demografie - časová řada

 

Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?

celkem se účastnilo: 51755

  demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - populační vývoj Afriky

 
15.08.2010 POPULAČNÍ VÝVOJ: Švédsko

Švédsko je zemí, jež předznamenala proces později označený jako druhý demografický přechod. K transformaci vzorců rodinného chování směrem ke křehčím partnerským vztahům, odkládání založení rodiny do vyššího věku a výraznému snížení plodnosti vyššího pořadí zde začalo docházet dříve než v ostatních evropských zemích.


Historický vývoj populace

Švédsko poskytuje dobrý příklad pro studium demografických změn, neboť švédská statistika disponuje poměrně dlouhými časovými řadami zaznamenávajícími populační vývoj. Kontinuální statistika obyvatelstva je k dispozici od roku 1749. V roce 1858 byl založen statistický úřad (Statistics Sweden), který se zprvu zaměřoval hlavně na statistku obyvatelstva, postupně však začal shromažďovat data i z jiných oblastí.
Švédsko v roce 1750 představovalo typickou agrární evropskou zemi. Obyvatelstvo pracovalo hlavně v zemědělství a společnost byla výrazně hierarchicky uspořádaná. Příjem většiny obyvatel byl nízký, bohatá elita měla sice více hmotných statků, ale jejich zdravotní stav a naděje dožití se téměř neodlišovala od většinové populace (Jackson, Hudman 1990). Naděje dožití se v té době pohybovala pouze okolo 34 roků pro muže a 36 pro ženy. Počet obyvatel v roce 1750 činil 1,78 milionu lidí, jejichž zdravotní stav byl poznamenán opakujícími se infekčními chorobami (jako je černý kašel, neštovice, spalničky a další infekce). Země byla sužována pravidelnými hladomory a kojenecká úmrtnost přesahovala 200 ‰.
Do poloviny 18. století se úmrtnost kojenců pohybovala na velmi vysoké úrovni, každé páté dítě zemřelo před dosažením jednoho roku. Okolo roku 1770 se začaly úmrtnostní poměry zlepšovat především díky zlepšujícím se životním podmínkám, lepší hygieně. Pro dospělou populaci začala úmrtnost klesat na začátku 19. století. Pokroky v medicíně po roce 1850 (včetně očkování proti neštovicím, dezinfekce a zlepšení hygienických podmínek v nemocnicích) spolu se zlepšením hygieny i kanalizačních systémů vedly k rychlému zlepšování úmrtnostních poměrů. Pokles úrovně úmrtnosti byl dočasně zastaven v roce 1918, kdy se ve Švédsku v důsledku Španělské chřipky dočasně úmrtnost opět zvýšila (Demographic reports 2010).
V letech 1750-1850 začalo Švédsko procházet demografickou revolucí a naděje dožití při narození vzrostla na více než 40 let u mužů a na více než 44 let u žen v roce 1850. Během téhož období se počet obyvatel zdvojnásobil na téměř 3,5 milionu. Prodloužení střední délky života vedlo tedy k početnímu růstu populace, který zároveň vzbudil obavy z přelidnění ve Švédsku, protože rychlý růst obyvatelstva představoval obrovský tlak na agrární společnost a v důsledku vedl k velké vlně emigrace – až 20 % lidí z celkové populace se vystěhovalo ze země (většinou do Spojených států) (Jackson, Hudman 1990) – trvající až do počátku 30. let 20. století.

Graf 1: Vývoj počtu obyvatelstva v letech 1749-2009, hrubá míra celkového a přirozeného přírůstku (tříleté klouzavé průměry)

