6.04.2007 ANALÝZA: Na co umíráme?
Vážení čtenáři, v návaznosti na hlasování čtenářů v anketě uveřejněné na našich stránkách v prvních dvou měsících tohoto roku uveřejňujeme analýzu věnovanou problematice příčin smrti. Příspěvek popisuje, na jaké nemoci a příčiny smrti lidé v ČR umírají v závislosti na věku a pohlaví, shrnuje také, k jakým změnám v tomto ohledu došlo v posledních 30 letech.
Problematika příčin smrti tvoří nedílnou součást demografické analýzy. Důležitou roli hraje také ve zdravotnictví a epidemiologii, neboť poskytuje informaci o zdravotním stavu a jeho kausalitách. Na jejím základě jsou jednak monitorovány trendy ve zdraví a podmiňujících faktorech, odhalovány podmínky, které výskyt nemocí ovlivňují (studium v souvislosti se životním stylem, spotřebou zdravotní péče a životními podmínkami), zároveň jsou tyto údaje důležité pro cílený výzkum a rozvoj diagnostických a léčebných metod, ale i preventivních opatření, podobně jako pro plánování spotřeby a zaměření zdravotní péče.
Statistika příčin smrti a její utváření
Statistika příčin smrti a její utváření v ČR se vyznačuje několika specifiky. O každém zemřelém jsou jak administrativní, tak lékařské informace zaznamenány na tiskopise
List o prohlídce mrtvého (
LPM). Ten vyplňuje lékař, který zemřelého ohledává, a to zpravidla ve 4 kopiích. Jedna kopie je určena pro zdravotnické zařízení, další kopie je předána pohřební službě, pro statistické sledování je důležité předání jedné kopie Matričnímu úřadu, který na jeho základě zaeviduje úmrtí do knihy zemřelých, vystaví pozůstalým Úmrtní list a pro statistické účely vyplní dle LPM tiskopis Hlášení o úmrtí, který v pravidelném měsíčním intervalu zasílá na Český statistický úřad. Zde jsou tiskopisy centrálně zpracovávány a sumarizovány do podoby statistiky příčin smrti, která je každoročně publikována v
Pohybu obyvatelstva/ Demografické ročence a v publikaci
Zemřelí podle podrobného seznamu příčin smrti. Zároveň jsou tyto statistiky předávány jak do dalších organizací národních (
např. Ústav zdravotnických informací a statistiky, který je prezentuje každoročně v publikaci Zemřelí), tak do mezinárodních organizací jako je Eurostat. Ten je dále postupuje Světové zdravotnické organizaci pro její databázi Health For All a European Health for All Mortality Database (
obsahuje data o úmrtnosti podle pohlaví, příčiny a věkových skupin). Právě z těchto zdrojů předkládaná analýza vychází.
Pokud chceme statistiku příčin smrti studovat, je důležité vědět, jaká je její kvalita a reliabilita, případně jaké jsou faktory, které tyto aspekty ovlivňují. V této oblasti je důležité zvažovat, k jakým chybám při utváření statistiky příčin smrti může docházet. Je to na jedné straně kvalita vyplnění vstupních formulářů ze strany lékařů a na straně druhé pak procesy související se statistickým zpracováním lékaři poskytnuté (resp. matrikou přepsané) informace. Lékař totiž vyplňuje na LPM jednak příčinu bezprostřední, která vedla přímo ke smrti, dále pak má uvést celou posloupnost chorobných stavů, které vedly ke smrti s identifikací tzv. základní příčiny smrti, která je vymezena jako choroba či stav, která iniciovala řetězec chorobných stavů přímo vedoucích ke smrti, případně vnější příčina, která přivodila smrtelné poškození. Do statistického zpracování tedy vstupují tyto příčiny smrti specifikované lékařem na formuláři. Pro potřeby demografické statistiky je však informace redukována a pro tabelaci je určena pouze základní příčina smrti, která je vybírána podle přesně vymezených pravidel.
