demografie - časová řada

 

Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?

celkem se účastnilo: 51756

  demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - populační vývoj Afriky

 
30.04.2009 ANALÝZA: Panelstory I.

Článek Jany Barvíkové je 1. dílem textů věnovaných problematice panelových sídlišť z pohledu sociologie. Přibližuje ideová východiska sídlištní bytové výstavby, rozdíly ve vývoji a stávající situaci sídlišť v zemích západní a východní Evropy, zabývá se jejich přínosem z hlediska kvality bydlení a nastiňuje možná rizika jejich dalšího vývoje v České republice.

Sídliště se na území České republiky začala stavět po druhé světové válce, v současné době obklopují jádra téměř všech našich měst. Byty v panelových domech dnes tvoří zhruba jednu třetinu celkového bytového fondu (v Praze 40 %). Mohlo by se tedy zdát, že sídliště jsou produktem minulého režimu, ale tak tomu není.

 

Smělé plány... 
Ideové kořeny výstavby panelových sídlištních celků sahají k avantgardním funkcionalistickým architektonickým teoriím 20. až 30. let 20. století, formulovaných v programovém dokumentu „Athénská charta“ [pozn. 1].  U jejich zrodu stála ušlechtilá myšlenka dát pokud možno všem lidem ve stále rostoucích městech důstojné, hygienické a ekonomicky i ekologicky přijatelné bydlení [pozn. 2]. Tedy bydlení zcela odlišné od toho, jaké zakoušela naprostá většina obyvatel velkých průmyslových měst 19. a první poloviny 20. století. S výstavbou podobného typu nebyly v minulosti žádné zkušenosti, proto tvůrci koncepcí mohli vycházet jen z teoretických předpokladů, často velmi utopistických. Mnohá dílčí řešení zprvu působila jako velice atraktivní a žádoucí, bohužel v praxi se poměrně brzy ukázalo, že sice skutečně odstraňují původní problémy, ale zároveň způsobují jiné, nové.

 

... a jejich realizace
První vlna masivní výstavby panelových sídlišť se Evropou přehnala v padesátých a šedesátých letech. Zasáhla země tehdejší „západní“ Evropy - Francii, Německo, Velkou Británii, Nizozemsko, nevyhnula se ani Itálii či skandinávským zemím (Musil a kol. 1985). Příčinou takové obliby panelové výstavby byla intenzivní potřeba evropských států co možná nejrychleji a nejúsporněji obnovit města poničená válkou a vyrovnat se jak s přetrvávající bytovou krizí 30. let, prohloubenou válečnými ztrátami, tak i s nově vzniklou bytovou poptávkou, která byla důsledkem prudkého růstu populace a mohutného stěhování do měst. V zemích bývalého východního bloku panelová sídlištní výstavba kulminovala o něco později, a sice v 70. a 80. letech. Během čtyřicetileté epochy výstavby panelových sídlišť bylo jen v Evropě postaveno více než 45 miliónů bytových jednotek, z nichž 34 miliónů bylo vybudováno v zemích střední a východní Evropy, kde byla jejich podpora založena mj. na proklamovaných ideálech socialistické společnosti.

 

Východ vs. Západ
Bez ohledu na výchozí více či méně podobné rysy se situace ve vyspělých západoevropských zemích odvíjela odlišně. Výstavba panelových domů tam nebyla nikdy absolutně upřednostňována, co do typu bydlení vždy byla respektována preference bydlení v rodinných domech. Nejzásadnější rozdíl mezi přístupem západoevropských států a zemí bývalého východního bloku ovšem spočívá v tom, že na Západě byla sídliště stavěna jako jedna z forem sociálního bydlení. To znamená, že byla zamýšlena jako přechodné útočiště především pro mladé rodiny, které, když si materiálně polepšily a mohly platit vyšší nájmy, sídliště opouštěly a stěhovaly se do kvalitnějších bytů. Vzhledem k rostoucím nárokům na bydlení se sídliště postupně vyprazdňovala, stávala se útočištěm sociálně slabých vrstev, případně lidí na okraji společnosti. Rychle dostávala „špatnou adresu“, chátrala a rostla v nich kriminalita. Na přelomu 60. a 70. let už představovala skutečný problém. Stala se terčem odborné i laické kritiky. Jejich výstavba ustala a došlo ke zbourání některých celků. Dodnes existující sídliště jsou předmětem snah o jejich zkvalitnění.

