Demografický informační portál Články

21.09.2007 ANALÝZA: Analýza nepříspěvkových dob v důchodovém systému ČR

Je český důchodový systém příliš solidární? Měl by suplovat sociální politiku státu? Jaké ztráty přináší našemu důchodovému systému zápočet doby, za kterou nebyl odveden příspěvek do systému, avšak tato doba byla zohledněna při výpočtu důchodu? Na tyto otázky odpovídá analýza Martina Holuba z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí.

Úvod

V poslední době se nepříspěvkové doby, zejména v souvislosti s plánovanou reformou důchodového systému staly často diskutovaným tématem. Český důchodový systém je dávkově definovaný průběžně financovaný systém založený na pojištění. Avšak právě nepříspěvkové doby narušují jeden ze základních principů takového důchodového systému - princip ekvivalence.

Objem a poměr nepříspěvkových dob k odpracované době či jejich poměr k vybranému pojistnému - tedy potenciální ztráty na vybraném pojistném byl však doposud jen odhadován. Tato studie se tedy pokouší zjistit přesný rozsah problematiky, a to zejména na základě výběrového šetření přímo z dat České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ).
V práci byla použita data z datového souboru o 1019 pojištěncích, který poskytla ČSSZ, a dále se pracovalo s daty dostupnými v různých ročenkách.

Ačkoli se práce, vzhledem k rokům, ke kterým jsou výpočty vztahovány, může zdát neaktuální, není tomu tak. Studie vycházela z unikátních dat ČSSZ, která byla poskytnuta jednorázově v jeden daný rok, a není v silách autora získaná data aktualizovat. I pouhá aktualizace výpočtů dále uvedených by byla neefektivní, vzhledem k setrvačnosti důchodového systému.

Plné znění této výzkumné studie je k nahlédnutí zde.

1. Definice nepříspěvkových dob

Pro účely této studie je za nepříspěvkovou doba považována doba taková, za kterou do systému důchodového pojištění nebyl odveden příspěvek na pojistné, ale taková doba je započítána do celkové doby pojištění jako náhradní doba (ND) pojištění. Výčet ND vycházel zejména ze Zákona 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění (doby náhradní a doby vyloučené) a z databáze ČSSZ.

Za nevýznamnější doby zmíněné ve studii lze považovat:
•   Doba studia na SŠ či VŠ, po 18. roce života a maximálně v rozsahu 6 let
•   Doba nezaměstnanosti (evidovaná)
•   Doba povinné vojenské služby, či služby civilní
•   Doba péče o dítě do čtyř let (či do věku do 18 let, jde-li o těžce zdravotně postižené dítě)
•   Doba péče o převážně nebo úplně bezmocnou osobu starší 80 let
•   Doba pobírání invalidního důchodu, a to do dosažení nároku na starobní důchod
•   Doba nemoci, kdy osoba pobírá dávky nemocenského pojištění
•   Náhradní doba do 18 let (nerozlišováno o jakou náhradní dobu jde)
•   Náhradní doba pojištění - používáno pro dobu nemoci v ochranné lhůtě
•   Odborné školení - doba odborného školení získaná kdykoliv
•   Odbojová činnost - doba odbojové činnosti během války
•   Příprava pro uplatnění - příprava osob se ZPS připravující se pro pracovní uplatnění
•   osoby pobírající POČR (Podpora při ošetřovaní člena rodiny)

2. Metodika

Cílem této studie je přispět k diskusi o možnostech řešení problému finanční udržitelnosti českého základního důchodového pojištění. Jedním ze závažných faktorů ovlivňujících jeho finanční bilanci je právě velmi vysoký rozsah náhradních dob. Náhradní doby pojištění existující v současné podobě jsou jedním z nejvýznamnějších činitelů každoročních schodků důchodového systému. Stav důchodového systému ČR ukazuje tabulka 1, kdy schodek důchodového systému ČR v roce 2003 dosáhl 17,5 miliard korun (téměř 1% hrubého domácího produktu). Tato práce se pokusila kvantifikovat vliv nepříspěvkových dob na tomto stavu. Studie se zaměřila jednak na příjmovou stranu důchodového systému, kde byly spočítány potenciální ztráty na vybraném pojistném a na výdajovou stranu důchodového systému, kde byly spočítány výdaje spojené se započtením náhradních dob pojištění do celkové doby pojištění.

