demografie - časová řada

 

Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?

celkem se účastnilo: 50957

  demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - populační vývoj Afriky

 
5.03.2009 POPULAČNÍ VÝVOJ: NORSKO

Norsko se rozkládá na západní straně Skandinávského poloostrova a na řadě ostrovů v Severním moři, Norském moři, Barentsově moři a Severním ledovém oceánu. Rozloha země činí 385 tisíc km2. Oficiální název je Norské království a státním zřízením je konstituční monarchie, v současné době dosahuje populace tohoto státu necelých 5 milionů lidí.

Název je znám již z anglických a francouzských zápisů z 9. století, ve kterých se mluví o zemi Nortuagia, Norwegia a Nordweg. Počátky osídlení Norska mohou sahat do starší doby kamenné, neboť některá nalezená sídliště jsou pravděpodobně 8 - 10 tisíc let stará.

 

Historický vývoj populace
Podle archeologických výzkumů bylo Norsko osídleno v letech 10 000 př. n. l. - 8 000 př. n. l. Na severním a severozápadním pobřeží Norska byly nalezeny nejstarší stopy osídlení rybáři a lovci. Kamenné rytiny svědčí o mořeplavectví a hospodářstvích se zvířaty v době železné. Asi před 3 000 lety bylo osídlováno i norské vnitrozemí.

Už ve 4. stol.n.l. se na skandinávském pobřeží utvářela silná mocenská centra Normanů, mezi nimiž byli nejvýznamnější Vikingové. Ti od 8. do 11. století podnikali dobyvačné cesty a ovládli zčásti Island, Grónsko a některé anglické ostrovy. Vikingové se pokusili usadit také v oblasti Severní Ameriky, byli však vytlačeni indiány. Zároveň s těmito výpravami se Vikingové z Norska postupně sjednocovali a začali se považovat za samostatný národ, odlišný od Dánů a Švédů.

Koncem 9. století (r. 872) došlo ke sjednocení Normanských království králem Haraldem I. Dlouhovlasým, který byl pověstný tím, že si do té doby, dokud nebude Norsko sjednoceno, odmítal stříhat vlasy. V 10. a 11. století se v zemi rozšířilo křesťanství a zesílily kontakty s křesťanskou kulturou západní Evropy. V letech 1380 až 1814 bylo Norsko v unii s Dánskem. Poté se dostalo do nové unie, a to se Švédskem. Obě království měla vlastní parlament a ústavu, zahraniční politika však byla v rukou švédského krále a švédské vlády. Tato unie byla zrušena v roce 1905, kdy se většina obyvatel rozhodla pro nezávislý stát a Norsko tak opět získalo samostatnost.

Z hlediska informací o obyvatelstvu jsou k dispozici sčítání, jejichž začátky se datují do 17. století. První Norsko-Dánské cenzy byly omezeny na méně než polovinu obyvatel, neboť v nich byli zahrnuti pouze muži, někdy také chlapci. To platí pro sčítání lidu po roce 1660, které zahrnovalo i chlapce do 12 let, a sčítání z roku 1701, které vynechalo kojence. První sčítání lidu, do kterého byli zařazeni všichni obyvatelé, se uskutečnilo v roce 1769 a poté v desetiletých intervalech od roku 1815 (The Norwegian Historical Data Centre).

 

Obyvatelstvo
V prvním úplném sčítání lidu v roce 1769 mělo Norsko 723,6 tisíc obyvatel. V roce 1822 přesáhl počet obyvatel jeden milion, v roce 1890 dosáhl 2 milionů (během této doby, v 60. letech 19. století, klesl počet obyvatel v důsledku obtížné hospodářské situace a velkého vystěhovalectví do Severní Ameriky). Tří milionů dosáhla populace Norska v roce 1942 a teprve v roce 1975 přesáhl počet obyvatel 4 miliony. V roce 2000 překročil počet obyvatel Norska 4,5 milionu, což představuje nárůst o 1,25 milionu od roku 1950. V dnešní době dosahuje počet obyvatel téměř 4,8 milionu lidí.

