27.11.2007 REPORTÁŽ: Raná péče o děti mezi rodinou a státem

Ve druhé polovině listopadu (22.-23. 11.) se v Praze konala každoroční konference věnovaná otázkám rodinné politiky a pořádaná Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR. Letošní, čtvrtý ročník byl zaměřen na péči o nejmenší děti a nesl název „Raná péče o děti mezi rodinou a státem“. S příspěvky vystoupili čeští i zahraniční odborníci a také politici.

Cílem těchto konferencí je mimo jiné podpořit debatu o rodinné politice, která není záležitostí pouze státu, ale její jednotlivé části spadají také do kompetencí regionů a obcí. Jak uvedl ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas, který konferenci zahájil, vztah státu a rodiny v péči o malé děti je neuralgickým bodem rodinné politiky a harmonizace práce a rodiny. Mnoho rodičů dnes preferuje intenzivní rodičovskou péči o děti, na druhé straně však hodně rodičů dává přednost mimorodinné péči. Stát by měl v této otázce sehrávat roli neutrální a měl by vycházet z autonomie rodin a jejich svobody volby; neměl by tedy definovat jediný správný a přijatelný model zajištění péče o nejmenší děti. Budoucnost systému spatřuje ministr Nečas v nasměrování peněžní podpory přímo k rodinám, ne k institucionálním pečovatelům. Preferována je rodičovská péče do 3-4 let věku dítěte, v souvislosti se zaváděním vícerychlostního čerpání rodičovského příspěvku jsou nutné další kroky, především vytvoření systému nerodičovské péče o děti a podpora péče nerodičovskou osobou.   

Program celé konference byl rozdělen do pěti tématických bloků, v následující části této reportáže vám přinášíme přehled nejzajímavějších příspěvků, které na konferenci zazněly.
 

V prvním bloku nazvaném Rodina, občanská společnost a stát ve 21. století – podstata vzájemného vztahu vystoupil odborník na rodinnou politiku Thomas Schirrmacher z Institutu pro život a rodinná studia v Německu, který prezentoval příspěvek nazvaný „Funkce státu a funkce rodiny: modality státní podpory péče o děti a potřeby rodin.“ Člověk, dle jeho názoru, již od raného věku potřebuje společenství ostatních lidí, proto je nutné, aby péče o děti byla kvalitativně velmi dobrá. Psychologická vazba v útlém věku je mnohem důležitější, než vzdělání v pozdějších letech. Rodina má však v dnešní době stále méně kompetencí a funkcí (např. ekonomická funkce se dnes vykonává mimo rodinu, podobně je tomu v případě výchovy a vzdělání), ale i přesto je pro děti stále rozhodující sociální status rodičů. Stát by proto neměl na rodinu zvyšovat tlak, nýbrž ji podporovat, a to i v její možnosti volby a svobody rozhodování.
 

Iva Šmídová z Katedry sociologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity se zaměřila na klíčové aktéry v oblasti rané péče o děti. V ČR má v tomto směru dominantní roli stát, který významně ovlivňuje to, jakou bude mít raná péče podobu. Stále u nás přetrvává normativní model rodiny a rané péče, chybí zde sociologický a pedagogický pohled na tuto problematiku, dominuje podhled lékařský a jde zde výrazná absence flexibility. Druhým klíčovým aktérem v rané péči o děti je rodina, na níž jsou však vyvíjeny výrazné tlaky tržní společnosti, se kterými se rodiny musejí vyrovnávat pomocí individuálních inovací a strategií. Průsečíkem mezi státem a rodinou je pak občanská společnost a různorodé zájmové skupiny. Nestátní neziskové organizace v mnohém nahrazují některé funkce státu, ovšem bez možnosti účasti na rozhodování. Na otázku Kam směřovat a jak? navrhla přednášející následující řešení. Stát by měl koordinovat diskuzi mezi experty a aplikovat výsledky do praxe, přičemž by se měl inspirovat z mezinárodního a historického kontextu. Důležité je dále hledat řešení mezirezortní, expertízy by se měly doplňovat informacemi z různých oborů. A občanská společnost by měla zůstat jednou ze složek, která má vliv na rozhodování státu.