Tab.1: Bilance účtu důchodového pojištění v ČR (v tis. Kč)

Pramen: Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2001, 2002,2003 MPSV

2.1 Příjmová strana

Postup při výpočtu pojistného, které by mohlo být příjmem „důchodového účtu“, byl následující. Uvažovaly se doby, které se počítají do doby zohledněné pro výpočet důchodu, ale není za ně placeno pojistné. Za jednotlivé kategorie občanů byly zjištěny počty osob v roce 2002. Poté bylo vypočítáno hypotetické pojistné, které vycházelo z předpokladu, že by bylo placené buď z průměrné mzdy v roce 2002 (pojistné placené občany) nebo ze mzdy minimální v roce 2002 (pojistné placené státem podobně jako v případě pojištění zdravotního). Data vycházela z podmínek platných v roce 2002 (tj. průměrná mzda Kč 15 857,-, minimální mzda Kč 5 700,- a sazba pojistného 26 %). Průměrná a minimální mzda byly vybrány jako vyměřovací základy z důvodu potřeby zachytit stav co nejbližší realitě. Více viz tabulka 2.

Tab.2: Výpočet hypotetického pojistného na důchodové pojištění za některé skupiny obyvatelstva (v milionech Kč)

Pramen: MO, MPSV, ročenka MPSV 2002,VUPSV,ČSSZ,UIV, vlastní výpočty

Dalším krokem bylo stanovit procentuální podíl takto zjištěného hypotetického pojistného na celkovém potenciálně vybratelném pojistném, který činil 35,0 % při výpočtu vycházejícího z průměrné mzdy a 16,2 % při uvažování mzdy minimální. Názorněji viz tabulka 3.

Tab.3: Podíly hypotetického pojistného (peněžní údaje v milionech Kč)

Pramen: MPSV, vlastní výpočty

2.2 Výdajová strana

Na výdajové straně systému důchodového pojištění se studie zaměřila na kvantifikaci nákladů spojených s vyplácením důchodů i za doby, za něž nebylo odvedeno odpovídající pojistné. Výzkum v této části vycházel zejména z dat poskytnutých ČSSZ. Jelikož však ČSSZ nesleduje ND u ekonomicky aktivních občanů, vycházelo se z údajů o osobách, jimž již v minulosti důchod přiznán byl. Šlo o náhodný výběr dle předem zadaných parametrů, např. každý desátý (stý) nalezený případ tak, aby byly splněny počty v rámci věkových skupin a pohlaví. Z důvodů neexistence evidence ND u ekonomicky aktivních obyvatel, ale pouze u osob, jimž již byl přiznán důchod, byla data, zejména u mladších ročníků, zatížena výběrovou chybou, jelikož těmto osobám mohl být přiznán pouze plný či částečný invalidní důchod. Z toho důvodu výzkum dále probíhal paralelně na dvou kolejích – zabýval se souborem osob do roku narození 1948 včetně a pak souborem všech osob dle požadavku na věkovou strukturu zmíněnou výše.

Dalším krokem v analýze ND na výdajové straně důchodového systému byla úprava rozsahu nepříspěvkových dob. Jelikož se do 31.12.1995 doba studia hodnotila jako doba zaměstnání, tak je zastoupení doby studia jako ND v databázi ČSSZ pouze sporadické, a to pouze u osob studujících po 1.1.1996. Bylo tedy nutno ke statisticky zjištěným údajům z databáze ČSSZ připočíst ještě „jakousi“ průměrnou dobu studia. Ta byla zjištěna na základě údajů z SLDB 2001 a na základě standardních dob trvání vzdělání dle Ústavu pro informace ve vzdělávání. Dále bylo nutno ještě navýšit takto zjištěné nepříspěvkové doby o nemoc (dobu vyloučenou) z dat ČSÚ. Tím bylo dosaženo započtení všech dob, které jsou hodnoceny jako doba pojištění, ale nejsou za ně odpovídající příjmy do důchodového systému.

Poměr náhradních dob pojištění k celkové době pojištění ilustruje tabulka 4. Je vidět, že u mužů tento poměr činí 1/5 celkové doby pojištění a u žen dokonce celou 1/4.

Tab.4: Poměr náhradních dob pojištění na době pojištění

Pramen: Vlastní výpočty

Následně byl vypočítán tzv. „průměrný důchod bez započtení ND“ a jeho relace k průměrnému důchodu, která činila 84,0 % pro muže, 80,6 % pro ženy a 81,4 % pro obě pohlaví. Z této relace byla poté vypočítána potenciální úspora na sumě vyplácených důchodů v roce 2002 (a následně pouze pro informaci zpětně pro roky 1996-2001), viz tabulka 5.

