18.04.2009 ANALÝZA: Struktura hospitalizovanosti v ČR podle pohlaví, věku a příčin
Příspěvek
Jana Žofky svým tématem navazuje na
analýzu uveřejněnou na konci minulého roku, která se zabývala hospitalizovaností populace v ČR a jejím vývojem. V aktuálním příspěvku se autor zaměřuje na rozdíly v hospitalizovanosti z hlediska pohlaví, s ohledem na rozdílné věkové struktury a skladbu hospitalizací podle jejich příčin.
Statistika hospitalizací je významným zdrojem informací jak o zdravotním stavu populace, tak o poskytování zdravotní péče. Vedle základních informací o četnosti a délce hospitalizací můžeme sledovat i podrobnější strukturu hospitalizací z hlediska sociodemografických charakteristik, tj. věku a pohlaví a dále z hlediska příčin hospitalizace.
U každého hlášeného případu hospitalizace je vyplněna základní hospitalizační diagnóza dle klasifikace MKN-10 (
10. revize Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů, v ČR platná od roku 1994). Jedná se o čtyřmístný kód označující určité onemocnění, které je hlavní příčinou zhoršeného zdravotního stavu a hlavním důvodem pro čerpání hospitalizační péče. V příspěvku jsou příčiny hodnoceny dle kapitol MKN-10, pro jejich popis viz. přehled na konci příspěvku.
Strukturu počtu případů a ošetřovacích dnů hospitalizace podle jednotlivých kapitol MKN-10 znázorňuje graf 1.
Graf 1: Struktura hospitalizací a ošetřovacích dnů dle příčin - kapitoly MKN-10, ČR, 2006Z tohoto grafu je patrné, že
nejčastějšími příčinami, pro které jsou obyvatelé ČR hospitalizováni jsou nemoci oběhové soustavy (
kap. IX) se zhruba
15 % podílem na celkovém počtu případů a pětinovým podílem v objemu ošetřovacích dnů. Na druhý nejfrekventovanější soubor diagnóz z kapitoly XXI. připadá o třetinu případů méně než na nemoci oběhové soustavy, a to 9,3 %. Jedná se o širší skupinu diagnóz zahrnující faktory ovlivňující zdravotní stav a kontakt se zdravotnickými službami. Jednotlivé diagnózy této kapitoly MKN-10 neoznačují přímo onemocnění. Pacienti s diagnózou z této kapitoly jsou hospitalizováni z důvodů celkové či speciální zdravotní prohlídky nebo za účelem provedení nějakého výkonu aniž by bylo přímo specifikováno onemocnění pacienta. Dalšími frekventovanými příčinami jsou z pohledu podílu na všech případech hospitalizace nemoci trávicí soustavy (
kap. XI.), novotvary (
kap. II.) a poranění, otravy a jiné následky vnějších příčin spadající do kapitoly XIX., z hlediska objemu ošetřovacích dnů se mezi frekventované řadí i nemoci svalové, kosterní soustavy a pojivové tkáně (
kap. XIII).
Struktura hospitalizovanosti podle příčin a pohlaví
Existuje výrazný rozdíl v hospitalizovanosti mužů a žen. Z celkového počtu 2 272 tisíc případů hospitalizace v roce 2006 připadá 43 % na muže a zbývajících 57 % na ženy, což tvoří rozdíl téměř 14 procentních bodů, tedy více než 300 tisíc hospitalizací ročně. Z hlediska počtu ošetřovacích dnů, kterých bylo v roce 2006 evidováno celkem 16 416 tisíc, je poměr zastoupení mužů a žen obdobný, na ženy připadá opět 57 % celkového objemu ošetřovacích dní, ve výsledku je tedy průměrná ošetřovací doba u mužů i žen shodná, a to 7,2 dne.