Tomáš Kučera z Katedry demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty UK se věnoval budoucímu vývoji počtu dětí ve věku do 3 let v české společnosti. Vycházel přitom z prognózy, již spolu s Borisem Burcinem vypočítal v roce 2006. Počty dětí do 3 let jsou určovány především úrovní porodnosti, to znamená intenzitou plodnosti a početním stavem žen (tj. potenciálních matek), v jejich struktuře podle věku. Úmrtnost již nehraje v této věkové skupině v podstatě žádnou roli, díky své velmi nízké úrovni (podle výpočtů se třetích narozenin z 1000 narozených dětí nedožije pouze 3,9 dítěte). Také migrace zatím početní velikost této skupiny téměř neovlivňuje (v této souvislosti je možné zmínit také plodnost žen-migrantek, která je ovšem oproti úrovni plodnosti českých žen nižší). Po zvážení všech determinant porodnosti jsou tedy perspektivy vývoje počtu nejmladších dětí následující – vývoj porodnosti po roce 2003 vyvolal nemístný optimismus, neboť růst porodnosti je pouze dočasný. V dlouhodobé perspektivě budu počty dětí do 3 let klesat, podle Kučery jsme v současné době těsně pod vrcholem, kdy jejich počty stále ještě stoupají. Pokles nebude drastický, v závislosti na budoucím vývoji migrace bude dětí řádově o 10-25 % méně do roku 2064. Budou to však děti kvalitativně odlišné, které vyrostou v jiném prostředí, než předešlé generace. Do budoucna bude mít stále větší část populace zkušenost s neúplnými rodinami, poroste také význam vícečetných porodů a asistované reprodukce – v dnešní době se 3,5-4 % dětí rodí za pomoci asistované reprodukce a u 10 % početí musejí lékaři nějakým způsobem intervenovat.  
 

Druhý tématický blok Moderní rodičovská péče o děti a její problémy zahájil Jaroslav Šturma z Českomoravské psychologické společnosti a Dětského centra Paprsek, který pohovořil o otázce péče o nejmenší děti z perspektivy dítěte a ve světle poznatků vývojové psychologie. Zdůraznil klíčový vztah dítěte k jeho významným osobám v prvních třech letech života. Podle výsledků výzkumů je mezi dětmi, které vyrůstají v jeslích, více dětí, které jsou k okruhu svých významných osob přilnuty nejistě, u malých dětí v kolektivní péči je prokázána také vyšší hladina kortizolu ve slinách, což je indikátorem stresu. Tato zvýšená hladina však neklesá ani v době, kdy je dítě doma. Čas, který dítě tráví s matkou v rodině, tak nemůže být libovolně redukován.
 

Josef Zeman z Národního centra pro rodinu vyšel ve svém příspěvku nazvaném „Systémový pohled na rané fáze rodičovství. Praktické důsledky.“ z Luhmanovy teorie systému a teze, že systém vzniká procesem diferenciace a že pro jeho vznik je rozhodující proces samoorganizace. Tyto teze následně aplikoval na rodinu, která dle něj může vytvořit buď systém funkční a uspokojující nebo naopak systém determinovaný problémem. Samoorganizace rodiny nemá pouze racionální motivaci, což potvrzuje například objev instinktivního rodičovství, a uspokojení rodičovské touhy je jen obtížně vysvětlitelné jako racionální rozhodnutí. Jde zde spíše o emoční stránku a je nutné si uvědomit, že dítě uspokojuje emoční potřeby rodiče pouze za podmínky, že rodič v předstihu uspokojí emoční potřeby dítěte. Úspěšné rodičovství jako soubor schopností a získaných dovedností je osobnostní výbava rozvinutá procesem učení. Dále se přednášející věnoval konceptu rodinných kompetencí, který se stal základem vzdělávacího programu pro ženy pořádaného Národním centrem pro rodinu. Jedná se o soubor dispozic, který rodič péčí o dítě a obecně životem v rodinném systému získává, přičemž z psychologického hlediska má tento koncept zásadní význam.

