demografie - časová řada

 

Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?

celkem se účastnilo: 51755

  demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - populační vývoj Afriky

 
13.07.2008 POPULAČNÍ VÝVOJ: RUSKO

Historicky patří Rusko do Evropy, z demografického hlediska však vykazuje řadu specifik – nízká střední délka života, vysoká úmrtnost na specifické příčiny a vysoká potratovost. Období transformace po rozpadu Sovětské svazu přineslo ruskému obyvatelstvu řadu změn, které se odrazily v populačním vývoji země, jehož analýzu přinášíme v následujících odstavcích.

Od roku 1922 bylo Rusko součástí Svazu Sovětských Socialistických Republik, který zanikl v roce 1991. V prosinci 1991 vznikla Ruská federace (federativní pluralitní republika prezidentského typu) jako samostatný státní celek, jehož území odpovídá bývalé RSFSR (Ruská sovětská federativní socialistická republika). Následující text se bude zabývat populačním vývojem Ruské federace po rozpadu Sovětského svazu, v příslušných částech bude text doplněn o informace z předchozího období za bývalou RSFSR.
 

Ruská federace se dělí na samosprávné části různého typu: 49 oblastí, 21 republik, 10 autonomních okruhů, 6 krajů, 1 autonomní oblast a dvě velkoměsta s federálním statutem (Moskva, Sankt Petěrburg). Tyto subjekty jsou sdruženy do 7 regionů, tzv. federálních okruhů (rusky: федеральный округ).
 

Početní stav populace
Rusko zasahuje do 10 časových pásem a svou rozlohou (17 mil. km2) představuje největší zemi na světě. Vzhledem k obrovské ploše se v jednotlivých oblastech Ruska vyskytují různé klimatické podmínky a obyvatelstvo není rozmístěno rovnoměrně. Velké oblasti – zvláště na severu a východě – jsou nehostinné a tudíž téměř neobydlené.
K 1.1. 2007 bylo v Ruské federaci 142,2 milionů obyvatel. Vzhledem k rozloze země je tedy průměrná hustota přibližně 8 obyvatel na km2. Hustota obyvatel je v jednotlivých regionech různá (viz mapa hustoty obyvatelstva podle současného administrativního členění).
Většina obyvatelstva je soustředěna do měst (73 %) a to zejména v městských sídlech evropské části země a ve velkých městech na Sibiři. Již od poloviny 80. let se poměr obyvatelstva ve městech konstantní.

Věková a pohlavní struktura
Současná věková struktura Ruské federace je poznamenána historickým vývojem, kterým ruské obyvatelstvo prošlo. Na stromu života zaznamenáváme na první pohled několik nepravidelností. Nejvýraznější zářez je patrný u věkové skupiny 60-64 letých osob, jedná se o ročníky narozené během druhé světové války, která do ruské populace dramaticky zasáhla.

Poválečná propopulační opatření, ke kterým sovětští političtí představitelé přistoupili, způsobila další nepravidelnost věkové struktury. Padesátá léta a začátek let šedesátých byly obdobím charakteristickým vyšší úrovní plodnosti. Z této doby pochází početné zastoupení mužů a žen ve věkové skupině 40-54 let. Populační vlna se poté replikovala během osmdesátých let, kdy vstoupily do reprodukčního věku ženy ze silných poválečných ročníků a v důsledku toho došlo ke zvýšení porodnosti. Úzká základna věkové pyramidy současného Ruska vypovídá o velmi nízké porodnosti v devadesátých letech i po roce 2000.
Dalším významným jevem, který je patrný u většiny populací, ale v případě Ruska je výraznější, je významná převaha žen ve vyšších věkových skupinách, která je dána mužskou nadúmrtností (vlivem životního stylu i celospolečenských okolností).
 

Graf 1: Věková struktura obyvatelstva, Rusko, 2007
 
Zdroj: The Demographic Yearbook of Russia. Moscow: Federal State Statistics Service. 2006, p. 42.


Tab. 1: Charakteristiky věkové struktury populace (v %), Rusko, 1959-2007
 
Zdroj: The Demographic Yearbook of Russia. Moscow: Federal State Statistics Service. 2006, p. 42.
 

Věková struktura je v posledních 15 letech výrazně formována nízkým počtem narozených dětí. Celkově lze řadit věkovou strukturu Ruské federace k regresivnímu typu. Index stáří se od roku 1989 více než zdvojnásobil. Na jednoho člověka nad 65 let tak již připadá téměř jedno dítě do 15 let. Stárnutí populace je v případě Ruska důsledkem nízké porodnosti a nikoli prodlužování střední délky života. Tímto se ruská populace odlišuje od obyvatelstva většiny evropských zemí, kde stárnutí probíhá v základně i ve vrcholu věkové pyramidy. Index ekonomického zatížení se tak v případě Ruska v posledních letech dokonce snižuje. 


