Ve středu 9. května 2007 se v jednacím sálu Senátu PČR konala konference  na téma Demografický vývoj v EU a v ČR: Hrozba? Výzva? Příležitost? Záštitu nad touto konferencí převzala senátorka Alena Gajdůšková, členka výboru pro záležitosti EU, do jejíž agendy spadá vzdělávání a sociální oblast. Přinášíme Vám reportáž a stručný obsah příspěvků z této konference.

Úvodní slovo patřilo českému eurokomisaři Vladimíru Špidlovi, který shrnul základní charakteristiky současného demografického vývoje evropských zemí, jejichž vývoj prochází substanciálními demografickými změnami, které ovlivňují strukturu celé společnosti a mají zároveň přímé sociální, ale i politické důsledky.

Hlavním důsledkem nízké úrovně porodnosti bude kvalitativní proměna evropské populace ve smyslu ubývání podílu dětské složky a spolu s prodlužováním naděje dožití zvyšování podílu seniorů v populaci. Podle prognóz se do roku 2050 počet lidí ve věku 60-79 let zdvojnásobí a bude představovat 25-30 % obyvatel (oproti dnešním 18 %). Zároveň s tím bude docházet k poklesu podílu populace v produktivním věku. „Evropa se mění v domov důchodců, což představuje nejzávažnější demografický problém do roku 2050“.

Existující trendy provází výrazná pozitivní změna, a to prodlužování délky lidského života. Hlavní faktory, které stojí za tímto vývojem, jsou především (1) politická stabilita v Evropě, (2) pokrok v lékařských oborech a (3) zlepšení kvality života a vědomí o zdravém životním stylu.

Je nutné uvědomit si, že změny a důsledky tohoto vývoje jsou a v budoucnu stále více budou patrné ve všech oblastech. Z hlediska oblasti trhu práce to znamená, že do roku 2050 bude v EU o 48 milionů zaměstnanců méně, výrazně vzroste role žen a starších zaměstnanců (ve věku 55-65 let). I tak bude okolo roku 2050 v EU chybět cca 30 milionů pracovních sil. Tento vývoj bude mít pochopitelně důsledky pro ekonomický růst, zatímco pro rok 2010 je ekonomický růst Evropské unie odhadován na 2,4%, v letech 2030 – 2050 to bude již o polovinu méně (1,2 %). V situaci snižujícího se počtu pracovních sil by tedy hlavním zdrojem růstu měla být zvyšující se produktivita práce. Tímto směrem se orientuje i Evropská politika, která si klade za cíl dosáhnout 70 % účasti na ekonomické aktivitě u osob v ekonomicky aktivním věku. 

Další, z jistého hlediska důležitější otázkou, jsou etické a organizační problémy související především s nedostatkem kapacit pro služby stárnoucí populaci. Řešení vyžaduje komplexní přístup, kdy Evropská unie hledá rozhodnutí nejenom technicky zvládnutelná, ale také eticky akceptovatelná. Základní strategické cíle tedy jsou podpora zaměstnanosti, podpora zvyšující se produktivity práce a inovací, přijímání přistěhovalců a jejich integrace, stabilizace a udržitelnost veřejných financí a v neposlední řadě podpora demografického vývoje resp. obnovy. Zde je hybnou silou dlouhodobě orientovaná rodinná politika, jejímž cílem by bylo uplatnit takový rámec, který umožní lidem realizovat jejich rodinné představy. To v praxi znamená zaměřit se především na otázky rovnosti žen a mužů, rovnosti příležitostí a nediskriminace, zajistit rozvinutou síť kvalitních služeb pro rodiny, zlepšit zaměstnanost a klást důraz na možnosti harmonizace rodinného a profesního života (a tím fakticky uplatňovat genderovou rovnost).

