27.11.2009 REPORTÁŽ: Rodinná politika a mezigenerační solidarita

Dne 19.10.2009 se v prostorách Senátu PČR konala IX. mezinárodní konference s  názvem Rodinná politika jako nástroj, který umožňuje a podporuje mezigenerační solidaritu. Cílem setkání bylo poukázat na šíři souvislostí vztahů mezi generacemi a různé podoby jejich vzájemné výpomoci. V následujícím textu vám přinášíme reportáž z této konference.

Konferenci organizovalo jako každoročně Národní centrum pro rodinu spolu s  Výborem pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu Parlamentu ČR, ve spolupráci s vídeňským Institutem pro manželství a rodinu a německým Institutem pro další vzdělávání a užitou sociální etiku. Spolupořadatelem byla nadace Konrad-Adenauer-Stiftung.

V úvodním slovu senátorka Alena Palečková, předsedkyně Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a Marián Hošek, náměstek ministra práce a sociálních věcí zdůraznili, že tématem mezigenerační solidarity je třeba se, v kontextu dnešního výrazného demografického stárnutí a probíhající diskuze o dalším nasměrování rodinné politiky, intenzivně zabývat.

Irene Gerlach z Institut für Politikwissenschaft der Westfälischen Wilhelms-Universität Münster se zabývala Transfery mezi generacemi. K pojmu generačních vztahů lze přistupovat ze tří pohledů:
1.) etimologický přístup – předávání života, znalostí a kompetencí z generace na generaci
2.) generační sled
3.) generace jako skupina lidí, kteří mají podobnou životní zkušenost (K. Mannheim)
Mezi generacemi je vzájemnost, nikoli jednosměrnost. Ve veřejné diskuzi se v tomto kontextu objevují následující klíčové pojmy: solidarita mezi generacemi (nejčastěji ve vztahu k financování seniorů v důchodových systémech), generační dialog a konflikt mezi generacemi. V generačních vztazích je velký potenciál, ale zároveň též negativní prvky (závazek, může dojít k jednostranné závislosti, přetížení apod).
Na politické rovině je nutné vytvořit taková pravidla, která umožňují transfery mezi generacemi, tj. aby se rodiče mohli starat o děti a dospělé děti o staré rodiče. V oblasti mezigenerační solidarity je třeba brát v potaz funkcionální dimenzi - klesá podíl rodin, v rámci nichž bydlí více generací společně, transfery mezi generacemi jsou problematické, neboť jednotlivé generace bydlí příliš daleko od sebe - a téma instrumentální pomoci - při hlídání dětí, v rámci péče o seniory, pomoc v domácnosti apod.. Zároveň je nutná sociální udržitelnost, zejména v rámci důchodového zabezpečení, aby mladá generace nebyla v tomto směru příliš zatížena, a politická spravedlnost - otázka, zda je zajištěno pokrytí potřeb, aby lidé nespadali pod hranici chudoby. V závěru příspěvku autorka uvedla, že politika by měla generační solidaritu podporovat s cílem vztahy mezi rodiči a prarodiči zlepšit. K tomu by mohla posloužit například podniková rodinná politika - příspěvky pro prarodiče na rekreace, flexibilní pracovní doba apod. Do budoucna je též potřeba připravit se na riziko chudoby ve stáří. 

Wolfgang Mazal, Institut für Arbeits- und Sozialrecht der Wiener Universität, vedoucí Rakouského institutu pro výzkum rodiny ve svém příspěvku Podpora mezigenerační solidarity a generační solidarity v důchodovém systému pohovořil o generační smlouvě a o podmínkách, za kterých může fungovat. Metafora této nepsané smlouvy má funkci kritickou a legitimační. Neznalost jejího přesného obsahu nás nutí přemýšlet o tom, jak bychom ji koncipovali, nicméně aby mohla dlouhodobě fungovat, musí být vyvážena, musí vycházet z otevřenosti a důvěry a partneři musí vzniklý vztah reflektovat. Vychází z lidské přirozenosti, neboť každý člověk je odkázán na sled generací a je do něj existenčně zapojen. Abstraktní téma generační smlouvy následně aplikuje na téma důchodového systému a ptá se, zda je tento systém vyvážený a trvale udržitelný.

Libor Prudký z Centra pro sociální a ekonomické strategie (CESES) přednesl referát Předávání rodinných hodnot v českých rodinách na základě empirických výzkumů. Věnoval se v něm tématu hodnotových orientací, přičemž hodnoty chápe jako výsledek socializace, která se zastavuje zhruba mezi 33-35 rokem života, a vždy jde o interakci a nabídku a poptávku v hodnotové struktuře. Z provedených empirických šetření vyplývá, že ve společnosti roste tzv. rovnostářská orientace, ovšem zároveň též narůstá orientace na konformitu  a tzv. hédonistická orientace. Naopak v průběhu posledních 10 let mírně poklesly podíly osob přiklánějících se k liberálním hodnotovým orientacím. Z výsledků analýzy vystupuje hluboká vnitřní rozpornost hodnotových struktur a protisměrné tendence. Velice zásadní je vliv postupujícího věku, přičemž zjednodušeně lze říci, že mladí lidé jsou otevřenější a stárnutím se uzavírají. Mezigenerační vztahy nejsou primárně ovlivňovány vztahy v rodině, ale socializací. V dnešní době ovšem vliv rodičů slábne a narůstá vliv společnosti.