Při uvážení, že je žen v populaci více než mužů můžeme pro zpřesnění srovnání přepočítat počty případů hospitalizace na obyvatele. V roce 2006 připadalo na 1000 mužů téměř 196 případů hospitalizace, ale na stejný počet žen připadalo 245 případů, což je téměř o čtvrtinu více než u mužů. Vzhledem k tomu, že byla v roce 2006 průměrná ošetřovací doba jednoho případu u mužů i žen téměř stejná, bude i počet ošetřovacích dnů připadajících na jednoho obyvatele u žen také o čtvrtinu vyšší než u mužů. Rozdíl v počtu případů a ošetřovacích dnů mezi muži a ženami je částečně způsoben starší věkovou strukturou žen, ale i po odstranění tohoto vlivu prostřednictvím standardizace je hospitalizovanost žen z hlediska četnosti hospitalizací téměř o 12 % vyšší. Na otázku
proč jsou ženy častěji hospitalizovány než muži lze odpovědět po prozkoumání rozdílů v hospitalizovanosti obou pohlaví z hlediska jednotlivých příčin.
Incidenci případů hospitalizace dle jednotlivých kapitol MKN-10 v přepočtu na 1 000 mužů a žen v populaci znázorňuje graf 2 a průměrné ošetřovací doby jednoho případu hospitalizace dle příčin a pohlaví ve dnech ukazuje graf 3.
Graf 2: Počty případů hospitalizace na 1000 obyvatel dle pohlaví a kapitol MKN-10, 2006 Graf 3: Průměrná ošetřovací doba ve dnech dle pohlaví a příčin - kapitoly MKN-10, 2006 Jak již bylo uvedeno, z hlediska četnosti případů hospitalizace i počtu ošetřovacích dnů se jeví jako nejzávažnější u mužů i žen onemocnění oběhové soustavy patřící do kapitoly IX. s více než 18 % případů hospitalizace u mužů a 13 % u žen a 21 %, resp. 19 % ošetřovacích dnů. Incidence hospitalizací na tyto nemoci dosahuje v populaci mužů 35,6 ‰, u žen je to 31,8 ‰. Průměrná délka hospitalizace jednoho případu z důvodu onemocnění oběhové soustavy je 9,6 dne (
8,5 u mužů a 10,8 u žen).
Druhou nejfrekventovanější příčinou hospitalizace jsou diagnózy z kap. XXI. popisující faktory ovlivňující zdravotní stav a kontakt se zdravotními službami. S diagnózami z této kapitoly jsou téměř dvojnásobně častěji hospitalizovány ženy s incidencí počtu případů 26,5 ‰ a téměř 11 % podílem na všech případech hospitalizace žen (
u mužů je to 14,3 ‰ a 7,3 %). Důvodem je, že u žen tvoří téměř 29 % případů hospitalizace z této kapitoly doprovody nemocných osob (
nejčastěji dítěte), kdežto u mužů pouze necelých 6 %.
Faktor reprodukce se jeví z hlediska intenzity hospitalizovanosti jako velice významný.
Druhý nejčastější důvod pro hospitalizaci žen představují totiž diagnózy z kapitoly XV. Jedná se o skupinu diagnóz spojenou s
těhotenstvím, porodem a šestinedělím. U žen je tato kapitola příčinou téměř
13 % případů hospitalizace s incidencí celých 31 ‰ a zahrnuje u nich 9,2 % ošetřovacích dnů s výrazně podprůměrnou délkou hospitalizace 5,3 dne. Vzhledem k tomu, že se tato kapitola MKN-10 netýká mužů, zaujímá v četnosti případů hospitalizace i objemu ošetřovacích dnů celkově až 8. místo.
Druhým nejčastějším důvodem pro hospitalizaci mužů jsou, po nemocech oběhové soustavy,
poranění, otravy a jiné následky vnějších příčin, spadající do kapitoly XIX. (
11 % případů) s incidencí 21,4 ‰. Celkově tato kapitola zaujímá v počtu případů hospitalizace až 5. místo vlivem nízké hospitalizovanosti žen na vnějších příčiny (
6 % případů hospitalizace žen) s incidencí 15,5 ‰, tedy o 1/4 méně než u mužů. U žen se tak řadí tato příčina v počtu hospitalizací až na 8. místo. V objemu ošetřovacích dnů je tato kapitola také významná, protože patří mezi 4 nejzávažnější (
8,7 % ošetřovacích dnů). Průměrná délka hospitalizace je s 9,1 dny naopak výrazně delší u žen než u mužů, u kterých dosahuje délky pouze 6,4 dne a v průměru tak jedna žena stráví v nemocnici z důvodu vnějších příčin více dnů než jeden muž.
