demografie - časová řada

 

Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?

celkem se účastnilo: 90493

  demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - populační vývoj Afriky

 
7.02.2007 POPULAČNÍ VÝVOJ: Čína ve druhé polovině 20. století

Analýzou populačního vývoje Číny se zabýva příspěvek Marka Řezanky. Následující text se věnuje především trendům v procesech plodnosti a úmrtnosti ve druhé polovině 20. století se zaměřením na rozdíly mezi městy a venkovem, ve druhé své části, která bude uveřejněna 26. února pak na regionální diferenciaci uvedených procesů a rozdíly mezi čínskými etniky.

Populační vývoj Číny se zejména od druhé poloviny 20. století vyznačuje výraznými rozdíly mezi městským a venkovským prostředím i mezi jednotlivými etniky. V případě Číny je dobré si uvědomit, že se jedná o zemi s několika tisíciletou historií, o zemi, která již několikrát v historii lidstva patřila k mocenským a kulturním centrům světa, i jeho upadajícím periferiím, která se honosila úrovní vzdělanosti, a jež se v posledních desetiletích potýkala s relativně vysokou negramotností své populace. Jedná se o zemi, o níž dodnes nevíme, kolik měla nejen ve středověku, ale i v novověku, obyvatel. Odhady demografů se výrazně liší a často nedovedou zdůvodnit značné výkyvy v předpokládaném vývoji početního stavu čínského obyvatelstva. Jisté je, že od osmnáctého století do současnosti se početní stav čínské populace zhruba zečtyřnásobil. Dnes má Čína okolo jedné pětiny světové populace (přes 1,2 miliardy).

Graf 1: Přibližný vývoj počtu obyvatelstva v Číně (v milionech)


Kontext demografického vývoje
Od počátku 20. století (od oproštění se od britského vlivu přes válku s Japonskem pokračující druhou světovou válkou, přes nástup Maova režimu, vojenský zásah v Tibetu až po současné ekonomické reformy doprovázené společenskými a demografickými změnami) dochází v Číně k postupnému narušování tradiční struktury čínské společnosti (na venkově samozřejmě o poznání později než ve městech), k rozvoji čínské ekonomiky a úrovně vzdělanosti. Od padesátých let pak i ke zlepšování úmrtnostních poměrů (navzdory Maovu režimu a jeho experimentům, jež ve svých důsledcích stály životy miliónů lidí, zejména koncem padesátých let).

Od 80. let 20. století ovlivňují společnost čínských měst (a především velkoměst) komplexní proměny čínské ekonomiky, jež se od konce 90. let obrážejí i v industrializaci čínského venkova, ve snižování úrovně plodnosti nejen v čínských velkoměstech, ale i menších městech a ve zlepšování úmrtnostních poměrů.

Při pohledu na populační kampaně a celkovou politickou a ekonomickou situaci v Číně ve druhé polovině dvacátého století si lze uvědomit, jaké faktory a s jakou účinností na čínskou populaci jako celek (a na její národnostní menšiny) působily.