V rámci demografické i zdravotnické statistiky jsou příčiny smrti klasifikovány prostřednictvím mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN), která je vydávána WHO a v pravidelných intervalech revidována. V současnosti platí její 10. revize. Od roku však 1996 dochází také k průběžné aktualizaci klasifikace mezi jednotlivými revizemi.
Příčiny smrti – hlavní skupiny
V České republice bylo v roce 2005 zaznamenáno celkem 107 938 úmrtí, z nichž největší podíl byl v důsledku nemocí oběhové soustavy, které se na celkovém počtu úmrtí podílely 51,1 %. Následovaly novotvary s 26,2 % celkového počtu zemřelých, dále vnější příčiny (5,9 %), nemoci dýchací (5,6 %) a trávicí soustavy (4,5 %). Necelého půl procenta připadalo na infekční nemoci, zbytek (6,4 %) představovaly ostatní nemoci a příčiny smrti.
Je zřejmé, že s věkem se mění příčiny, na které lidé umírají. Z grafu 1 je patrné, že v nižším věku převažují příčiny zařazené do kategorie ostatní, tj, zejména infekční nemoci, nemoci a stavy vzniklé v perinatálním období apod. Ve věkové kategorii 5-44 let jsou nejčastější příčinou smrti vnější příčiny, neboli nehody a úrazy neúmyslné (náhodné pády, poranění, otravy, dopravní nehody), převažující zejména u dětí do 19 let, ale i úmyslné (sebevraždy, vraždy) časté ve věku 25-44 let. Dopravní nehody byly v roce 2005 zodpovědné za více než 50 % úmrtí na vnější příčiny u osob ve věku 10 až 24 let, naopak sebevraždy nabývají na významu po 25. roku věku a jsou zodpovědné zhruba za 1/3 úmrtí v důsledku vnějších příčin smrti. V souhrnu je podíl zemřelých na vnější příčiny smrti nejvyšší ve věkových skupinách 15-29 let, kde dosahuje cca 70 % celkového počtu zemřelých v této věkové skupině, dopravní nehody se na něm podílejí zhruba 1/3, sebevraždy pak 17 %.
Graf 1: Zemřelí podle vybraných skupin příčin smrti a věku, ČR, 2005
Po 45. roku dominují ve struktuře příčin smrti novotvary, i když zastoupení nemocí oběhové soustavy rovněž roste. Nicméně až do 64. roku věku jsou novotvary jednoznačně nejčastější příčinou smrti s podílem na celkovém počtu úmrtí mezi 30 a 40 %. Zhruba o 10 procentních bodů nižší je v této věkové skupině podíl úmrtí na nemoci oběhové soustavy, který se plynule zvyšuje. Relativně časté ve srovnání s nejmladšími a nejstaršími věkovými skupinami jsou zde také nemoci trávicí soustavy, které se vyskytují jakožto příčina smrti především ve věcích 30-64 let (u zhruba 10 % případů).
Po dosažení maximálního podílu na celkovém počtu úmrtí ve věkové skupině 55-69 let se v dalších věkových skupinách podíl novotvarů na celkovém počtu úmrtí snižuje a začínají převažovat nemoci oběhové soustavy. Jejich zastoupení s věkem roste z cca 40 % ve věku 65-69 let až na více než 75 % v nejvyšší věkové kategorii osob starších 90 let.
U nejstarších osob jsou časté také nemoci dýchací soustavy, které se v průměrné populaci podílejí na cca 4 % případů smrti, ve věku 75 let však podíl překračuje 6 % hranici a v nejvyšší věkové skupině dosahuje dokonce 7 %. Ještě vyšší zastoupení nemocí dýchací soustavy je však patrné u dětí mezi 1. a 9. rokem, kdy dosahuje 11 %.