Národnostní a náboženská struktura
Z hlediska národnostního složení převládají v populaci Rusové (80 %), vyskytuje se zde množství dalších národnostních skupin. Největší národnostní menšinou jsou Tataři, kteří tvoří 4 % z celkového počtu obyvatel. Druhou největší skupinou jsou Ukrajinci (2 % dle sčítání v roce 2002). Národnosti z většiny ostatních bývalých svazových republik jsou také početně zastoupeny (například Arméni, Bělorusové, Kazaši). Mezi další početné národnostní skupiny patří Avarové, Baškirové, Mordvinci, Čečenci, Čuvaši.

Z evropských národností žije v Rusku nejvíce Němců (přibližně půl milionu), početnější je například i zastoupení Řeků (cca 100 tis.). V Rusku - stejně jako v Česku při sčítání v roce 2001 - byla národnost zjišťována sebedeklaratorním způsobem. Je tedy možné, že národnostní struktura je tím ovlivněna a že někteří jedinci diskriminovaných etnických skupin se hlásili k většinové ruské národnosti.

V relativním pohledu tvoří zmíněné národnostní menšiny většinou méně než 1 % z celkové populace a mohou být vnímány jako zanedbatelné, v absolutních číslech se ovšem jedná o milionové subpopulace - často s odlišným reprodukčním chováním. Typické je, že jsou tyto skupiny navíc koncentrovány do určitých regionů, kde tvoří většinové obyvatelstvo a kde výrazně formují obraz demografických procesů. Rusové jsou v menšině zejména v jižních oblastech Ruska (Dagestán, Kabardsko-Balkarská republika, Kalmycká republika, Čerkeská republika, Severní Osetie) a dále v některých částech Povolží (Tatarstán, Baškortostán).
 

Tab. 2: Národnostní struktura obyvatelstva ve sčítání 1989 a 2002
 
Zdroj: 2002 All-Russia Population Census - Basic Results. Moscow: Federal State Statistics Service. 2005.


Heterogenita populace je patrná také ve struktuře obyvatelstva podle náboženství – kromě převládajícího ortodoxního křesťanství, jsou zde početné muslimské a židovské minority.


Úmrtnost
Počet zemřelých osob v Ruské federaci dosahuje každým rokem přibližně 2 milionů, což odpovídá hrubé míře úmrtnosti 15 úmrtí na 1000 obyvatel (2006). Syntetický ukazatel úmrtnosti – střední délka života při narození, který v analýze úmrtnosti odstraňuje vliv věkové struktury, nepřímo vypovídá o dramatických změnách, které se v Rusku udály v souvislosti s přechodem od komunistického režimu k tržní ekonomice.

Stagnace až pokles ukazatele naděje dožití u mužů a žen za posledních 20 let poukazuje na neuspokojivou sociální situaci a špatné životní podmínky velké části ruského obyvatelstva. Nárůst naděje dožití v druhé polovině 80. let bývá dáván do souvislosti s tzv. „protialkoholovou kamapaní“, která byla vyhlášena v roce 1985. Mezi lety 1984 a 1987 se zvýšila střední délka života při narození u mužů o 3,2 roky a u žen o 1,3 roku. V zápětí v první polovině 90. let došlo ke dramatickému snížení střední délky života při narození - u mužů o 7 let (!). V druhé polovině 90. let došlo k mírnému zlepšení úmrtnostních poměrů, nicméně naděje dožití prozatím nedosáhla své původní úrovně z let osmdesátých.
Přestože došlo ke snížení kojenecké úmrtnosti (10 zemřelých kojenců na 1000 živě narozených), úmrtnost kojenců a dětí je v současnosti na evropské poměry stále vysoká.

Tab. 3: Charakteristiky úmrtnosti, Rusko, 1980-2006
 
Zdroj: The Demographic Yearbook of Russia. Moscow: Federal State Statistics Service. 2006, p. 101, 197.

 

Graf 2: Charakteristiky úmrtnosti, Rusko, 1990-2006
 
Zdroj: The Demographic Yearbook of Russia. Moscow: Federal State Statistics Service. 2006, p. 101, 197.