Zdroj: Statistics Sweden, Eurostat, vlastní výpočty

Zatímco se  střední délka života v 1. polovině 20. století i nadále prodlužovala, porodnost začala pomalu klesat.  Pro mnoho (převážně chudých) lidí byl život stále obtížný vzhledem ke špatným hygienickým podmínkám a nízké kvalitě bydlení. Kontrasty mezi bohatými a chudými se odrážely v porodnosti, úmrtnosti i naději dožití. Kojenecká úmrtnost se pohybovala v rozmezí od 49 ‰ v nízko-příjmových rodinách do pouhých 14 ‰ v rodinách s vysokými příjmy (Jackson, Hudman 1990).
Mezi roky 1930 a 1940 zavedlo Švédsko systém státního sociálního zabezpečení včetně národního zdravotního pojištění, zaměstnaneckého zdravotního pojištění, dávky v mateřství, příspěvky na bydlení, školky, zdravotnické služby pro děti, bezplatné školní stravování a informace o výživě a zdraví (Jackson, Hudman 1990).
Švédská populace rozrostla na 6,4 milionů v roce 1940 a v polovině 80. let již čítala 8,3 milionu. Trendy, které započaly na počátku 20. století, vedly ke snížení tempa populačního přírůstku a z emigrační země se Švédsko postupně stalo zemí imigrační, neboť přistěhovalectví má významný podíl na početním vzestupu populace. I nadále pokračoval pokles porodnosti a postupné zlepšování úmrtnostních poměrů, což se odrazilo nejen na počtu obyvatel, ale výrazně také na věkové struktuře švédské populace.
Populace Švédska v současné době překračuje 9 milionů obyvatel (9 366 092 k 31.5.2010) a početně tak neustále roste, především v důsledku imigrace a vysoké úrovně porodnosti. Asi 85 % obyvatel žije v jižní polovině Švédska. Švédsko má dvě původní menšiny - finsky mluvící etnikum na severovýchodě země a Laponce neboli Sámy.

Věková struktura obyvatel

Vlivem vývoje porodnosti a nízké úrovně úmrtnosti je švédská populace podobně jako ostatní vyspělé země vystavena demografickému stárnutí obyvatelstva. V průběhu posledního století dochází k výrazným změnám ve věkové struktuře obyvatel, které jsou patrné ze stromů života porovnávajících strukturu populace v letech 1900, 1950 a 2009 (graf 2). Zatímco na počátku 20. století odpovídala věková pyramida progresivnímu typu se širokou základnou (vysokým podílem dětí) a naopak nízkým podílem starých lidí, v roce 2009 již věková struktura odpovídá stacionárnímu typu.

Graf 2: Věkové struktura populace ve vybraných letech, Švédsko 1900, 1950 a 2009
 
 

Zdroj: Statistics Sweden, vlastní výpočty

Demografické stárnutí švédské populace je zřejmé také z analytických ukazatelů charakterizujících věkové složení populace (tabulka 1). Na počátku 20. století bylo pouze 12  % obyvatel starších 60 let, dnes je to již celá čtvrtina populace (25 %) a tento podíl se bude i nadále zvyšovat spolu s tím, jak budou stárnout početné poválečné generace. V roce 1900 byla téměř třetina obyvatel mladší 15 let a ještě v role 1950 to bylo 23 %, dnes tento podíl nepřesahuje 17 %. Podle indexu stáří tak připadalo v roce 1900 na 100 dětí mladších 15 let 37 lidí starších 60 let, v roce 2009 to bylo již 150 seniorů. Vzestup vykazuje také index závislosti (60+), neboť roste počet lidí starších 60 let, kteří připadají na 100 lidí v produktivním věku, a index ekonomického zatížení, podle kterého na 100 lidí v produktivním věku připadá 71 dětí do 15 let a seniorů nad 60 let.
 
Tab. 1: Počty a podíly osob ve věkových skupinách, index stáří, indexy závislosti a ekonomického zatížení, Švédsko, vybrané roky

Pozn.: Index stáří - počet osob ve věku 60 a více let na 100 dětí ve věku 0-14 let
Index závislosti (0-14) - počet dětí ve věku 0-14 let na 100 osob ve věku 15-59 let
Index závislosti(60+) - počet osob ve věku 60 a více let na 100 osob ve věku 15-59 let
Index ekonomického zatížení - počet dětí ve věku 0-14 let a počet osob ve věku 60 a více let na 100 osob ve věku 15-59 let
Zdroj: Statistics Sweden, vlastní výpočty

Úmrtnost

Již nastíněné zlepšování úmrtnostních poměrů ve Švédském království nebylo věcí ojedinělou v daném regionu, neboť zhruba v období od začátku 18. století do 60. let 20. století se v industrializovaných zemích významně měnily úmrtnostní poměry a prodlužovala se délka života. Během tohoto období se naděje dožití výrazně zlepšila od svých původních hodnot na úrovni 30 - 35 let až na zhruba 70 let v polovině 60. let 20. století. K tomuto zlepšení došlo téměř výhradně v souvislosti s potlačením epidemií a úmrtí na infekční nemoci, ovšem ne všechny skupiny obyvatelstva a ne všechny země těžily z tohoto pokroku současně (Vallin, Maslé 2004).
Ve Švédsku, které v tomto ohledu patřilo mezi jednu z průkopnických zemí, však naděje dožití při narození výrazně rostla již ve druhé polovině 18. a v 19. století. Na počátku 20. století tedy již přesahovala 50 let pro muže a 54 let pro ženy a pro obě pohlaví se i nadále zvyšovala. Mezi roky 1984 a 1989 nastalo krátké období stagnace, ovšem poté se hodnoty naděje dožití při narození začaly opět zvyšovat. Švédské království je v současné době charakteristické velice příznivými úmrtnostními poměry a svými hodnotami naděje dožití při narození (79,4 pro muže a 83,4 pro ženy v roce 2009) se řadí na jedno z předních míst na světě. Příznivé úmrtnostní poměry ovlivňuje také nízká úroveň kojenecké úmrtnosti (2,5 ‰ v roce 2009).