Významnou skupinu onemocnění tvoří nemoci trávicí soustavy, které jsou s 9 % všech případů 3. nejčastějším důvodem pro hospitalizaci. Závažnější důvod pro hospitalizaci pacientů představují novotvary. Tato onemocnění sice zaujímají až 4. místo z hlediska podílu počtu případů hospitalizace (
8,6 %), ale jsou 2. nejzávažnější příčinou z hlediska čerpání zdravotní péče v počtu ošetřovacích dnů (
10 %). Závažnost těchto onemocnění potvrzuje i mírně nadprůměrná ošetřovací doba jednoho případu, která dosahuje v průměru 8,5 dne.
Kromě kapitol XV., XXI. a XIII. nejvýrazněji převyšují ženy hospitalizovanost mužů v případě nemocí močové a pohlavní soustavy. Ženy jsou z důvodu onemocnění z této kapitoly XIV. hospitalizovány dvakrát častěji než muži, ovšem průměrná ošetřovací doba je u mužů o více než jeden den delší než u žen. Muži jsou naopak kromě kapitoly XIX. o 1/2 častěji hospitalizováni pro nemoci dýchací soustavy spadající do kapitoly X. než ženy, ale průměrná ošetřovací doba je téměř stejná. Celkově stejná intenzita hospitalizovanosti mužů a žen byla zaznamenána u nemocí nervové soustavy spadající do kapitoly VI. Nejdelší průměrná ošetřovací doba jednoho případu hospitalizace byla zaznamenána u mužů i žen na duševní poruchy a poruchy chování z kapitoly V., která dosahuje v průměru více než 15 dnů (
13,7 u mužů a 16,9 u žen).
Rozdíly v hospitalizovanosti mužů a žen v rámci jednotlivých kapitol MKN-10 však nelze na základě hrubých ukazatelů brát jako přesně vystihující skutečnost, protože mohou být ovlivněny rozdílnou věkovou strukturou mužů a žen v populaci. Také porovnání nemocnosti mezi jednotlivými kapitolami může být zavádějící z důvodu odlišného zastoupení chorob v různých věkových skupinách.
Struktura hospitalizovanosti podle příčin a věku
Jednotlivé příčiny hospitalizovanosti dle kapitol MKN-10 se různě projevují v jednotlivých věkových skupinách. V
souvislosti s narozením dochází k hospitalizaci téměř každého dítěte, protože se děti většinou rodí na gynekologicko-porodnických odděleních nemocnic. Z tohoto důvodu 61 % případů (
49 % dnů) hospitalizace u novorozenců připadá právě na kapitolu XXI., která v sobě zahrnuje příčinu setkání se zdravotnickými službami při narození. Dalších 19 % případů (
32 % dnů) hospitalizace ve věku do jednoho roku zapříčinily stavy vzniklé v perinatálním období patřící do kapitoly XVI.
Strukturu případů hospitalizace podle příčin za jednotlivé věkové skupiny popisují grafy 4 a 5.