Opatření populační politiky
V polovině padesátých let dvacátého století politické vedení v Číně poprvé přehodnotilo svůj přístup k populačnímu růstu (počátkem padesátých let představovala úhrnná plodnost v průměru 6 dětí na jednu ženu v reprodukčním věku 15-49 let ve venkovském a 5 dětí na jednu ženu v městském prostředí). Roku 1956 započala série kampaní s cílem snížit úroveň plodnosti. Rok 1956 se pak nesl ve znamení politiky „sto květů“. V praxi to mělo znamenat, že svoboda slova bude více méně zaručena, že názorů na různé problémy bude více. Došlo k tomu, že ti politici, kteří se projevili v nějaké sociální sféře proti Maovi, byli z politického života už v příštím roce „odklizeni“.  Roku 1956 vlastně žádné konkrétní nástroje k prosazení nové populační politiky přijaty nebyly. Přesto lze tvrdit, že právě padesátá léta dvacátého století čínskou populaci výrazněji ovlivnila. Za prvé se navázalo na snahy z let třicátých o snížení negramotnosti a zkvalitnění zdravotní péče. Objevily se první programy sexuální výchovy a propagace antikoncepce. Ty se sice neprosadily, zato v roce 1957 došlo k naprosté liberalizaci potratového zákonodárství. Významným legislativním počinem padesátých let (r. 1950) bylo přijetí nového zákona o rodině (novelizovaného v letech 1981 a 2001). Zákaz bigamie měl umožnit ženám žijícím v nevyhovujících polygamních svazcích z těchto svazků odejít. Postavení ženy v čínské společnosti měla napomoci též liberalizace rozvodové politiky. Od padesátých do osmdesátých let také skutečně většinu žádostí o rozvod podaly ženy. Udává se, že deklarovaným důvodem asi šedesáti procent všech manželských rozvratů v Číně je doposud domácí násilí 1. Je samozřejmé, že změny se nejdříve začaly prosazovat ve větších centrech (městech), a venkovské populace (tedy i převážné většiny národnostních menšin) se téměř nedotkly.

V letech 1958 až 1960 se realizoval tzv. Velký skok. Ten měl reagovat na situaci, kdy se Čína pomalu industrializovala, ale současně byl nedostatek potravin. V době vrcholné centralizace se tedy realizoval pokus o decentralizaci - vytvoření velkých komun, jež byly ekonomicky odkázány samy na sebe, na svou industriální produkci, k níž nebyly dostatečně utvořené podmínky. Pracovní zátěž obyvatelstva v komunách byla nemalá - až dvacetihodinové pracovní dny, produktivita práce však nemohla za daných okolností vést ke kýženým plodům (a také nevedla), a na politickém vedení závislé venkovské obyvatelstvo, jež bylo Velkým skokem oslabeno, postihly v roce 1959 nepřízeň počasí, neúroda a následné hladomory. Centrální moc místo zlepšení podmínek lidí živících se zemědělstvím tyto podmínky zhoršila, třebaže na relativně krátkou dobu.

V letech 1963-1965 probíhala v Číně druhá kampaň na snížení úrovně plodnosti, cílovou populací bylo především městské obyvatelstvo. Ve městech se jedné ženě během jejího reprodukčního věku měly narodit maximálně tři děti. Zvyšoval se sňatkový věk při vstupu do prvního manželství (u žen i mužů), začala se projevovat liberalizace potratové legislativy bez podpory programům sexuální výchovy. Zároveň je nutno dodat, že ruku v ruce s úpravou dostupnosti umělých přerušení těhotenství šla distribuce antikoncepce. Roku 1965 bylo oficiálním cílem čínské státní politiky snížení ročního populačního růstu   na hodnotu jednoho procenta před koncem dvacátého století. 2

Tato druhá kampaň (řízená takzvaně z hora) byla v polovině šedesátých let opět z hora přerušena, tentokrát v podobě „kulturní revoluce“. Mao si totiž uvědomoval, že svůj politický systém nastolil s tím, že bude mít oporu v rolnictvu, ale nedosáhl ničeho významného, čím by zemědělské obyvatelstvo pevněji připoutal ke svému režimu.

Polovinu šedesátých let lze (nejen) v Číně chápat jako dobu politického uvolnění, rozvoje inteligence a kultury. To se Maovi nehodilo, a tak dvacátého března roku 1966 prohlásil, „Potřebujeme mladé lidi nezatížené vzděláním“ 3. Konec šedesátých let znamenal v Číně výrazný pokles v úrovni vzdělanosti, persekuce „politických odpůrců“, politické vraždy, chaos, a současně definitivní narušení maoismu jako takového.

Sedmdesátá léta přinesla relativní uklidnění vnitropolitické situace (roku 1976 Mao zemřel). Třetí kampaň na snížení úrovně plodnosti se nesla v duchu „later, longer, lower“- „později, déle a méně“. Státní politika se snažila působit na zvýšení průměrného sňatkového věku při uzavření prvního manželství.