Soukromá dětská psycholožka Ilona Špaňhelová si položila otázku, jaká péče o dítě do tří let je nejlepší? Na začátku objasnila pojem péče, který dle ní znamená starostlivost rodiče o dítě a uspokojování jeho základních potřeb, na které má právo, schopnost výchovy a schopnost komunikace s dítětem. Péče v sobě zahrnuje pocit bezpečí, jistoty, lásky a přijetí. Základními prvky výchovy má být společná výchova matky i otce dítěte ve vzájemné jednotě, výchova příkladem, konkretizace v komunikaci, vysvětlování, láskyplná pevnost, vzájemné sdílení času, výchova k respektu k druhému člověku, výchova k pochopení kompromisu a domluvy a důležitost poznávat vrstevníky, učit se s nimi hrát a poznávat, že každé dítě je něčím odlišné. V závěru své prezentace zmínila nejčastější problémy mladé rodiny, kterými jsou:

• vztah rodičů – s dítětem přišel do rodiny nový člen, čímž se rodina dostává do zcela nové situace, o níž by rodiče měli hovořit. Rodiče tak získávají novou, rodičovskou roli, kterou se nesmějí bát přijmout
• vztah rodičů a prarodičů – novost tohoto vztahu
• nedostatek společně stráveného času rodičů s dítětem z důvodu pracovního vytížení
• sociální izolace matky
• obtížnost porozumět svému dítěti
• strach z rodičovství
• nová finanční situace rodiny 
  

V sekci Stát jako náhradní pečovatel představila Olga Trostiansky, místostarostka Paříže zodpovědná za oblast péče o malé děti a rodinu, systém péče o malé děti v Paříži využívající zařízení celodenní péče. Ve Francii je 2,4 milionu dětí ve věku 0-3 roky. Při zajištění péče o tyto děti ve 28 % rodin zajišťuje péči jeden z rodičů a pobírá dávky rodičovské dovolené, 20 % dostává příspěvek na péči pečovatelek, 11 % dětí je v péči institucionálních kolektivních zařízení a v 1 % děti hlídá žena zaměstnaná přímo rodiči. V Paříži je struktura využívané péče odlišná, 12 % dětí je v péči rodičů, 30 % dochází do jeslí nebo dětských center, 19 % je v hlídacích centrech, o 6 % se stará pečovatelka a o 11 % žena zaměstnávaná rodiči. Za posledních 6 let byla v Paříži navýšena kapacita kolektivních zařízení pro děti do 3 let o 20 %. Bylo vytvořeno 5800 míst v jeslích a hlídacích centrech. Klíčovým momentem pro zkvalitňování této péče je dobrá znalost potřeb rodičů. Je nutné přizpůsobit kolektivní zařízení pracovní době rodin (míra zaměstnanosti žen ve věku 20-49 let je v Paříži 77,8 %, 21 % žen a 9 % mužů v Paříži pracuje na částečný úvazek) na základě dokonalé znalosti struktury zaměstnanosti (je nutné brát v úvahu i noční, víkendové směny rodičů apod.). Samostatnou otázkou jsou neúplné rodiny (1 rodina ze 4 je neúplná, v 80 % tvořena ženou s dětmi), pro které je péče o dítě v zařízení delší.  V zařízení kolektivní péče je maximálně 66 dětí, zařízení má zahradu, bazén, vodní hry apod. Snahou je, aby se rodiče podíleli na životě tohoto zařízení. Poplatky jsou stanoveny v závislosti na výši příjmu rodičů, tvoří 10 % z příjmu rodiny se 2 dětmi. Kromě zařízení kolektivní péče jsou využívány také pečovatelky, které se starají o 1-3 děti ve své domácnosti. Tyto ženy získávají akreditaci v závislosti na svých výchovných schopnostech a bytových podmínkách. Příspěvkem od státu i města Paříže je podporováno také zaměstnávání osob v domácnosti rodičů. V období od konce 60. do konce 90. let přišlo město Paříž o 50 000 rodin, dnes je tento pokles počtu a odchod rodin na předměstí zastaven, částečně také díky zlepšujícím se službám kolektivní péče o nejmenší děti.
 