V dětství mezi 1. až 5. rokem života převažují mezi příčinami hospitalizace nemoci dýchací soustavy s incidencí 82,4 ‰ u mužů a 58,3 ‰ u žen a téměř 40% podílem na celkovém objemu případů hospitalizace. U chlapců jsou v tomto věku druhou nejčastější příčinou hospitalizací úrazy a jiné následky vnějších příčin s incidenci 21,3 ‰ (
17,0 ‰ u dívek). U dívek v tomto věku nepatrně převažují tuto příčinu v počtech případů hospitalizace s incidencí 17,1 ‰ infekční nemoci (
18,6 ‰ u chlapců). Infekční nemoci (
zařazeny do skupiny „ostatní“) však dosahují své nejvyšší incidence v počtu 27,4 případů hospitalizace na tisíc dětí ve věku do jednoho roku. U dětí
ve věku mezi 5. až 15. rokem stále ještě dominují se zhruba pětinovým podílem a klesající incidencí v počtu případů hospitalizace nemoci dýchací soustavy (
26,0 ‰ u chlapců a 21,9 ‰ u dívek). Mezi 15. až 45. rokem života se významně odlišuje struktura hospitalizací mužů a žen. Zatímco u mužů dominují vnější příčiny nemocnosti, jako jsou úrazy, otravy a jiná poranění, s nejvyšším podílem (
30 %) ve věku 15-24 let, kdy incidence dosahuje 25,4 ‰, u žen výrazně převažují ostatní příčiny hospitalizace spojené s těhotenstvím, porodem a šestinedělím. Maximální podíl, téměř 50 %, dosahují případy hospitalizace z důvodu této XV. kapitoly ve věku 25-34 let s incidencí 129,4 ‰. Ze stejných důvodů dosahuje výrazně vyšších hodnot u žen v tomto věkovém rozmezí i kapitola XXI. s incidencí 58,4 ‰ z důvodu doprovodů dítěte (
u mužů je to pouze 6,1 ‰).
Graf 4: Struktura a incidence případů hospitalizace dle věku a příčin (kap. MKN-10), ČR, 2006 -muži (hodnoty v polích grafu vyjadřují počet hospitalizací pro příčinu na 1000 osob dané věkové kategorie) Ve věku
mezi 45. až 55. rokem života začínají u mužů svým rostoucím podílem převažovat hospitalizace na
nemoci oběhové soustavy s incidencí 29,5 ‰ (
18 % všech případů hospitalizace). Na rozdíl od mužů ženy v tomto věku trpí nemocemi oběhové soustavy s incidencí 16,5 ‰ téměř o 44 % méně často než muži, naopak se u nich výrazněji projevuje 1,7krát zvýšený podíl hospitalizací na novotvary s incidencí 28,6 ‰.
V dalších věkových skupinách stále narůstá význam nemocí oběhové soustavy, a to jak u mužů s incidencí případů hospitalizace 275,5 ‰, tak i u žen s incidencí 246,9 ‰ u osob starších 85 let, kde jsou tyto nemoci příčinou zhruba 36 % všech případů hospitalizace.
U většiny ostatních nemocí dochází také k růstu incidence hospitalizací s přibývajícím věkem. Za zmínku stojí především nemocnost na novotvary u mužů, která dosahuje největšího podílu (
17 %) na hospitalizacích ve věku 65-74 let. Nejvyšší incidence 83,1 ‰ případů hospitalizace na novotvary se pak projevuje u mužů ve věku 75-84 let, což je téměř dvakrát více než u žen v tomto věku.
Graf 5: Struktura a incidence případů hospitalizace dle věku a příčin (kap. MKN-10), ČR, 2006 - ženy (hodnoty v polích grafu vyjadřují počet hospitalizací pro příčinu na 1000 osob dané věkové kategorie) Standardizovaná hospitalizovanost dle pohlaví a příčin
Po odstranění vlivu rozdílné věkové struktury mužů a žen v populaci, přetrvává sice zvýšená hospitalizovanost žen, ale s menší intenzitou z hlediska počtu případů. Po provedení standardizace počtu ošetřovacích dnů, vychází průměrná délka hospitalizace na 7,0 dnů u mužů a 6,5 dne u žen, tedy o půl dne méně. Průměrné procento denně hospitalizovaných je 0,39 % u mužů a 0,40 % u žen, tedy rozdíl pouze o jednu desetinu promilového bodu.
