19.10.2007 REPORTÁŽ: Rodičovská práce nebo rodičovská dovolená?

V úterý 16. října 2007 se v prostorách Akademie věd ČR konala konference věnovaná tématu rodičovství v rané fázi života dítěte v souvislosti s genderovými aspekty, podmínkami na trhu práce, dostupností institucionální péče a rodinnou politikou. V následující reportáži vám přinášíme přehled příspěvků, které na konferenci zazněly.  

Cílem konference bylo otevřít veřejnou i odbornou debatu o schválených změnách veřejných financí, konkrétně změnách v české rodinné politice, diskutovat jejich výhody i nevýhody. Konference byla organizována oddělením Gender & sociologie Sociologického ústavu AV ČR. Záštitu nad ní převzal eurokomisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti Vladimír Špidla, který také přednesl první ze série příspěvků.

Vladimír Špidla ve svém příspěvku zdůraznil, že rovnost příležitostí a nediskriminace jsou významné hodnoty v současné evropské společnosti, ačkoli se v realitě doposud nedosáhlo uspokojivého stavu a například rozdíly v platech mezi muži a ženami v Evropě stále činí v průměru 15 %. Ženy navíc zastávají špičkové pozice na vrcholu ekonomického rozhodování pouze minimálně a pokud přeci jen ano, jejich cesta „nahoru“ bývá výrazně obtížnější než u jejich mužských protějšků.
V moderní historii je dnes nejvyšší účast žen na trhu práce, jaká kdy byla zaznamenána. Zároveň se v řadě zemí ukazuje, že rodičovství není překážkou zapojení žen na trhu práce, naopak v zemích jako Dánsko, Finsko, Švédsko nebo Francie pozorujeme spolu s vysokou participací žen na trhu práce také jednu z nejvyšších úrovní plodnosti v Evropě. Naproti tomu v Polsku či Itálii je vedle nízkého zapojení žen na pracovním trhu také velmi nízká úroveň plodnosti.
Ženy však mají stále nižší průměrné výdělky a zásadní změnu v tomto směru představuje narození dítěte – ze začátku pracovní kariéry jsou totiž rozdíly v platech mužů a žen minimální, ovšem s počtem a věkem dětí narůstají. Spolu s demografickým stárnutím se k pečovatelské mateřské roli přidává ještě péče o stárnoucí osoby v rodině, jejíž zajištění taktéž většinově leží na ženě (např. ve Španělsku připadá ročně na péči o závislé osoby v rodině 50 milionů pracovních hodin v případě mužů, ovšem 200 mil. hodin v případě pečujících žen).

Hana Hašková ze Sociologického ústavu AV ČR přednesla příspěvek věnovaný zařízením péče o děti předškolního věku v České republice. Na začátku vystoupení prezentovala statistické údaje zachycující vývoj počtu jeslí a mateřských škol od počátku 80. let do současnosti, jenž má zcela zřetelnou klesající tendenci. Mezi lety 2000 až 2006 přitom vzrost počet nepřijatých žádostí o umístění dětí v mateřských školách, z čehož je patrné, že kapacita mateřských škol je nedostačující. A to i přesto, že školky v dnešní době do určité míry kompenzují nedostatek jeslí, kterých je v současnosti na celou republiku pouze 54. V tomto kontextu přednášející zdůraznila nutnost posílit kapacity mateřských škol, které by měly být otevřené i pro děti mladších věkových kategorií, neboť vzhledem k poklesu počtu míst v zařízeních péče o děti předškolního věku, růstu nezaměstnanosti a prodloužení nároku na rodičovský příspěvek do 4 let věku dítěte jsou matky malých dětí jednou ze skupin nejvíce ohrožených dlouhodobou nezaměstnaností. Závěrem prezentace uvedla několik argumentů pro nutnost vytvoření koncepce podpory institucí věnovaných péči o předškolní děti, mezi něž zařadila argument poptávky (nevyřízené žádosti), argument rovných příležitostí, argument ekonomiky, legislativních úprav a v neposlední řadě též argument populační.

Hana Maříková, rovněž ze Sociologického ústavu AV ČR, navázala se svou prezentací nazvanou Rodičovská (je) pro oba rodiče. Toto tvrzení by dle ní nemělo být jen legislativní možností, nýbrž realitou. V příspěvku se snažila na otázku, Kdy je člověk rodičem?, odpovědět následujícími tezemi:

• schopnost pečovat není výlučnou schopností žen
•  těhotenství a porod nemusí být určující pro mateřské chování
  
• rodič = ten, kdo má rád, pečuje, vychovává a přejímá zodpovědnost za dítě
• rodičem se člověk nerodí, ale stává se jím