Nepříznivé úmrtnostní poměry se nejvíce projevují v nadúmrtnosti mužů, která je jedna z nejvyšších na světě a je způsobena převážně vyšší úmrtností na vnější příčiny úmrtí (20 % ze všech úmrtí mužů) a na nemoci oběhové soustavy (přibližně polovina všech úmrtí mužů). U Rusů je také vysoká sebevražednost (3 % z celkového počtu úmrtí) či úmrtí v důsledku požití alkoholu (3 % z celku). Úmrtnostní poměry ruských žen jsou příznivější, v roce 2006 měly ženy střední délku života při narození 72,2 roku, což je téměř o 12 let více než muži (60,4 roku). Nejčastější příčinou úmrtí žen jsou nemoci oběhové soustavy (66 % všech úmrtí žen). Zhoubné nádory jsou příčinou smrti pouze u 13 % zemřelých mužů i žen, zatímco v zemích západní Evropy rakovina způsobuje třetinu všech úmrtí. 


Plodnost
Roční počet narozených dětí je v současnosti přibližně 1,5 milionu, což představuje hrubou míru porodnosti 10,4 dětí na 1000 obyvatel. Úhrnná plodnost ruských žen se již od 60. let držela na úrovni prosté reprodukce obyvatelstva okolo hodnoty 2,1. Na přelomu 80. a 90. let prudce poklesla až pod hodnotu 1,2 dětí na jednu ženu v reprodukčním věku, Rusko se tak zařadilo mezi země s tzv. „lowest-low fertility“.
 

Tab. 4: Charakteristiky porodnosti a plodnosti, Rusko, 1980-2006
 
Zdroj: The Demographic Yearbook of Russia. Moscow: Federal State Statistics Service. 2006.
* Zakharov (2008)

 

Poměrně významné rozdíly lze zaznamenat mezi chováním ruských žen na venkově a ve městech. V roce 2005 byla celková úhrnná plodnost v zemi 1,29. Zatímco ve venkovských oblastech dosáhla hodnoty 1,6, v městských oblastech to bylo pouze 1,2 dětí na jednu ženu. Kromě toho je plodnost v Rusku velmi regionálně diferencovaná. Zatímco ženy v části „Centrální federální okruh“ měly v roce 2005 úhrnnou plodnost pouze 1,2, části zvané „Jižní“ nebo „Dálnovýchodný okruh“ dosáhly úhrnné plodnosti 1,4 dětí na ženu. Ještě dramatičtější rozptyl ukazatele lze zjistit při analýze menších územních jednotek – např. úhrnná plodnost žen ve městech v Čečenské republice4,1 dětí; úhrnná plodnost městských žen v Kabardsko-Balkarské republice0,9 dětí. Velmi nízké hodnoty úhrnné plodnosti jsou také zaznamenávány ve velkých městech – v Moskvě a v Sankt Petěrburgu byla v roce 2005 úhrnná plodnost 1,1 dětí.
 

Graf 3: Ukazatele plodnosti, Rusko, 1980-2006
 
Zdroj: Goskomstat - Federal State Statistics Service
 

Z hlediska časování porodů je možné hovořit o stabilním chování ruských žen. V 60. a 70. letech minulého století byl průměrný věk při porodu až 28 let. Od 80. let se průměrný věk matek pohybuje nadále na vysoké úrovni v rozmezí 25-27 roků. Po pádu komunistického režimu dokonce hodnota tohoto ukazatele mírně poklesla pod hranici 25 let, což je v rámci zemí východní Evropy velmi netypický vývoj. Pokles úhrnné plodnosti na přelomu 80. a 90. let tedy není způsoben odkládáním rození dětí do vyššího věku (viz Graf 3). Pokles plodnosti se odehrál napříč všemi věkovými kategoriemi, což odráží dramatické změny v reprodukčních vzorcích ruské populace. Tento vývoj odpovídá hlubokým změnám v ruské společnosti v období postkomunistické transformace země. Od roku 1995 průměrný věk matek při porodu mírně roste, v roce 2000 se dostal na úroveň hodnoty z počátku 80. let (25,8 roku) a do roku 2006 vzrostl až na hodnotu 26,6 let. Lze tedy předpokládat, že k určitému oživení plodnosti v ruské populaci ještě může dojít v několika následujících letech vlivem posunutí plodnosti do vyššího věku. To potvrzuje i graf rozložení měr plodnosti podle věku (viz Graf 4). V roce 1990 křivka zcela kopírovala profil rozložení plodnosti z 80. let s vrcholem reprodukce mezi 20 a 24 rokem, nízkou plodností u žen 35 a více letých. Během 90. let poklesla plodnost rapidně u všech věkových skupin a vrchol plodnosti zůstal i v roce 2000 patrný ve věkové skupině 20-24. V roce 2006 je již patrné, že je plodnost realizována ve větší míře i ženami staršími.
 