V Československu (podobně jako v dalších zemích bývalého východního bloku) se sídliště nestavěla s výhledem přechodného, ale definitivního řešení bytové situace. Pro podstatnou část obyvatelstva znamenala „konečnou stanici“. To je důvodem pestré skladby jejich obyvatel, srovnáváme-li ji s demografickou strukturou západoevropských sídlišť. V jednom domě tak i dvacet let po změně režimu bydlí lidé nejrůznějších povolání a s rozdílnými příjmy a obyvatelé sídlišť nejsou stigmatizováni [pozn. 3], jako je tomu v mnoha jiných zemích, kde samo bydlení na sídlišti označuje místní obyvatele sociálně a spoluurčuje jejich sociální postavení.

 

První pozitivní a záporné zkušenosti
Sídlištní výstavba bezesporu umožnila velkému počtu lidí získat „vlastní“ byt a ve své době i vyšší standard bydlení – elektřina, studená i teplá voda z kohoutku, ústřední topení atd. Dodnes je kladným znakem mnoha českých sídlišť ekologická kvalita životního prostředí v důsledku rozvolněné zástavby a polohy na okraji města s hodnotným přírodním zázemím. „Ve většině případů jsou však česká sídliště urbanistickými „torzy“, kdy byl celkový záměr realizován pouze ve funkci bydlení a ostatní představy architektů zůstaly „na papíře“, neboť navržená urbanistická řešení nebyla v důsledku omezených finančních možností mnohdy realizována, to se týká např. občanské vybavenosti, parků apod. V minulé době se totiž chronicky opožďovala výstavba standardního občanského vybavení a odkládala se výstavba vyššího a specifického vybavení.“ (Mertl 2002: 3) Pravděpodobně i tato skutečnost přispívá k problematicky pociťované monofunkčnosti, která ač byla původně záměrem (viz funkcionalistický koncept funkčně specializovaných městských zón), v praxi se nakonec neosvědčila. Její negativní vliv roste s velikostí sídliště a jeho vzdáleností od jádra příslušného města. Sídlištní celky tak zejména v prvních desetiletích své existence měly sice velikost města, ale byly funkčně nesoběstačné. Mezi další problematicky vnímané znaky sídlišť patří: periodické vylidňování v návaznosti na dojíždění obyvatel do škol a zaměstnání, povrchnější mezilidské vztahy, nízká míra sociální kontroly, anonymita a s nimi související pocity izolovanosti a vyšší míra kriminality, nižší míra identifikace s lokalitou, celková monotónnost a neestetičnost prostředí, negativně ovlivňující psychickou pohodu obyvatel atd.  Při srovnávání různých generací sídlišť vychází najevo, že některé problémy, které se životem sídliště a na sídlišti souvisí, mají pouze přechodný ráz (např. demografická anomálie, která se vyrovnává cca po 30 letech) a jiné zase trvalý charakter (pocity ztráty soukromí v důsledku nedostatečných akustických vlastností panelové technologie) (Musil a kol. 1985).

 

Soumrak komplexní bytové výstavby
V 80. letech sílila všeobecná kritika ze strany odborníků i veřejnosti: „Na rozdíl od výhrad v předchozích obdobích, týkajících se dílčích problémových okruhů (plošný standard bytů, chybějící občanské vybavení, neudržované plochy „zeleně“), začala být sídliště vnímána jako principiálně nevyhovující a špatné bydlení. K tomuto posunu paradoxně přispěly i pokusy o „architektonické ztvárnění“ a „humanizaci“ panelových domů.“ (Maier 2003: 654)
Mezníkem ve výstavbě panelových sídlišť v Č(SS)R byla změna režimu na přelomu 80. a 90. let. Sídliště se stala „zhmotnělým symbolem všeho, s čím chtěli lidé skoncovat – byla šedá, uniformní, nelidsky grandiózní“ (Maier 2003 : 654). V 90. letech byl tento typ výstavby ukončen a těžiště stávající bytové výstavby se přesunulo do zázemí měst, satelitních městeček rodinných domů. V euforickém období krátce po listopadu 1989 se veřejně hovořilo o vymazání ‚králíkáren‘ z našich měst a krajiny. Avšak o jejich hromadném odstraňování, jako se dělo a děje v některých západoevropských zemích, nelze, viděno střízlivýma očima, vzhledem k  ekonomické a bytové situaci, v nejbližší době ani uvažovat [pozn. 4]. Sídliště jsou tak součástí naší reality, ať se nám to líbí nebo ne.