Na sdělení eurokomisaře navázal ministr práce a sociálních věcí, Petr Nečas, se svým vyjádřením stanoviska vlády k problematice demografického vývoje a jeho důsledků v ČR. V úvodu svého vystoupení konstatoval, že demografický vývoj v ČR a EU nelze chápat jako hrozbu či příležitost, nýbrž jako realitu, se kterou je nutné pracovat a počítat s dopady současného vývoje v horizontu několika desítek let. Demografické stárnutí je podle jeho slov důsledkem prodlužující se střední délky života a klesající plodnosti, přičemž jako základní faktor ovlivňující demografický rozvoj a porodnost považuje kulturně civilizační vývoj. Upozornil na obecný vztah mezi bohatstvím společnosti a úrovní její plodnosti, kdy bohaté země vykazují nižší plodnost než země nejchudší, tato skutečnost platí i na individuální úrovni v rámci české společnosti z hlediska jednotlivých příjmových skupin. Klíčový faktor řešení stávající nízké porodnosti a plodnosti ministr spatřuje v opatřeních podporujících harmonizaci rodiny a zaměstnání, která mají podle jeho slov výraznější efekt než přímá propopulační opatření.

Vedle negativních efektů demografického stárnutí poukázal také na jeho pozitivní kontext, spočívající například v možnosti soužití několika generací zároveň. Dále kladně zhodnotil způsoby, jakými se česká společnost vyrovnává s důsledky demografického stárnutí, upozornil na rostoucí zaměstnanost osob v předdůchodovém věku a prodlužování délky pracovní dráhy s rostoucí nadějí dožití, rostoucí podíl starých osob na rekvalifikačních kursech a univerzitách 3. věku. Vedle toho však upozornil na existující určité předsudky (nevzdělatelnost, neuplatnitelnost osob v předdůchodovém věku), které v naší společnosti existují a které je nutné překonat. Vzdělávací systém se musí nutně transformovat z konceptu poskytování vzdělání na začátku životní dráhy na formu celoživotního vzdělávání. Stejně tak je nutné transformovat systém poskytování sociálních služeb z převážně rezidenčního a institucionálního typu na formu komunitní a respitní péče, podporující poskytování sociální péče rodinami.

Současnou demografickou situaci ČR v porovnání s EU zhodnotila profesorka Jitka Rychtaříková z Katedry demografie a geodemografie PřF UK, která svůj příspěvek doplnila výhledem do roku  2050. Podle jejích slov se Česká republika svou demografickou situací podobá spíše novým členům EU, se základními charakteristikami, které ji odlišují od původní evropské patnáctky a lze je shrnout jako:
•    Nízká plodnost
•    Vyšší úmrtnost seniorů
•    Relativně mladá věková struktura, která však bude stárnout

V letech 2004-2050 lze očekávat úbytek obyvatelstva původních členských zemí, nové země budou pravděpodobně populačně růst. V tomto horizontu se však výrazně změní věková struktura populací a vzroste index ekonomického zatížení.

Tab. 1: Věková struktura populace  ČR (v %)


Z tabulky je zřejmé, že projektovaná a stabilní populace (založené na předpokladu neměnné současné úrovně porodnosti a úmrtnosti) se k sobě svou věkovou strukturou velice blíží. Ke snížení obyvatelstva na ½ současného počtu by tak za předpokladu zachování stávajících poměrů došlo v průběhu 41 let. Podle Rychtaříkové budoucnost společnosti bude nyní méně záviset na počtu obyvatel, vzroste však význam struktur populace, přičemž plodnost je vnímána jako determinující faktor věkové struktury, úmrtnost ji pouze dotváří. Nárůst podílu osob starších 65 let ze současných 14 % na více než 30 % v roce 2050 označuje Rychtaříková za bezprecedentní.

Z hlediska plodnosti lze Česko zařadit v rámci EU mezi země s nízkou plodností (přičemž v souboru vyspělých zemí platí, že bohatší země mají vyšší plodnost a naopak) s pouze omezenou celkovou kompenzací odkládané plodnosti ve vyšším věku. Nárůst počtu narozených mezi lety 1999 a 2005 autorka připisuje vlivu strukturálního efektu, kdy ve vyšším věku rodí ženy s vyšším vzděláním, kterých v populaci přibývá, z celkového pohledu však mají nižší průměrný počet dětí.