V poválečném období činil roční přírůstek obyvatelstva přibližně 1 %, a to především vlivem vysoké porodnosti. Populační růst poklesl na 0,3 % v 80. letech a od té doby se mírně zvýšil. Dnes je pro početní růst Norské populace  důležité jednak kladné migrační saldo, tak také počty narozených dětí. Populační prognózy, založené na předpokladu o vývoji úrovně porodnosti, délky života a migraci, naznačují pokračující početní růst populace i v příštích 50 letech. Ovšem tento předpokládaný růst bude pravděpodobně mnohem pomalejší než v předešlém období. Počet obyvatel by měl překročit 5 milionů v roce 2018 a vyšplhat se na 5,8 milionu v roce 2050 (růst se tak přiblíží 0,3 %). Značná část budoucího početního růstu  bude pravděpodobně v důsledku přistěhovalectví.


Věková struktura obyvatel
Norská populace je jako ostatní vyspělé země vystavena demografickému stárnutí obyvatelstva (tento jev je způsoben jednak prodlužováním délky života a tedy stárnutím „na vrcholu pyramidy“, jednak také klesající či nízkou porodností, tedy stárnutím „zespodu“ věkové pyramidy). V důsledku tak dochází ke změnám ve věkové struktuře obyvatel, které jsou patrné jak ze stromů života porovnávajících strukturu populace v roce 1950 (graf 1a) a v roce 2008 (graf 1b), tak z analytických ukazatelů (indexů závislosti a indexu stáří, tabulka 1). Díky relativně vysoké úrovni porodnosti není však stárnutí norské populace zatím tak dramatické jako v jiných státech (zatímco na 100 dětí ve věku do 15 let připadalo na začátku roku 2008 v Norsku 76 osob ve věku 65 a více let, například v České republice to bylo již 102 seniorů), ovšem podle demografických prognóz bude podíl osob starších 67 let (což je věk odchodu do důchodu; MISSOC 2008) výrazně růst od roku 2010 (Matějková, Paloncyová, 2003).

Zatímco v polovině 20. století odpovídala věková pyramida progresivnímu typu se širokou základnou (vysokým podílem dětí) a naopak nízkým podílem starých lidí, v roce 2008 již jasně dominuje stacionární typ věkové struktury (graf 1b).
 

Graf 1a: Věková struktura populace k 1.1. 1950

 

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty


Graf 1b: Věková struktura populace k 1.1. 2008

 

Zdroj: Eurostat, vlastní výpočty

 

V roce 1950 bylo pouze 9,5 % obyvatel ve věku 65 a více, zatímco dnes je to 14,6 % (tabulka 1). Tento podíl se bude i nadále zvyšovat spolu s tím, jak budou stárnout početné poválečné generace. V roce 1950 byla téměř čtvrtina obyvatel mladší 15 let, v roce 2008 je to 19 %. Podle indexu stáří připadalo v roce 1950 na 100 dětí mladších 15 let téměř 40 lidí starších 65 let, v roce 2008 to bylo již 76 seniorů. Vzestup vykazuje také index závislosti (65+), neboť roste počet lidí starších 65 let, kteří připadají na 100 lidí v produktivním věku, a index ekonomického zatížení, podle kterého na 100 lidí v produktivním věku připadá 51 dětí do 15 let a seniorů nad 65 let. Tento ukazatel v posledních letech mírně klesal, což je zapříčiněno klesajícími počty dětí v populaci (obdobný trend spatřujeme u indexu závislosti vztahujícímu se na dětskou složku, podle kterého na 100 lidí produktivního věku připadá nyní pouze 29 dětí do 15 let).


Tab. 1: Počty a podíly osob ve věkových skupinách, index stáří, indexy závislosti a ekonomického zatížení, vybrané roky (k 1.1. daného roku)

 

Pozn.: Index stáří - počet osob ve věku 65 a více let na 100 dětí ve věku 0-14 let
Index závislosti (0-14) - počet dětí ve věku 0-14 let na 100 osob ve věku 15-64 let
Index závislosti(65+) - počet osob ve věku 65 a více let na 100 osob ve věku 15-64 let
Index ekonomického zatížení - počet dětí ve věku 0-14 let a počet osob ve věku 65 a více let na 100 osob ve věku 15-64  let


Úmrtnost
Zhruba v období od začátku 18. století do 60. let 20. století se v industrializovaných zemích významně měnily úmrtnostní poměry a prodlužovala se délka života (tento proces je často popisován v podrobnějších stádiích v teorii epidemiologického přechodu formulované Omranem v roce 1971). Během tohoto období se naděje dožití výrazně zlepšila od svých původních hodnot na úrovni 30 - 35 let až na zhruba 70 let v polovině 60. let 20. století. K tomuto zlepšení došlo téměř výhradně v souvislosti s potlačením epidemií a úmrtí na infekční nemoci. Ne všechny skupiny obyvatelstva a země těžily z tohoto pokroku současně. Norsko však patřilo mezi průkopníky, spolu s Francií, Anglií, ale také Dánskem, či Švédskem (Vallin, Maslé, 2004).

