Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?
celkem se účastnilo: 192733
|
14.05.2005 ROZHOVOR: Rodinná politika by se měla v Česku stát prioritou
Evropské
země zaznamenaly na konci 20. století bezprecedentní pokles plodnosti.
Narostla bezdětnost, rodiče se často spokojí s jedním potomkem
a mezinárodní imigrace deficit narozených nahradit nemůže.
V květnu se v Praze uskuteční demografická konference,
na které se současnou situací a jejím řešením budou zabývat odborníci
z Česka, Německa a Francie. O problematice jsme hovořili s vedoucí
katedry demografie a geodemografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity
Karlovy, Prof. RNDr. Jitkou Rychtaříkovou, CSc..
Francie,
Německo i Česko měly v určitých obdobích nejnižší úroveň plodnosti na
světě. Zatímco Francie dnes patří k zemím s vyšší plodností, Česká
republika a Německo je na tom jinak, mohla byste vysvětlit proč?
Francie
vykazovala celosvětově nejnižší plodnost počátkem 20. století.
Francouzi začali po druhé světové válce intenzivně budovat svoji
prorodinnou politiku. Říkají, že rodinná politika je pro ně tabu,
které nikdo nezpochybňuje. Rodinná politika je ve Francii prioritou
každé politické strany, zejména pravice, a díky tomu se jim podařilo
udržet stabilní populační klima. Znamená to, že lidé s dětmi mají velké
odpisy na daních a mnoho dalších výhod a vědí, že žádná vláda to
nezmění. Oni sami říkají, že kdo má děti ve Francii, nikdy není chudý.
Německo,
myslím tím nyní bývalou Německou spolkovou republiku, bylo první zemí,
kde v mírových podmínkách klesl počet dětí na jednu ženu velmi výrazně
až k hladině 1,3, což budilo v sedmdesátých letech obrovský údiv. V
Německu se projevilo dědictví druhé světové války absencí jakékoli
rodinné politiky, která byla tabu v opačném smyslu než ve Francii.
Vládla tam obava, že jakákoli opatření podporující rodinu budou
vykládána ve smyslu fašismu. S nějakou podporou rodin se v Německu
začalo opatrně, až když se dostala jeho porodnost na extrémně nízkou
úroveň.
V bývalém Československu byla státem proklamována
podpora rodin, která ale v dané situaci relativně fungovala.
Existoval zde známý model - uzavři sňatek, měj děti, dostaneš byt, byla
zde plná zaměstnanost. Postupně se vybudovala zařízení pro děti se
školeným personálem, která byla velmi laciná a dostupná pro
všechny. Tento systém předškolních zařízení nám záviděli i na Západě.
Zlom
nastal v 90. letech minulého století, kdy ze strany politických
představitelů, zejména ODS, zaznívalo ?každý se postarej sám o
sebe?. V bytové politice přestalo platit, že kdo má děti, dostane
byt, stát přestal garantovat novomanželské půjčky. Řada ekonomických
výpočtů ukazuje, že úlevy na daních ze mzdy a přídavky na
děti ztratily svojí reálnou hodnotu a dneska představují jednu třetinu
v porovnání s minulostí. Z pohledu ukazatelů chudoby jsou dnes v České
republice chudé především neúplné rodiny a rodiny s více dětmi, a to už
od třetího dítěte. Ty jsou výrazně chudší než senioři a to je úplně
opačný trend než v západní Evropě, kde jsou spíše chudí senioři
a méně rodiny s dětmi.
Existuje v Česku nějaká prorodinná politika nebo opatření, která by podporovala rodiny s dětmi nebo mladé lidi obecně?
Já
bych řekla, že až do konce 90. let bylo toto téma takzvaně tabu,
protože se často mluvilo o sociálním inženýrství a všechno z
minulosti bylo zpochybňováno. Opatření byla a jsou, na
rozdíl od minulosti, testována vzhledem k příjmu a jejich hranice
nejsou nastaveny tak, aby spodně střední příjmové rodiny na tyto
podpory dosáhly. Až v posledních letech, kdy plodnost extrémně klesla,
se o rodinné politice začíná opět mluvit. Ale ne ve smyslu
podpory každého dítěte, stále jde o testování oproti příjmům. Něco se
začíná dít také v oblasti bytové politiky, například pokud jde o půjčky
pro mladé rodiny. Zatím se však více mluví a méně dělá. Dnes je také
zřejmé, že silné populační ročníky ze 70. let měly abnormálně málo dětí.
Kam by tedy měla směřovat rodinná politika, na koho by se opatření měla zaměřit, aby se současná situace změnila?