Z hlediska úmrtnosti nalézáme v ČR značný prostor pro zvyšování střední délky života, což je zřejmé například ze srovnání s Francií, která měla v roce 1960 stejnou naději dožití jako ČR. V důsledku následné divergence se však úmrtnostní poměry obou zemí značně odlišily a nyní lze očekávat přibližování se ČR k ostatním zemím EU. Za hlavní determinanty vývoje společnosti lze považovat vývoj ve struktuře rodin, přičemž v současné době stabilita rodin klesá a rodina s dětmi se marginalizuje, roste podíl dětí narozených mimo manželství (to se týká především osamělých matek se základním vzděláním, u nichž podíl nemanželsky narozených dosahuje až 60 %).

Podle výsledků výběrových šetření je rodičovství i nadále velice ceněné, v kontextu s nízkou realizovanou plodností tak docházíme k závěru o nenaplnění rodičovských plánů. Podle Rychtaříkové je nutné, aby se podpora chtěného rodičovství stala také politickým zájmem. "Děti jsou sice soukromou prioritou lidí, musí se však stát i veřejnou prioritou politiků." Rodinná politika pak má spočívat nejen ve finanční podpoře, ale zejména v podpoře rozvoje sociálních služeb. Zároveň je nutné odlišit politiku sociální (založenou na pomoci lidem v nouzi) a politiku rodinnou, která má směřovat k zajištění podmínek pro naplnění rodičovských plánů.

Společnost pro všechny věky a skupiny je založena na:
•    Harmonizaci rodiny a kariéry
•    Skutečné genderové rovnosti
•    Stabilním prostředí pro rodinu

Igor Tomeš z Katedry sociální práce na Filozofické fakultě UK  se zaměřil na otázku změny sociálních systémů, které v současné době fungují chybně a je nutné, aby reagovaly na proces stárnutí populace. Problematika stárnutí populace a její širší souvislosti se objevovaly ve varování demografů již na konci 60. let, ovšem systémy se na změnu sociální struktury a celého životního cyklu a rytmu lidí nepřipravily.

V evropské sociální politice dochází nyní k posunutí akcentu směrem od péče k podpoře, od rezidentní péče k životu v přirozeném prostředí. Hlavním nástrojem je tedy nikoli podpora, ale zaměstnání, tzn. přirozený přístup ke zdrojům. Představa o celoživotní kariéře u jednoho zaměstnavatele je minulostí, daleko častější jsou fluktuace a přizpůsobování se trhu práce. Z tohoto hlediska je dalším důležitým systémem, který vyžaduje hluboké změny, systém vzdělání, v jehož rámci je nutné přizpůsobit vzdělávací program trhu práce a akcentovat celoživotní vzdělávání.

Změny jsou nutné také v systému důchodového zabezpečení, v jeho parametrech (důchodový věk, doba pojištění a doba výplaty důchodu) tak, aby došlo k obnovení rovnováhy systému. Zároveň je nutná diverzifikace zdrojů v rámci důchodového systému a posílení doplňkové formy důchodového pojištění. V oblasti rodinné politiky je nutná podle Tomeše diferenciace odpovídající diferencovanosti typů rodin, se zachováním základních principů přerozdělování od bezdětných k dětným a od bohatých k chudým.

Zdravotnické souvislosti stárnutí populace shrnul ve svém příspěvku Zdeněk Kalvach ze 3. interní kliniky 1. lékařské fakulty UK, člen gerontologické a geriatrické společnosti.