Graf 3: Naděje dožití při narození a ve věku 65 let a kojenecká úmrtnost, Švédsko, vybrané roky

Zdroj: Statistics Sweden, Eurostat, Human Mortality Database, vlastní výpočty

Porodnost

Plodnost se v poválečném období až do poloviny 60. let udržovala na úrovni přesahující hranici prosté reprodukce (tzn. na úrovni přesahující 2,1 dítěte na jedu ženu). Od poloviny 60. let, spolu se zavedením moderních antikoncepčních metod, se počet ročně narozených dětí snižoval ze 123 tisíc v roce 1965 na 93 tisíc v první polovině 80. let. Poté se počty narozených opět zvyšovaly v důsledku toho, že silné populační ročníky žen vstupovaly do věku nejvyšší plodnosti, a to až na úroveň 124 tisíc na počátku 90. let.
Z hlediska intenzitních ukazatelů úhrnná plodnost klesala od poloviny 60. let z maxima 2,48 v roce 1964 na úroveň 1,7 na přelomu 70. a 80. let. V 80. letech se úhrnná plodnost zvyšovala a opět překročila hranici 2,1 (2,13 v roce 1990), po poklesu v průběhu 90. let dochází v posledních letech k opětovnému nárůstu. Se současnou hodnotou úhrnné plodnosti 1,94 (v roce 2009) tak patří Švédsko z hlediska úrovně plodnosti na špici evropských zemí, mezi ty s nejvyššími hodnotami.
Pokles a silné výkyvy v ročních ukazatelích úrovně plodnosti od 60. let jsou spojeny jednak s odkládáním narození prvního dítěte, dále pak s měnícím se podílem rodin s více než dvěma dětmi, který rovněž částečně souvisí s odkladem rodičovství. V průběhu 35 let stoupl věk pro vstup do rodičovství o pět let, od průměrného věku 24 let pro matky a 26,6 let pro otce při narození prvního dítěte v roce 1970 na 29 let a 31,5 let v roce 2005 (Statistics Sweden).
Ve zvýšení úrovně porodnosti v 80. letech sehrály svoji roli pravděpodobně dva faktory, které působily současně: jednak to byla příznivá hospodářská situace a švédské rodiny si tak mohly snadněji dovolit mít (další) dítě, zároveň změny v rodinné politice Švédska vedly ke zvýhodňování těch, kteří měli děti krátce po sobě (Hoem 2005). Ve švédském systému, kde je výše dávek odvozena od předchozích příjmů a pro rodiče je tak výhodné, aby dobu narození svého dítěte optimalizovali vzhledem k objemu příjmu a dávek, vedlo zavedení tzv. rychlostní prémie („speed-premium“ (Hoem 1990)) ve svém důsledku ke zkrácení meziporodních intervalů. Od roku 1980 měli totiž rodiče v případě, že interval mezi narozením dětí nepřesáhl 24 měsíců, nárok na dávky minimálně ve výši, jakou pobírali s předešlým dítětem, a to aniž by se museli mezi porody vracet na pracovní trh.
Pro rodiče tedy bylo výhodné načasovat si narození dítěte druhého (případně vyššího) pořadí v rámci těchto intervalů. V roce 1986 byl pak tento interval mezi dvěma porody zvýšen na 30 měsíců. Z těch matek, kterým se první dítě narodilo v roce 1989, mělo nejpozději do 30 měsíců své druhé dítě 45 % žen (oproti 30 % matek, které porodily své první dítě v roce 1983) (Oláh, Bernhardt 2008). Tímto opatřením vztahujícím se na výplatu a výši dávek bylo ovlivněno také rození dětí třetího pořadí (Anderson 1999) a zkrácení meziporodních intervalů se projevilo napříč vzdělanostními kategoriemi (Oláh, Bernhardt 2008). Mezi vzdělanostními kategoriemi nebyly rozdíly nejen v rozsahu změny reprodukčního chování, ale ani v rychlosti, se kterou se rodiče adaptovali na prodloužení „výhodného“ intervalu na 2,5 roku v roce 1986.  
Jedním z důvodů toho, že zmiňované opatření mělo tak výrazný účinek na dynamiku rození dětí, bylo i to, že běžná praxe švédských matek je setrvat na pracovním trhu i po narození dětí, ovšem redukovat svoji pracovní dobu. Více než 40 % zaměstnaných matek s dětmi do 7 let pracuje ve Švédsku na částečný úvazek (Statistics Sweden 2001; Anderson, Hoem, Duvander 2006).