Graf 2: Míra úmrtnosti na vybrané skupiny příčin smrti podle věku (logaritmická škála), ČR, 2005
Je tedy zřejmé, že struktura příčin smrti se s věkem mění. Na grafu č. 2 je znázorněn relativní ukazatel úmrtnosti na jednotlivé příčiny v jednotlivých věkových kategoriích. Obecně platí, že s věkem úmrtnost roste. Výjimku tvoří nejnižší věkové skupiny, kdy po 1. roce věku mortalita na všechny skupiny příčin smrti klesá, minima dosahuje ve věku 5-9 let a poté se opět zvyšuje, u vnějších příčin úmrtnosti je tento nárůst poměrně vyšší a tato skupina příčin smrti dominuje ve věku 15-39 let, přičemž v dalších letech úmrtnost na vnější příčiny roste jen pozvolna a prudký vzestup nastává až po dosažení 75. roku věku.
Rozdíly v úmrtnosti na jednotlivé příčiny v souvislosti s věkem lze shrnout jako: převaha vnějších příčin smrti u mladých osob od 15 do 45 let, úmrtnost na novotvary typická pro osoby ve věku 45-64 let a nemoci oběhové soustavy charakterizující úmrtnost nejstarších osob.
Z hlediska pohlaví existují rozdíly nejen ve struktuře zemřelých dle příčin smrti v absolutním vyjádření, způsobeném odlišným zastoupením věkových skupin, ale také ve věkově specifických intenzitách úmrtnosti na jednotlivé příčiny. Tak vidíme, že u žen jsou výrazně častěji zastoupeny nemoci oběhové soustavy ve srovnání s muži (rozdíl činí 11 procentních bodů), naopak méně často jsou zde zastoupeny jak novotvary (rozdíl 6 procentních bodů), tak především vnější příčiny smrti, typické pro muže (rozdíl činí 4 procentní body, vnější příčiny jsou u mužů tedy dvakrát častější než u žen).
Graf 3: Struktura zemřelých podle příčin smrti, ČR, 2005
Nyní se budeme věnovat jednotlivým skupinám příčin smrti podrobněji.
Nemoci oběhové soustavy jsou nejčastější příčinou smrti obecně, týkají se především osob ve vyšším věku. V roce 2005 na ně zemřelo
55 155 osob, přičemž nejčastěji se jednalo u obou pohlaví o
chronickou ischemickou chorobu srdce (
28,5 % z celkového počtu úmrtí na nemoci oběhové soustavy) dále pak akutní infarkt myokardu (
13,2 %), cévní mozkovou příhodu (
10,6%) a aterosklerózu (
15,6 %). Ta byla v ČR v roce 2005 příčinou 8 % všech úmrtí. Selhání srdce bylo identifikováno jako základní příčina ve 2 144 případech úmrtí, i když je velice pravděpodobné, že jeho příčinou bylo jiné onemocnění a jakožto základní příčina by se ve statistikách příčin smrti objevovat nemělo.
Zhoubné novotvary byly příčinou smrti více než
28 000 zemřelých. Nejčastější u mužů byl
zhoubný novotvar průdušky, bronchu a plíce, na který zemřela více než čtvrtina všech zemřelých na novotvar. Zhoubný novotvar tlustého střeva a zhoubný novotvar prostaty jsou u mužů rovněž velice časté. Značný je také nejen podíl, ale rovněž intenzita úmrtnosti na zhoubný novotvar ledviny mimo pánvičku. Zde má Česká republika prvenství nejen v rámci Evropy, ale také v rámci světa. U žen byla v této skupině nejčastější úmrtí na
zhoubný novotvar prsu (
15 % z celkového počtu zemřelých v důsledku zhoubného novotvaru), dále zhoubný novotvar průdušky, bronchu a plíce a zhoubný novotvar tlustého střeva.
Z ostatních diagnóz je nutné zmínit relativně vysoký podíl zemřelých na
pneumonii (
2,5 % z celkového počtu úmrtí), dále pak chronickou ischemickou obstrukční nemoc plic, ale také vnější příčiny smrti – sebevraždu oběšením u mužů a neurčený pád u žen.