V úvodu svého vystoupení zdůraznil priority sdělení „Demografická budoucnost Evropy“ v oblasti zdravotního stavu. Prioritami, na které je kladen důraz jsou

• zlepšení zdravotního stavu mladých seniorů, prodloužení jejich práceschopnosti
• omezení disability osob nad 80 let, zlepšení jejich zdraví a funkčního stavu
• výše veřejných výdajů na zdravotnictví a stárnutí, konsolidace rozpočtů
• zdravotní stav migrantů a jejich integrace
  

Ve vztahu k prvnímu bodu byla zmíněna prevence a léčba nejfrekventovanějších onemocnění, jako jsou ateroskleróza, novotvary, onemocnění v důsledku užívání návykových látek (nikotin, alkohol) či úrazy. Tato vyhnutelná onemocnění by měla být u osob do 75 let omezena z hlediska výskytu, případně úspěšně léčena. Uvedená onemocnění a jejich relevantní prevenci a léčbu je nutné uvažovat především ve vztahu k práceschopnosti mladých seniorů, zejména u nízkopříjmových skupin obyvatel.

Důsledky stárnutí populace a přibývání starých osob jsou podle Kalvacha :

• kvantitativní (růst finančních nákladů na péči o seniory, potřeba větších kapacit, rostoucí prevalence onemocnění)
• kvalitativní (změna struktury populace, změna struktury onemocnění)
  

Těmto aspektům je nutné přizpůsobit současný systém zdravotní péče. Nutná je v této souvislosti konsolidace rozpočtů. Je však nutné, aby byly identifikovány specifické potřeby a náklady a investice byly distribuovány efektivně.

Kalvach rovněž upozornil na moderní koncept dlouhodobé péče (LTC - Long Term Care) prosazovaný v USA a v EU v roce 2006, který je v rozporu s pojetím následné péče v Česku, chápané spíše ve smyslu ošetřovatelství. Ke změně tradičního pojetí dlouhodobé péče jsou proto nutné 4 základní kroky, které byly realizovány vyspělými zeměmi již v 70. a 80. letech (Švédsko):

• de-institucionalizace (komunitní péče)

•  de-sektoralizace
• de-medicinace (zlidštění dožívání seniorů)
• de-profesionalizace
  

Dále vymezil koncept stáří jako frailty – křehkosti, který není nutně spojen s přítomností nemoci a přístup ke zdravotní péči u seniorů je nutně odlišný od přístupu k mladším osobám. Je proto nutný posun od zaměření se na nemoc směrem k zajištění funkčního zdraví a změna strategie hodnocení současné situace. Zároveň však varoval před přílišnou demedicinací.

Současnou situaci hodnotí jako neuspokojivou z toho důvodu, že vztahy a struktury ve zdravotnictví neodpovídají potřebám péče a klientů. K jejímu zlepšení mohou částečně přispět rozvoj geriatrie a podpora komunitních projektů. Zdravotní péče musí vycházet z komplexního hodnocení celkového zdravotního stavu. České zdravotnictví však není na řadu těchto aspektů připraveno.

Alena Křížková ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR se podrobně věnovala opakovaně zmiňované problematice rovnosti příležitostí žen a mužů. Z výzkumů vyplývá, že tzv. genderová mzdová mezera (tedy rozdíl mezi mzdou žen a mužů za srovnatelnou práci na stejné pozici) se dlouhodobě pohybuje okolo 25 % ve prospěch mužů. Zároveň jsou genderové nerovnosti reflektovány v individuálních životních zkušenostech a česká populace identifikuje mezi skupinami ohroženými diskriminací různé skupin žen, především matek (podle výzkumů se 28 % žen setkalo s diskriminujícími otázkami při přijímání do zaměstnání - tj. otázky na rodinný stav, děti, jejich počet apod. - i přes jejich legislativní zákaz).

Prokázanými handicapy na trhu práce jsou především ženské pohlaví, děti do 6-ti let v rodině, nízké vzdělání, vyšší věk, přestávky v pracovní činnosti (spojené s péčí a výchovou dětí a především mateřskou a rodičovskou dovolenou) a zdravotní problémy.