Po provedení standardizace lze vlivem sjednocení věkové struktury z hlediska pohlaví porovnat skutečné rozdíly jak ve struktuře, tak v intenzitě hospitalizovanosti mužů a žen. Rozdíl mezi oběma pohlavími je však výrazně ovlivněn zhruba 13 % zastoupením hospitalizací žen v důsledku příčin z kap. XV. souvisejících s těhotenstvím, porodem a šestinedělím, která se u mužů vůbec nevyskytuje. Také zastoupení kap. XXI. je u žen výrazně vyšší než u mužů, dohromady jsou tyto dvě kapitoly zodpovědné za více než čtvrtinu všech hospitalizací u žen.
Rozdílnost intenzity hospitalizovanosti mužů a žen z hlediska tří ukazatelů ukazuje graf 6 který vyjadřuje, o kolik procent je hodnota ukazatele u mužů vyšší nebo nižší než hodnota ukazatele připadajícího na ženy. Nejvýznamnější rozdíl se opět samozřejmě projevil v případě těhotenství a porodů, kde mezi případy hospitalizace muži nefigurují. Ženy jsou z hlediska počtu případů častěji hospitalizovány na nemoci močové a pohlavní soustavy (
XIV.) než muži, u kterých vychází hodnota ukazatele o 47 % nižší. Průměrná doba jednoho případu hospitalizace je naopak o 1,5 dne (
37 %) delší u mužů, celkový objem počtu ošetřovacích dnů je pak ve výsledku jen o 27 % větší u žen ve srovnání s muži. Dále ženy vykazují výrazně vyšší hospitalizovanost v případě kapitoly XXI., hodnoty ukazatelů jsou zde u mužů nižší o 39 % u případů, 31 % u dnů. U mužů je však i zde průměrná délka jednoho případu tentokrát o 0,7 dne delší (
14 %).
Graf 6: Rozdíl (v%) standardizovaných ukazatelů mezi pohlavími dle příčin (kap. MKN-10), 2006 Muži naopak převyšují nemocnost žen o 57 % v četnosti případů hospitalizace na úrazy a ostatní vnější příčiny (
XIX.), vzhledem k tomu, že průměrná délka jednoho případu je u mužů o 1,2 dne (
16 %) kratší než u žen, v celkovém objemu ošetřovacích dnů je to o 32 % více než u žen. Muži dále významně nadprůměrně trpí na nemoci oběhové soustavy (
IX.), a to o 52 % v počtu případů, také zde je však průměrná délka jednoho případu o 1,3 dne (
13 %) kratší než u žen, což je ve výsledku rozdíl o 31 % v počtu ošetřovacích dnů. Celkově muži také častěji trpí než ženy na nemoci dýchací soustavy (
X.). V četnosti případů jsou muži hospitalizováni s těmito nemocemi o 40 % častěji, navíc průměrná ošetřovací doba je u nich o půl dne delší (
8 %), takže výsledný rozdíl v počtu ošetřovacích dnů je 51 %.
Z výše uvedené analýzy vyplývá,
že ženy jsou častěji hospitalizovány především z důvodu nezastupitelné pro své pohlaví specifické úlohy v reprodukci populace. Tuto úlohu dle MKN-10 reprezentuje především kapitola XV., která je čistě doménou žen. Dále se významně odráží v kapitole XXI., která je navíc příčinou hospitalizace i z důvodů nepřímo souvisejících se zdravotním stavem. Dá se tedy říci, že tyto dvě kapitoly neodrážejí nemocnost populace.
Po vynechání kapitoly XV. a XXI. a po provedení standardizace činí incidence počtu případů hospitalizace 182 ‰ u mužů a 165 ‰ u žen, tedy téměř o desetinu méně. Standardizované průměrné procento hospitalizace vyjadřující prevalenci hospitalizovaných osob v populaci činí 0,36 % mužů a 0,32 % žen, tedy rozdíl o 4 desetiny promilového bodu. Zároveň však také vychází průměrná ošetřovací doba jednoho případu hospitalizace mužů na 7,2 dne a u žen na 7,1. Celkově je tedy
skutečná nemocnost mužů z hlediska všech tří ukazatelů hospitalizovanosti vyšší než u žen, a to přibližně o jednu desetinu jak v počtu případů, tak v objemu ošetřovacích dnů.
