demografie - časová řada

 

Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?

celkem se účastnilo: 89358

  demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - populační vývoj Afriky

 
15.05.2009 ANALÝZA: Úsilí o sociální mix, image a stigmatizace panelových sídlišť

2. díl textů věnovaných problematice panelových sídlišť autorky Jany Barvíkové se zabývá vnějším a vnitřním image sídlišť, faktory stigmatizace a dotýká se možností aktivní obrany proti negativní reputaci. Přináší diskusi o užitečnosti sociálního mixu z hlediska rozvoje komunity a informace o prostředcích užívaných k jeho nastolení v segregovaných sídlištních čtvrtích.

Zdá se, že právě „image“ je ten klíčový faktor, který ovlivňuje, bude-li to které sídliště akceptováno jako přiměřené místo k bydlení, zatímco růst stigmatizace urychluje jeho sociální úpadek. ‚Sociální mix‘ se zdá být klíčovou prioritou současných regeneračních strategií uplatňovaných na sídlištích. Zatímco západoevropské země usilují o jeho vytvoření, státy střední a východní Evropy se snaží  o jeho udržení.

 

Image a stigmatizace panelových sídlišť

Fundamentální nebezpečí stigmatu spočívá v tom, že je mnohem snadnější jej nabýt, než se ho zbavit, zejména je-li stále znovu a znovu oživováno médii (Dekker and van Kempen 2004). Andersen (2002) tvrdí, že reputace sídlišť je hlavním indikátorem stupně jejich ‚vyloučení‘. Sídliště ve městech střední a východní Evropy až na výjimky zatím ještě stigmatizována nejsou, ale jejich image a hodnota v průběhu posledních 25 let postupně upadají. Sdělovacími prostředky, přinejmenším českými, jsou sídliště často zobrazována povrchně a zaujatě, přičemž negativní hodnocení se obyčejně netýkají obyvatel sídlišť, ale vzhledu budov, kvality bytů a prostředí – panelová sídliště bývají líčena jako neuspokojivá k bydlení [pozn. 1]. Navíc jsou spojována s minulým režimem a chápána jako nežádoucí dědictví pomýlené minulosti. Nicméně, výzkumy zjišťující kvalitu života na sídlištích překvapivě ukazují poměrně vysokou míru spokojenosti jejich obyvatel (Musterd and van Kempen 2005, Maier a kol. 2001, Luňáček 2007).

Je možno rozlišovat přinejmenším tři různé druhy reputace sídliště: přímo mezi jeho obyvateli; mezi těmi, kteří na sídlišti nežijí; a pověst, kterou se rezidenti domnívají, že jejich sídliště má navenek (Andersen 2002). Paradoxně, navzdory faktu, že díky rozsáhlým zeleným plochám sídliště bývají mnohem ‚zelenější‘ než jiné typy městské zástavby, nerezidenty bývají vnímána a popisována jako ‚šedivá‘ a ‚betonová‘ - dojem z monotónních bloků je jednoduše silnější. Ostatně na to, že nerezidenti bývají v hodnocení sídlišť obecně mnohem kritičtější než místní obyvatelé, poukazoval již Musil (1985).

Reputací sídlišť, jako jedním z indikátorů ne/spokojenosti, se zabýval i mezinárodního projekt RESTATE [pozn. 2]. Ve třinácti z dvaceti devíti zkoumaných sídlišť v deseti evropských zemích (Francie, Německo, Maďarsko, Slovinsko, Itálie, Nizozemí, Polsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie) se většina obyvatel domnívala, že jejich sídliště má v rámci města negativní pověst. Ukázalo se, že pokud se respondenti domnívali, že jejich sídliště má negativní pověst, měli tendenci s takovým negativním náhledem na vlastní sídliště nesouhlasit. Avšak měli-li zato, že pověst jejich sídliště je pozitivní, pak s takovou pověstí souhlasili. (Zatímco italská sídliště se podle svých obyvatel těší relativně dobré pověsti, tři ze čtyř dánských a tři ze čtyř španělských sídlišť mají špatnou pověst). Výsledky studie rovněž ukazují, že mohou být výrazné rozdíly v reputaci mezi sídlišti v jedné zemi a dokonce i v rámci stejného města. Nicméně negativní pověst je pozitivně korelována s nespokojeností se sídlištěm: většina problémových sídlišť inklinuje k pozici sídliště se špatnou reputací (Musterd and van Kempen 2005). Knorr-Siedow, Drost (2003: 125) uvádějí, že „rozdíl mezi ‚vnějším‘ a ‚vnitřním‘ image se zdá být faktorem akceptovatelnosti sídlišť. Kde je tento rozdíl veliký, dobré vnitřní image může být dříve či později převáženo špatným obrazem zvenčí, s destruktivním dopadem na vnitřní image.“