Tab.5: Potenciální úspora na vyplácených důchodech (údaje jsou v milionech Kč) – vývoj zpětně

Pramen: ČSSZ, MPSVZ, vlastní výpočty

Tyto výpočty mají sloužit především ke kvantifikaci rozsahu nepříspěvkových dob. Dále se analýza nepříspěvkových dob zabývala již jen souborem narozených před rokem 1948 (včetně), a to z důvodů jeho lepší vypovídací schopnosti, nezkreslené vysokými počty přiznaných invalidních důchodů v mladších ročnících.

Byly spočítány potenciální úspory na důchodech pro roky 2003, 2004, 2005, 2010 a 2015 jak pro všechny vyplácené důchody v daných letech, tak jen pro nově přiznávané důchody¹. Přehled úspor za všechny vyplácené důchody v letech 2003, 2004, 2005, 2010, 2015 ukazuje tabulka 6.

Tab. 6: Přehled potenciálních úspor u vyplácených důchodů při nezahrnutí náhradních dob pojištění – predikce v milionech Kč

Pramen: vlastní výpočty

Odhad počtu nově přiznaných důchodů vycházel z dat ČSSZ za rok 2002 o nově přiznaných důchodech dle jednotlivých ročníků. Z tohoto byla vypočtena „míra důchodovosti“ (počet důchodců v daném věku, ku počtu všech osob v daném věku, počítána zvlášť pro muže i ženy) a následně dle údajů z projekce obyvatelstva publikované ČSÚ byly vypočítány pravděpodobné počty nově přiznaných důchodů. Potencionální úspory, které by vznikly při nezapočtení náhradních dob pojištění u nově přiznaných důchodů v době zavedení, lze nalézt v tabulce 7.

Tab.7: Potenciální úspory v jednotlivých letech v roce zavedení z nově přiznaných důchodů (peněžní údaje v milionech Kč)

Pramen: Vlastní výpočty

3. Analýza jednotlivých náhradních dob pojištění

Příspěvky jednotlivých náhradních dob pojištění k celkové době náhradních dob pojištění nezůstaly mimo zájem výzkumu. Z této analýzy vyplývá, že nejvíce osob žádalo o uznání náhradní doby „nezaměstnanost“ - 602 osob, což představuje více než polovinu všech respondentů, a nejméně osob - 14 naopak žádalo o uznání „doby péče“ jako náhradní doby pojištění. Zde je však nutno znovu připomenout z jakých dat studie vycházela. Je nutno si uvědomit vysoký podíl invalidních důchodů v mladších ročnících (pro 55leté a mladší) a výrazný podíl předčasných důchodů (lidé 55 - 60letí), u nichž se může vyskytovat náhradní doba „nezaměstnanost“. Na rozdíl od počtu žadatelů o náhradní doby pojištění v počtu průměrných dnů jednotlivých náhradních dob pojištění na jednoho žadatele je jasně na prvním místě „péče o dítě“ s 236 dny na osobu, následována „dobou nezaměstnanosti“ se 179 dny na osobu a hranici 100 dní ještě překročily osoby nárokující si „dobu pobírání důchodu“ se 164 dny na osobu. Nejméně průměrných dnů na osobu připadá opět na „dobu péče“, a to 10.

V souboru pojištěných narozených do roku 1948 včetně nejvíce osob opět žádalo o uznání náhradní doby „nezaměstnanost“ a to 84 osob, což je 35 % všech respondentů, dále „péče o dítě“, a to 79 pojištěnců (33 %). V počtu průměrných dní na osobu vede se 401 dny „péče o dítě“, následována „základní vojenskou službou“ se 189 dny, „pobírání důchodu“ 93 dnů a „nezaměstnanost“ je až na čtvrtém místě s 82 dny.

Je nutno se zde také znovu zmínit o době studia. Ta, protože je v databázi ČSSZ evidována až od roku 1996 jako samostatná kategorie náhradní doby pojištění (když do této doby byla vedena jako doba zaměstnání a tudíž se v databázi ČSSZ nevyskytovala), zaujímá v přehledu náhradních dob pojištění spodní místo. Kdyby však evidována byla, byla by na prvním místě, a to s 1 197 průměrnými dny na osobu. Toto je nutné mít na zřeteli při dalším hodnocení.

Jak se jednotlivé náhradní doby pojištění podílejí na celkovém počtu dnů náhradních dob pojištění a relativní počty osob uplatňujících náhradní doby pojištění je zřetelně vidět v tabulce 8.