Graf 4: Věkově specifické míry plodnosti, Rusko, 1980-2006
 
Zdroj: Goskomstat - Federal State Statistics Service
 

Průměrný věk ženy při porodu je téměř shodný pro matky z venkova a z měst. V roce 2005 tento rozdíl činil 1,1 roku, ženy ve městech (průměrný věk při porodu 26,9 let) rodily v průměru o něco později než ženy na venkově (25,8 let).
Děti se rodí z jedné třetiny mimo manželství (v roce 2006 podíl mimomanželsky narozených 29,2 %). Část těchto dětí zřejmě přichází do fungujícího avšak neregistrovaného svazku partnerů žijících v kohabitaci. Podle dostupných dat státní statistické služby se 14 % všech dětí rodí rodičům žijící v nemanželském soužití a pouze 16 % dětí připadá na matky samoživitelky (data za rok 2005 dle Goskomstatu). Podíl narozených mimo manželství je odlišný ve městech (28 %) a na venkově (34 %).
 

Potratovost
Od 60. let minulého století je úhrnná plodnost v Rusku pod úrovní prosté reprodukce (úp=2,1 dětí na jednu ženu). Je to známka aktivního ovlivňování reprodukce, které ovšem mělo a má v Rusku jiný charakter než například plánované rodičovství v zemích západní Evropy. Minimální informovanost o účinné antikoncepci a současně nízká dostupnost moderních antikoncepčních prostředků se odrazila v dlouhodobě vysokém počtu potratů, které byly v Rusku legální, poměrně lehce dostupné i společensky relativně přijatelné. Rusko se dlouhodobě drželo na předních místech v úrovni umělé potratovosti i v celosvětovém pohledu. Počet potratů v populaci je tak vysoký, že se někdy užívá pojmu „potratová kultura“ (Denisov, Sakevich, 2008). Již v 50. letech minulého století převažoval počet potratů nad počtem narozených dětí. V druhé polovině 60. let bylo zaznamenáno historické maximum (téměř 300 potratů na 100 živě narozených dětí). Index potratovosti poté mírně klesal, ale na konci 80. let byl opět na úrovni 200 potratů.
 

Tab. 5: Ukazatele potratovosti, Rusko, 1990-2006
 
Zdroj: The Demographic Yearbook of Russia. Moscow: Federal State Statistics Service. 2006, p. 173.

 

Od 90. let až do současnosti soustavně klesal absolutní počet potratů, pozitivní trend vykazují i klesající relativní ukazatele potratovosti. Pokles zaznamenaly všechny věkové skupiny žen, nejrychlejší pokles počtu potratů na 1000 žen je markantní u žen do 20 let. Zejména u této věkové skupiny je výrazná změna demografického chování, neboť při dramatickém poklesu plodnosti současně poklesla i potratovost. Je tedy zřejmé, že potratovou antikoncepci „ex post“ nahrazuje moderní antikoncepce. Podle šetření GGS, provedeného v roce 2004, je u žen v reprodukčním věku nejčastější metodou zabránění početí nitroděložní tělísko (28,6 %), použití kondomu (27,9 %) a hormonální antikoncepce (17,2 %). Dřívější (pouze regionální) výzkumy dokazují, že na přelomu 80. a 90. let převažovalo užívání nespolehlivých antikoncepčních metod (přerušovaná soulož – 18 %, metoda plodných dnů – 24 %, vaginální výplachy – 15 % žen). Pozitivní trendy tedy zaznamenávají i výběrová šetření. Přesto v roce 2006 bylo v Rusku zaznamenáno téměř 1,6 milionu potratů, index potratovosti dosáhl hodnoty 107 potratů na 100 narozených dětí. Tudíž stále více než polovina těhotenství končí v Rusku potratem.


Sňatečnost a rozvodovost
Počet sňatků v Ruské federaci se pohybuje okolo milionu sňatků ročně. V roce 2005 to bylo 1,1 milionu sňatků, což představuje hrubou míru sňatečnosti 7,5 sňatků na 1000 obyvatel. Počet sňatků v průběhu 90. let mírně poklesl, stejně tak došlo k mírnému poklesu počtu rozvodů. Rusko je v dlouhodobém pohledu zemí s vysokou rozvodovostí, v roce 2005 činila hrubá míra rozvodovosti 4,2 rozvodů na 1000 obyvatel a celkem bylo rozvedeno přes 600 tisíc manželství.
 