Tab.č.1: Nejčastější příčiny smrti mužů a žen, ČR, 2005V souhrnu se na celkovém počtu zemřelých podílejí nejvíce Ischemická choroba srdeční (
14,5 %), dále ateroskleróza (
8 %) a akutní infarkt myokardu (
7 %). Souhrnně se tyto příčiny spolu s cévní mozkovou příhodou podílejí na více než jedné třetině celkového počtu úmrtí.
Graf 4: Podíl zemřelých (v %) na nejčastější příčiny smrti na celkovém počtu zemřelých, ČR, 2005
Pozn. ZN = zhoubný novotvar
Vývoj struktury úmrtnosti podle příčin
Je zřejmé, že epidemiologická situace, neboli nemoci a jejich závažnost se v čase mění, a to jednak v souvislosti s úrovní a zajištěním lékařské péče, technologickým rozvojem a rozvojem diagnostických a léčebných metod, ale také v souvislosti se životním stylem populace, jejími stravovacími návyky apod.
Teorie epidemického přechodu se zaměřuje na změny v epidemiologické situaci v souvislosti s celkovou demografickou a socioekonomickou situací. Přechod probíhal paralelně s procesem celkové modernizace a demografickou revolucí jako součástí globální revoluce moderní doby.
Podle klasické Omranovy teorie z roku 1971 všechny společnosti procházejí třemi stadii souvisejícími s procesem modernizace
- stadium moru, hladomoru s nadějí dožití mezi 20 – 40 lety a vysokými výkyvy v úmrtnosti, nedostatkem hygieny a kvalitní stravy, podvýživou, vysokou kojeneckou a mateřskou úmrtností
- stadium poklesu frekvence výskytu pandemií infekčních nemocí, charakterizované prodlužováním naděje dožití přes 50 let, zlepšujícími se hygienickými podmínkami, počátkem výskytu nemocí oběhového systému, úrazů v průmyslu a zdravotních problémů souvisejících s urbanizací
- stadium rozvoje degenerativních a civilizačních chorob, kdy se úmrtnost i nadále snižuje či stagnuje na nízké úrovni, roste význam nemocnosti, objevují se chronické nemoci, duševní poruchy, drogové závislosti, dopravní nehody, zdravotní důsledky enviromentálních krizí, geriatrické problémy
Souhrnně lze říci, že v průběhu tohoto přechodu došlo k nahrazení pandemického výskytu infekčních onemocnění (včetně tuberkulózy a průjmových onemocnění) degenerativními chorobami (novotvary, nemoci oběhové soustavy) jakožto primárními příčinami morbidity a mortality. Změnu struktury příčin smrti v jednotlivých stádiích dává Omran do souvislosti se změnami intenzit úmrtnosti a posuny ve věkové struktuře populace.
Jako hlavní faktory, které ovlivňují výskyt chorob Omran označuje
- Ekobiologické determinanty (výskyt infekčních organismů, rezistence hostitele, prostředí)
- Socioekonomické, politické a kulturní determinanty (životní úroveň, hygienické a stravovací návyky)
- Pokroky v lékařství a veřejném zdravotnictví
Epidemiologický přechod ve svém počátku byl ovlivněn zejména prvními dvěma kategoriemi faktorů, v pozdějších fázích pak i rozvojem lékařství. Změny se projevily především u dětí a mladých žen a souvisely s rozvojem zemědělství a produkce, inovacemi v lékařství, hygieně (pasterizace, zlepšení kvality vody, užívání anstiseptik), rozvoji sociálního systému a lékařské péče (zejména o děti a matky).