Příspěvek na téma Vybrané demografické a ekonomické aspekty mezinárodní migrace v Česku přednesl Dušan Drbohlav z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje, PřF UK.

Podle Drbohlava je v ČR význam migrace a jejích dopadů málo probádaný, přičemž obecně migrace má své kvantitativní i kvalitativní důsledky, ovlivňuje ekonomický rozvoj, má geografické, demografické a kulturní dopady. V ČR jsou tyto dopady migrace omezené (nefungují zde zavedené koncepty), a to z několika důvodů:

• rychlé přizpůsobování se místním poměrům

• stárnutí migrantů
• trend transnacionalizace – migranti se u nás neusazují, naopak cirkulují a pouze část z nich se u nás reprodukuje
  

Drbohlav dále představil koncept „replacement migration“, kdy je migrace vnímána jako částečné řešení populačního úbytku, nikoliv však jako řešení úplné. Podle tohoto konceptu je pro zachování stejné početnosti obyvatelstva ČR v roce 2065 za předpokladu dosavadních demografických poměrů potřeba kladné migrační roční saldo s hodnotou 44 tis. osob (i tak by však populace zestárla o 10 let, tzn. o tolik by vzrostl průměrný věk), k zachování současného průměrného věku (39,8 let) pak již 4208 tis. osob a k zachování stávajícího podílu osob v produktivním věku 5340 tis. osob. Takovýto vývoj migrace je nemyslitelný a pouze se potvrzuje, že problém demografického stárnutí se nevyřeší migrací.

Ekonomické aspekty migrace v ČR pak shrnul následovně:

•  chybí uvědomění si významu migrace a integrace cizinců, chybí vize, co s migrací dělat
• chybí detailní ekonomické analýzy pracovního trhu
• chybí sofistikované mechanismy sladění domácí poptávky a zahraniční nabídky
• chybí důvěryhodné subjekty organizující nabídku a umísťující jí do poptávky
• nábor zahraniční pracovní síly je náročný a neflexibilní, přímo nesměrovaný do konkrétních oblastí, je zdlouhavý, nepružný, administrativně náročný
• boj s nelegální a kvazilegální migrací je neefektivní
• chybí ekonomická data o migrantech a migraci v Česku
• deficity na trhu práce je nutné řešit obecně, migraci lze vnímat pouze jako jednu z alternativ, zároveň je nutné mobilizovat vnitřní zdroje
  

Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům,  zhodnotil vliv uprchlíků na českou společnost. Česká republika jakožto země přijímající uprchlíky je novým fenoménem, od roku 1990 přišlo žádat o azyl 84 tisíc lidí (což je v porovnání s 300 tisíci osob, které z ČR v průběhu let 1948-1989 odešly, méně než třetina). Význam uprchlíků pro demografický vývoj české populace je díky jejich počtu mizivý, z žádajících o azyl totiž za celou dobu uspělo pouze 3149 osob.

Pavel Mertlík, hlavní ekonom Raiffeisenbank, se zaměřil na ekonomické dopady demografického stárnutí. Za nejdůležitější považuje v tomto ohledu otázky ekonomické aktivity a trhu práce, až sekundárně se zde objevují otázky fiskálního systému a fungování důchodového systému. Zvýšená výzva se týká oblasti vzdělání jakožto důležitého faktoru ovlivňujícího produktivitu práce.

Nevyhnutelné jsou, vzhledem k budoucí věkové struktuře populace, reformy sociálního státu; kdy budoucnost bude vyžadovat více, nikoli méně sociálního státu a porostou výdaje na jeho realizaci. V reformách tedy nejde o snížení rozsahu, ale o zvýšení efektivnosti sociálního státu. Sociálním výdajům budou navíc ve větší míře konkurovat ekologické výdaje. Základními problémy ekonomiky za 45-50 let, vyplní-li se prognóza demografického vývoje, pak budou podle Mertlíka nabídková strana a otázka produktivity práce.

Šárka Kasalová Daňková