Úmrtnostní poměry se v Norsku od 2. poloviny 19. století zlepšují a s výjimkou období 2. světové války již nedochází k velkým výkyvům intenzity úmrtnosti ani ukazatelů naděje dožití tak, jak tomu bylo ještě v 19. století, kdy byly úmrtnostní poměry určovány řadou vnějších faktorů a výrazné oscilace byly výsledkem různých epidemií a válek.

Naděje dožití v dnešní době dosahuje 78,2 roku pro muže a 82,7 roku pro ženy (rok 2008), což je výrazný nárůst od let 1946-1950, kdy naděje dožití činila 69,3 respektive 72,7 let. V 50. a 60. letech úmrtnost mužů, respektive zlepšování úmrtnostních poměrů stagnovalo a začal se zvětšovat rozdíl mezi střední délkou života mužů a žen. Příčiny je možné hledat především ve zvyšující se úmrtnosti na nemoci oběhového systému u mužů. Tento rozdíl se snížil v posledních deseti letech. V současnosti patří Norsko v rámci Evropy mezi země s nejdelší nadějí dožití pro muže i ženy.
 

Graf 2: Naděje dožití při narození mezi roky 1866-2005 (v letech)


Zdroj: Statistics Norway

 

Norsko patří k zemím s vysokou úrovní zdravotní péče, jedním z dokladů této vyspělosti je také nízká úroveň kojenecké úmrtnosti, která se již od začátku tisíciletí pohybuj pod hranicí 4 ‰, což jsou v celosvětovém i evropském srovnání jedny z nejnižších hodnot. Na začátku 60. let se hodnota kvocientu kojenecké úmrtnosti pohybovala okolo 16 ‰, od té doby dochází k plynulému poklesu, přerušenému pouze stagnací hodnot na úrovni 8 ‰ v průběhu 80. let.

Z hlediska příčin smrti se zde projevuje nárůst podílu takzvaných civilizačních chorob a ústup jiných příčin. V období druhé světové války a bezprostředně po ní tvořila tuberkulóza a další infekční nemoci stále jednu z patrnějších příčin smrti. Po roce 1960 se podíl úmrtí způsobených těmito chorobami snížil, naopak běžnější se stala úmrtí na nemoci oběhového systému, které byly příčinou více než poloviny všech úmrtí na začátku roku 1970. Zastoupení těchto příčin smrti se v posledních letech mírně snížilo. Naopak po celé období stoupá podíl úmrtí na rakovinu, a to zejména u mužů. Počet úmrtí v důsledku vnějších příčin a nehod zůstává relativně stabilní. V dřívějších letech dominovala této statistice smrt utonutím a úrazy související s rybolovem a mořeplavbou, zatímco dnes jsou to pády, dopravní nehody a sebevraždy.

 

Tab. 2: Příčiny smrti, podle pohlaví, ve vybraných letech (v %)

 

Zdroj: Statistics Norway


Porodnost

Podobně jako v řade ostatních zemí se také v Norsku v uplynulých 50 letech střídala období vzestupu i poklesu úrovně porodnosti. Vývoj od poloviny 20. století lze tedy rozdělit do několika období. Po druhé světové válce Norsko zažívá „baby boom“, který však trval déle než v mnoha jiných zemích. Na počátku 70. let byla úhrnná plodnost stále na vysoké úrovni 2,5 dětí. Oproti tomu se plodnost v ostatních severských zemích (s výjimkou Islandu) pohybovala již pod úrovní 2. Období vzestupu končí v roce 1969 a v následujících letech se počet narozených dětí každoročně snižoval (až do roku 1977, kdy se narodilo 50,9 tisíc dětí). Do první poloviny 70. let však úroveň plodnosti stále překračovala hranici prosté reprodukce (tj. hranici 2,1 dítěte). Po výrazném snížení na 1,75 v roce 1977 úhrnná plodnost v následujících 8 letech nadále klesala, ovšem mírně. Počty narozených stagnovaly na úrovni okolo 51 tisíc.