 

Temná budoucnost?
Počátkem 90. let se začaly vynořovat varovné prognózy sociologů, podle nichž hrozí, že další vývoj našich sídlišť se bude ubírat podobným směrem jako v západoevropských zemích. Přestože lidé obecně dávají přednost bydlení v rodinném domku se zahrádkou, pro většinu současných obyvatel panelových domů je takový styl bydlení stále nedostupný. Postupně však bude přibývat těch, kteří si příjemnější a luxusnější bydlení budou moci dovolit. Movitější, a tedy ekonomicky i společensky aktivnější, vrstva obyvatel se ze sídlišť odstěhuje, a tak zanikne pestrá skladba obyvatelstva, která je dosud drží pohromadě. Sídliště budou chátrat, poroste v nich kriminalita. Promění se v sociálně problematický prostor, kde nikdo nebude chtít bydlet a žít. Kdo opravdu nebude muset jinak, raději se jim vyhne. Zkušenosti z míst, kde se podařilo zvrátit degradující vývoj, ukazují, že k naplnění těchto prognóz nemusí dojít, pokud se města energicky snaží hledat možnosti, jak ze sídlišť udělat místa k příjemnému žití, jak je dotvořit, aby jejich výsledná podoba odpovídala dnešním představám o kvalitách městského života. Je zapotřebí, aby sídliště svým obyvatelům poskytovala cosi, pro co stojí za to zůstat.
I přes patrné snahy a vůli některých měst situaci svých sídlišť postupně řešit, je dle mínění některých sociologů do budoucna pravděpodobnost vzniku sídlištních slumů v českých městech veliká, zejména v případě větších celků, dopravně špatně napojených na centra a ve špatném prostředí. „Řada sídlišť bude celá desetiletí velkou starostí měst.“, varuje J. Musil (2002: 330), avšak zároveň podotýká, že i ty nejkvalitnější a v minulosti nejvíce ceněné prognózy vývoje měst odhadly jen málo z toho, co pak ve skutečnosti nastalo… Další osudy jednotlivých sídlišť se budou pravděpodobně odvíjet od jejich kvality, velikosti, polohy, stáří, technického stavu [pozn. 5], vybavenosti, kvality životního prostředí atd. Bude záviset na tom, zda se podaří využít potenciálů toho kterého sídliště a eliminovat jeho nejvýraznější rizika.

 

Rozdíly v pohledu: experti vs. „ uživatelé“
Pokud jde o hodnocení pozitiv a negativ současných českých sídlišť, jejich nedostatků, které je třeba řešit, a hodnot, jež je třeba zachovat, obecně zaráží odlišnost v nazírání expertních studií od pohledu obyvatel sídlišť a místní správy. Každá skupina totiž zdůrazňuje především ta negativa či pozitiva, která jsou jí z vlastního úhlu pohledu nejbližší. Zatímco urbanisté a architekti si všímají architektonického výrazu sídlišť, postrádají v nich tradiční znaky městské zástavby, poukazují na špatné, nediferencované řešení veřejných prostor apod., občany trápí zejména nepořádek v okolí domů, špatná údržba společných prostor v domě, pocit nebezpečí ve veřejných prostorech a společných prostorech domů, nedostatek parkovacích míst a kulturního vybavení. Obecní samospráva se více méně ztotožňuje s pohledem obyvatel a upozorňuje na rozpor mezi pravomocemi a zodpovědnostmi mezi městem a městskými částmi, naráží na nevyřešené majetkoprávní vztahy a nedostatek peněz ve veřejných rozpočtech. Je rovněž zajímavé, že překonání nedostatků sídlišť uváděných jejich obyvateli by bylo podstatně méně náročné než odstranění závad identifikovaných experty (Maier 2003).