Jak Omran, tak další mají tendenci doplňovat tato tři stádia dalšími etapami, charakterizovanými poklesem úmrtnosti specifických věkových skupin na určité degenerativní choroby a rostoucí nadějí dožití starších osob. Dalším stadiem tak může být podle Olshanského a dalších (Olshansky, Ault, 1986 a Rogers, Hackenberg 1987) stadium čtvrté, kdy dochází k pokrokům v léčbě kardiovaskulárních onemocnění a prodlužování střední délky života až k 85 letům.
Redukce úmrtnosti na nemoci oběhové soustavy se začala objevovat ve vyspělých zemích západní Evropy v polovině 60. let, většinou však po roce 1980, v zemích východní Evropy dochází k tomuto posunu až s odstraněním bariér v rozvoji společnosti souvisejících s působením komunistického režimu a se změnami životního stylu a rozvojem léčebných metod v průběhu 90.let. Zároveň v této fázi dochází k poklesu úmrtnosti nejstarších osob a zpomalování stárnutí populace zlepšováním zdravotního stavu starších osob (Vallin, Meslé 2005). Na významu nabývají ostatní příčiny smrti a zhoubné novotvary.
Graf 5: Standardizovaná úmrtnost na vybrané příčiny smrti, ČR (na 100 000 osob)
V České republice docházelo v průběhu posledních třech dekád nejprve ke stagnaci, od druhé poloviny 80. let pak k poklesu celkové standardizované úmrtnosti. Celková standardizovaná úmrtnost poklesla v letech 1970 – 2004 o cca 35 %, nejvíce se snížila úmrtnost na infekční nemoci a nemoci dýchací soustavy, nejméně poklesla úmrtnost na zhoubné novotvary. Úmrtnost na nemoci oběhové soustavy poklesla zhruba stejně jako úmrtnost celková. Tyto změny zapříčinily také posuny ve struktuře zemřelých podle příčin smrti.
Graf 6: Struktura počtu zemřelých podle příčin smrti, ČR
V průběhu 70. let nenastaly výraznější změny v intenzitě standardizované úmrtnosti na jednotlivé příčiny a proto lze usuzovat, že mírný růst zastoupení nemocí oběhové soustavy a pokles podílu infekcí ve struktuře zemřelých podle příčin byl důsledkem změn ve věkové struktuře populace. Zastoupení novotvarů mezi zemřelými spíše stagnovalo, v průběhu 80. let došlo k růstu úmrtnosti na nemoci oběhové soustavy i zastoupení těchto onemocnění na celkovém počtu úmrtí s dosažením maxima na přelomu 80. a 90. let. V průběhu 90. let se pak zvyšovalo s klesající celkovou úmrtností zastoupení novotvarů, které ve své intenzitě spíše stagnovaly. Od roku 1999 dochází k výraznějšímu poklesu podílu nemocí oběhové soustavy a podíl zemřelých na novotvary i nadále roste.
Důležitým činitelem, který má vliv na různé zastoupení jednotlivých příčin na celkovém počtu zemřelých je tedy stárnutí věkové struktury populace. Již v předchozí části jsme si ukázali, že struktura příčin smrti se v jednotlivých věkových skupinách liší. S přibýváním starších osob v populaci by tak mělo docházet v absolutním vyjádření k růstu podílu zemřelých na nemoci oběhové soustavy a novotvary.
Zároveň zde však působí změny v intenzitě úmrtností na jednotlivé příčiny smrti, zejména výraznější pokles úmrtnosti na nemoci oběhové soustavy ve srovnání s úmrtností na zhoubné novotvary. V současné době je však pokles intenzity úmrtnosti na nemoci oběhové soustavy natolik výrazný, že efekt stárnoucí věkové struktury je tímto převýšen a podíl zemřelých na nemoci oběhové soustavy klesá. Do jaké míry se na celkové změně struktury zemřelých podle příčin smrti podílela změna intenzit úmrtnosti a změna věkové struktury analyzuje následující tabulka.