Rodičovská dovolená je však u nás stále výsadou žen, mužů na RD je ve srovnání se ženami zanedbatelný podíl. Důležité přitom je, aby muži měli právo vstupovat do kontaktu s dítětem za stejných podmínek jako ženy, k čemuž by jim mohlo dopomoci:

• zavedení rodičovských kvót
• institut zavedení otcovské dovolené
• dostatečně vysoká kompenzace ušlého výdělku

Posledními reprezentantkami Sociologického ústavu AV ČR byly mezi přednášejícími Alena Křížková a Marta Vohlídalová, které vystoupily se společným příspěvkem s názvem Kdo se bojí zaměstnané matky?. V prezentaci vycházely ze skutečnosti, že ženy jsou na českém trhu diskriminovány a že jsou více než muži ohroženy nezaměstnaností. Český trh práce je dle nich nepřátelský rodině, neflexibilní a nenabízí alternativu k plnému úvazku, neboť rozšíření částečných úvazků je jedno z nejnižších v Evropě. Mezi současné evropské trendy, které však česká sociální politika nesleduje, patří zvyšování zaměstnanosti, sociální začleňování a flexicurity (flexibilita a jistota zaměstnání). Česká rodinná politika oproti tomu vytlačuje ženy – matky na několik let z trhu práce.
Kdo se tedy bojí zaměstnané matky?

• stát, jenž nabízí příliš dlouhou rodičovskou „dovolenou“ a nenabízí dostatečné kapacity zařízení péče o děti předškolního věku
• zaměstnavatelé, kteří diskriminují ženy v přístupu k zaměstnání a v zacházení v zaměstnání
• samy ženy, budoucí matky, které si tuto nepříznivou situaci uvědomují a z toho důvodu mateřství odkládají, či ho vůbec nerealizují

V závěru prezentace uvedly její autorky následující shrnující body:

• mateřství je v naší společnosti penalizováno
• český trh práce je nepřátelský k rodině
• pokud bude mateřství znamenat, že ženy budou vyřazeny z trhu práce na 3 až 4 roky, lze očekávat, že porodnost zůstane velmi nízká
• je potřeba podporovat zaměstnanost žen

Sylva Höhne (roz. Ettlerová) z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí se ve svém příspěvku zaměřila na komparaci systémů péče o děti předškolního věku v České republice a v pěti evropských zemích – Velké Británii, Švédsku, Německu, Francii a Itálii.
Rodičovství má na zaměstnanost českých žen výrazný vliv. Negativní efekt narození dítěte na participaci žen na trhu práce dokládá ukazatel, podle kterého mají české bezdětné ženy až o 40 p.b. vyšší míru zaměstnanosti než ženy s dětmi do 6 let. Tímto ukazatelem zaujímá Česká republika první místo napříč Evropou. Na muže má rodičovství zcela opačný dopad, neboť jejich zaměstnanost se s přítomností dítěte v rodině zvyšuje.
Péče o děti předškolního věku formou mateřské, otcovské a rodičovské dovolené se ve vybraných evropských zemích odlišuje především svojí délkou a výší peněžní částky, která je rodiči vyplácena. Otcovskou dovolenou má zákonem zakotvenou pouze Francie (3+11 dní), Švédsko (10 dní) a Velká Británie (1 nebo 2 týdny). Rodičovská dovolená zpravidla navazuje na mateřskou dovolenou. Může ji využít matka nebo otec dítěte většinou až do 3 let věku dítěte. V Německu a Švédsku mají stanoveny 2 měsíce z rodičovské dovolené pro každého rodiče, které nelze převést z jednoho rodiče na druhého a které tedy v případě nevyčerpání propadají. V Německu tato „kvóta“ funguje nově od ledna 2007, ve Švédsku s ní mají dobré zkušenosti již mnohem delší dobu.
Vedle zajištění péče o děti předškolního věku samotnými rodiči má nezastupitelnou roli také zajištění péče o děti pomocí institucionálních služeb. Evropská komise vytyčila tzv. Barcelonské cíle, podle kterých by měla být do konce roku 2010 zabezpečena institucionální péče pro 33 % dětí mladších 3 let a 90 % dětí od 3 let do začátku povinné školní docházky. Zatímco zajištění péče o starší předškolní děti je ve většině srovnávaných zemí včetně ČR v tomto smyslu téměř dostatečné, péče o malé děti do 3 let věku s výjimkou Francie a Švédska v ostatních zemích dosti pokulhává.