Závěry
Obzvláště díky specifickým národním socioekonomickým podmínkám si sídlištní celky v zemích střední a východní Evropy až na výjimky pořád ještě udržují pestrou demografickou skladbu a bydlení zde není stigmatizující. Nicméně v kontextu zvyšování životní úrovně a nároků na bydlení je do budoucna očekáván vývoj, který bude kopírovat degradační procesy, které známe ze sídlištních celků v západní a severní Evropě. V této souvislosti je zdůrazňována nezbytnost urychleného přijetí účinných regeneračních a humanizačních opatření na podkladě participace místních obyvatel.



Poznámky k textu:
1. Tento základní teoretický dokument předložil ve svých zásadách vizi zdravého prostorného města jednotného charakteru, řádu a standardu, zajišťujícího stejnou obytnou kvalitu pro všechny obyvatele měst. Území města mělo být členěno do tzv. funkčních zón, z nichž každá by sloužila převážně jedné funkci – bydlení, práce a odpočinek. Jednotlivé druhy zón měly být od sebe odděleny volnými zelenými plochami a navzájem propojeny rychlou dopravou. Sídliště měla být autonomními celky, složenými z obytných domů a veškerého vybavení přináležejícího k bydlení.

2. „Pro všechny meziválečné avantgardní architekty byla sídliště zhmotněním abstraktních ideologických principů rovnosti (všem je poskytováno standardní bydlení), sounáležitosti ke komunitě (lidi od sebe neoddělují hradby a zdi, ale spojuje je otevřený prostor), pravdy a otevřenosti (domy vyjadřují svoji funkci, nepředstírají, „nezdobí se“ pro pohledy zvenčí).“  (Maier, Gebert,1998)

3. S výjimkou zatím jen několika málo již silně problematických sídlišť (např. Chánov, litvínovský Janov a českobudějovický Máj).

4. Zatímco kompletní regenerace panelových domů by dle odhadů Ministerstva pro místní rozvoj vyžadovala cca 350 až 400 miliard Kč, likvidace panelového bytového fondu včetně jeho náhrady výstavbou ve formě klasických technologií by stála přibližně 1,5 bilionů Kč.

5. Většina panelových domů již dosáhla své na 30-40 let plánované  životnosti. Všechny technické a konstrukční problémy však lze zvládnout, budou-li včas užity odpovídající techniky pro jejich údržbu a zlepšování.  Bude to nákladnější než u „tradičních“ domů, ale zároveň o mnoho méně, než by stály demolice a nová výstavba  (Maier, Gebert,1998).


Literatura:
Maier, K., Gebert, G. J. (1998) Sídliště – díl první / Strašidla, mýty a realita. Umění a řemesla 4, s. 2-6
Maier, K. (2003) Sídliště: problém a multikriteriální analýza jako součást přípravy k jeho řešení. In: Sociologický časopis 39 (5), s. 653-666
Mertl, J. (2003) Sídliště – prezentace pro předmět  Kapitoly sociologie města. Praha: FSV
Musil, J. a kol. (1985) Lidé a sídliště. Praha: Svoboda
Musil, J.(2002) Co se děje s českými městy dnes. In: Horská, P., Maur, E., Musil, J.: Zrod velkoměsta – urbanizace v českých zemích a Evropa. Praha – Litomyšl: Paseka, s. 298-331


 

Jana Barvíková

Autorka pracuje ve Výzkumném ústavu práce a sociálních věcí, v.v.i. a na Institutu sociologických studií FSV UK. Problematice panelových sídlišť se věnuje v rámci své dizertační práce. 


hostující autor
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání!
Vaš redakční tým

 
 
 © 2004-2014 Hůle Daniel
+420 774 510 398
hule@demografie.info
 
  Vydavatelem portálu je občanské sdružení - Demografické informační centrum. Obsah vytváří redakční tým zdarma. Portálu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1801-2914.
Demografie.info využívá redakční systém OSTRWE firmy ORA. Design&layout Daniel Hůle.
Pokud není uvedeno jinak, grafy i tabulky vycházejí z datové základny Českého statistického úřadu.
OSTRWE - publikační systém ORA - programování, webdesign, hosting, PHP, MySQL DIC - Demografické informační centrum

 
 
 
Pavlík, Kalibová, Koschin, Burcin
Rychtaříková, Kučera, Roubíček
demography, demografia, demographie
populační vývoj, studia, věda, aktuárská
geografie, demografický, Langhamrová
demografie, demos, analýza, výzkum