Vladislav Chvála a Ludmila Trapková z Institutu rodinné terapie pohovořili na téma Integrita rodiny – podmínka mezigenerační důvěry. V rodině existují vždy 2 druhy vztahů – vrozené (spojují celé generace rodů, jsou vždy oboustranné, jsou osudově stabilní a nelze je ztratit) a získané (ty nejsou samozřejmé a lze je kdykoli ztratit). Základní důvěra souvisí s integritou rodiny jako celku, vzniká v raných fázích vývoje dítěte a je nutné ji pěstovat a udržovat po celý život. Rodina je živý organismus, který k zachování integrity potřebuje zdravé hranice – ani rigidně uzavřené ani s nejasnými nebo rozpadlými hranicemi. Zdravé hranice umožňují výměnu s okolím, jsou pevné a zároveň propustné a především jasné. Vrozené vztahy rodinu uzavírají, získané vztahy ji naopak otevírají. Přes dítě jsou partneři poutání vrozeným vztahem a vzniká tak neřešitelný paradox, jak zajistit zrušení smlouvy v partnerství a dát si svobodu, když jsou partneři nezrušitelně spojeni vrozeným vztahem rodičovství, a jak zajistit přirozené právo dítěte na oba rodiče. Mezi typické změny manželství směřující k vývojové krizi páru patří sebeuvědomování ženy a její vnitřní emancipace, reakce muže na tuto situaci, který obhajuje svou pozici a přizpůsobuje se bez pochopení a bez vnitřní změny a tedy nerovnoměrný vývoj muže a ženy v páru. Partnerský subsystém rodiny se stává nestabilním s důsledky pro děti, proto se hledá nová stabilita v soužití muže a ženy, kde jsou oba proměněni.

Iva Holmerová, předsedkyně České gerontologické společnosti pohovořila na téma Hodnoty v péči o seniory. Na začátku předeslala, že v rámci stárnutí společnosti bude stárnout především seniorská část populace a že v souvislosti s poskytováním péče musíme myslet především na důstojnost (nesoběstačných i pečujících osob) jako základní lidské právo, které může být ohroženo. Prevalence závažných onemocnění stoupá s věkem a je tomu zejména v případě demence a Alzheimerovy choroby. Pečující rodina potřebuje podporu a služby, přičemž z hlediska dlouhodobé péče je důležité, aby všichni měli možnost návratu domů, do svého přirozeného prostředí. Dlouhodobá péče by přitom neměla být náhradou zdravotnických služeb pro nepohodlné a nechtěné pacienty; jejím základním probléme je, že v současnosti zahrnuje jak zdravotnické, tak sociální služby.

Bernhard Eder z Institut der Katholischen Arbeitnehmer-Bewegung für Fortbildung und angewandte Sozialethik představil praktický příklad z oblasti rodinné politiky, a to vícegenerační domy jako místa dobrovolného vzájemného dialogu a soužití přesahujícího generace. Jedná se o velmi aktuální téma především v německy mluvících zemích. Impulzem pro tuto myšlenku byla skutečnost, že děti mají dnes poměrně málo příležitostí dostat se do kontaktu se seniorskou generací a ztrácí tak možnost učit se od nich, rodiče a prarodiče často žijí velice daleko od sebe a mezigenerační vztahy potřebují zlepšení. Skrze vícegenerační domy jsou překonávány bariéry soužití mladé a seniorské generace a mladí lidé v nich získávají cenné kompetence pro osobnostní rozvoj. Pojem vícegeneračních domů se používá především ve dvou významech:
1.) Domy, kde společně bydlí více generací – v těchto domech existují společenské prostory, např. kuchyně, společenská místnost, zahrada apod., kde se lidé mohou setkávat. Obyvatelé těchto domů chtějí vědomě žít spolu a navzájem si pomáhat.
2.) Společné místo, kde se mladí a staří mohou setkávat – v těchto domech jsou nabízeny různé aktivity a služby, které jsou svépomocné a dobrovolné, bývá v nich například kavárna či bistro, nabídky různých kurzů; s domy spolupracují i některé firmy, které mohou poskytnout finance a zaměstnance na výpomoc, domy naopak mohou poskytnout například služby hlídání dětí v době, kdy jsou zavřené školky