Tab.8: Podíl jednotlivých náhradních dob pojištění na celkovém počtu dnů nepříspěvkových dob pro soubor všech pojištěnců

Pramen: vlastní výpočty

V tabulce 9 můžeme pozorovat relativní podíly mužů či žen na jednotlivých náhradních dobách pojištění. Zde je jasně vidět, že existují „typické“ náhradní doby pojištění pro muže a pro ženy. Mezi náhradní doby pojištění převažující u žen lze kromě péče o dítě ještě zařadit dobu péče o bezmocné. Pro muže je typickým příkladem ZVS. U ostatních náhradních dob pojištění, je poměr mužů a žen zhruba vyrovnaný. Avšak poměr mužů a žen, kteří nenárokují ani jednu z náhradních dob pojištění je 60:40 ve prospěch mužů.

Tab.9: Podíly pohlaví na jednotlivých náhradních dobách pojištění pro soubor všech pojištěnců

Pramen: vlastní výpočty

4. Pojetí náhradních dob pojištění v reformě důchodového systému ČR

V této části byl proveden ještě výpočet omezení nepříspěvkových dob tak, jak je uvažováno v návrhu reformy (materiál MPSV - Pokračování důchodové reformy z července 2003) na stabilizaci důchodového systému ČR. Tento materiál navrhuje zcela zrušit zápočet doby studia a u nezaměstnaných hodnotit dobu evidované nezaměstnanosti pouze v období, kdy občan pobírá hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání.
Zejména se jednalo o následující výpočty:

• Analýza nově přiznaných důchodů v době zrušení zápočtu náhradních dob pojištění. Zde je vidět, že navrhovaná opatření - nezapočtení některých náhradních dob pojištění by přinesla významné úspory důchodovému systému, neboť se soustředí na náhradní doby, které mají nejvyšší vliv na celkovou dobu náhradních dob pojištění.

Tab.10: Potenciální úspory z nově přiznaných důchodů (peněžní údaje v milionech Kč)

Pramen: Vlastní výpočty

• Potenciální úspory na vyplácených důchodech. Z tohoto výpočtu je patrné, že kdyby nebyly do výpočtu důchodu zahrnuty náhradní doby pojištění zmíněné výše, tak by úspora více než pokryla deficit důchodového systému pro rok 2003. Totéž lze říci i o situaci, kdyby navrhovaná reformní opatření byla přijata dříve - viz tabulka 11.

Tab. 11: Přehled potenciálních úspor u vyplácených důchodů při nezahrnutí náhradních dob pojištění - predikce (údaje v milionech Kč)

Pramen: vlastní výpočty

• Potenciální úspory na vyplácených důchodech zpětně

Tab. 12: Potenciální úspora na vyplácených důchodech (údaje jsou v milionech Kč) - vývoj zpětně

Pramen: vlastní výpočty

Průměrný počet dní náhradních dob pojištění a poměr k době pojištění se oproti předchozím výpočtům snížil o 26% a poměr náhradních dob pojištění k době pojištění by se snížil ze současných 22 % na 13 %.

Tab.13: Poměr náhradních dob pojištění na době pojištění – návrh reformy

Pramen: vlastní výpočty

Závěr

Tento výzkum jenom potvrdil, že nepříspěvkové doby jsou palčivým problémem českého důchodového systému a že jejich rozsah je z hlediska stability důchodového systému zcela nepřijatelný. Výzkum ukázal, že odhadovaný podíl hypotetického pojistného vypočteného z průměrné mzdy ku potenciálním celkovým příjmům z pojistného v roce 2002 činil 35,0 % a podíl hypotetického pojistného vypočteného z minimální mzdy ku potenciálním celkovým příjmům z pojistného v roce 2002 činil 16,2 %. Dále bylo zjištěno, že průměrná doba náhradních dob pojištění pro občana pobírajícího důchod činila 8,7 roku, a tedy podíl náhradních dob pojištění na celkové době pojištění činí u průměrného pojištěnce 22,4 %. Relace důchodu bez uznávaných náhradních dob pojištění k důchodu s těmito dobami v roce 2002 činila 81,4 %.

Výzkum ukázal, že počet osob neplatících v roce 2002 příspěvky na pojistné (viz tabulka 14) byl téměř 2 000 000, tedy zhruba 20 % celkové populace a 42 % všech plátců pojistného v roce 2002.

Tab.14: Počty osob neplatících v roce 2002 příspěvky na sociální pojistné

Pramen: MO, MPSV, ročenka MPSV 2002,VUPSV,ČSSZ,UIV, vlastní výpočty

Potenciální úspora na vyplácených důchodech by v roce 2002 činila téměř 35 miliard korun, což je 16,5 % výdajů na dávky důchodového pojištění a více než dvojnásobek schodku účtu důchodového pojištění v roce 2002. Odhadovaná úspora pro rok 2003 při nezapočtení náhradních dob pojištění je 45 miliard korun, v roce 2005 by činila 49 miliard korun, v roce 2010 již 65,5 miliardy a v roce 2015 by úspora mohla dosáhnout 90 miliard.