Tab. 2: Porodnost v letech 1960-2009, vybrané roky, Švédsko

Zdroj: Eurostat, Statistics Sweden

Zatímco úhrnná plodnost setrvává pod úrovní prosté reprodukce od konce 60. let (s výjimkou roku 1990), většina generací žen narozených ve 20. století dosahuje konečnou plodností úrovně okolo 2 dětí na ženu. Nejnižší plodnost měly ženy narozené v letech 1904-1905 (1,8 dětí na ženu), naopak ženy z první poloviny 30. let měly v průměru téměř 2,2 dětí. Generace žen narozené v 70. letech a později však již pravděpodobně uzavřou své reprodukční období s průměrem nedosahujícím 2 děti na ženu (Oláh, Bernhardt 2008).

Mimomanželská plodnost

Ve Švédsku se velký podíl dětí rodí mimo manželství, od poloviny 90. let je to již více než polovina ze všech narozených dětí (55,5 % v roce 2006, přičemž dokonce dvě třetiny v případě porodů prvního pořadí (Oláh, Bernhardt, 2008)). Svůj podíl na tom mají především kohabitace, které jsou rozšířeným způsobem partnerského soužití. Podle výsledků průzkumů Eurobarometr z roku 2000 a 2001 je 85 % ze všech soužití švédských mužů a žen ve věku 25-34 let tvořeno kohabitacemi a pouze malý zlomek prvních partnerství začíná v současné době jako manželství (Oláh, Bernhardt 2008).
Podle výsledků výzkumu Family and Fertility Survey se však naprostá většina z dětí narozených mimo manželství rodí do společného soužití obou svých rodičů - na přelomu 80. a 90. let se 90 % nemanželských dětí narodilo do nesezdaného soužití a pouze 10 % se narodilo osamělým matkám (Andersson 2002). Páry pak často uzavírají sňatek až po narození prvního nebo druhého dítěte. Podle téhož výzkumu pak polovina z dětí (52 %), které se narodily osamělé matce ve sledovaném období, má do 9 let věku zkušenost s životem v rodině se dvěma dospělými/rodiči (Andersson 2002).

Potratovost

Umělé přerušení těhotenství (UPT) bylo do roku 1975 trestným činem, ale potratový zákon z roku 1938 uděloval určité výjimky a dovoloval UPT v důsledku zdravotní, humanitární a eugenické indikace (tzn. v případě, že těhotenství představuje vážnou hrozbu pro život ženy, otěhotněla-li žena při znásilnění, nebo existuje-li vysoké riziko závažného onemocnění dítěte). V roce 1946 byl k těmto výjimkám přidána ještě socio-lékařská indikace, která povolovala umělé přerušení těhotenství pro ženy s více dětmi, které byly v obtížné sociální situaci. Vzhledem k tomu, že mladým a zdravým ženám s žádným nebo jen nízkým počtem dětí byla legální možnost UPT odepřena, zůstával až do 60. let počet nelegálně provedených potratů vysoký. K postupnému snižování nelegálních UPT vedl až liberálnější výklad platného potratového zákona, který se postupně stal běžnou praxí. V polovině 70. let byl přijat nový zákon, který stanovil možnost provádět umělá přerušení těhotenství na žádost ženy až do 12. týdne těhotenství. Nový zákon byl zároveň doprovázen nařízením o poskytování bezplatného antikoncepčního poradenství a zavedením dotovaných antikoncepčních prostředků (Oláh, Bernhardt 2008).
V současné době jsou moderní antikoncepční metody (pilulky a nitroděložní tělísko) snadno dostupné a široce používané. Dalším aspektem bylo relativně brzké zavedení sexuální výchovy ve švédských školách, a to již v polovině 40. let 20 století. Po zavedení nového potratového zákona v roce 1975 byly tyto výukové programy na školách ještě posíleny. Současný zákon umožňuje interrupci na žádost těhotné ženy až do 18. týdne těhotenství, v pozdější době pouze v závažných případech, které tvoří méně než 1% všech UPT. Více než polovina umělých přerušení těhotenství se provádí do konce sedmého týdne těhotenství. Od roku 1975 se průměrné roční počty umělých přerušení těhotenství pohybují mezi 30 000 a 38 000. V souhrnu tak jedna třetina žen prodělala během svého reprodukčního období alespoň jedeno UPT. Neprojevují se zde výrazné rozdíly mezi sociálními skupinami, diferenciačním činitelem je především věk a potratovost je nejvyšší mezi 20-24 rokem věku (Oláh, Bernhardt 2008).

