demografie - časová řada

 

Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?

celkem se účastnilo: 49707

  demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - populační vývoj Afriky

 
3.10.2008 ANALÝZA: Mezigenerační výpomoc a poskytování péče seniorům

K tématu demografického stárnutí, otázkám poskytování sociální péče a zajišťování potřeb seniorů, kterému se na našich stránkách dlouhodobě věnujeme, tentokrát přinášíme analýzu vycházející z příspěvku, předneseného Kamilou Svobodovou na konferenci Když senioři potřebují pomoci konané na půdě FSV UK 18. září 2008 v Praze.

Otázka poskytování péče a zajišťování potřeb seniorů, kteří z důvodu zhoršeného zdravotního stavu nejsou schopni vykonávat běžné aktivity každodenního života bez pomoci druhé osoby, nabývá spolu s postupujícím demografickým stárnutím stále více na významu. Z výzkumů dotýkajících se této problematiky přitom vyplývá, že mezigenerační výpomoc a vazby v rodině jsou v české společnosti velmi silné [Možný a kol. 2004], přičemž model péče o starší lidi se opírá o vžitou představu, že za péči o stárnoucí příbuzné je zodpovědná především rodina [Kuchařová a kol. 1997; Svobodová 2007].


Cílem příspěvku [pozn. 1]  je podat obraz o postojích české veřejnosti k otázkám mezigenerační výpomoci v rodině a k významu role rodiny, resp. státu v poskytování péče nesoběstačným seniorům. Data pro předkládaný příspěvek jsou čerpána z výběrového šetření Muži a ženy v ČR: životní dráhy a mezigenerační vztahy (GGS: Generations and Gender Survey) [pozn. 2]  z roku 2005, v rámci něhož se pravděpodobnostním stratifikovaným výběrem podařilo získat odpovědi od 10 006 respondentů české národnosti ve věku 18-79 let, a dále z relevantních šetření provedených Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí v minulých letech. Jedná se o výzkum Život ve stáří z roku 2002, který byl zaměřen na respondenty ve věku 60 a více let (1 036 respondentů), a o výzkum Střední generace, jež proběhl v roce 2004 a zaměřoval se na osoby ve věku 45-59 let (1 059 respondentů).


V grafu 1 je znázorněno rozložení názorů na to, koho je úkolem péče o starší lidi vyžadující pomoc v jejich domově. Největší část respondentů dotazovaných ve výzkumu GGS si myslí, že tato péče je spíše úkolem rodiny, přičemž o něco častěji se k tomuto názoru přiklánějí ženy, tj. samy potenciální pečovatelky (46 % žen oproti 42 % mužů). Necelé dvě pětiny dotazovaných osob se domnívají, že péče o starší lidi je stejně tak úkolem společnosti jako rodiny a zbylý podíl osob zastává názor, že zodpovědnost za péči o seniory by měl spíše převzít stát (k tomuto názoru se naopak častěji kloní muži nežli ženy).


Zajímavým zjištěním je, že nejstarší respondenti, ve věku 70-79, volili významně častěji než ostatní dotazovaní odpověď, že péči o nesoběstačné seniory by měla mít za úkol spíše společnost než rodina („hlavně úkol společnosti“ a „více úkol společnosti než rodiny“ odpověděla téměř čtvrtina nejstarších respondentů). Stejné odpovědi volili ve zvýšené míře též respondenti se základním vzděláním. Vysokoškolsky vzdělaní lidé se naopak podstatně častěji než lidé s nižším vzděláním domnívají, že péče o starší lidi je stejně tak úkol společnosti, jako rodiny, a méně často se pak přiklánějí k odpovědi, že je to především úkol společnosti.

 

Graf 1: Je péče o starší lidi vyžadující pomoc v jejich domově hlavně úkol společnosti, rodiny nebo obou? podle pohlaví (v %)

 

Zdroj: GGS 2005

 

Podobná otázka, nikoli však na péči o starší lidi vyžadující pomoc v domově, ale obecně na zajištění blíže nespecifikovaných potřeb starých lidí byla položena též respondentům v rámci šetření Život ve stáří, realizovaném o tři roky dříve. Lidé seniorského věku měli odpovídat na sedmibodové škále, kde jednička znamenala, že zajištění potřeb starých lidí je výhradně věcí rodiny, a sedmička naopak, že je to výhradně věcí státu (viz graf 2). V tomto případě se respondenti nejčastěji přikláněli k variantě středové, tj. že na zajištění potřeb by se měla podílet stejně tak rodina jako stát. U mužů pak mírně převažoval podíl těch, kteří se přikláněli k větší zodpovědnosti ze strany státu, u žen byly podíly téměř vyrovnané, nicméně statisticky významné rozdíly v odpovědích podle pohlaví ani jiných charakteristik se v tomto případě neprokázaly.

