Ztráta zaměstnání (33%)

Snížení mzdy (22%)

Jiné (22%)

Krize se mě nedotkla (24%)

9.06.2010 REPORTÁŽ: Dvacet let sociodemografické transformace

Ve dnech 27.-28. května 2010 se na půdě Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně konala již XXXX. konference České demografické společnosti s názvem Dvacet let sociodemografické transformace. Spolupořadatelem akce byl Institut pro výzkum reprodukce a integrace společnosti.

Konferenci zahájil čestný předseda České demografické společnosti Zdeněk Pavlík.
Po jeho slovu následoval blok vyžádaných prezentací, který otevřel Ladislav Rabušic s přednáškou Proměny postojů a hodnot v ČR mezi lety 1991 a 2008. Datové zdroje pro svou prezentaci čerpal z Evropského výzkumu hodnot (The European Values Study), který hledá odpověď na otázky, jak Evropané smýšlejí o svém životě, rodině, práci, víře a společnosti vůbec. V roce 2008 obsahoval výběrový soubor tohoto výzkumu již zhruba 70 tis. osob, v ČR byly shromážděny odpovědi od 1821 respondentů.
Autor prezentace se ve svém příspěvku zaměřil na následující 3 indikátory subjektivního blaha:
- pocit štěstí – 86 % respondentů v ČR je dle svých deklarací šťastných
- subjektivní zdravotní stav – 24 % respondentů uvádí velmi dobrý a 43 % dobrý zdravotní stav
- spokojenost se životem – 53 % osob je se svým životem spokojeno
Ve všech třech indikátorech došlo od roku 1991 k pozitivnímu posunu směrem k nárůstu podílu respondentů uvádějících kladné odpovědi na otázky týkající se zmíněných oblastí.
V závěru příspěvku byla položena otázka „Co považují Češi ve svém životě za důležité a jak se jejich preference od počátku 90. let změnily?“ Za uplynulých 20 let poklesla v preferencích osob důležitost práce a naopak výrazně vzrostla důležitost volného času, stejně jako důležitost přátel a známých. Zároveň se rapidně zvýšil podíl respondentů, pro něž není důležitá politika.
Zejména u mladých osob je tak možné pozorovat příklon k hédonismu, odkládání odpovědnosti a odsouvání životních startů.

 

Jitka Rychtaříková vystoupila s příspěvkem Hlavní demografické změny. Na počátku své prezentace položila otázku, zda lze změny posledních 20 let chápat jako dlouhodobý vývojový trend nebo zda se jedná o zcela novou, zásadní kvalitativní proměnu. Odpověď se snažila nalézt pomocí srovnání demografických ukazatelů za Českou republiku, Slovensko a Francii. Co se týče změn v úrovni plodnosti, z analýz vyplývá, že z dosavadního vývoje nelze spolehlivě vysvětlit současné změny ani predikovat budoucí vývoj. Změny v úmrtnostních poměrech jsou oproti změnám v úrovni plodnosti lépe predikovatelné a vysvětlitelné. Ve všech sledovaných zemích přitom dochází a do budoucna bude i nadále docházet k výraznému stárnutí populace. Přirozený přírůstek je do budoucna představou nereálnou, předpokládá se, že od roku 2015 bude definitivně nahrazen přirozeným úbytkem. Z hlediska předpokládaného vývoje věkových struktur sledovaných zemí je možné konstatovat, že nejstarší věkovou strukturou se bude vyznačovat Slovensko, následované Českou republikou, přičemž nejpříznivěji z tohoto srovnání vychází Francie. Změny v jednotlivých zemích se ovšem vyznačují pluralitou situací a regionální heterogenitou. Země mohou mít společné strategie, ale mají různé demografické, ekonomické i sociální podmínky.

 

Jitka Langhamrová pohovořila na téma Vývoj lidských zdrojů, jež jsou v současné době považovány za největší bohatství každého státu a zásobu budoucí pracovní síly. Zaměřila se především na lidské zdroje a demografickou strukturu obyvatelstva s důrazem na demografické stárnutí populace.

