5.10.2007 ANALÝZA: Vývoj porodnosti regionů Německa po roce 1950
Regionální odlišnosti vývoje porodnosti v Německu ve 2. polovině 20. stol. sleduje příspěvek autora
Tomáše Husáka.
Analýza věnuje pozornost vývoji porodnosti v Západním a
Východním Německu v kontextu politických změn, kdy např. po sjednocení
Německa úhrnná plodnost východní části klesla až k 0,77.
Sledován je i vývoj z pohledu jednotlivých spolkových zemí.
Německo je jednou z nejvyspělejších
zemí světa a patří mezi nejlidnatější v Evropě. V současnosti se člení
na 16 spolkových zemí, vzniklých na základě historického vývoje.
Spolkové země se navzájem výrazně odlišují, rozdíly mezi nimi jsou
patrné z mnoha pohledů, jako např. rozloha, počet obyvatel, národnostní
složení nebo ekonomické faktory. Tento příspěvek zachycuje postupný
vývoj porodnosti během druhého demografického přechodu v Západním
Německu, zabývá se důsledky propopulačních opatření ve Východním
Německu a reflektuje změny, které přineslo sjednocení obou částí
Německa v roce 1990.
Historický vývoj plodnosti v Německu
V populačním vývoji Evropy a Německa
od poloviny 19. století lze vysledovat období výrazných demografických
změn. Jedná se období demografické revoluce, během které se
úroveň porodnosti snížila z hodnot hrubé míry porodnosti vyšších než 40
‰ (tzv. přirozená nebo také neregulovaná úroveň plodnosti) na hodnoty
kolem 20 ‰. V Německu začal pokles plodnosti koncem 19. století a skončil na
počátku 30. let 20. století, když byl prohlouben Velkou hospodářskou
krizí. Pokles plodnosti nezastavila ani první světová válka, respektive
poválečná natalitní vlna, neboť na počátku 20. let dvacátého století se
úroveň plodnosti zdaleka nevrátila na hladinu z let před rokem 1914,
zároveň poválečný rozvrat zřejmě přispěl spíše k dalšímu poklesu počtu
narozených dětí.
V dalších letech byl vývoj významně ovlivněn politickými událostmi:
nejprve propopulačními opatřeními NSDAP a rozmachem německého
hospodářství vyzbrojujícího budovanou armádu, takže počínaje rokem 1934
až do vypuknutí druhé světové války se úroveň plodnosti mírně zvýšila.
Závěr války, kterou Německo prohrálo, v důsledku čehož bylo politicky i
ekonomicky ochromeno, byl provázen opět poklesem úrovně plodnosti. Po
stabilizaci poměrů se úroveň plodnosti opět zvýšila.
Po 2. světové válce se výrazně
projevilo ve zvýšeném počtu narozených dětí předchozí odkládání porodů
během válečných let spolu s euforií ve společnosti spojenou se
(západo)německým ekonomickým zázrakem a vysokou sňatečností („zlatý věk
manželství“). Vysoký počet narozených dětí byl ale charakteristický i
pro východní část Německa. Toto období trvalo až do poloviny 60. let
20. století.
Vývoj plodnosti po roce 1950
Po roce 1965 došlo k významné změně v
populačním vývoji, když se začala rychle snižovat jak úroveň
sňatečnosti tak i porodnosti. Pokles byl poměrně rychlý, zajímavé je,
že až do počátku 70. let probíhal v západní i ve východní části Německa
velmi podobně. V roce 1972 byly totiž ve Východním Německu legalizovány
interrupce, což vedlo k poklesu porodnosti a tudíž vlastně k vývoji
paralelnímu se západním Německem. Teprve cílená propopulační opatření
východoněmecké vlády úroveň porodnosti ve Východním Německu mírně
zvýšila.
Graf 1: Vývoj úhrnné plodnosti v Německu od roku 1950 do roku 2006
Zdroj:www.destatis.de
V západní části Německa započal v
roce 1965 významný pokles plodnosti, který v té době probíhal i v
ostatních vyspělých západních evropských zemích a který je označován
jako
2. demografický přechod. Během tohoto přechodu došlo k výraznému
poklesu plodnosti až pod hranici prosté reprodukce, se změnou postavení
žen ve společnosti a jejich zvyšující se ekonomickou aktivitou dochází
i k růstu průměrného věku matek. S dalším oslabením instituce rodiny se
zvyšuje i podíl narozených mimo manželství.