Od roku 1979 je v Číně praktikována politika jednoho dítěte. Tato politika se však v žádném případě netýká národnostních menšin. Nástroje na její prosazování jsou především povahy ekonomické, a zejména ve městech i účinné. Zde je mnohem snazší kontrola narozených (oproti venkovu).

Na podporu jednodětných rodin byl vytvořen celý komplex „odměn a represí“. Rodiny se zaevidovaným jedním dítětem mají větší naději na řešení bytové situace, lepší přístup ke zdravotnickým službám, dostanou určitý příspěvek k platu. Ženy - matky mají v takovém případě nárok na placenou „mateřskou dovolenou“. Na dítě narozené ve vyšším pořadí stát nepřispívá nic.

Koncem osmdesátých let se počal prosazovat dvoudětný model rodiny („z dola“), u populace velkých měst lze koncem devadesátých let vysledovat v úrovni porodnosti a plodnosti trendy obvyklé u ekonomicky a sociálně vyspělých společností.

Od konce osmdesátých let se čínská vláda snaží o snížení podílu osob pracujících v zemědělství. Podle představ čínské vlády by měl být v dohledné době snížen podíl venkovského obyvatelstva živícího se zemědělstvím na asi třicet procent 4. Aby vše neskončilo obdobou Velkého skoku, podporuje vláda budování průmyslu a drobné podnikání na venkově. Podniká se nejčastěji na úrovni rodiny, před cizími pracovními silami je dávána přednost vlastním dětem. Finanční postih za nedodržení plánovaného rodičovství  ani problémy s financováním studií nejsou pro venkovské rodiny zatím větším ohrožením jejich ekonomické situace. Zisk plynoucí z podnikání je vyšší než ztráty.

V letech 1980-1983 postihovala legislativa narození dítěte druhého a vyššího pořadí i na venkově (mimo národnostní menšiny). Zároveň došlo k dekolektivizaci zemědělství v nejchudších oblastech Číny, kde kolektivní družstva byla z hlediska zajištění obživy místních obyvatel nefunkční. Od poloviny osmdesátých let byla zmírněna centralizace, nastalo určité politické názorové štěpení, rolníci dostali větší pravomoci při rozhodování, co a jak pěstovat. Pokud prvorozené dítě bylo pohlaví ženského, mohla mít žena žijící na venkově ještě jedno dítě, aniž by za to byla ekonomicky postihována.

V devadesátých letech se především v čínských městech projevují komplexní sociální a ekonomické proměny společnosti. Odrážejí se zde možnosti profesního uplatnění (i pro ženy) doprovázené vzrůstajícím individualismem. S inklinováním k individualismu se zároveň odbourává poslušnost k morálnímu kodexu, kdy se děti (syn) mají postarat o své staré (případně nemocné) rodiče, a povinnost zajistit lidi v důchodu či různě handicapované občany tak více přechází na stát.

Demografické procesy
Rozvodovost a postavení žen
Co se týká procesu rozvodovosti, nejvyšších hodnot dosahuje v městském prostředí. Je možno tvrdit, že vzrůstající trend rozvodovosti v Číně jednoduše kopíruje proces modernizace spjatý s ženskou emancipací, tak, jak je znám v zemích západní Evropy či státech USA? A že lze jen očekávat další zvyšování hodnot hrubých měr potratovosti, a následnou stagnaci či pokles?

Rozvodová politika Číny od roku 1950 deklarovala jako svůj cíl zrovnoprávnění žen s muži. Se sociálními a ekonomickými změnami v soudobé Číně však souvisí i hledání mladých atraktivních partnerek ženatými muži s vysokým kariérním postupem, atp. 5  Novelizace zákona o rodině se pokusily tomuto trendu zabránit (soužití ženatých mužů se třetí osobou bylo prohlášeno za bigamii). Paradoxně tak přiměly mnohé čínské muže k rozvodu, aby se vyhnuli nezákonnému jednání. Stát tak stojí před otázkou řešení postavení dětí v rozvedených manželstvích, jež je úzce spjato s postavením ženy-matky ve společnosti.