Stigmatizace sídliště, dle Dekker a van Kempena (2004: 575), může být důsledkem degradačních procesů v oblasti. „Pociťovaný nedostatek bezpečí spolu s koncentrací nízko-příjmových rodin, etnických menšin, nedostatečná údržba, šedivé a monotónní bloky mohou snadno vést ke stigmatizaci sídlišť“. To platí, obzvláště pokud jsou tyto procesy v pozornosti médií. Některá sídliště bývají stigmatizována už od samého začátku, jiná negativně proslují později problémy s kriminalitou nebo velkým podílem etnických menšin [pozn. 3]. Podle Bierzynskeho et al. (2005), je tím nejvíce rozhodujícím faktorem determinujícím status sídliště výchozí skladba jeho obyvatel. Nejhorší pověst mají sídliště, která byla hned zpočátku své existence osídlena nájemníky v obtížné sociální situaci, s nízkým socio-ekonomickým statutem a imigranty.

Ačkoliv je k dispozici literatura přinášející vysvětlení úpadku městských čtvrtí, dle Hastings (2004) chybí původní, primární výzkum, který by usiloval o porozumění příčinám, procesům a dopadu stigmatizace. Autorka je zajedno s těmi, kteří se pokoušejí analyzovat tento fenomén a mají za to, že další výzkum napomůže porozumění stigmatizaci hlouběji než teorie patologie, které převažují nejen v akademické literatuře, ale i mezi obecnými interpretacemi tohoto fenoménu. Všímá si, že klíčovou roli v produkci a udržování stigmatu hrají jak externí, tak interní aktéři a instituce.  „Nepochybně, vysvětlení stigmatu, která se zaměřují výlučně na vysvětlující potenciál charakteristik a chování residentů problémových sídlišť, selhávají v rozpoznání, jak se různí aktéři mohou spolupodílet na vytváření problémových image. Konečně zajímavé je, že detailní obeznámenost se sídlištěm může redukovat tendenci spojovat stigma s charakteristikami rezidentů.“ (Hastings, 2004: 253). Hastings vychází z pozorování zásadních rolí hraných jak externími, tak interními aktéry v produkování stigmatu. Ta samá událost může být prezentována i vnímána pozitivně nebo negativně, každý má své vlastní zájmy a jedná v, či proti těmto zájmům. Takto externí a interní aktéři neplánovaně formují negativní nebo pozitivní image sídliště. Pokud jde o devastující vliv médií, žurnalisté pouze sledují a jednají v obchodních zájmech novin, pro které pracují: zatímco dobré zprávy zřídka prodávají noviny, špatné zprávy zaručeně ano. Komerční média fungují selektivně, vyhledávají „sexy“, nekomplikované příběhy a stigmatizované oblasti jsou zjevně ta místa, kde nové a nové negativní události a příběhy nacházet. A naopak, efektivní strategií pro změnu reputace sídliště je „užívání komunitních médií k šíření dobrých nových příběhů jako protijedu“ (Hastings, 2004: 251), zatímco regenerační iniciativy např. mohou používat marketinkové nebo jiné aktivity, aby ovlivnily nebo změnily vnímání stigmatizovaných sídlišť.

Jako příklady systematické práce na zlepšení image, které je důležité pro akceptovatelnost sídliště, respektive jeho status a pozici na bytovém trhu, bývají v odborné literatuře často zmiňovány aktivní marketink a pokusy čelit negativnímu tlaku a špatné reputaci (Andersen, 2002, Knorr-Siedow, Droste, 2003) [pozn. 4]. Bohužel, překvapivě chybí prameny, která by poskytly podrobnější a nejen povšechnou informaci, nebo dokonce evaluaci takových snah.

 


Úsilí o sociální mix jako podmínka trvale udržitelného rozvoje panelových sídlišť

Za účelem dosažení (případně udržení) vyvážené skladby obyvatel a přilákání domácností se středními příjmy se používají různé strategie: snižování nájmů (Německo, Nizozemí atd.), rozstěhování obtížných nájemníků (Austrálie), výstavba bytových domů pro vyšší příjmové kategorie (Česká republika), fyzické změny budov a okolního prostředí aj.