Při uvažování úspor pouze u nově přiznávaných důchodů by úspora na nově vyplácených důchodech činila v roce zavedení zrušení zápočtu všech náhradních dob pojištění 1,1 miliardy korun pro rok 2003, 1,3 miliardy pro rok 2005 a 1,8 miliardy korun pro rok 2010. Kumulovaná úspora na nově vyplácených důchodech by za podmínky zrušení zápočtu náhradních dob pojištění u přiznávaných důchodů od roku 2003 činila 3,7 miliardy korun v roce 2005, 12,2 miliardy korun v roce 2010 a 24,3 miliard v roce 2015.

Již delší dobu se otevřeně hovoří o omezení nepříspěvkových dob. Lze konstatovat, že by to byl krok správným směrem a mělo by se postupovat ještě radikálněji a nepříspěvkové doby omezit co nejvíce. V souvislosti se zrušením povinné základní vojenské služby dojde v budoucnosti k samovolnému snížení celkového počtu dní náhradních dob pojištění pro mužské pojištěnce. V rámci stability důchodového systému doporučuji nadále omezovat náhradní doby pojištění. Vhodným se jeví toto omezení provádět např. započtením pouze určité procentní části, která by se každý rok snižovala. Cestou není např. zavést platby státu za tyto doby z nějakého fiktivního vyměřovacího základu (i když by to problém důchodového systému řešilo), protože by šlo o platby ze státního rozpočtu a tudíž by šlo jen o přesun prostředků v rámci celého rozpočtu a případné další zvýšení solidárnosti již tak dostatečně solidárního důchodového systému. Aby zůstal zachován pojistný princip (neboť český důchodový systém stojí na pojištění), je nutno zachovat poměr mezi odvedeným pojistným a vyplácenými dávkami, a to lze udělat pouze cestou zrušení kategorie náhradních dob pojištění, respektive tím, že za každou dobu hodnocenou v systému sociálního pojištění bude do tohoto systému odvedena platba pojištěncem.

Je nutno si uvědomit, že prvotním úkolem důchodového systému je zajistit prostředky na živobytí občanům v době, kdy již nejsou schopni si je obstarat prací a nikoliv suplovat sociální politiku státu (rodinnou politiku, politiku zaměstnanosti, vzdělávací politiku apod.). Aby systém důchodového pojištění v ČR tuto roli plnil, je nezbytně nutné co nejvíce posílit princip ekvivalence a rozumně omezit solidaritu výdělečně činných s nevýdělečně činnými.

Poznámky v textu:

¹ Prognóza vývoje počtu důchodců, použitá v těchto odhadech, byla převzata z prognózy publikované v Pojistně matematické zprávě o sociálním pojištění z roku 2002. Výpočet důchodu byl proveden na základě předpisů platných v roce 2003 a zvyšování redukčních hranic bylo uvažováno následovně. První redukční hranice se zvyšuje stejným tempem jako tempo růstu produktivity práce predikované ČSÚ a druhá redukční hranice se zvyšuje o 3,67 násobek navýšení první redukční hranice. Jako základ pro výpočet vyměřovacího základu bylo použito odhadu průměrné mzdy, která se zvyšovala rovněž jako tempo růstu produktivity práce. Vyloučené doby byly spočítány z odhadu vývoje nemocnosti (vlastní odhad na základě dosavadního vývoje nemocnosti) a z definice vyloučených dob dle § 16 zákona o důchodovém pojištění vztažené na soubor osob narozených před rokem 1948. KNVVZ byl počítán dle platných podmínek zákona o důchodovém pojištění v roce 2003.

Literatura a zdroje dat:
ČSSZ - datový soubor
Klimentová, J.: Návrhy postupné realizace cílového řešení v základním povinném systému důchodového pojištění, Národní pojištění č. 8-9, 2001
koncepční materiály MPSV o důchodové reformě
Zákon č.155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Sčítání lidu, domů a bytů 2001
Statistická ročenka České republiky 2001, 2002, 2003, ČSÚ
Statistická ročenka trhu práce v ČR 2002, MPSV
Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2001, 2002, 2003 MPSV
Statistická ročenka z oblasti důchodového pojištění 2000, 2001, 2002. ČSSZ
Úmluva MOP č. 128/1967 o invalidních, starobních a pozůstalostních dávkách

Martin Holub

hostující autor