Období poklesu plodnosti spojovaného s druhým demografickým přechodem
skončilo v západním Německu v polovině 70. let 20. století. Od této
doby se
úhrnná plodnost drží na nízké úrovni a až
do současnosti
kolísá okolo hodnoty 1,4 narozeného dítěte na jednu ženu. V této době
jsou již k dispozici i data za jednotlivé spolkové země. Protože data
jsou od roku 1960, je možné srovnání i vývoje v jednotlivých spolkových
zemích, které se od sebe lišily jak výchozí hladinou, tak i tempem
poklesu.
Nejvyšší hodnoty plodnosti byly zpravidla zaznamenány v Dolním
Sasku a Bavorsku, naopak nejnižší úroveň byla v městských státech
Berlíně, Hamburku a Brémách.
Důvodů nižší plodnosti je několik.
Rodiče se snaží sloučit dohromady hodnotu, kterou pro ně děti mají, s
cenou, kterou vynakládají na jejich výchovu, s úspěchem ve svém
povolání a se seberealizací. Děti znamenají předně vysoké náklady,
které rodiče nemohou použít jinak. Mít děti automaticky znamená snížení
příjmu pro běžné rodinné potřeby. Na základě těchto potenciálních
omezení část žen raději volí pro sebe výhodnější řešení, kterým je
vlastní kariéra a seberealizace v povolání, než narození dítěte,
respektive dalších dětí. V důsledku této volby se úroveň plodnosti
snížila v západní části Německa na počátku 80. let na hodnoty 1,3-1,4
narozeného dítěte v průměru na jednu ženu.
Podobný pokles úhrnné plodnosti začal po roce 1965 i ve Východním
Německu. Avšak na počátku 70. let došlo v této části Německa k několika
důležitým legislativním změnám, které ve svém výsledku podpořily
reprodukční chování východoněmecké populace. V důsledku pronatalitních
opatření rodinné politiky došlo k rychlému nárůstu úrovně plodnosti ve
východním Německu v letech 1975-1980 až na úroveň 2 dětí na 1 ženu.
Jejich účinnost se však poměrně rychle vyčerpala a po roce 1980 začala
i zde plodnosti opět klesat až k hodnotě 1,4 na přelomu 90.let.
Časování porodů
Průměrný věk matek při porodu byl
nejnižší v 60. letech a v této době byl na východě i západě velmi
podobný, na východě mírně nižší. S průběhem druhého demografického
přechodu se v západním Německu postupně přesouvá nejvyšší plodnost do
vyšších věků, zároveň se celková úroveň plodnosti výrazně snižuje ve
všech věkových kategoriích. Naproti tomu ve východním Německu, kde
druhý demografický přechod proběhl až později, byla i koncem 80. let
celková plodnost vysoká zejména v nižších věkových kategoriích.
Průměrný věk matky při narození dítěte a prvního dítěte byl vždy vyšší
v Západním Německu než ve Východním. Vývoj u průměrného věku matky při
narození prvního dítěte byl u obou zemí podobný. Mezi lety 1960-1970 se
snížil, v roce 1970 byl nejnižší (24,3 let na západě a 23,3 let na
východě). Od 70. let začalo zvyšování věku matky při narození prvního
dítěte. V Západním Německu výrazně, ve Východním Německu se díky
propopulačním opatřením zvyšoval jen nepatrně. Výrazněji začal růst až
po sjednocení Německa po roce 1990. Zatím k největšímu přiblížení mezi
východem a západem došlo v roce 2004, kdy rozdíl činil 0,6 roku. Do
budoucna se dá předpokládat úplné vyrovnání. Průměrný věk matky při
narození prvního dítěte v roce 2004 činil na západě 29,5 roku a na
východě 28,9 roku. Vývoj průměrného věku matky při porodu měl paralelní
průběh na východě i západě, jen s tím rozdílem, že na východě byl vždy
přibližně o dva roky nižší. V období 1980-1990 byl dokonce nižší než
průměrný vek matky při narození prvního dítěte na západě. V průběhu 90.
let, při přebírání západního chování, došlo ke sblížení průměrných věků
matky při narození dítěte mezi východem a západem na rozdíl 0,3 roku
(30,5 východ a 30,8 západ; viz Graf 2).