V
rodinné politice už existují obecné strategie Evropské unie, které ale
nejsou předpisem pro členské státy. Je tedy na rozhodnutí České
republiky, zda vytvoří, jak se říká, přátelské prostředí k dětem, jak
unie doporučuje, nebo ne.
Z unijních strategií bychom se ale
podle mne měli poučit, protože jsou vhodné i pro naše prostředí. Za
prvé se zaměřují na možnosti, jak sladit profesní kariéru a péči o
dítě, to znamená na tvorbu systému restrikcí a pobídek, aby si
zaměstnavatelé nevybírali pouze svobodné, bezdětné a muže. V řadě zemí
už zaměstnavatel běžně buduje předškolní zařízení, nabízí flexibilní
pracovní dobu, atd.
Další oblastí je problematika genderu, která
stále budí diskuze i v rámci Evropské unie. Výzkumy ukazují, že muži
nejsou ochotni jít na rodičovskou dovolenou a podílet se na činnosti v
domácnosti. Diskutuje se otázka pozitivní diskriminace, návrhu takových
rodičovských dávek, které by nebyly vypláceny, pokud by se partneři na
rodičovské dovolené nestřídali. Můj osobní názor je ten, sice se to zdá
nedemokratické, že v daných podmínkách má pozitivní diskriminace
opodstatnění. Musí se vždycky vycházet z reality daného okamžiku.
Je
to také o tom dát lidem možnost, aby se nedostali na okraj společnosti,
jestliže mají děti. Aby byly stále nějaké možnosti, když budou
iniciativní, jak situaci mohou řešit.
Myslíte, že u nás je problém se slučitelností rodiny a práce, vždy tu byla tradice velké zaměstnanosti žen.
U
nás v 90. letech klesla trochu zaměstnanost důchodců, ale poklesla i
zaměstnanost žen. Pro ženy, které mají děti a jejichž partner má
dostatečný příjem, je ekonomicky nevýhodné jít někam pracovat. Je pro
ně také velmi obtížné sehnat práci, protože zaměstnavatel je prostě
nepřijme.
Myslíte, že na naši realitu se dá aplikovat nějaký evropský model populační politiky?
Já
si myslím, že určitě, je to vždycky otázka priorit. Pokud jde o Českou
republiku, která má od poloviny 90. let průměrný počet dětí na ženu pod
hranicí 1,3, tak si myslím, že v takové situaci je nutné přerozdělit
státní prostředky a snažit se vybudovat nějakou aktivní politiku. Já
bych to viděla právě v těch restrikcích a pobídkách zaměstnavatelům,
myslím, že se dá od řady států v tomto ohledu opisovat. Není to jenom o
penězích a pracovních příležitostech, je to také o nepřímých nákladech
a jejich ztrátě. Člověk, který pečuje o děti, nepřichází jen o peníze,
ale také o svoji profesi a v důchodu bere méně. V dnešní době extrémně
nízké plodnosti je situace taková, že lidé, kteří mají děti, by za to
měli být placeni a mělo by se to promítat i do jejich důchodu.
Veřejné politiky by měly podle Evropské unie brát v potaz demografické změny, děje se tak i u nás?
Evropská
unie vypracovala strategie, které byly shrnuty v takzvané Zelené knize,
která byla nyní předložena k veřejné diskuzi. Opírá se o zásady, které
už jsem vyjmenovala, skloubit profesi a rodičovství, otázka genderu,
migrace a integrace cizinců. Jsou tam uvedeny i příklady, jak řeší
tyto situace jednotlivé státy. Strategie jsou v podstatě doporučeními,
co dělat, ale každý stát si bude rozhodně budovat svoji populační
politiku sám, v souvislosti s jeho situací a možnostmi.
Problém
České republiky a bývalých komunistických zemí je, že zde byla
přerušena kontinuita, lidé byli na něco zvyklí a teď se rodinám s dětmi
relativně zhoršila životní úroveň. Západní státy budovaly
rodinnou politiku postupně, také tento moment hraje roli.
Mají příslušné rozhodovací orgány zájem o demografické informace a zohledňují je nějakým způsobem?
Jak
kdo. Já tady nechci dělat propagaci politických stran, ale bohužel
musím konstatovat, že zájem projevila pouze sociální demokracie a pouze
někteří její představitelé. Je známou skutečností, že bývalý ministr
práce a sociálních věcí a premiér Vladimír Špidla byl a do dneška je
jedním z těch aktivních, spadá to do jeho kompetencí i v roli
eurokomisaře. V rámci sociální demokracie existuje také pracovní
skupina zaměřená na rodinnou politiku.
