 let, sčítání 1970 dítě do 15 let, sčítání 1980, 1991 a 2001 dítě ekonomicky neaktivní mladší 26 let (v roce 1980 však některé údaje publikovány za domácnosti s dětmi mladšími 15 let)
Zdroj: ČSÚ

Spolu s trendem zmenšování rodiny klesá také průměrný počet osob v cenzových domácnostech – v roce 1961 měla jedna cenzová domácnost v průměru 2,95 členů, při posledním sčítání již 2,38 členů (Bartoňová, 2005). Snižuje se také počet závislých dětí v rodině, respektive v úplných rodinách. V roce 1961 bylo v úplných rodinách s dětmi v průměru 1,82 dítěte, ještě v roce 1980 to bylo 1, 80, poté došlo k poklesu až na 1, 67 dítěte v roce 2001.

V průběhu celé druhé poloviny 20. století se snižoval podíl dětí narozených ve vyšších pořadích a zároveň rostl podíl dětí narozených především v prvních dvou pořadích. Tím tedy ubývá dětí v rodině a snižuje se počet sourozenců, které děti mají. Vzhledem k převládajícímu modelu dvoudětné rodiny má většina dětí zpravidla jednoho sourozence. Ideál dvoudětné rodiny má v České republice dlouholetou tradici a názory na ideální počet dvou dětí v rodině jsou v české populaci v průběhu času poměrně konzistentní, což dokládá řada sociologických výzkumů (Fialová a kol., 2000, Hamplová, 2000, Šalamounová, Šamanová, 2003: 29). Bez sourozence vyrůstají obvykle děti, jejichž rodiče se brzy po sňatku rozvedli, děti, jejichž rodiče uzavírali sňatek ve vyšším věku nebo děti vysokoškolsky vzdělaných matek, které mají dlouhodobě nižší počet dětí – např. v roce 1991 měly prvně vdané ženy po 15-19 letech manželství ve věku 40-44 let v průměru 2,02 dětí, ženy s vysokoškolským vzděláním pouze 1,94 dětí (Fialová, 1996).

Data z výsledků sčítání však nikdy nezachycují všechny děti, které v příslušné rodině vyrostly, ale pouze děti, které tam v dané chvíli žijí a které jsou závislé na rodičích, nebo děti do 15 let věku. Proto jsou tyto hodnoty v průměru nižší, než jaký je počet dětí skutečně vychovaných v rodinách.

Tab. 4: Děti v rodinách – ze sčítání 1961, 1970, 1980, 1991 a 2001 ČR, (v %)

* závislé dítě: sčítání 1961 dítě do 14 let, sčítání 1970 dítě do 15 let, sčítání 1980, 1991 a 2001 dítě ekonomicky neaktivní mladší 26 let (v roce 1980 však některé údaj publikovány za domácnosti s dětmi mladšími 15 let)
Zdroj: ČSÚ
 
Jedním z důsledků rozvodovosti a následné opětovné sňatečnosti rozvedených osob, které mají děti z předchozího manželství a s novým partnerem zakládají znovu rodinu, jsou složitější vazby v rámci  domácnosti. Kolik nevlastních sourozenců tedy žije v rodinách, kolik dětí žije s nevlastním otcem či matkou?

Ve druhých manželstvích žili nevlastní sourozenci poměrně často. V nových rodinách rodičů jich bylo tím více, čím kratší dobu první (rozvedené) manželství trvalo a čím bylo uzavíráno v nižším věku (je důležité si uvědomit, že manželství uzavíraná v nízkém věku se vyznačují nižší stabilitou, zároveň s tím souvisí následná sňatečnost rozvedených a vyšší pravděpodobnost uzavření sňatku). V dětské populaci žilo na počátku 90. let v úplných rodinách okolo 10 % dětí, které měly alespoň jednoho nevlastního sourozence (Fialová, Horská, Kučera, 1995. str. 32). Vyšší podíl jich žil v rodinách, kde současné manželství rodičů trvalo kratší dobu (tab. 5). Novější statistické údaje ze sčítání 2001 bohužel nejsou dostupné, neboť data o plodnosti žen v nynějším manželství, ze kterých je možné tyto ukazatele počítat, nemohla být Českým statistickým úřadem zveřejněna.