Od poloviny 80. let se trend obrátil a došlo k nárůstu intenzitního ukazatele (1,93 v roce 1990) a nárůstu počtu narozených dětí. V 90. letech počty narozených opět stagnovaly (na úrovni 60 tisíc), což přetrvalo i na začátku nového tisíciletí. V roce 2007, obdobně jako v roce předešlém, se v Norsku narodilo 58,5 tisíce dětí. Úhrnná plodnost v 90. letech oscilovala na úrovni 1,8-1,9, v letech 2001-2003 poklesla těsně pod úroveň 1,8. Vývoj posledních tří let však vykazuje opětovný mírný vzestup úrovně plodnosti na 1,9 dítěte na jednu ženu (shodně v letech 2006 i 2007).

Stoupající úroveň plodnosti od poloviny 80. let, a to ve všech severských zemích, vzbudila zájem vědců a politiků daleko za hranicemi regionu. Důvodem je samozřejmě to, že tento model byl v ostrém kontrastu se zkušeností z většiny jiných evropských zemí, kde pokračoval pokles plodnosti až k nebývale nízké úrovni (Rønsen, 2004). Nejvýraznější pokles byl v 90. letech zaznamenán zejména na jihu a na východě Evropy.

Současná úroveň plodnosti tedy řadí Norsko, podobně jako ostatní skandinávské země, do skupiny zemí s nejvyšší úrovní plodnosti v Evropě. Plodnost je zároveň realizována ve vyšším věku.
 

Tab. 3:  Počet narozených dětí, úhrnná plodnost a děti narozené mimo manželství ve vybraných letech


Zdroj: Eurostat, Statistics Norway
 

Ženy narozené po druhé světové válce měly z hlediska možností a motivů ovlivnění své reprodukční dráhy v porovnání s předcházejícími generacemi výrazně odlišné podmínky. Lepší a spolehlivější metody antikoncepce a snadnější přístup k potratům umožnili ženám volit, kdy se jejich dítě narodí a kolik dětí budou mít. Rostoucí úroveň vzdělanosti a participace na trhu práce výrazně zlepšila ekonomickou nezávislost žen. Souběžně s tím se začala prosazovat větší rovnost žen a mužů a rozšířily se nové typy rodinných uspořádání, zejména nesezdaného soužití. Všechny tyto faktory přispěly k odkládání mateřství, které je u norských žen patrné v posledních desetiletích.

Sledujeme-li generace žen narozené okolo roku 1950, pak polovina z nich se stala matkami ještě před dosažením 22,8 let, zatímco věkový medián při prvním porodu mezi mladšími generacemi plynule vzrůstal a pro ženy narozené v roce 1970 je 26,7 let. Nejnovější údaje naznačují, že vzestupný generační trend i nadále pokračuje (Rønsen, 2004).

Odklad prvního porodu je patrnější u některých skupin žen, důležitým diferencujícím znakem je v tomto ohledu úroveň vzdělání. I když je trend posunu zakládání rodiny do vyššího věku patrný ve všech vzdělanostních skupinách, jistými průkopnicemi byly jednoznačně nejvzdělanější ženy, u nichž je odsouvání porodů do vyššího věku patrné již v generaci 1945 (Rønsen, 2004).

V současné době vykazují nejvyšší míry plodnosti ženy ve věkové skupině 30-34 let (123,2 dětí na 1 000 žen), přičemž úroveň plodnosti žen ve věku 30-39 let se v posledních 5 letech zvýšila. Druhou nejvyšší intenzitu plodnosti mají ženy ve skupině 25-29 let (122,3 dětí na 1 000 žen).

Změny v časování jsou patrné také z kalendářních dat znázorněných na grafu 3. Od začátku 60. let se průměrný věk matek snižoval, nejprve mírně, od poloviny 60. let výrazněji až na 26,4 let v roce 1975, což bylo o celý rok a půl méně než na začátku 60. let. Od poloviny 70. let však dochází ke stálému zvyšování průměrného věku žen při porodu, v roce 2004 byl již průměrný věk rodiček 29,7 let, v roce 2007 30,3 let (u mužů byl průměrný věk otce bez 33,4 let). U prvorodiček byl v roce 2005 průměrný věk 27,7 let. Za posledních 20 let se tedy věk žen při narození jejich prvního dítěte zvýšil v průměru téměř o 3 roky.
 