 

Jiřina Kocourková se ve svém vystoupení Populační politika zaměřila především na dvě historická období:
Před rokem 1990 – populační politika v tomto období byla implicitně populacionistická, těžiště bylo v pronatalitní politice, neexistovala imigrační politika, zdravotní politice byla věnována menší pozornost
Po roce 1990 - explicitní populační politika nebyla nikdy oficiálně deklarovaná, přesto se dříve či později zformovaly její části, které různým způsobem populační vývoj přímo i nepřímo ovlivňovaly. Zdravotní politika měla vliv na pokles intenzity úmrtnosti, i když tento cíl oficiálně deklarován nebyl. Bezprostředně po roce 1990 lze hovořit o transformaci pronatalitní politiky na sociální politiku. Nebyla však využita příležitost transformovat na tehdejší dobu poměrně rozvinutý systém podpory rodin a přizpůsobit jej novým společenským podmínkám (rezignace státu na služby péče o děti do tří let, snaha o uvolnění žen z trhu práce).
Česká republika jako součást Evropské unie by do určité míry měla provádět obdobné strategie, ale je to složité - prosazování jednotného přístupu naráží na překážky, neboť každá země má svá specifika. Problém současné rodinné politiky ČR tkví v tom, že chybí systematická a komplexní podpora rodin s dětmi. Příčinou je dlouhodobá politická neshoda na orientaci rodinné politiky. ČR zaostává z hlediska některých doporučení EU ohledně souběžné podpory plodnosti a zaměstnanosti žen.

 

Po skončení vyžádaných prezentací proběhl křest knihy Roberta Cliqueta Biosocial interactions in modernisation. Po představení této nové publikace a přednášce autora následoval blok prezentací, který zahájil Kryštof Zeman přednáškou Dvacet let nízké plodnosti a její odraz na kohortní plodnost z hlediska alternativních ukazatelů. Příspěvek ukázal, že transverzální ukazatel úhrnné plodnosti při výrazných změnách časování porodů podhodnocuje její reálnou úroveň a že výsledný vliv na generační plodnost je především v časování, nikoli v razantním poklesu konečné plodnosti ani ve výrazném nárůstu podílu bezdětných žen. Pro odhad konečné plodnosti a bezdětnosti generací je vhodné použít alternativní ukazatele plodnosti, které buďto očišťují ukazatel úhrnné plodnosti od vlivu posouvání plodnosti do vyššího věku, nebo zahrnují do výpočtu vliv paritní struktury, případně zcela opustí koncept výpočtu pomocí věku ženy a berou místo toho v potaz meziporodní intervaly. Svou argumentaci autor podpořil srovnáním transverzálních ukazatelů plodnosti v letech 1991-2008 s částečně prognózovanými ukazateli konečné plodnosti kohort 1960-1980.

 

Luděk Šídlo a Klára Tesárková se v příspěvku Změny v úrovni úmrtnosti v kontextu vnějších vlivů ve vybraných postkomunistických zemích během období transformace soustředili na studium závislosti naděje dožití na vybraných ukazatelích. Pro prezentovanou analýzu zvolili následující vnější faktory, které mohou úroveň úmrtnosti ovlivňovat: hrubý domácí produkt, podíl zaměstnaných v sektoru zemědělství, účast na terciárním vzdělávání, oxidy síry (jako ukazatel charakterizující životní prostředí), spotřebu alkoholu a spotřebu kalorií. Z analýzy vyplynulo, že úmrtnost je nižší tam, kde je nižší podíl pracujících v zemědělství, vyšší podíl osob v terciárním vzdělávání, lepší životní prostředí, vyšší HDP a paradoxně i vyšší spotřeba alkoholu.

 

Tomáš Fiala a Jitka Langhamrová se zaměřili na Změny struktury obyvatelstva od roku 1989 v ČR a v zemích EU (a některé důsledky). Nejvýraznější změnou byl prudký pokles porodnosti, který spolu s pokračujícím prodlužováním střední délky života vedl k rychlejšímu stárnutí populace. Zejména po roce 2000 se výrazně zvýšilo i migrační saldo, které vykompenzovalo úbytek obyvatelstva přirozenou měnou. Pozornost byla věnována rovněž změnám ve struktuře obyvatelstva podle nejvyššího dosaženého vzdělání.

 

Tomáš Kučera a Boris Burcin se ve vystoupení Perspektivy populačního vývoje České republiky v období transformace společnosti (1992-2010) snažili na pozadí základního nástinu populačního vývoje po roce 1990 odpovědět na otázku, jak úspěšně byli v měnících se podmínkách schopni předvídat vývoj jednotlivých složek (úhrnné plodnosti, naděje dožití při narození, migračního salda) a následně i početního stavu a pohlavně věkové struktury obyvatelstva České republiky, a jaké byly hlavní důvody nesouladu prognostických představ s realitou. V příspěvku zmínili mimo jiné inovace v oblasti odhadu parametrů:
- generační přístup k plodnosti
- analýzy úmrtnosti podle příčin a jejich skupin
- zakomponování migrace přes její složky
Uvedli rovněž, jak se změnily podmínky pro prognostickou činnost:
- technický pokrok v oblasti výpočetní techniky
- podstatně lepší dostupnost detailních dat
- kompetitivnost (více „prognostických dílen“)
- růst zájmu o prognózy a jejich aplikace
V závěru připomněli současné rezervy prognózovaní, kterými jsou systém regionálních prognóz na jeho propojení s národní prognózou a stochastické prognózy.