Graf 2: Průměrný věk matky při narození dítěte a při narození prvního dítěte v Německu v letech 1961 2004
Zdroj:www.destatis.de
Příčiny těchto rozdílů lze hledat v
rozdílných konceptech rodinné politiky. Na západě je kladen důraz
nejprve na vzdělání jednotlivce, potom jeho zapojení se do pracovního
procesu a teprve ve třetí fázi života se očekává zahájení rodinného
života, kde se předpokládala celodenní péče matky o dítě/děti. Ve
východním Německu byl koncept jiný. Byla zde síť zařízení pro péči o
malé děti (jesle a školky), takže i matky malých děti mohly být
zaměstnány. Díky tomuto modelu bylo možné zakládání rodin v nižším
věku. Po sloučení Německa se ve východní části postupně model založení
rodiny v nižším věku opustil. Specifická plodnost podle věku byla v
roce 2004, který reprezentuje toto období, již ve věkové skupině 15-25
let na východě i západě téměř shodná, celkově se ale stále na východě
rodí děti v průměru dříve, nejvíce se jich narodí ženám ve věku 26 let,
na západě je věk nejvyšší plodnosti žen vyšší, a to 30 let.
Propad porodnosti v zemích bývalého Východního Německa mezi roky 1991-1994
Mezi lety 1991 až 1994 se v bývalé
NDR porodnost a plodnost výrazně snížila. Příčinou bylo sloučení
Německa a následující nejistoty související se společenskou,
hospodářskou a politickou transformací systému. Úhrnná plodnost zde
poklesla od roku 1990 do roku 1994 z 1,52 na 0,77, přičemž takto nízká
hodnota nebyla nikdy zaznamenána a hovoří se o tzv. demografickém šoku.
Od roku 1995 začal počet narozených opět pozvolna růst. Mladší ročníky
narozené v období realizace pronatalitních opatření v polovině 70. let
již mezitím dospěly do věku největší plodnosti, začínají přebírat
chování lidí pocházejících ze západních zemí Německa a postupně se mu
přibližují. Úhrnná plodnost v roce 2000 v západních zemích již
dosahovala 1,41 a ve východních 1,21.
Vývoj plodnosti v jednotlivých spolkových zemích
Po skončení druhé světové války byla
úroveň plodnosti v obou částech Německa zřejmě zhruba stejná. Lze
předpokládat, že i bezprostředně po vyhlášení dvou samostatných
německých států byla úroveň plodnosti velmi podobná. Za dnešní východní
spolkové země nejsou pro období až do roku 1990 jiné údaje než
absolutní počty narozených dětí.
V roce 1961 byla úhrnná plodnost v západních spolkových zemích mnohem
vyšší než celoněmecký průměr a činila 2,73 narozených dětí
připadajících v průměru na jednu ženu, zatímco na východě to bylo 2,35
narozených dětí. Hodnoty byly nižší hlavně v městských státech – v
Západním Berlíně a v Hamburku, které již v tomto období měly úhrnnou
plodnost pod 2 a také v Brémách, kde byla úhrnná plodnost mírně
vyšší než 2. Nejvyšší úhrnná plodnost byla v roce 1961
zaznamenána v Porýní Falci a Sársku (2,61, respektive 2,57).
Tab. 1: Počty živě narozených dětí v jednotlivých spolkových zemích ve vybraných letech
Zdroj: Statistisches Bundesamt
V dalších letech je patrný výrazný
pokles úhrnné plodnosti. Na západě začíná během 70. let druhý
demografický přechod a ve východních zemích se mění interrupční
zákonodárství. V roce 1970 mělo na západě ještě 5 zemí ze 6 úhrnnou
plodnost větší než 2. Nejnižší hodnoty byly zaznamenány opět v
městských státech, ale propad u Berlína byl nejnižší, protože úhrnná
plodnost byla již na tak nízké úrovni, že neměla kam dál klesat.
Největší propad proti roku 1960 postihl Sársko, kde úhrnná plodnost
poklesla o 30 %. Ve východních zemích byla díky sociální politice
úhrnná plodnost od 70. až do 90. let proti západu vyšší v průměru o
0,35.
Ve východních spolkových zemích propad na absolutní dno nastal v roce
1994. Hodnoty úhrnné plodnosti se dostaly pod 0,80, nejnižší hodnota
byla zaznamenána v Meklenbursku Předním Pomořansku, kde činila pouhých
0,75. Během následujících šesti let se společenské i populační klima
východních zemí začalo pozvolna měnit a vyvazovat z trendů, které
nastaly při transformaci na novou společnost a úroveň plodnosti se zde
zvýšila a přiblížila úrovni v západních zemích.