Graf 3: Úhrnná plodnost a průměrný věk matek při porodu mezi lety 1950-2006

Zdroj: Receant Demographic Development in Europe, Eurostat
 

Mimomanželská plodnost
Norsko patří mezi země s nejvyšším úrovní mimomanželské plodnosti, v dnešní době přesahuje podíl dětí narozených mimo manželství polovinu (tabulka 3). Kromě údajů o narozených dětech z hlediska legitimity svazku jejich matky sleduje norská statistika typ partnerství, resp. obecně rodinné poměry, do kterých jsou děti přiváděny. V roce 2007 se tedy 45 % dětí narodilo sezdaným rodičům, 44 % dětí mělo rodiče žijící v nesezdaném soužití a 11 % dětí se narodilo osamělé matce (údaje ze Statistics Norway).
 

Potratovost
V Norsku bylo zákonem z roku 1960 povoleno umělé přerušení těhotenství (UPT) z důvodů zdravotních, genetických nebo v souvislosti s trestným činem, a to pouze na základě schválení dvou lékařů a se souhlasem manžela, pokud byla žadatelka vdaná. Tento zákon vstoupil v platnost v roce 1964. Žádost byla podána ženským lékařem ve jménu žadatelky, která sama přednesla svůj případ před komisí. V roce 1964 bylo schváleno 72% žádostí. Do roku 1974 bylo schváleno 94% a v průběhu 70. let se podíl kladně vyřízených žádostí postupně zvyšoval.

V roce 1978, po letech diskusí a činnosti aktivistických hnutí, prošel většinou jednoho hlasu současný právní předpis, podle kterého je možné provést UPT na požádání v prvních 12. týdnech těhotenství. Mezi 13. a 18. týdnem pak UPT schválené komisí ze zdravotních, genetických nebo sociálních důvodů (Abortions in Norway - Wikipedia).

Od zavedení potratového zákona v roce 1978 se počty umělých přerušení těhotenství pohybovaly mezi 13,5 a 16 tisíci ročně. V posledních letech počty mírně poklesly a od poloviny 90. let se pohybují se mezi 13,5-14,5 tisíci. V roce 2006 bylo provedeno 14 132 UPT. Četnost je nejvyšší u žen ve věku 20 až 24 let, každý rok 2-3 % žen v této věkové skupině podstoupí umělé přerušení těhotenství. Ve věkové skupině 15 - 19 let naopak dlouhodobě počet UPT na 1000 žen klesá.
 

Graf 4: Míry potratovosti podle věku, vybrané roky

 

Zdroj: Statistisc Norway

Sňatečnost a nesezdaná soužití
Poválečné období bylo érou nukleární rodiny, více lidí vstupovalo do manželství a mírně klesalo zastoupení domácností jednotlivců. Od počátku 70. let však začalo ubývat sňatků a naopak narůstal počet rozvodů. Tento vývoj má za následek zdvojnásobení počtu jednočlenných domácností, kterých je nyní 38 % ze všech domácností a žije v nich 17 % obyvatel. V populaci jako celku nejsou významné genderové rozdíly v podílech osob žijících osamoceně. Ovšem zatímco ženy žijící v jednočlenných domácnostech jsou většinou ve starších věkových skupinách (což je ovlivněno také diferenční úmrtností a nižší nadějí dožití mužů), osaměle žijící muži jsou většinou v mladých věkových skupinách. Domácnosti jednotlivců jsou pak velmi časté ve městech a v řídce osídlených oblastech.

V poválečném období došlo k výraznému zvýšení počtu uzavíraných sňatků i hrubé míry sňatečnosti ve 2. polovině 60. let (téměř 30 tisíc ročně). Od 70. let však úroveň sňatečnosti výrazně klesala a po krátkém mírném zvýšení počtu sňatků na přelomu 80. a 90. let došlo následně k dalšímu poklesu. Po rekordně nízkém počtu uzavíraných sňatků na začátku 90. let (v letech 1991-1993 bylo uzavřeno méně než 20 tisíc sňatků) se jejich počet v následujících letech zvýšil. V současné době se počty sňatků pohybují mezi 22-24 tisíci ročně.