Tab.č.2: Vliv věkové struktury a intenzity na změny struktury zemřelých podle příčin smrti mezi roky 1970, 1985 a 2005, ČR (podíl zemřelých na dané skupiny diagnóz v %)
Pokud by nedocházelo ke stárnutí populace a struktura obyvatelstva, tedy i zemřelých z roku 1970 by zůstala zachována, podíl nemocí oběhové soustavy na celkovém počtu zemřelých by byl v roce 2005 nižší (47,1 %) než ve skutečnosti byl (51,1 %) a to zhruba o 4 procentní body. Naopak pokud by nedocházelo ke změnám v intenzitách úmrtnosti na jednotlivé příčiny, podíl zemřelých na tuto diagnózu by byl vyšší (o cca 1,6 procentního bodu) a dosahoval by 52,7 %. Opačně je tomu u novotvarů. Jejich zastoupení na celkovém počtu úmrtí se mezi lety 1970 zvýšilo o 6 procentních bodů. Pokud by však nedocházelo ke změně v intenzitách úmrtnosti podle příčin smrti (zejména k poklesu u nemocí oběhové soustavy), při současné věkové struktuře by podíl zemřelých na tuto diagnózu dosahoval pouze 18,5 %. Výrazně se snížil také podíl nemocí dýchací soustavy. Zde hrála hlavní roli změna intenzit úmrtnosti podle příčin smrti a věku.
Obdobné srovnání můžeme provést za období 1985 – 2005. Rok 1985 je obdobím těsně před nástupem změn souvisejících s uvolněním vlivu socialistického režimu na zdravotnictví a úroveň úmrtnosti, které se vyznačuje vysokým podílem úmrtí na nemoci oběhové soustavy (56 %). Tento podíl je ve srovnání s rokem 1970 vyšší což je způsobeno jak růstem intenzity úmrtnosti, tak stárnutím populace v letech 1970 – 1985. Zastoupení zhoubných novotvarů je v roce 1985 ještě nízké, nízký je však již i podíl úmrtí na nemoci dýchací soustavy. Naproti tomu v období 1985-2005 došlo k výraznému vzestupu podílu novotvarů a snížilo se zastoupení nemocí oběhové soustavy především v důsledku poklesu intenzity úmrtnosti. Pokud by totiž nedošlo ke změně intenzit úmrtnosti v letech 1985-2005, která spočívá zejména v poklesu úmrtnosti na nemoci oběhové soustavy, podíl zemřelých na kardiovaskulární choroby by dokonce mírně vzrostl a dosahoval by při současné věkové struktuře 57 %. Naopak pokud by nedocházelo ke stárnutí populace, při poklesu úmrtnosti by se nyní nemoci oběhové soustavy podílely na celkovém počtu úmrtí necelými 50 % a novotvary by hrály ve výsledné struktuře příčin smrti větší roli.
Celková intenzita úmrtnosti se mezi roky 1985 a 2005 snížila poměrně výrazně. Střední délka života mužů v tomto období vzrostla zhruba o 5,5 roku na současných 72,9 v roce 2005. Pokles úmrtnosti se však lišil svou intenzitou v jednotlivých věkových skupinách a i z hlediska jednotlivých příčin smrti. Jakým způsobem se jednotlivé supiny příčin smrti podílely na celkovém prodloužení naděje dožití mužů v posledních 20 letech znázorňuje graf č.7.
Graf 7: Příspěvky jednotlivých věkových skupin a příčin smrti k prodloužení naděje dožití mezi roky 1985 – 2005, ČR, muži (v letech)
Pokud uvažujeme všechny věkové skupiny celkem, pak k prodloužení naděje dožití u mužů nejvíce přispěla změna úmrtnosti na nemoci oběhové soustavy (z 55 %), dále to byly změny úmrtnosti na nemoci zařazené do skupiny ostatní (infekční nemoci apod.) ze 16 % a dále na novotvary (14 %). Naopak nejméně se na prodloužení střední délky života podílely změny v úmrtnosti na nemoci trávicí soustavy (jen 1,6 %).