 

Ačkoliv se značný podíl starších lidí domnívá, že na zajištění potřeb seniorů by se měl výraznou měrou podílet stát, konkrétní očekávání pomoci při zajištění života ve stáří v případě, že to budou potřebovat sami respondenti, směřují především na svou rodinu, resp. děti. Jak je patrné z grafu 3, pomoc ze strany dětí v případě potřeby očekávají celé tři čtvrtiny dotazovaných seniorů. Pomoc od ostatních příbuzných oproti tomu očekávána spíše není (kladně na otázku týkající se pomoci příbuzných odpověděla pouze zhruba čtvrtina respondentů), podobně jako v případě sousedů či přátel. Pomoc ze strany státu v tomto případě předpokládají pouze tři desetiny osob ve věku 60 a více let, v aktivitu vyvinutou ze strany obcí či charitativních nebo jiných podobných organizací věří jen čtvrtina dotazovaných.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že přestože by se dle názorů dotazovaných osob měl na zajišťování potřeb a péče o starší lidí vedle rodiny podílet též stát, skutečnou pomoc však většina lidí od státu či širšího okolí neočekává a spoléhá se v prvé řadě na své děti.

 

Graf 2: Zajištění potřeb starých lidí je: podle pohlaví (v %)

 

Zdroj: Život ve stáří 2002

 

Graf 3: Očekávám, že v případě potřeby mi při zajištění života ve stáří pomohou: (v %)

 

Zdroj: Život ve stáří 2002

 

Z výzkumu Život ve stáří tedy vyplývá, že lidé mají ve své děti poměrně značnou důvěru, což se potvrzuje též v odpovědích na otázku, zda se respondenti domnívají, že jsou jejich děti (nebo alespoň některé z nich) ochotny a připraveny se o ně postarat, až nebudou plně soběstační při péči o sebe sama (stravování, hygiena apod.). Naprostá většina dotazovaných je totiž přesvědčena (zcela nebo alespoň částečně), že jsou jejich děti ochotny se o rodiče postarat (nejoptimističtější jsou v tomto směru lidé se středoškolským vzděláním s maturitou, kterých kladně odpovědělo dokonce 92 %; pesimismus v podobě rozhodného nesouhlasu naopak častěji vyjadřují lidé se základním či nedokončeným vzděláním, nicméně stále se jedná o poměrně nízký podíl 7 %) a že péči staršímu člověku umí poskytnout (zde jsou mírně optimističtější ženy – 86 %, ve srovnání s muži – 81 %). Nadpoloviční většina respondentů si navíc nepřipouští, že by děti na tuto péči kvůli svým povinnostem neměly čas, jen necelá třetina si ovšem myslí, že by děti kvůli péči o seniora v případě potřeby omezily či dokonce zcela ukončily své zaměstnání (graf 4).

 

Graf 4: Můžete o svých dětech říci, že jsou ochotny a připraveny se o Vás postarat, až nebudete plně soběstačný při péči o svou osobu? (v %)

 

Zdroj: Život ve stáří 2002

 

V obecném povědomí stále panuje názor, že za péči o své stárnoucí rodiče či jiné příbuzné je zodpovědná v prvé řadě rodina, a tato péče je obvykle vnímána jako určitý druh práce z lásky, tj. jako vyjádření povinnosti a solidarity rodiny ke svým starším členům a zároveň jako způsob vyjádření její vděčnosti a lásky [Rodina důchodců 1994; Svobodová 2007]. Lidé dotazovaní ve výzkumu Život ve stáří jsou rovněž přesvědčeni, že povinností dětí je postarat se o své stárnoucí rodiče (souhlasí 85 % dotazovaných) a že dost pro své děti udělali za mlada, proto mají ve stáří na jejich pomoc nárok (souhlasí 59 %). Přes toto přesvědčení si však většina dotazovaných seniorů myslí, že by se člověk měl na stáří připravit tak, aby byl na pomoci svých dětí co nejméně závislý (88 %) a většina osob (zhruba tři čtvrtiny všech dotazovaných) by si pochopitelně i ve vysokém věku ráda svou nezávislost zachovala, přičemž častěji než ostatní dotazovaní toto deklarují vysokoškoláci (jichž by si nezávislost ve stáří rádo zachovalo dokonce 88 %).