Můj osobní názor je ale
takový, že by se mi jevilo účelnější vytvořit konsorcium pracovníků
ministerstev a odborníků, které by výsledky předkládalo rovnou vládě. V
tomto státě není tolik lidí, kteří se demografií zabývají, a jakmile se
začnou zřizovat nějaké odbory pro rodinnou politiku, pak to nešťastně
vyústí ve vypracování zprávy, a tím to také skončí.
Chystá se něco podobného?
Domnívám
se, že ne. Když se podíváme na naše vládní představitele, tak je to
spíše boj o pozice a moc. Problémy s rodinami se bohužel neustále
odsouvají, ačkoli v dlouhodobém i střednědobém hledisku bude mít propad
porodnosti nesmírný vliv pro rozvoj celé společnosti. Francouzi si to
uvědomili už před druhou světovou válkou.
Populace
také stárne, stále roste počet lidí, na které bude společnost muset
vydělávat. I když u nás se důchodci nemají špatně v porovnání s
jinými státy.
Zatím se nemají špatně. Inženýr (Milan)
Kučera s nadsázkou říkal, že chce žít jen do roku 2010. Po tomto roce
nastanou v Česku hluboké problémy, v čemž má pravdu. Faktem je, že u
nás se počet seniorů absolutně i relativně zdvojnásobí, osoby nad 65
let budou tvořit 30 procent populace.
Jsou to ale problémy celé
Evropské unie, která už také vymýšlí strategie. Bezesporu se bude
prodlužovat věk odchodu do důchodu, bude stejný pro obě pohlaví.
Myslím, že už všichni počítají s tím, že budou pracovat do 65 let. Ale
je potřeba si v té souvislosti uvědomit, že se to bude týkat jiných
generací, které jsou většinou vzdělanější, i profesí, které nejsou tak
nevhodné pro zdraví. Jsou to mentálně jiní lidé, takže bych neviděla
jako problém pracovat do 65 let. Uvažuje se i o prodloužení této
hranice, ale pokud jde o můj názor, optimální by mi připadala hranice
65 let s možností pokračovat u těch, kteří chtějí pracovat dále. Ale je
to také strukturální problém, většinou v těch profesích, kde chybí
lidé, nejsou pracovníci v žádném věku. Rozvíjet se budou také
technologie, takže nebude potřeba tolik pracovní síly.
Je tu
také například velmi citlivá otázka přistěhovalectví. Jde o to nastavit
takové migrační politiky, aby byly výhodné pro obě strany. Aby
příchozím daly šanci, ale na druhé straně přijímající společnost musí
nastavit podmínky tak, aby nevznikaly problémy typu muslimských šátků
ve Francii. Lidem se nemusí brát jejich kulturní identita, ale musí být
nastavena nějaká racionální imigrační politika, nelze přizpůsobovat
přijímací společnost.
Může imigrace zachránit přirozený úbytek obyvatelstva?
Jestliže
přijmeme, že podle projekcí bude v České republice do roku 2050 místo
deseti milionů osm milionů lidí, dvacet procent obyvatelstva by mohli
tvořit imigranti. Přistěhovalectví může být pro společnost naopak
přínosem, nové kultury mohou přinést něco nového, záleží to jen na
nastavení pravidel hry. Ale myslím, že přistěhovalectví populační
úbytky nevyřeší. Obecně už se počítá s tím, že Evropa jako celek je už
dávno za svou kulminací, kdy ve světě, pokud jde o populace, něco
znamenala. Výhledově se předpokládá, že její váha na světovém
obyvatelstvu klesne v porovnání s minulostí o polovinu. Zatím pouze
podíl obyvatelstva v Kanadě a USA se díky imigraci nezmenší, ale pokud
jde o Evropu tak určitě. Imigrace může populaci jen doplnit.
Takže česká imigrační politika by se měla do budoucna uvolnit?
Určitě
uvolnit, myslím, že je nyní velmi restriktivní. Ale domnívám se, že tu
není nastaven systém podmínek jazyka a profese. Pro mě osobně, když se
přistěhuji do jiného státu a chci tam žít, budu pokládat za
samozřejmost, že se musím naučit jazyk toho státu. I při zachování své
kulturní identity mohu přijmout zvyky a způsoby chování té dané země,
protože, jestli je nechci dodržovat, tak bych se tam neměla stěhovat.
Se
stárnutím populace také souvisí prodlužovaní lidského života. V Česku
se od loňska prodloužila střední délka života o půl roku, za posledních
12 let o 4 roky. Jaké jsou příčiny toho, že Češi žijí déle?