 

V příspěvku Změny reprodukčních vzorců a individuální souvislosti rodičovství se autorka Anna Šťastná zaměřila na zkoumání individuálních souvislostí rodičovství spojených s intenzitou narození prvního a druhého dítěte. V analýzách vyšla z obecného teoretického rámce studia životní dráhy se zaměřením na zkoumání vybraných proměnných, které mohou mít vliv na úroveň plodnosti nebo její časování. Těmito proměnnými jsou: vliv nejvyššího ukončeného vzdělání, rodinný a partnerský stav či charakteristiky orientační rodiny. Analýza vycházela z dat výběrového šetření Muži a ženy v ČR: životní dráhy a mezigenerační vztahy, jehož první vlna se v České republice uskutečnila v roce 2005 na reprezentativním vzorku 10 tis. respondentů ve věku 18-79 let, kterou doplnila o vybrané výsledky analýz evidence přirozené měny. Pro analytické účely se autorka soustředila na podsoubor žen narozených v letech 1951-1987. 

 

Cílem prezentace Martiny Šípkové Vývoj socioekonomických nerovností ve zdraví českých novorozenců mezi lety 1990 a 2007 bylo prozkoumat, jak se transformace české společnosti projevila na zdraví dětí z různých socioekonomických skupin. Ve srovnání se zlepšováním celkového zdraví české populace po roce 1990 není pozitivní vývoj v oblasti zdraví novorozenců zcela jednoznačný. Perinatální a kojenecká úmrtnost se sice stabilně zlepšovala, ale jiné ukazatele zdraví novorozenců se vyvíjely odlišně. Například průměrná porodní hmotnost se v prvních dvou letech po sametové revoluci snížila, poté rostla až do roku 2000, po kterém následoval mírný pokles. Tento vývoj ale nemusel ovlivnit děti ze všech sociálních skupin stejně, protože ženám s vyšším socioekonomickým statusem se v průměru rodí zdravější děti než hůře sociálně postaveným rodičkám. Výsledky analýzy dat o všech jednočetných porodech sebraných Českým statistickým úřadem v letech 1990, 1992, 1994, 1996, 1998, 2000, 2002, 2004 a 2006 ukázaly, že největší rozdíl ve zdravotních ukazatelích je mezi dětmi narozenými ženám se základním a jakýmkoli dalším vzděláním. 

 

Přednáška Dagmar Bartoňové a Ondřeje Nývlta Rodinné domácnosti na trhu práce: vývoj ekonomické aktivity matek a otců z hlediska věku dětí se věnovala ekonomickým a sociálním vztahům v rodinných domácnostech s dětmi v závislosti na počtu a věku dětí. Analýza byla založena na výsledcích Výběrového šetření pracovních sil z období let 2002 až 2009 (prováděného Českým statistickým úřadem), které byly zpracovány za hospodařící domácnosti. Základním cílem bylo definovat domácnosti dle ekonomické aktivity jednotlivých partnerů v úplné rodině resp. matky nebo otce v neúplné rodině. V detailnějším třídění pak byly sledovány domácnosti z hlediska typu úvazku, a zda-li (především) matky využívají možnost pracovat na částečný úvazek. Klíčovým se při definování ekonomické aktivity v rámci rodiny stal ukazatel věku nejmladšího dítěte, neboť se předpokládá, že nejmladšímu dítěti je věnována vždy největší péče v domácnosti, a proto zejména jeho věk ovlivňuje ekonomické zapojení jednotlivých členů domácnosti. Součástí analýzy bylo i sledování vývoje intenzity ekonomické aktivity matek a otců v rodinách s dětmi v čase a v souvislosti s projevy hospodářské krize v roce 2009.