Pokud sledujeme jednotlivé věkové kategorie je zřejmé, že vliv jednotlivých příčin smrti se v různých věkových skupinách lišil. Podíl ostatních příčin smrti byl nejvýraznější v nejnižší věkové skupině, kde pokles úmrtnosti na infekce výrazně snížil kojeneckou úmrtnost a věková skupina 0letých přispěla k celkovému prodloužení naděje dožití mužů o cca 0,7 roku, přitom z více než 80% díky poklesu intenzity úmrtnosti na nemoci zařazené do kategorie ostatní. Naproti tomu úmrtnost na vnější příčiny smrti a její pokles nejvíce přispěl k prodloužení střední délky života uvažujeme-li kategorii 15-19, ale také 25-39 let. V dalších věkových skupinách se již nejvíce projevuje vliv poklesu úmrtnosti na nemoci oběhové soustavy, přičemž nejvýrazněji k celkovému prodloužení střední délky života přispěly nemoci oběhové soustavy a věkové skupiny 55-79 let. Negativně rozdíl v naději dožití mezi oběma lety ovlivnily pouze nemoci trávicí soustavy a vnější příčiny ve věcích 45-59 let.
Závěr
Zdravotní stav populace, nemocnost a epidemiologická situace, vyjádřená v podobě struktury úmrtnosti podle jednotlivých příčin, resp. skupin onemocnění je determinován biologickými, ale i socioekonomickými faktory, úrovní poskytované zdravotní péče a jejím využíváním, životním stylem jedinců a přístupem ke svému zdraví obecně, úrovní rozvoje společnosti, životním prostředím apod.
Z provedené analýzy je zřejmé, že příčiny úmrtí se různí jak z hlediska pohlaví, tak z hlediska věkových kategorií, jejich struktura a podíl na celkovém počtu úmrtí se mění v závislosti na vývoji věkově specifických intenzit úmrtnosti na jednotlivé příčiny, ale i s ohledem na změny ve věkové struktuře. Nejen zde, ale i například v regionální diferenciaci struktury příčin smrti se projevují výše zmíněné faktory, které mají komplexní charakter.
V České republice jsou v současné době nejčastější příčinou úmrtí nemoci oběhové soustavy. Ačkoliv se jejich zastoupení dlouhodobě snižuje, i nadále dosahují více než 50 % celkového počtu zemřelých, dalších 26 % je tvořeno zhoubnými novotvary. Dohromady tedy tyto dvě příčiny pokrývají více než tři čtvrtiny celkové úmrtnosti. Z porovnání úmrtnosti v ČR a ostatních evropských zemích je zřejmé, že Česká republika má i nadále rezervy ve snižování úmrtnosti na tyto dvě příčiny smrti, jejichž podíl na celkové úmrtnosti v zemích bývalé EU 15 činí necelých 63 %. Lze proto jen doufat, že i v příštích letech bude Česká republika směřovat k odstranění předčasné úmrtnosti na civilizační choroby a že změny v životním stylu obyvatel a zdravotní péči povedou nejen k prodlužování lidského života, ale i k jeho dalšímu zkvalitnění.
Literatura:
Olshansky, S.J., Ault, A.B: The fourth stage of the epidemiologic transition:the age of delayed degenerative diseases. Milbank memorial Fund Quaterly, 1986, 64
Omran, A.R.: The epidemiologic transition: a theory of the epidemiology of population change. Milbank memorial Fund Quaterly, 1971, 29
Caldwell, J.C.: Population health in transition, Bulletin of the World health Organisation, 2001, 79 (2)
Vallin, J., Meslé, F.: Convergences and divergences: an analytical framework ofnational and sub-national trends in life expectancy, Genus, vol. LXI, n° 1, p. 83-124.
Causes of death in the EU, Statistics in focus 10/2006, European Communities 2006
Šárka Daňková