Závěr
Jak ukázaly výše uvedené analýzy hospitalizovanosti na jednotlivé kapitoly MKN-10, populace ČR se
v nemocnicích nejvíce léčí s nemocemi oběhové soustavy, a to jak z hlediska počtu případů tak i ošetřovacích dnů. Incidence těchto onemocnění s indikací hospitalizační péče exponenciálně stoupá s přibývajícím věkem. Tato skupina nemocí postihuje více muže než ženy. Když opomeneme kapitolu XXI.
(kontakt se zdravotní péčí), která nepopisuje nemocnost obyvatelstva jako takovou, představují druhou nejčastější příčinu hospitalizace nemoci trávicí soustavy. Z hlediska čerpání lékařské péče v objemu ošetřovacích dnů, předstihuje tuto kapitolu nemocnost na novotvary. Nejdelší průměrnou ošetřovací dobou se vyznačují duševní onemocnění, nemoci kůže a podkožního vaziva a některé stavy vzniklé v perinatálním období.
Zatímco u dětí převažují hospitalizace na nemoci dýchací soustavy, infekční onemocnění a později hlavně vnější příčiny, s přibývajícím věkem se začínají projevovat také nemoci svalové, kosterní a trávicí soustavy, následované novotvary a nakonec s přibývajícím věkem nemocemi oběhové soustavy.
Častější hospitalizovanost žen je způsobená jednak starší věkovou strukturou vlivem vyšší naděje dožití a také specifickou úlohou v rámci reprodukce. Tato úloha se ze zdravotního hlediska odráží v kapitole XV. v podobě porodů, odehrávajících se téměř výhradně v nemocnicích a ze sociálního v kapitole XXI. v podobě péče o dítě a jeho doprovodu k lékaři, které jsou především ženskou doménou. Po provedení věkové standardizace a odečtení kapitoly XIX. a XV. se naopak projevuje zvýšená hospitalizovanost mužů oproti ženám.
Graf 7: Standardizované ukazatele hospitalizovanosti dle pohlaví a příčin (kap. MKN-10), 2006 Nejvýraznější rozdíly mezi pohlavími se po provedení standardizace projevují ve vyšší nemocnosti mužů u vnějších příčin, nemocí oběhové a dýchací soustavy. Naopak ženy výrazně převažují mezi nemocnými, kromě kapitol XV. a XXI., u nemocí močové a pohlavní soustavy. Z hlediska průměrné ošetřovací doby vychází výrazně více ošetřovacích dnů na ženy u duševních onemocnění. Muži jsou naopak průměrně déle hospitalizováni na nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek.
Zdroj dat:Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, vlastní výpočty
Přehled kapitol dle MKN-10Číslo Název
I. Některé infekční a parazitární nemoci
II. Novotvary
III. Nemoci krve, krvetvorných orgánů a některé poruchy týkající se mech. imunity
IV. Nemoci endokrinní, výživy a přeměny látek
V. Poruchy duševní a poruchy chování
VI. Nemoci nervové soustavy
VII. Nemoci oka a očních adnex
VIII. Nemoci ucha a bradavkového výběžku
IX. Nemoci oběhové soustavy
X. Nemoci dýchací soustavy
XI. Nemoci trávicí soustavy
XII. Nemoci kůže a podkožního vaziva
XIII. Nemoci svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
XIV. Nemoci močové a pohlavní soustavy
XV. Těhotenství, porod a šestinedělí
XVI. Některé stavy vzniklé v perinatálním období
XVII. Vrozené vady, deformace a chromozomální abnormality
XVIII. Příznaky, znaky a abnormální klinické a laboratorní nálezy nezařazené jinde
XIX. Poranění, otravy a některé jiné následky vnějších příčin
XX. Vnější příčiny nemocnosti a úmrtnosti
XXI. Faktory ovlivňující zdravotní stav a kontakt se zdravotnickými službami
Jan Žofka
hostující autor