Prostorová koncentrace určitého druhu populace bývá zdrojem specifických problémů pro danou oblast a její obyvatele. Podle Arthurson (2002: 246) je podpora sociálního mixu „založena na předpokladu, že znevýhodnění lidé jsou ještě znevýhodněni bydlením v koncentrovaně socioekonomicky znevýhodněných čtvrtích, jako např. na sídlištích. Negativní efekty jsou vysvětlovány v pojmech omezeného přístupu k příležitostem dostupných v širší společnosti, včetně sítí zaměstnání a modelů vhodného chování“. Například děti a mladí lidé, kteří vyzrávají v místech, kde se drží pouze chudí a méně flexibilní obyvatelé, postrádají podpůrné sítě a rolové modely. Avšak přichází-li do kontaktu „s alternativním světem k jejich současným komunitám“ a jsou vystavováni „odlišným usedlíkům s vyššími úrovněmi zaměstnanosti a vzdělání a mnohem stabilnějšího rodinného života“ předpokládá se, že to může napomáhat jejich integraci do aktivit mainstreamové společnosti (Arthurson, 2002: 246).

Jinými slovy, podpora strategií usilujících o sociální mix je založena na předpokladech, že snížení koncentrace sociálně vyloučených obyvatel a rozvíjení příjmově promíšenějšího sousedství nabízí prostředky k znovuzapojení sociálně vyloučených do mainstreamu společnosti; že vyvážený sociální mix je nezbytnou podmínkou pro rozvoj ‚celistvých‘, ‚udržitelných‘ a ‚soudržných‘ komunit. Nicméně, van Kempen et al. (2006) zpochybňují čistou závislost na úspěšnosti této strategie a Arthurson (2002) upozorňuje na skutečnost, že existuje jen velmi málo výzkumů, které by testovaly předpoklady, že prostřednictvím změny sociálního mixu lze získat pozitivní výhody. V kontextu současné politiky australské správy veřejného bydlení (rozbití koncentrace veřejného bydlení a rozptýlení nájemníků) diskutuje, zda není přeceňován rozsah, v němž sociální mix usnadňuje a urychluje regeneraci. Pokud jde o sociální kohezi a sociální začlenění, opírajíce se o závěry nedávných případových studií tří sídlišť ve Skotsku (Kintrea and Atkinson 1998; 2000 in Arthurson 2002) autorka tvrdí, že je-li více obyvatel s vyšším socio-ekonomickým statusem dosazováno do sídlišť, pak zde pravděpodobně dokonce dochází k méně sociálním kontaktům. Zatímco nízko-příjmoví nájemníci tráví více času doma a v prostředí jejich sousedství, zaměstnaní středně-příjmoví nájemníci uskutečňují většinu svých aktivit mimo sídliště a jeví se více izolovaní od svých lokalit. Je také otázka, „zda-li umístění obyvatel s odlišnými úrovněmi příjmů do jedné čtvrti nevytváří spíše napětí než sociální kohezi prostřednictvím vědomí třídních rozdílů“ (Arthurson 2002: 247). Arthurson se opírá o některá empirická zjištění, jako např. že silné kohezivní komunity na některých sídlištích existovaly ještě před zahájením regenerace. Jelikož chybí důkaz, že vyvážený sociální mix je nezbytná podmínka pro vytváření celistvých komunit, doporučuje, že tam „kde pozitivní a soudržné komunitní sítě již existují, jsou přesvědčivé argumenty pro udržení komunit spíše než pro podnikání rozsáhlých změn sociálního mixu“ (Arthurson 2002: 254).

Pouhé redukování koncentrací veřejného bydlení a přesouvání obtížných nájemníků, ospravedlňované sociálním mixem, není cesta, jak „oslovit problémy na sídlištích“, neboť jen stěhuje kriminalitu a ostatní problémy z jedné oblasti do jiné, takže znevýhodnění veřejní nájemníci budou stále existovat ale v důsledku rozptýlení jen méně viditelně. Navíc přílišné spoléhání na normalizační efekty středně příjmových rolových modelů omezuje možnosti pro inovativnější a pozitivnější postupy (Arthurson 2002).