 

Graf 5: Souhlas s následujícími výroky: (v %)

 

Zdroj: Život ve stáří 2002

 

Péče o staršího člověka, který je z důvodu zhoršeného zdravotního stavu závislý na pomoci druhé osoby, je činnost velmi psychicky i fyzicky náročná, zejména je-li dlouhodobá. Pro pečovatele (i závislou osobu) představuje podstatnou zátěž, může způsobovat pocity smutku, stres a negativně ovlivnit každodenní aktivity i profesní život pečovatele, což se může odrazit i na vztazích s ostatními členy rodiny [Svobodová 2007]. Dotazovaní lidé jsou si těchto negativních důsledků vyplývajících z nutnosti poskytovat a přijímat péči patrně vědomi, neboť dvě třetiny z nich si myslí, že povinnost pečovat o staré rodiče zatěžuje vztahy v rodině.

 

Zde je na místě zdůraznit, že z pohledu sociologických studií je pečovatelství jako forma domácí práce jednou z hlavních součástí sociální konstrukce ženské identity ve společnosti a tato činnost je pojímána jako součást ženské přirozenosti, a to především jako součást role ženy v manželství a v rodině [Tošnerová 2001]. I v praxi pak péči o staré rodiče a jiné stárnoucí příbuzné v rámci rodiny zastávají především ženy, a to i přes to, že určité pocity synovské a dceřinné zodpovědnosti vykazují jak muži tak ženy [Dwyer, Coward 1992; Kuchařová 1997]. Respondenti si i tuto skutečnost zcela jasně uvědomují, což plyne z jejich stanoviska vztahujícího se k výroku, že břímě péče o stárnoucí rodiče převážně leží na ženách (dcerách, snachách), s nímž souhlasí tři čtvrtiny mužů a čtyři pětiny žen, které podstatně častěji než muži vyjadřují rozhodný souhlas (36 % oproti 25%).


Graf 6: Souhlas s následujícími výroky: (v %)

 

Zdroj: Život ve stáří 2002

 

Rovněž ve výzkumu Generations and Gender Survey respondenti ve věku 18-79 zcela jednoznačně zastávají názor, že pokud rodiče vyžadují pomoc, odpovědnost za péči o ně by měly mít jejich děti. S tímto názorem souhlasí téměř čtyři pětiny všech dotazovaných, přičemž o něco častěji se jedná o ženy. Tři pětiny respondentů si dále myslí, že děti by měly poskytovat svým rodičům, kteří se dostanou do finančních potíží, také finanční pomoc, s čímž častěji souhlasí vysokoškoláci či středoškolsky vzdělaní lidé s maturitou. S nastěhováním rodičů do bytu či domu svých dětí v případě, že už se o sebe rodiče nemohou starat sami, souhlasí necelá polovina respondentů, zhruba dvě pětiny dotazovaných si zřejmě v tomto směru nebyly jisty, a proto zvolily odpověď neutrální. Situace, kdy si dospělé děti nastěhují své staré rodiče (či, v případě ovdovění, jednoho z rodičů), kteří se už o sebe nezvládnou postarat bez pomoci jiné osoby, k sobě domů, totiž může být pro některé rodiny velmi zatěžující a ve svých důsledcích může vést k vypětí některých rodinných vztahů [Baker 1993]. Se souhlasem s uvedeným výrokem se v tomto případě setkáme spíše u osob s nižším vzděláním, vysokoškoláci, jak částečně potvrdil předchozí výrok, by se situaci vyžadující jejich pomoc pravděpodobně pokusili řešit jiným způsobem a k podpoře stárnoucím rodičům by raději využili nejprve svých finančních zdrojů.

 

Graf 7: Souhlas s následujícími výroky: (v %)

 

Zdroj:GGS 2005

 

Nechuť nastěhovat se v případě ztráty soběstačnosti do domácnosti dětí a touha zachovat si alespoň částečnou nezávislost, zde konkrétně v podobě setrvání po co nejdelší dobu ve svém původním bytě, se potvrzuje i u odpovědí respondentů posledního studovaného výzkumu Střední generace z roku 2004. Z tohoto šetření vyplynulo, že nejvíce respondentů bez rozdílu pohlaví, vzdělání či věku by i ve chvíli, až nebudou soběstační, pochopitelně nejraději zůstalo bydlet ve své domácnosti a využilo pomoci svých dětí, případně by se o pomoc obrátilo na odbornou instituci poskytující sociální péči. Nabídky domovů s pečovatelskou službou by využilo 12 % dotazovaných a 8 % by se v případě nutnosti přestěhovalo do domova-penzionu pro důchodce či domova důchodců [pozn. 3 ]. Pouze zanedbatelný podíl respondentů by zvolil možnost přestěhovat se ke svým dětem (graf 8).