František Schneiberg z Ústavu sociální medicíny a veřejného zdravotnictví se ve svém příspěvku zaměřil především na jesle a jejich nepříznivé dopady na vývoj dítěte. Ačkoliv zastánci tohoto typu zařízení argumentují, že umístění dětí do jeslí má pozitivní dopad na jejich intelektuální vyspělost a zdravou agresivitu, on u dětí navštěvujících jesle, ve kterých dochází k nepřirozenému nahromadění dětí na jednom místě v jednom čase, shledává především negativní projevy. Těmi jsou separační úzkost, úzkost z opuštění (které následně mohou vést k agresi), vyšší nemocnost a kratší období rekonvalescence. Jeho odborný pohled na jesle (tj. pohled pediatra) je ten, že jesle jsou řešením z nouze a z hlediska vývojových potřeb dítěte zařízení zcela nepřijatelná. Dítě je v nich předčasně neorganicky uvedeno do společenské situace, pro kterou je zralé až v následující vývojové etapě, a je tím předčasně vystaveno zátěži a stresům. Dítě do tří let by podle něj mělo zásadně vyrůstat v rodinném prostředí a pokud musí z nějakého důvodu v zařízení denní péče být, pak po co nejkratší dobu a v malé skupině s individuální péčí.
 

Úvodní blok druhého dne konference nazvaný Alternativní formy nerodičovské péče o děti a komparace s rodičovskou péčí zahájila Petra Schöggl z Rakouska (Nestátní subjekt sociální ochrany Vídeň), jež představila model péče o děti prostřednictvím denních matek. Ty se u sebe doma starají o děti jiných rodičů. Tyto denní matky musejí projít schvalovacím procesem, výukou (60 hodin), prověřením bytu a musejí mít zdravotní atest. Splní-li požadavky, mohou doma pracovat jako zaměstnankyně města Vídeň. Denní matka se může starat maximálně o 5 přítomných dětí (včetně svých vlastních), přičemž sama si rozhoduje o počtu dětí, o které se chce starat. Průměr jsou 4-5 dětí, maximálně může mít 7-8 dětí. Náklady jsou odstupňovány podle rozsahu péče, 10 hodin péče měsíčně stojí přibližně 90 euro, 40 hodin 270 euro + náklady na stravu. 1/3 je financována rodiči, 2/3 městem Vídeň.
 

Stephanie Brivio z Ministerstva pro děti, školy a rodiny Velké Británie se věnovala výběru možností péče o děti pro rodiče v Anglii. Vláda přijala desetiletou strategii zacílenou na zvýšení kvality a počtu míst v zařízeních péče o malé děti a především na odstranění chudoby a znevýhodněné situace dětí z nízkopříjmových rodin. Tato strategie předpokládá, že pokud děti ze znevýhodněných skupin navštěvují předškolní zařízení, jejich znevýhodnění oproti ostatním dětem se tím sníží a v budoucnu budou dosahovat lepších výsledků ve škole. Cílem státu v této oblasti dále je, aby rodiče v co nevyšší míře využívali formální péči o děti (tj. registrovanou úřadem OFSTED), neboť péče neformální (tj. ze strany přátel, sousedů a příbuzných) nemusí být tolik spolehlivá. Důležité je, aby péče o děti byla kvalitní, dostupná z místa bydliště, dostupná finančně a poskytována i večer. Vhodné by dále by to, aby péče o děti rodičů s nízkými příjmy, kteří si tuto institucionální péči nemohou finančně dovolit, byla bezplatná.
 