 

Závěrem...
Problémy sídlišť západní a severní Evropy mají spíše sociální povahu, souvisí s koncentrací obyvatel s nižšími příjmy a imigranty, s problematikou bezpečnosti, zaměstnanosti a vzdělávání. Sídliště v České republice, podobně i jako v dalších zemích středovýchodní Evropy, smíšenou sociální skladbu obyvatel většinou „zdědila“ z doby svého vzniku (Maier 2008), otázky sociální integrace, boj proti sociálnímu vyloučení a utváření dobře fungujících komunit zde tudíž nejsou na pořadu dne. Kvůli kvalitě zástavby převažuje orientace spíše na technická opatření - panelové domy byly totiž původně projektovány s předpokládanou životností 30 až 40 let, takže řada z nich už dosáhla hranice své životnosti. Cílem regeneračních snah je předejít fyzickému a sociálnímu úpadku sídlišť, udržet a podporovat smíšenou demografickou a sociální strukturu obyvatel úsilím o vyvážený rozvoj sídlišť - ale i jejich vnímání - jako plnohodnotných součástí mateřských měst. 

Nicméně snižující se vzdělanostní úroveň v lokalitách pražských sídlišť podle Šnejdové (2006) již signalizuje hrozbu odlivu vrstev s vyšším sociálním statusem do atraktivnějšího prostředí. V 70. a 80. letech byla vzdělanostní struktura sídlišť v rámci Prahy příznivější než ve starší zástavbě, kdežto vývoj, který odstartoval v průběhu 90. let, už naznačuje jejich sociální degradaci. „Zatímco v činžovní zástavbě vnitřního města se jedná o dílčí případy zhoršování sociálního statusu a atraktivní poloha v těsné blízkosti centra je předpokladem budoucí revitalizace, sídlištní panelová zástavba se jako celek vyznačuje stagnací či dokonce poklesem vzdělanostní úrovně“ (Šnejdová 2006:124). Z celkového počtu urbanistických obvodů, které zaznamenaly pokles podílu vysokoškoláků, je 75 % sídlištního typu. Další vývoj tohoto procesu závisí na stáří, poloze, přírodních podmínkách, kvalitě založení, fyzickém stavu i sociálních charakteristikách daných sídlištních lokalit.

Podle Maiera (2008) asi nelze zabránit sociální profilaci sídlišť na „lepší“ a „horší“, “není to přirozené a není to snad ani žádoucí. Sociálním rozrůzněním v důsledku profilace se sídliště stanou stejně diferencovanými částmi měst, jako je tomu ve starších čtvrtích. Bylo by však velmi žádoucí udržet tuto profilaci v určitých mezích, aby se ze žádných sídlišť nestala ghetta – sociální, etnická či jakákoli jiná.”

Pokud jde o jejich obecnou image, Maier (2008) se domnívá, že sídliště jsou ještě příliš nová, aby je lidé vnímali jako samozřejmou součást měst. “Bydlení na sídlištích je především forma „činžákového bydlení“, bylo by asi proto naivní představovat si, že bydlení na sídlištích může konkurovat například bydlení ve vilových čtvrtích. Sídliště se ale mohou stát (a zdá se, že se už v některých případech stávají) dalším typem hromadného bydlení ve městech srovnatelným se čtvrtěmi činžáků z první poloviny 20. století.” (Maier 2008).

 

Poznámky k textu:
1. Několik ilustrativních příkladů: Koupě bytu v paneláku je pro mnohé noční můrou (http://www.mojereality.com/showthread.php?threadid=286 , 12.3.2008) , Zapomeňte na paneláky, takhle se bydlí ve světě (http://bydleni.idnes.cz/dum_osobnosti.asp?r=dum_stavime&c=A051125_105916_dum_stavime_pet)

2. RESTATE – mezinárodní výzkumný projekt, zaměřený na stávající situaci a budoucí perspektivy panelových sídlišť. Do projektu, který byl v letech 2002-2005 financován z prostředků EU, bylo zapojeno 10 evropských zemí, 15 měst a 29 sídlišť. (více viz http://www.restate.geo.uu.nl/)

3. Srovnej česká sídliště mostecký Chánov, litvínovský Janov a českobudějovický Máj

4. Knorr-Siedow and Droste (2003: 125), čerpajíce ze znalosti berlínských sídlišť, zdůrazňují hodnotu kultury a kulturních aktivit v povznesení nebo poškození image: „Filmy (a umělecká produkce obecně) o patrně beznadějné situaci sociálně deprimovaných a/nebo mládeži zneužívající drogy a rasismu měly šířit „špatné zprávy“ o podezřelém vlivu anonymně vybudovaného prostředí na sociální situaci. Na druhou stranu, filmy o postunifikační neutěšenosti sídliště Marzahn (Marzahn’s post-unification tristesse) získaly kultovní charakter, umožňující reidentifikaci a konfrontaci s možnostmi změny. Ale také umělecké iniciativy, sochy a užití barev jako prvku jedinečnosti v Hellersdorfu nebo použití světla a zvuku v Marzahnu prokazují silný faktor v tvorbě image. Avšak užívání uměleckých a kulturních aktivit jako nástroje umožňujícího nové formy konfrontace se sídlištní realitou ještě nebylo západními společnostmi ve větším měřítku v jejich strategiích pro utváření místa přijato.“