Já
vidím příčiny především v tom, že se snížila úmrtnost na nemoci
oběhového systému, a to zejména na akutní infarkt myokardu. Chtěla bych
ale podotknout, že v porovnání s nejvyspělejší Evropou je úmrtnost u
nás stále vysoká. Pro ekonomy je to sice štěstí, že se tolik lidí
nedožije vysokého věku a důchodu, ale z hlediska demografů nikoli,
protože délka života měří schopnost dané společnosti řešit zdravotní
stav své populace.
Kde jsou hlavní rozdíly úmrtnosti mezi Českem a západní Evropou?
Rozdíly
jsou především v úmrtnosti ve středním a seniorském věku. U nás hlavním
problémem zůstává úmrtnost na kardiovaskulární a celebrovaskulární
nemoci, i když se úmrtnost na nemoci oběhového systému výrazně snížila.
Je to otázka systému zdravotní péče, který se u nás v 90. letech začal
budovat ve smyslu prevence i terapie. Dál je to ale právě o životním
stylu obyvatelstva, o spotřebě, zdravotních zvyklostech, alkoholismu,
kouření? Na Západě vysvětlují snižování úmrtnosti na nemoci oběhového
systému za prvé právě změnou životního stylu a za druhé zdravotní péčí.
V
Česku se zvyšuje spotřeba kvalitních léků, máme asi i kvalitnější
lékařskou péči, jak je to ale se životním stylem Čechů, zachovávají si
staré zvyklosti?
Bohužel, já si myslím, že prodlužování
střední délky života ovlivnilo především zdravotnictví, ale vůbec ne
změna životního stylu. Z výběrových šetření sice vyplývalo, že se
snižovala hladina cholesterolu v krvi, ale ta se dnes opět začíná
zvyšovat. Na jedné straně je tady opravdu pestrá nabídka potravin, ale
na druhé straně se spotřeba alkoholu a cigaret nesnížila. Navíc se k
tomu přidává i stres z nezaměstnanosti a větší konkurence na pracovním
trhu, což je ale podle mě v pořádku. Není možné, aby jako dříve všichni
byli zaměstnaní, ale málokdo pracoval.
Jak
je to s délkou života ve zdraví, lidský život se sice prodlužuje, ale
není to na úkor toho, že lidé stráví více času na nemocničním lůžku?
Obecně
ve vyspělých zemích se délka života ve zdraví také prodlužuje, vzrůstá
zastoupení pouze takzvaných lehkých postižení. Lékařská péče ale také
dokáže snížit podíl těžkých postižení, takže by se dalo
říci, že s prodlužováním lidského věku se zvyšuje i kvalita
soběstačného lidského života.
Pokud jde přímo o Českou
republiku, tak včasná léčba a prevence vede k tomu, že infarkty,
mozkové mrtvice a další nemoci oběhového systému mají menší dopad na
vyřazení člověka ze společnosti než v minulosti.
Takže Česko kopíruje trend, že se prodlužuje i ten kvalitní život.
Zatím to vypadá, že ano.
Jak se zlepšuje kvalita života mužů v porovnání se ženami?
V
České republice výraznější zlepšení nastalo u mužů, ale vycházeli také
z výrazně horší úrovně úmrtnosti. Ukazuje se, že délka života bez
nemoci je zhruba stejná u obou pohlaví, ale liší se délka života
prožitá v nějaké nemoci. Záleží ale také na tom, jestli se jedná o
lehké nebo těžké postižení.
Na co byste chtěla u politické reprezentace i českých občanů apelovat?
Jako
klíčovou otázku bych viděla porodnost, protože její současná úroveň je
velmi závažná pro budoucí vývoj společnosti. Myslím, že prorodinná
politika, vytváření přátelského prostředí k dětem a rodinám, by se měla
stát opravdu prioritní.
Pokud jde o úmrtnost a délku života, tak
to už je spíše na nás, jak budeme nakládat s vlastním zdravím.
Narozdíl od toho, co zaznívá v tisku, si myslím, že i na poli
zdravotnictví je nutno hodnotit selektivně. Co se týče množství lékařů
na počet obyvatel, tak na tom nejsme tak špatně, ale spíše jde o
specialisty. Měli bychom ohodnotit lépe opravdu špičkové lékaře
proti těm méně výkonným a kvalitním, což se koneckonců děje v každé
profesi. Myslím, že to nelze řešit paušálně.
Jitka
Rychtaříková se narodila v roce 1949 ve Zruči nad Sázavou.
Vystudovala geografii a francouzštinu na Univerzitě Karlově. Potom
v Paříži demografii. A v 90. letech ji také vyučovala ve Spojených
státech amerických. Je členem České demografické společnosti,
České geografické společnosti, Association Internationale des
Démographes de Langue Française, European Association for Population
Studies a International Union for the Scientific Study of
Population. více informací >>
Karel Vrána
|
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání! Vaš redakční tým
|