Podobně jako u porodů se zvyšuje průměrný věk při uzavření manželství. Již od 70. let výrazně klesá sňatečnost mladých žen (20-24 let) a naopak mírně narůstá sňatečnost žen starších (především věkové skupiny 25-29 let, ale také ve věku 30-34 let). V první polovině 70. let se průměrný věk žen při 1. sňatku pohyboval těsně pod 23. rokem věku, v roce 2000 přesáhl již 28 let a v roce 2006 činil 30,6 let. U mužů pozorujeme obdobný vzestup, ovšem z mírně vyšších hodnot. V 1. polovině 70. let se muži poprvé ženili v průměru ve 25,2 letech, v roce 2006 to bylo již v 33,4 letech.

Pokles počtu stávajících manželství v posledních letech není způsoben pouze nárůstem rozvodů a počtu osob, které žijí samy. Kromě toho se totiž zvyšuje počet těch, kteří volí společný život se svým partnerem/partnerkou v kohabitaci, bez uzavření manželství. Kohabitující páry byly zahrnuty do statistik již od konce 70. let, běžným způsobem soužití partnerů se však tato forma stala v posledním desetiletí. Nesezdaná soužití jsou nyní poměrně rozšířeným typem partnerského uspořádání, podle výsledků sčítání z roku 2001 žije v kohabitaci 20 % párů, což je oproti roku 1990 dvojnásobek. Dříve byly tyto páry zpravidla bezdětné, zatímco dnes jich většina žije s dětmi.

Nesezdaná soužití jsou nejčastější u mladých osob, ve věkové skupině 20 - 29 let tvoří nesezdané páry 60 % všech párů, ve věkové skupině 30 - 39 let žije nesezdaně 32 % párů (sčítání obyvatelstva 2001). Nejvyšší procento nesezdaných párů je v Oslu, v oblasti Trøndelag (při severojižním posouzení oblast zhruba ve středu Norsku) a severních oblastech země.

Z hlediska přítomnosti dětí v jednotlivých typech rodin a partnerského soužití jsou nesezdaná soužití nejčastější tam, kde jsou děti ještě velmi malé – 42 % dětí do jednoho roku žije v rodině, kde rodiče nejsou sezdaní. Mezi pětiletými dětmi je to 21 % a u dětí ve věku 17 let žije nesezdaně již pouze 6 % rodičů. Důvodů těchto rozdílů je několik, předně bylo před 17 lety (tedy pro rodiče nejstarších porovnávaných dětí) podstatně častější uzavřít sňatek než žít v kohabitaci, dále řada partnerů postupem času uzavírá sňatek a v neposlední řadě také řada těchto partnerství nepřetrvá a rodiče se rozejdou.
 

Graf 5: Děti podle věku a typu rodiny, ve které žijí, 1.1. 2008

děti ve věku 0 let                                                                                           děti ve věku 17 let

 

Zdroj: Statistisc Norway

 

Rozvodovost
Vedle vysokého podílu nesezdaných párů je v Norsku vysoká úroveň rozvodovosti manželství. Vedle rozvodů jsou sledovány také rozluky, neboť tímto způsobem zaniká více manželství než rozvodem, v roce 2006 zaniklo rozvodem 10,6 tisíc manželství, rozlukou pak 12,1 tisíc.

Pokud jeden z manželů požádá o rozluku manželství, předloží žádost na místní prefekturu, nemusí přitom být uveden žádný důvod, stačí pouze uvést, že žadatel již nechce žít se svým partnerem/partnerkou v manželském svazku. Do 8 týdnů je manželům doručen „list o rozluce“. Po uplynutí jednoho roku pak může jeden z manželů požádat o rozvod. Rozvod jako následek rozluky manželství je také nejčastějším a nejjednodušším případem rozvodu. Rozluka zaniká tehdy, pokud spolu manželé začnou znovu dlouhodobě žít. Rozloučení manželé nemohou uzavřít další sňatek a jejich majetkové a rodičovské vztahy jsou upraveny jako v případu rozvodu (Matějková, Paloncyová, 2003).