Graf 8: Jak byste si představoval(a) svoje stáří, až nebudete soběstačný(a)? (v %)

 

Zdroj: Střední generace 2004


Shrnutí

V české společnosti převažuje názor, že péče o starší lidi, kteří ztrácejí svoji soběstačnost a jsou tak při každodenních aktivitách odkázáni na pomoc jiné osoby, je převážně úkolem rodiny. Přestože by se dle názorů dotazovaných měl na zajišťování péče a potřeb seniorů vedle rodiny podílet též stát, skutečnou pomoc většina lidí očekává od svých dětí, resp. od dcer (či snach), na nichž břímě péče o stárnoucí rodiče leží především. Ve své děti vkládají dotazovaní poměrně velkou důvěru, neboť většina je přesvědčena, že jsou děti ochotny se o rodiče starat a že tuto péči budou umět poskytnout. Pomoc od svých dětí však zároveň považují za určitou povinnost, která může zatěžovat vztahy v rodině, ale na kterou mají nicméně nárok. Přes toto přesvědčení by se ovšem rádi na své stáří připravili tak, aby si nejdéle mohli zachovat svoji nezávislost, což se odráží i v nechuti přestěhovat se v případě potřeby k dětem. V případě ztráty soběstačnosti by pak většina respondentů nejraději zůstala žít ve svém původním bytě, za pomoci svých dětí případně odborné instituce.

 

Poznámky:

1. Příspěvek vznikl v rámci grantového projektu MŠMT „Aktivní stárnutí, rodina a mezigenerační solidarita“ (č. 2D06004).

2. Data v tomto příspěvku byla vážená vahami na populaci ČR.

3. Zákon o sociálních službách (č. 108/2006 Sb.), platný od 1.1.2007, již pobytová institucionální zařízení sociální péče na domovy-penziony pro důchodce a domovy důchodců nerozlišuje a uvádí pouze kategorii „domovy pro seniory“ [podrobněji viz Nešporová, Svobodová, Vidovićová 2008].


Literatura a zdroje dat:
Baker, M. 1993. Families in Canadian Society. An Introduction. Toronto: McGraw-Hill Ryerson Ltd.
Dwyer, J. W., R. T. Coward. 1992. “Gender, Family and Long-term Care of the Elderly.” Pp. 3-17 in J. W. Dwyer, R. T. Coward. (eds.) Gender, Families, and Elder Care. Newbury Park, CA: Sage.
Možný, I. a kol. 2004. Mezigenerační solidarita. Výzkumná zpráva z mezinárodního srovnávacího výzkumu „Hodnota dětí a mezigenerační solidarita“. Praha: VÚPSV – Výzkumné centrum Brno.
Muži a ženy v ČR: životní dráhy a mezigenerační vztahy (GGS: Generations and Gender Survey), 2005 – datový soubor
Kuchařová, V. 1997. „K problematice péče o starší generaci.“ s. 134-156 in L. Rabušic, (Ed.) Česká společnost a senioři. Brno: ŠSS FF MU.
Kuchařová, V., I. Petrová, M. Tuček. 1997. Formy rodinného života mladé generace. Závěrečná zpráva řešení grantového úkolu RV-27 pro MPSV ČR. Praha: VÚPSV.
Rodina důchodců. 1994. Praha: STEM.
Střední generace. 2004. Praha: VÚPSV. – datový soubor
Svobodová, K. 2007. „Gender a poskytování péče starším osobám.“ Právo a rodina 9 (2-4): 20-23, 22-24, 20-24.
Nešporová, O., K. Svobodová, L. Vidovićová. 2008. Zajištění potřeb seniorů s důrazem na roli nestátního sektoru. Praha: VÚPSV.
Tošnerová, T. 2001. Pocity a potřeby pečujících o starší rodinné příslušníky. Praha: Ambulance pro poruchy paměti.
Život ve stáří. 2002. Praha: VÚPSV – STEM/MARK. – datový soubor


Kamila Svobodová
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání!
Vaš redakční tým

 
 
 © 2004-2014 Hůle Daniel
+420 774 510 398
hule@demografie.info
 
  Vydavatelem portálu je občanské sdružení - Demografické informační centrum. Obsah vytváří redakční tým zdarma. Portálu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1801-2914.
Demografie.info využívá redakční systém OSTRWE firmy ORA. Design&layout Daniel Hůle.
Pokud není uvedeno jinak, grafy i tabulky vycházejí z datové základny Českého statistického úřadu.
OSTRWE - publikační systém ORA - programování, webdesign, hosting, PHP, MySQL DIC - Demografické informační centrum

 
 
 
Pavlík, Kalibová, Koschin, Burcin
Rychtaříková, Kučera, Roubíček
demography, demografia, demographie
populační vývoj, studia, věda, aktuárská
geografie, demografický, Langhamrová
demografie, demos, analýza, výzkum