 

Martin Holub poukázal na Alternativní formy podpory rodin s dětmi v důchodových systémech. Důchodové systémy, stejně jako ostatní subsystémy sociální politiky státu, musejí reagovat na sociodemografický vývoj společnosti, zejména na zvyšující se naději dožití, změny v rodinném chování a vývoj  porodnosti. V řadě teoretických pracích se v poslední době objevuje téma možného ovlivnění úrovně porodnosti prostřednictvím politiky státu,  konkrétně i možnost ovlivnění porodnosti prostřednictvím důchodových  systémů.
Tento příspěvek přinesl přehled teoretických forem opatření - zohlednění dob výchovy dětí  v rámci důchodového systému, pomocí nichž si někteří autoři slibují ovlivnění reprodukčního chování účastníků důchodového systému. Zohlednění dob výchovy dětí má  (nejen) v českém důchodovém systému dlouholetou tradici, kdy je péče o dítě považována za nevýdělečnou činnost prospěšnou pro společnost a v posledních letech jsou, zejména ve spojení s prováděnými reformami důchodových systémů, hledány nové možnosti, jak výchovu dítěte zohlednit v důchodových systémech. V příspěvku se autor zaměřil na nejvýznamnější z nich - závislost výše pojistného na počtu dětí, asignace pojistného, child  pension (závislost nároku na důchod na počtu dětí) tak, jak byly navrhovány v ČR nebo v ostatních evropských zemích. Věnoval se zejména jejich praktické proveditelnosti v podmínkách ČR, jejich mikroekonomickým a makroekonomickým implikacím a rozboru jejich silných a slabých míst.

Druhý den konference zahájil Vladimír Hulík příspěvkem Vývoj vzdělávací soustavy po roce 1989 a jeho dopady na vzdělanostní strukturu obyvatelstva, který analyzoval změny ve vzdělávací soustavě, jež nastaly po sametové revoluci, a porovnával vzdělanostní strukturu obyvatelstva České republiky zjištěnou při posledních dvou censech (1991 a 2001). Úroveň základního vzdělání se od té doby prakticky nezměnila (v ČR ho získá téměř 100 % obyvatel), daleko razantnější změny však nastaly ve struktuře středního vzdělávání, a to se samozřejmě projevilo na vzdělanostní struktuře obyvatelstva. Samostatnou kapitolou je rozvoj terciárního vzdělávání, které se v průběhu 90. let pomalu měnilo z elitního na masové a po roce 2000 bouřlivou expanzí z masového na univerzální.

 

Tématu vzdělávání se věnovala též přednáška Michaely Kleňhové Terciární vzdělávání ve 20leté retrospektivě, která poukázala na prudký rozvoj terciárního vzdělávání v České republice v období od sametové revoluce v roce 1989, kdy se značně změnil pohled společnosti na vzdělání a změnila se i hodnota vzdělání. Přednáška obsahovala přehled o vývoji zájmu o terciární vzdělávání, zejména o studium na vysokých školách včetně změn ve struktuře uchazečů z pohledu odložené poptávky a věku. Zařazen byl též pohled na terciární vzdělání v České republice v rámci mezinárodního srovnání, zejména se jednalo o indikátory míry vstupu, míry graduace a podílu obyvatel s terciárním vzděláním v jednotlivých věkových skupinách.

 

Jakub Fischer a Petr Mazouch si položili otázku Jaké je postavení studentů vysokých škol po dvaceti letech transformace vysokého školství? Na ni i další otázky se pokusili odpovědět na základě výsledků šetření Eurostudent IV. Zajímalo je, jak sami studenti vnímají téma školného, které by, dle některých, výrazným způsobem přispělo ke změně kvalitativní struktury vysokého školství. Dále zda následné uplatnění studentů na pracovním trhu odpovídá teoretickému zavedení školného, zda jsou při studiu schopni zapojit se aktivně do pracovního procesu, či zda by právě toto zapojení mohlo být vzato jako zdroj pro hrazení školného. Z výsledků šetření vyplynulo, že přes enormní rostoucí počet studentů se vysokoškolské vzdělání stále vyplatí, v převážné míře je financováno z vlastních zdrojů (rodiče, vlastní výdělek), ovšem ochota studentů podílet se na nákladech na výnosnou investici do vzdělání není příliš vysoká.

Kamila Svobodová vystoupila s příspěvkem na téma Demografické stárnutí a životní podmínky seniorů v České republice. V České republice je od počátku 90. let 20. století patrné neustálé snižování zastoupení dětské složky v populaci v důsledku poklesu porodnosti a zároveň nárůst podílu seniorské populace způsobený zlepšováním úmrtnostních poměrů, což má za následek výrazné stárnutí naší populace. Při stávajícím trendu je více než pravděpodobné, že podíl seniorů v populaci ČR bude narůstat i nadále. Důsledky zvyšování počtu i podílu osob seniorského věku se na makro úrovni dotýkají všech sfér sociálního a ekonomického vývoje. Populační stárnutí jako komplexní proces se promítá nejen do postavení seniorů ve společnosti, ale též do sféry soukromé, do mezigeneračních vztahů a vztahů uvnitř rodiny a individuálních životů stárnoucích osob, proto je třeba věnovat pozornost též problematice života seniorů z mikrosociální perspektivy. Z výzkumů vyplývá poměrně pozitivní zjištění, že mezigenerační solidarita a vzájemná výpomoc mezi rodinnými příslušníky je i přes veškeré společenské změny stále velice významná a české rodiny jsou poměrně soudržné. To se projevuje jak v jednoznačné tendenci bydlet v poměrně těsné blízkosti svých rodinných příslušníků a v častých vzájemných návštěvách, tak též ve frekventované mezigenerační výpomoci, a to i v případě nutnosti poskytování péče nesoběstačným stárnoucím členům rodiny.