Spolu s narůstající úrovní rozvodovosti se od 70. let zvyšuje počet dětí postižených rozvodem svých rodičů a v roce 2006 tvořil dvojnásobek v porovnání s ročními průměry v 1. polovině 70. let.  Z hlediska dětí, které vlivem nestability rodičovského svazku každý rok „ztratí“ jednoho z rodičů, je jich rozlukou „zasaženo“ více než rozvodem manželství. Například v roce 2006 bylo rozvodem postiženo 11 tisíc dětí, rozlukou o 2,7 tisíce více.
 

Tab. 4: Rozvody a rozluky manželství, ukazatele rozvodovosti ve vybraných letech


Pozn.: údaje o rozvodech a rozluce pokud je manžel rezidentem v Norsku
Zdroj: Statistics Norway

 

Migrace

Až do začátku 70. let patřilo Norsko k emigračním zemím, v období od roku 1825 do roku 1970 se ze země vystěhoval téměř milion obyvatel. Rychle rostoucí ekonomika spolu s nedostatkem pracovních sil a změnou imigrační politiky vedla v 70. letech ke změně tohoto trendu. Obyvatelstvo narozené mimo území Norska činilo v roce 1970 2 %, během 25 let se tento podíl zvýšil na 7,8 % v roce 2005. Migrační saldo přitom v jednotlivých letech kolísá v závislosti na migrační politice státu i mezinárodní politické situaci, vzestupný trend je nicméně jasně patrný.
 

Graf 6: Vývoj migračního salda 1951-2007


Zdroj: Statistics Norway
 

Počet imigrantů samozřejmě záleží na tom, jak je tato skupina definována. Norská statistika používá termín imigrant pro osoby, jejichž oba rodiče mají zahraniční původ. Tímto jsou tedy do skupiny přistěhovalců zařazeni jednak první generace imigrantů, také však děti narozené v Norsku rodičům se zahraničním původem (často označovaná jako druhá generace imigrantů). Na začátku roku 2005 činila populace přistěhovalců 365 000 osob, což představuje 7,9 % z celkového počtu obyvatel Norska a je to více než trojnásobek v porovnání s rokem 1980. Zhruba 70 % imigrantů pochází z jiných než „západních“ zemí a jsou tedy z východní Evropy, Asie, Afriky, Jižní a Střední Ameriky a Turecka. 46 % přistěhovalců v Norsku má norské občanství.
 

Tab. 5: Přistěhovalci podle země původu, nejčetněji zastoupené země


Zdroj: Statistics Norway 

 

Zdroje:

Matějková, B., Paloncyová, J. 2003. Rodinná politika ve vybraných evropských zemích I. Praha: VUPSV.
MISSOC 2008 - informační systém o sociální ochraně členských zemí EU http://ec.europa.eu/employment_social/spsi/missoc_en.htm
The Norwegian Historical Data Centre (NHDC) - http://www.rhd.uit.no/indexeng.html
Rønsen, M. 2004. Fertility and family policy in Norway - A reflection on trends and possible connections. Demographic Research, 10: 265-286.
Statistice Norway: http://www.ssb.no/english/
Vallin, J., Maslé, F. 2004. Convergences and divergences in mortality. A new approach to health transition. Demographic Research, Speciál Collection 2, article 2.

Sčítání obyvatelstva 2001: http://www.ssb.no/english/subjects/02/01/fobhushold_en/ 

www.norsko.net
www.noramb.cz
Norsko, oficiální stránky v ČR


 


Anna Šťastná
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání!
Vaš redakční tým

 
 
 © 2004-2014 Hůle Daniel
+420 774 510 398
hule@demografie.info
 
  Vydavatelem portálu je občanské sdružení - Demografické informační centrum. Obsah vytváří redakční tým zdarma. Portálu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1801-2914.
Demografie.info využívá redakční systém OSTRWE firmy ORA. Design&layout Daniel Hůle.
Pokud není uvedeno jinak, grafy i tabulky vycházejí z datové základny Českého statistického úřadu.
OSTRWE - publikační systém ORA - programování, webdesign, hosting, PHP, MySQL DIC - Demografické informační centrum

 
 
 
Pavlík, Kalibová, Koschin, Burcin
Rychtaříková, Kučera, Roubíček
demography, demografia, demographie
populační vývoj, studia, věda, aktuárská
geografie, demografický, Langhamrová
demografie, demos, analýza, výzkum