Tab. 5: Podíly nevlastních sourozenců v úplných rodinách (v % z úhrnu dětí) v ČR

Zdroj: Fialová, L., Horská, P., Kučera, M., 1995: 63. Současné a perspektivní proměny rodiny, manželství a rodičovství, 1995, s.63

V souvislosti s velkým množstvím změn, kterými instituce rodiny v posledních několika desetiletích prošla a v budoucnu bude nepochybně dále procházet, hovoří někteří autoři o krizi rodiny (např. Sullerotová, 1998). Často je poukazováno na nebezpečí, které hrozí soudržnosti a funkci rodiny. Toto nebezpečí totiž vzniká uvnitř rodin a vyplývá z rozdílných aspirací jejich jednotlivých příslušníků v prostředí plném velkých změn (ať už se jedná o změny spojené s urbanizací, zlepšováním bydlení nebo zvyšováním životní úrovně a s tím souvisejícím nárůstem požadavků a nároků jedinců). Všechny tyto změny se pochopitelně netýkají pouze partnerské dvojice, ale i dětí žijících uvnitř rodiny. Určitý zdroj obav představuje slábnoucí vazba mezi rodičovstvím a partnerstvím, která vede ke zvyšování počtu neúplných a rekonstruovaných rodin.

Sociologické výzkumy uskutečněné v České republice v průběhu 90. let, které měly jako zvláštní předmět zájmu právě obecné problémy postavení manželství a rodiny, však spíše vyvracejí hypotézy poukazující na změny životních cílů, postojů a hodnotových orientací mladých lidí. Rodina podle výsledků stále patří mezi hodnoty, o jejichž naplnění mladí lidé usilují a budou usilovat. Založit rodinu a vychovávat děti představuje pro velkou většinu lidí stále jeden z nejdůležitějších životních cílů.  Přesto je otázkou, v jaké míře a v jaké formě se ideál rodinného života bude nadále v praxi prosazovat.
 

Poznámky:

¹ Pro potřeby Sčítání lidu, domů a bytů jsou definovány tzv. cenzové domácnosti. Cenzová domácnost je nejmenší sociální kolektivita osob bydlících v jednom bytě a je konstruována v rámci jedné hospodařící domácnosti podle příbuzenského nebo jiného vztahu jednotlivých osob zapsaných ve sčítacím archu. Jejím základem je pojem „rodina“, podle něhož se soubory osob bydlících v bytě dělí na 4 základní typy cenzových domácností: domácnosti rodinné, jejichž jádrem je úplná rodina (manželská dvojice nebo faktické manželství druha a družky bez dětí nebo s dětmi) nebo neúplná rodina (jeden z rodičů alespoň s jedním dítětem); a ostatní domácnosti, zahrnující vícečlennou nerodinnou domácnost (2 nebo více jednotlivých osob, příbuzných i nepříbuzných, kteří společně hospodaří, netvoří však rodinnou domácnost) nebo domácnost jednotlivců.

Literatura:

Alan, J.(1989): Etapy života očima sociologie. Praha: Panorama.
Bartoňová, D. (2005): Vývoj cenzových domácností v České republice v poslední třetině 20. století. Demografie, roč. 47, č. 1, s. 1-12.
Fialová, L., Horská, P., Kučera, M. (1995): Současné a perspektivní proměny rodiny, manželství a rodičovství. Praha: Nadace pro výzkum sociální transformace.
Fialová, L. (1996), Demografie o dětech v České republice v 80. letech, Demografie, roč. 38, č. 2, str. 90-104.
Fialová, L., Hamplová, D., Kučera, M., Vymětalová, S. (2000): Představy mladých lidí
o manželství a rodičovství. Praha: SLON.
Hamplová, D. (2000), Názory na manželství a rodinu mladých svobodných lidí v roce 1997, Demografie, roč. 42, č. 2, s. 92-98.
Riche, M.F. (1988), The postmarital society, American Demographics, Vol. 10(1), pp. 22-26.
Sullerotová, E. (1998), Krize rodiny, Praha: Karolinum.
Šalamounová, P., Šamanová, G. (2003): Představy respondentů o partnerských vztazích a rodině. Naše společnost 2003, č. 3-4, str. 25-31.
Zdroje dat:
ČSÚ – Sčítání lidu, domů a bytů
Pohyb obyvatelstva v ČR - za vybrané roky