Tab. 6: Charakteristiky sňatečnosti a rozvodovosti, Rusko, 1980-2006
 
Zdroj: The Demographic Yearbook of Russia. Moscow: Federal State Statistics Service. 2006, p. 118.
* Zakharov (2008)


V 80. a v první polovině 90. let muž v průměru uzavíral sňatek ve 26,5 letech a žena ve 24,5 letech. V posledních letech je patrné odkládání sňatku do vyššího věku a to u žen i u mužů. Od roku 1995 do roku 2004 se zvýšil průměrný věk při sňatku u ženichů o více než dva roky a nevěst o 1,5 roku. Průměrný věk při prvním sňatku je o něco nižší, avšak vývoj je i u tohoto ukazatele stejný. V roce 2004 byl průměrný věk při prvním sňatku ženicha 26,1 roku a u nevěsty 23,3 roku (Zakharov, 2008). 


Reprodukce populace
Početní růst populace obyvatelstva Ruské federace se zastavil na přelomu 90. let v období rozpadu Sovětského svazu. Od roku 1995 počet obyvatelstva kontinuálně klesá. Důvodem je zejména úbytek populace přirozenou měnou, tj. rodí se méně osob než umírá. Počet zemřelých byl vyšší než počet narozených již od roku 1992, do roku 1995 byl negativní přirozený přírůstek kompenzován kladným migračním saldem. Od roku 1995 do roku 2007 poklesl počet obyvatelstva téměř o 6 milionu osob, roční hrubá míra přirozeného úbytku se pohybovala mezi 4 až 7 promile.
 

Graf 5: Charakteristiky reprodukce, Rusko, 1980-2006 (na 1000 obyvatel)
 
Zdroj: The Demographic Yearbook of Russia. Moscow: Federal State Statistics Service. 2006, p. 66.

 

V literatuře diskutovaná podregistrace imigrantů pravděpodobně nemůže vyvážit tak zásadní úbytek obyvatelstva přirozenou měnou. Dosavadní populační vývoj a stav v jakém se Rusko a ruská populace nachází nedává příliš dobré vyhlídky na budoucí trendy. Populace bude pravděpodobně nadále početně ubývat. V reprodukčním chování se však objevují i pozitivní fenomény – snižování indukované potratovosti, zvýšení povědomí a užívání moderních metod antikoncepce a snižování kojenecké úmrtnosti – z hlediska demografie právě tyto trendy sbližují Rusko s ostatními evropskými zeměmi.


Zdroje:

Goskomstat - the Federal State Statistics Service - http://www.gks.ru/ (1.7.2008)

Human Mortality Database - www.mortality.org (1.7.2008)

Perepis naselenije 2002 http://www.perepis2002.ru/ (1.7.2008)


BBC Country profiles – Russia 

http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/country_profiles/1102275.stm (1.7.2008)

 

Bohatcová, K.: Populační vývoj Ruské federace v 90. letech 20. století. Magisterská DP. Praha, Univerzita Karlova, 2005.

 

Sakevich V.I., Denisov B.P.: The future of abortions in Russia. European Population Conference 2008; http://epc2008.princeton.edu/download.aspx?submissionId=80419 (1.7.2008)

 

Zakharov S.: Russian Federation: From the first to second demographic transition in
Childbearing Trends and Policies in Europe. Demographic Research, 2008, vol 19.
http://www.demographic-research.org/Volumes/Vol19/24/19-24.pdf (1.7.2008)

 

 

 


Lenka Juříčková
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání!
Vaš redakční tým

 
 
 © 2004-2014 Hůle Daniel
+420 774 510 398
hule@demografie.info
 
  Vydavatelem portálu je občanské sdružení - Demografické informační centrum. Obsah vytváří redakční tým zdarma. Portálu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1801-2914.
Demografie.info využívá redakční systém OSTRWE firmy ORA. Design&layout Daniel Hůle.
Pokud není uvedeno jinak, grafy i tabulky vycházejí z datové základny Českého statistického úřadu.
OSTRWE - publikační systém ORA - programování, webdesign, hosting, PHP, MySQL DIC - Demografické informační centrum

 
 
 
Pavlík, Kalibová, Koschin, Burcin
Rychtaříková, Kučera, Roubíček
demography, demografia, demographie
populační vývoj, studia, věda, aktuárská
geografie, demografický, Langhamrová
demografie, demos, analýza, výzkum