Při pohledu na okolní státy (Japonsko, Tchaj-wan, ale i čínský Hongkong) je možno vysledovat něco, čím se proces emancipace žen v těchto zemích liší. Objevují se zde případy (zatím spíše marginální), kdy dívky školního věku (mezi 10-15 lety) odcházejí z rodin (většinou úplných a ekonomicky dobře situovaných) a nechávají se vydržovat staršími muži. Sledují jeden cíl - ekonomickou nezávislost na rodičích (v Japonsku jsou označovány „kogals“- „školní dívky“). Otázkou zůstává, nakolik je tento jev marginálním, zda se ujme v prostředí ekonomicky a sociálně vyspělých čínských měst (tzn., zda se rozšíří mimo Japonsko), jak se budou zmíněné dívky reprodukovat, jaký bude jejich zdravotní stav a zdravotní stav jejich potomků, atd. (zajímavé by mohlo být zjištění, zda tyto dívky převážně užívají moderní metody antikoncepce, či podstupují umělá přerušení těhotenství).

O specifikách emancipačního procesu u čínských žen nelze jednoznačně mluvit. Na jedné straně se čínské ženy (a čínští muži) chovají podobně jako ženy a muži v sociálně a ekonomicky vyspělých zemích, kdy se v nich začal emancipační proces prosazovat. Na straně druhé je třeba brát v úvahu počet a lokalizaci čínské populace. Hypotézou tady je, že vše, co se odehrává ve výrazně větším měřítku, než jinde ve světě, bude probíhat odlišně, byť se jedná o tentýž směr vývoje. Pominuta by neměla být specifika politického, kulturního, ad. prostředí, do něhož je zmíněný vývoj zasazen.

I v případě čínského venkova jsou dnes patrné procesy industrializace a modernizace, a je jen otázkou času, kdy se toto odrazí ve vědomém demografickém chování obyvatelstva (žen).

Plodnost
Situaci ohledně vývoje úhrnné plodnosti ve venkovském i městském prostředí Číny od 50. do počátku 80. let 20. století přibližuje graf 2 6 .

Graf 2: Úhrnná plodnost za město a venkov v Číně v letech 1950-1981


Úmrtnost
Zásadní změna v úrovni úmrtnosti proběhla v Číně již v 50. letech 20. století, když se během relativně krátké doby snížila hrubá míra úmrtnosti ze 40 na méně než 20 ‰. Velmi příznivý vývoj byl přerušen na přelomu 50. a 60. let v období tzv. Velkého skoku důsledky hladomoru (hrubá míra úmrtnosti zde dosahovala hodnot okolo 40 promile), ale v následujících letech zlepšování úmrtnostních poměrů pokračovalo; od počátku 90. let se standardizovaná míra úmrtnosti pohybuje kolem 6-8 ‰.

Počátkem 50. let dosahovala hodnota naděje dožití při narození asi 40 let (37 u mužů, 42 u žen). Na jednu ženu v reprodukčním věku (15-49 let) připadalo v průměru okolo šesti dětí (typická situace pro stav před demografickou revolucí). V devadesátých letech se naděje dožití při narození v Číně pohybovala u  mužů okolo 67 let, u žen pak kolem 72 let.

Úroveň kojenecké úmrtnosti
Stejně jako v dalších zemích i v Číně se pokrok v medicíně, zejména rozvoj preventivního očkování a chemoterapie v poválečném období velmi rychle odrazil v poklesu úmrtnosti zejména nejmenších dětí.

V polovině čtyřicátých let dvacátého století byla hodnota kojenecké úmrtnosti v Číně asi 200 ‰. Od počátku let padesátých klesla pod 150 ‰, trvale pod 100 ‰ se dostala koncem 60. let, od poloviny osmdesátých let dosahuje hodnot pod 50 promile.