Steven Saxonberg z univerzity v Uppsale analyzoval rodinnou politiku ve Švédsku, zemi, která ve své rodinné politice využívá prosazování genderové rovnosti. Švédský systém je na rozdíl od českého jednostupňový, tzn. existuje v něm pouze rodičovská dovolená (namísto dělení na mateřskou a po ní následující rodičovskou dovolenou), a pouze jeden systém denní péče o děti (namísto systému jeslí spadajících pod resort zdravotnictví a mateřských škol spadajících do kompetence ministerstva školství), který je levný, v dobré kvalitě (s 1 dospělým pečujícím maximálně o 3-4 děti) a využívá jej 37 % dětí do tří let věku.
Rodičovská dovolená trvá 13 měsíců, 2 měsíce jsou vyhrazeny pouze pro otce a nemohou být převedeny na ženu, 2 pouze pro matku, ostatní čas si mohou rodiče mezi sebou rozdělit tak, jak jim to nejlépe vyhovuje. Vedle toho má ještě otec nárok na 10 dní volna po narození dítěte. Zavedení tohoto systému mělo za následek výrazné zapojení mužů do péče o děti v raném dětství. Podíl času rodičovské dovolené, který se o děti starají muži, vzrostl z 5 % v roce 1985 na 20 % v roce 2005. Tzn. v průběhu rodičovské v průměru pětinu času pečuje o dítě jeho otec.
Celkově se jedná o velmi flexibilní systém, rodič si může vybrat, jak dlouho bude s dítětem doma a kdy se vystřídá s partnerem, a toto rozhodnutí může jakkoli měnit podle aktuálních potřeb obou rodičů. Podle Saxonberga je tak výhodný pro všechny zúčastněné:

• Pro ženy, které se nemusejí rozhodovat mezi prací a rodinou, navíc zůstávají-li doma s dětmi po určitý čas běžně také jejich otcové, zaměstnavatelé nemají žádný důvod diskriminovat ženy z důvodu jejich předpokládaného budoucího mateřství.
• Pro muže, kteří mají dostatek času věnovat se svým dětem, mají lepší kontakt s dětmi a je pro ně snazší získat dítě do péče i po rozvodu.
• Pro děti, které tráví čas s oběma rodiči, v případě rozvodu se o ně i nadále starají oba rodiče a oni tak neztratí kontakt se svým otcem. Socializací v kolektivu zařízení denní péče získávají i velmi malé děti sociální kontakty. 
• Pro stát, neboť více lidí pracuje a odvádí daně. Krom toho došlo k výraznému zvýšení porodnosti.

Kateřina Příhodová z oddělení rodinné politiky Ministerstva práce a sociálních věcí velmi přehledně prezentovala Vládní strategie v oblasti podpory rodin s dětmi. Cílem MPSV v oblasti podpory rodiny je moderní rodinná politika, jež bude souborem provázaných opatření. Jedním z nejvýznamnější aktuálních záměrů v této oblasti patří vícerychlostní čerpání rodičovského příspěvku, jenž má vejít v účinnost 1. 1. 2008. Tento třírychlostní model by měl umožnit rodičům volbu a vytvořit podmínky pro snadnější sladění práce a rodiny.
Vyplácení rodičovského příspěvku se bude řídit těmito principy:
- bude vyplácen po předchozí mateřské dovolené (během níž je vyplácena peněžitá pomoc v mateřství), která bude stanovena na 28 týdnů, a to i pro osamělé matky, které měly doposud nárok na mateřskou dovolenou v délce 37 týdnů; 37 týdnů bude náležet pouze matkám, které porodily vícerčata
- čerpání rodičovského příspěvku bude možné ve třech výměrách:

• zvýšené – ve výši 11 400 Kč do 2 let věku dítěte
• základní – ve výši 7 600 Kč do 3 let věku dítěte
• snížené – ve výši 3 800 Kč, přičemž u této varianty bude matka dostávat RP ve výši 7 600 Kč do 21 měsíců věku dítěte a dále pak částku 3 800 Kč do 48 měsíců věku dítěte

- volba jedné z uvedených variant se vztahuje vždy k nejmladšímu dítěti v rodině a je nezměnitelná (a to ani při změně oprávněné osoby)
V průběhu rodičovské dovolené projde matka dvěma rozhodovacími momenty, ve kterých si určí, po jak dlouho dobu chce rodičovský příspěvek pobírat:
1. momentem bude ukončení čerpání peněžité pomoci v mateřství - pro rychlejší čerpání rodičovského příspěvku ve zvýšené výměře
2. momentem bude 21. měsíc věku – pro klasické, resp. pomalejší čerpání rodičovského příspěvku
Zákonné právo při pobírání rodičovského příspěvku si neomezeně přivydělávat bude i nadále zachováno (s výjimkou v případě umístění dítěte do zařízení kolektivní péče).

V závěru celé konference proběhla panelová diskuze za účasti zástupců a zástupkyň neziskových organizací, podniků a výzkumných institucí. V průběhu panelu byly diskutovány následující tématické okruhy: výše rodičovského příspěvku, délka jeho vyplácení, institucionální péče o děti předškolního věku a účast otců na péči o malé děti.

Kamila Svobodová, Anna Šťastná