Do nového tisíciletí vstoupily západní země s průměrnou úhrnnou
plodností 1,38. Na východě byla úroveň nižší (
1,22), ale proti stavu z
poloviny 90. let, to byl výrazný nárůst. Svou úrovní úhrnné plodnosti
se východní země dotáhly na nejslabší články západu, kterými byly
dlouhodobě městské státy Berlín a Hamburk.
Tab. 2: Úhrnná plodnost ve spolkových zemích ve vybraných letech
Zdroj: Statistisches Bundesamt
V roce 2004 nebylo v žádné spolkové
zemi dosaženo úhrnné plodnosti 2,1, zajišťující početní obnovu
populace. Hodnoty byly všude nižší, což znamená do budoucna zmenšování
početní velikosti jejich populací, alespoň přirozenou měnou. Zemí s
nejvyšší úhrnnou plodností bylo Dolní Sasko s hodnotou 1,43 narozeného
dítěte připadajícího v průměru na jednu ženu, následované
Šlesvickem Holštýnskem (1,40) a Severním Porýním Vestfálskem (1,39).
Nad celorepublikovým průměrem (1,36) se nacházelo sedm spolkových zemí,
přičemž všechny náležely do Západního Německa. Nejnižší úhrnná plodnost
byla v městských státech Berlíně (1,20) a Hamburku (1,21). Z
východoněmeckých zemí byla nejvyšší úhrnná plodnost v roce 2004 v
Meklenbursku Předním Pomořansku a Sasku shodně 1,34, byla tedy jen
nepatrně pod celorepublikovým průměrem.
Pokud se podíváme na rozpětí mezi
maximální a minimální hodnotou úhrnné plodnosti v letech 1961-2004 v
souboru spolkových zemí, tyto hodnoty se postupně snižovaly. V roce
1960 rozdíl činil 1,10, a pokud bychom vynechali Berlín s nejvíce
extrémní hodnotou, dostali bychom hodnotu rozdílu 0,80. V dalších
letech bylo toto rozpětí 0,51 (rok 1970 bez Berlína), 0,36 (rok 1990
již s rozlišením i za jednotlivé východní spolkové země) a 0,23 (rok
2004). Z tohoto konvergentního vývoje je patrné, že se spolkové země
vzájemně přibližují a trend ve vývoji plodnosti je shodný.
Na Grafu 3 a v tabulce 2 je zachycen vývoj úhrnné plodnosti ve
vybraných spolkových zemích. Kvůli přehlednosti grafu není vyneseno
všech 16 zemí, ale jen 5 typických, které charakterizují hlavní trendy
vývoje. Údaje za Bádensko Württembersko znázorňují vývoj také v
Bavorsku, země Šlesvicko-Holštýnsko reprezentuje vývoj rovněž v Dolním
Sasku, Brémách a Hamburku. Vývoj v Hesensku je obdobný jako v Severním
Porýní Vestfálsku, Sársku a Porýní Falci. Východní Německo je do roku
1990 zastoupeno údajem za celou zemi a od roku 1990 Saskem (tomu je
blízký vývoj v ostatních zemích, které leží na území východního Německa
jedná se o Sasko Anhaltsko, Meklenbursko Přední Pomořansko a Durynsko).
Graf 3: Úhrnná plodnost ve vybraných spolkových zemích v letech 1960-2004
Zdroj: Statistisches Bundesamt
Závěr
Porodnost měla v obou částech Německa až do poloviny 60. let velice podobný vývoj. Po počátečním nárůstu plodnosti začalo v roce 1965 docházet v obou částech Německa k poklesu, v každé části však byl způsoben jinými faktory. Zatímco v západním Německu se plodnost snižovala v důsledku změn souvisejících s druhým demografickým přechodem, ve Východním Německu její úroveň poklesla s legalizací potratů v roce 1972. Následně se však vývoj odlišuje. V Západním Německu pokles pokračoval, i když s nižší intenzitou, ve Východním Německu se úroveň plodnosti opět zvýšila, aby dramaticky začala úroveň plodnosti klesat po sjednocení Německa, kdy obyvatelé Východního Německa adaptovali na nový životní styl a přejali chování typické pro Západní Německo. Výrazným odsunem rození dětí do vyššího věku tak došlo ke zhruba tříletému propadu plodnosti, kdy hodnota úhrnné plodnosti klesla až k 0,77 v letech 1993-1994. Následný nárůst plodnosti východoněmecké populace byl sice doprovázen růstem průměrného věku matek, i nadále je však jeho hodnota nižší než v Západním Německu. Postupně se tedy plodnost obou částí sbližuje.
Tomáš Husák
hostující autor