 

Z demografického hlediska představuje život po odchodu do starobního důchodu čtvrtinu až třetinu celé životní dráhy budoucích důchodců. V poslední době se proto množí zájem o to, jak se kohorty ve vyšším středním věku na tuto etapu svého života připravují. Lucie Vidovićová v prezentaci Příprava na život v důchodu: preference a životní styl vs. demografie a sociální politika představila dvě empirická šetření (Tranzice 2006 a Finanční gramotnost 2008), která se věnovala právě přípravě na život v důchodu. Z prvního výzkumu vyplynulo, že problematika důchodu je pro každého jedince otázkou zejména „life-style“ preferencí, z druhého zase, že příprava na důchod je otázkou finanční gramotnosti. Ukázalo se, že zvyšující se heterogenita životních stylů přispívá k individualizaci přechodu mezi ekonomickou aktivitou a starobním důchodem – v rámci preferenčního modelu aktivity ve vyšším věku je možné identifikovat 3 základní typy populace: typ orientovaný na práci, typ orientovaný na důchod a adaptivní typ. Z výzkumu zároveň vyplynulo, že lidé mají tendenci preferovat dřívější odchod do důchodu než je důchodový věk

V zajímavém příspěvku na specifické téma Od stánku k pásu a zpět. Vývoj ekonomických aktivit vietnamských přistěhovalců v České republice se Ondřej Hofírek a Michal Nekorjak zabývali ekonomickými aktivitami vietnamských přistěhovalců v České republice. Na pozadí historického vývoje příchodu Vietnamců do Československa analyzovali s využitím konceptu etnické ekonomiky vznik a proměny vietnamské imigrantské ekonomiky od období před rokem 1989 až dodnes. Dále v příspěvku popsali strukturu podnikatelského segmentu této imigrantské ekonomiky a kategorizovali jednotlivé segmenty podnikatelských aktivit Vietnamských imigrantů v Česku. V závěru příspěvku se zabývali tématem zaměstnaneckých pozic Vietnamců v souvislosti s relativně čerstvým a značně problematickým fenoménem agenturního zaměstnávání s poukazem, jak je tato imigrantská ekonomika propojená s migrací z Vietnamu a jak souvisí se sociální strukturou této skupiny v Česku.

 

Konferenci uzavřela Eva Kačerová s vystoupením Cizinci v regionech ČR za posledních 20 let. V  České republice v devadesátých letech počet legálně usazených cizinců postupně vzrůstal. Mezi lety 1994 a 1999 se více než zdvojnásobil ze zhruba 100  tisíc  na  hodnoty  kolem  200 tisíc pobývajících cizinců. V roce 2000 počet  cizinců  v  ČR  poklesl  o  30  tisíc  osob,  přičemž tento vývoj se všeobecně  přičítá změnám legislativy. K  28.  2.  2010  Ředitelství služby cizinecké policie MV ČR v České republice evidovalo 431 587 cizinců, z toho 182  856  s  trvalým  pobytem a 248  731 s některým z typů dlouhodobých pobytů nad 90 dnů.
Věková  struktura  obyvatelstva  ČR  a  cizinců  zde  žijících je značně odlišná.  Věková  struktura  cizinců odráží zejména skutečnost, že naprostá většina  těchto  osob  (86 %) se nacházela v produktivním věku (20–64 let), což  do značné míry souvisí s častým ekonomickým motivem migrace. Struktura cizinců  podle  pohlaví  je značně deformovaná. Ve věku mezi 35 a 50 let je mužů téměř dvakrát více než stejně starých žen. Rozmístění  cizinců žijících v České republice je nerovnoměrné. Nejvíce  jich žije v Praze a Středočeském kraji, dále se ve zvýšené míře usazují ve větších městech a průmyslových oblastech. Údaje o vzdělání cizinců, kteří k nám přicházejí, se systematicky neshromažďují.

Příspěvky z konference budou uveřejněny na počátku roku 2011 v odborném časopisu Demografie – ročník 53, číslo 1.

Kamila Svobodová