Marián Hošek z Ministerstva práce a sociálních věcí ČR představil aktuální záměry týkající se podpory služeb péče o děti v České republice. Snahou je preferovat individuální péči před kolektivní a umožnit v tomto ohledu liberalizaci trhu. Ministerstvo navrhuje liberalizovat vázanou živnost „péče o děti do tří let v denním režimu“ a revidovat velmi přísné podmínky včetně vysokých hygienických a kvalifikačních podmínek, které jsou s ní v současné době spojeny. Ministerstvo chce také otevřít prostor pro vzájemnou rodičovskou výpomoc ve formě péče o nejvýše 5 dětí do věku šesti let v domácím prostředí. Rodiče, kteří by tuto činnost vykonávali, by byli registrováni v registru poskytovatelů, zároveň by byli určitým způsobem daňově zvýhodněni. Tato možnost by částečně pomohla řešit nedostatečnou kapacitu jeslí a mateřských škol, nejedná se však o jejich náhradu.
 

V poslední sekci věnované Finanční podpoře péče o děti a možnostem jejího vývoje vystoupil Lukáš Tomko ze Stálé komise pro rodinu Poslanecké sněmovny parlamentu ČR s prezentací nazvanou „Finanční podpora péče o dítě v zemích EU“. Nejprve zdůraznil, že státy mají 2 způsoby transferu peněz na péči o děti, a to peníze vyplácené klientům (tj. rodičům) a peníze vyplácené poskytovatelům služeb. Následně se detailně věnoval třem formám podpory péče o malé děti v zemích EU.
1) Podpora služeb, tj. kolektivních zařízení. Silná podpora těchto zařízení je ve Francii, Německu a skandinávských zemích, žádná naopak v Jižní Evropě a Irsku.
2) Daňová opatření, která jsou realizována buď formou všeobecného daňového kreditu, nebo zohledňují náklady na zajištění péče o děti formou odečitatelné položky z daňového základu (např. v Německu).
3) Sociální dávky (transfery), mezi něž patří:

• Dávky mateřské dovolené, které jsou vypláceny ve všech zemích EU, a to ze systému zdravotního pojištění, po omezenou dobu (vždy určitou dobu před a po porodu) a vždy je garantovaná část pro matku.
• Rodičovský příspěvek, který je vyplácen v 16 zemích EU. Jedná se o odměnu rodiči za osobní domácí péči o dítě, při pobírání je omezen přivýdělek a tento příspěvek je financován daňově. Volba rychlosti čerpání je například ve Francii (a od 1.1.2008 též v ČR a Rakousku), kvóty na čerpání RP (tedy část pro otce) jsou v Německu, Švédsku, Finsku a Slovinsku.
• Příspěvek na péči, který má umožnit volbu způsobu péče o dítě. Tuto dávku však mají zavedeny pouze 4 země EU (Dánsko, Francie, Irsko a Finsko).

Závěrem uvedl, že všechny země EU se snaží umožnit rodičům co největší svobodu volby a že je nutné mít na paměti zejména nejlepší zájem dítěte.
 

V závěru celé konference byl zařazen politický blok, ve kterém poslanci David Kafka z ODS, Anna Čurdová z ČSSD, Ivana Levá z KSČM, Tomáš Kvapil z KDU-ČSL a Michal Uhl ze Strany zelených prezentovali cíle, které jejich politické strany sledují v této oblasti. Všichni zástupci parlamentních stran se shodli na tom, že důležité je, aby měl každý svobodu volby.
 

Kamila Svobodová, Anna Šťastná