Graf 3: Kvocient kojenecké úmrtnosti v Číně ve vybraných letech za období 1945-2000


Koncem 60. let činil kvocient kojenecké úmrtnosti chlapců přibližně 73 ‰, u dívek 70 ‰, počátkem 70. let to bylo necelých 50 ‰ a koncem 80. let  40 ‰ za obě pohlaví. Od 70. až 80. let se výrazně zlepšuje lékařská péče o matku a dítě, především ve městech v souvislosti s politikou jednoho dítěte (pokud se jedná o dítě prvorozené). V současnosti se podle OSN uvádí, že v Číně dosahuje kojenecká úmrtnost zhruba 40  ‰ 7. Kvocient kojenecké úmrtnosti chlapců byl v období 1995-2000 ve výši 35 ‰, úroveň kojenecké úmrtnosti dívek činila téměř 50 ‰. Významně vyšší úroveň kojenecké úmrtnosti dívek než chlapců je ve světě zjištěna mimo Čínu též v Indii, na Maledivách a v některých státech Oceánie (tab. 3). Je pravděpodobné, že úroveň kojenecké úmrtnosti v Číně zvyšují případy zabíjení novorozených dívek (genderově motivovaná infanticida - pohlavní selekce), neboť od roku 1994 je legislativou zakázáno zjišťovat pohlaví plodu.

Tab. 1: Kvocient kojenecké úmrtnosti podle pohlaví za vybrané asijské země za období 1995-2000 (na 1000 živě narozených)

Prameny: The World`s Women 2000: Trends and Statistics, http://www.un.org/depts/unsd/ww2000/table3a.htm

Ve srovnání s Indií a dalšími sousedními zeměmi je v Číně relativně nízká úroveň kojenecké úmrtnosti. Je otázkou, zda lze v nejbližších letech v Číně očekávat výraznější pokles hladiny kojenecké úmrtnosti, a když, tak na jaké hodnoty. Součástí Číny jsou dnes i Hongkong a Macao s relativně velmi nízkými hodnotami kvocientu kojenecké úmrtnosti, jaké jsou obvyklé v sociálně a ekonomicky nejrozvinutějších zemích světa.

Graf 4:Vývoj hrubých měr úmrtnosti a porodnosti v Číně od roku 1949 po současnost


Poznámky k textu:
1 Divorce-Online World News, http://www.divorcemag.com/news/china.shtml
2 White, Tyrene - Two Kinds of Production: The Evolution of China`s Family Planning Policy in the 1980s; v: Finkle, J. L., McIntosh, C. A. - The New Politics of Population: Conflict and Consensus in Family Planning 1994, s. 141
3 Hanák, Jiří - Na rudém východě se zvedá slunce, Orwellovo století (1901-2000), 2001, s.272-273
4 Obuchová, Ľubica - Číňané 21. století, Praha 1999, s. 252
5 Wan, Elaine, Y. - China`s Divorce Problem, http://www-tech.mit.edu/V118/N57/wan.57c.html 
6 Commission on Behavioral and Social Sciences and Education, Rapid Population Change in China,
     1952-1982 (1984), http://books.nap.edu/books/0309034809/html/69.html, s. 60
7 Ethnic minorities in China, http://www.chinatown-online.co.uk/pages/culture/ethnic/manchu.html.

Marek Řezanka

hostující autor
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání!
Vaš redakční tým

 
 
 © 2004-2014 Hůle Daniel
+420 774 510 398
hule@demografie.info
 
  Vydavatelem portálu je občanské sdružení - Demografické informační centrum. Obsah vytváří redakční tým zdarma. Portálu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1801-2914.
Demografie.info využívá redakční systém OSTRWE firmy ORA. Design&layout Daniel Hůle.
Pokud není uvedeno jinak, grafy i tabulky vycházejí z datové základny Českého statistického úřadu.
OSTRWE - publikační systém ORA - programování, webdesign, hosting, PHP, MySQL DIC - Demografické informační centrum

 
 
 
Pavlík, Kalibová, Koschin, Burcin
Rychtaříková, Kučera, Roubíček
demography, demografia, demographie
populační vývoj, studia, věda, aktuárská
geografie, demografický, Langhamrová
demografie, demos, analýza, výzkum