 

Literatura:
Andersen, H.S. (2002) Can Deprived Housing Areas Be Revitalised? Efforts against Segregation and Neighbourhood Decay in Denmark and Europe. Urban Studies, 39.4, 767-790.
Arthurson, K. (2002) Creating Inclusive Communities through Balancing Social Mix: A Critical Relationship or Tenuous Link? Urban Policy and Research, 20.3, 245-261.
Bieryzński, A., Kozlowski, S., Koslowska, A., Geröhází, E., Siwertsson, Ch., Öresjö, E. (2005) Workshop 3: The dilemmas of large housing estate rehabilitation in Central-Europe – in comparison to the Swedish practice (The case of Poland, Hungary and Sweden). Workshop paper.
Dekker, K. and R. van Kempen (2004) Large Housing Estates in Europe: Current Situation and Developments. Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie 95.5, 570-577.
Hastings, A. (2004) Stigma and social housing estates: Beyond pathological explanations. Journal of Housing and the Built Environment, 19, 233-254.
Kempen van, R., Murie, A., Knorr-Siedow, T., Tosics, I.(eds.) (2006) Regenerating large housing estates in Europe. A guide to better practice. RESTATE, Utrecht University.
Knorr-Siedow, T., Droste, Ch. (2003) Large Housing Estates in Germany. Overview of developments and problems in Berlin. RESTATE report 2b. Faculty of Geosciences, Utrecht University, Utrecht.
Luňáček, B. (2007)  Dílčí závěrečná zpráva 1.etapy analýzy výskytu socio-patologických jevů
na území MČ Prahy 11 - Průzkum problematických skupin a míst městské části Praha 11, kde dochází k negativním jevům v rámci sociálního soužití Retail Formation, s.r.o.,  Praha.
Maier, K., Čtyroký, J., Stoklasová, I. (2001) Vyhodnocení potenciálů a rizik pražských sídlišť pro jejich regeneraci metodou multikriteriálního hodnocení (závěrečná zpráva). Magistrát hlavního města Prahy – Útvar rozvoje města.
Maier, K. (2008) Od oprav domů ke kvalitnějšímu bydlení. In: REALIT, 4. (http://realit.cz/clanek/od-oprav-domu-ke-kvalitnejsimu-bydleni)
Musil, J. a kol. (1985) Lidé a sídliště. Svoboda, Praha.
Musterd, S. and van Kempen, R. (2005) Large Housing Estates in European Cities. Opinions of Residents on Recent Developments. RESTATE report 4k. Faculty of Geosciences, Utrecht University, Utrecht.
Šnejdová, I. (2006) Změny ve vzdělanostní struktuře obyvatelstva. In: Sociální geografie pražského městského regionu. Ed.: Martin Ouředníček. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK, Praha.

 

Jana Barvíková

Autorka pracuje ve Výzkumném ústavu práce a sociálních věcí, v.v.i. a na Institutu sociologických studií FSV UK. Problematice panelových sídlišť se věnuje v rámci své dizertační práce. 
 


hostující autor
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání!
Vaš redakční tým

 
 
 © 2004-2014 Hůle Daniel
+420 774 510 398
hule@demografie.info
 
  Vydavatelem portálu je občanské sdružení - Demografické informační centrum. Obsah vytváří redakční tým zdarma. Portálu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1801-2914.
Demografie.info využívá redakční systém OSTRWE firmy ORA. Design&layout Daniel Hůle.
Pokud není uvedeno jinak, grafy i tabulky vycházejí z datové základny Českého statistického úřadu.
OSTRWE - publikační systém ORA - programování, webdesign, hosting, PHP, MySQL DIC - Demografické informační centrum

 
 
 
Pavlík, Kalibová, Koschin, Burcin
Rychtaříková, Kučera, Roubíček
demography, demografia, demographie
populační vývoj, studia, věda, aktuárská
geografie, demografický, Langhamrová
demografie, demos, analýza, výzkum