Sňatečnost

Od poloviny 60. let do poloviny let 70. se počet ročně uzavíraných manželství snížil o více než třetinu. Úroveň sňatečnosti pak pokračovala ve svém poklesu i v následujících dvou dekádách, i když tento pokles se vyznačoval výrazně mírnějším tempem (Andersson 2004). V ostrém kontrastu s tímto dlouhodobě klesajícím trendem byl výrazný, nicméně dočasný vzestup počtu uzavíraných sňatků v roce 1989, kdy bylo uzavřeno 2,5krát více sňatků než v předešlém roce. Tento vzestup byl reakcí na nově zaváděná pravidla týkající se nároku na vdovský a vdovecký důchod (Hoem 1991 cit. z Andersson 2004).
Další krátkodobé zvýšení úrovně sňatečnosti nalezneme v roce 2000, ale v mnohem menším měřítku. Pravděpodobnost uzavřít sňatek v té době vzrostla nejen v případě svobodných žen, ale také pro ženy rozvedené. Následné opětovné snížení však naznačuje, že vyšší počty osob vstupovaly do manželství zřejmě pod vlivem přelomu tisíciletí a letopočtu s cifrou 2000 (Andersson 2004).
V současné době je ve Švédsku ročně uzavřeno necelých 50 tisíc manželství a ženy se poprvé vdávají ve věku 32,2 let (období 2005-2009). Průměrný věk novomanželů se však odlišuje v rámci jednotlivých regionů. V období mezi roky 2005 a 2009 byl nejnižší věk při prvním sňatku v části Jönköping, kde se nevěsty poprvé vdávaly ve věku 30,6 let, nejvyšší byl naopak v kraji Jämtland, kde dosahoval 34,3 let (Statistic Norway).

Tab. 3: Sňatečnost v letech 1960-2009, vybrané roky, Švédsko

Pozn.: * Od 1. 5. 2009 včetně sňatků osob stejného pohlaví.
Zdroj: Eurostat, Statistic Sweden

Rozvodovost

Ve Švédsku se počet rozvodů výrazně zvyšoval do poloviny 70. let (s maximem 26,8 tisíc rozvodů v roce 1974, což je dvojnásobek v porovnání s rokem 1970 (12,9 tisíc) a o více než 10 tisíc rozvodů více než v předešlém roce, kdy bylo rozvedeno 16 021 manželství). Vliv měla liberalizace rozvodové legislativy (tj. zavedení rozvodu bez stanovení viny, rychlý průběh rozvodu pro bezdětné páry a pouze 6 měsíců čekací lhůty pro páry s dětmi) a většinou tedy stoupala rozvodovost mezi bezdětnými ženami (Oláh, Bernhardt 2008).
Na přelomu 70. a 80. let se počty rozvádějících se manželství stabilizovaly na úrovni okolo 20 tisíc rozvodů ročně, ve 2. polovině 80. let došlo dokonce k jejich snížení. Na konci 80. let a v 1. polovině 90. let se opět rozvádělo více manželství, v tomto případě se však vyšší tendence k rozvodu týkala žen-matek. V intenzitním vyjádření tak rozvodem zaniká více než polovina manželství.
Podle odhadů se však ročně rozejde až 50 tisíc párů, neboť 30 tisíc připadá na nesezdaná soužití. Intenzita rozpadu nesezdaných soužití je podle odhadu navíc asi 3krát větší než intenzita rozpadu manželství (Recent Demographic Developments in Europe 2000).

Tab. 4: Rozvodovost v letech 1960-2006, vybrané roky, Švédsko

Pozn.: * Od 1. 5. 2009 včetně rozvodů osob stejného pohlaví.
Zdroj: Statistics Sweden

Migrace

V průběhu 20. století se Švédské království stalo z emigrační země zemí imigrační a kladné migrační saldo má významný podíl na početním růstu populace. Moderní éra přistěhovalectví může být rozdělena do čtyř období, kdy v každém přicházely různé typy přistěhovalců (podle Migration Policy Institute).
  1. 1938-1948: uprchlíci ze sousedních zemí v souvislosti s 2. světovou válkou i v období těsně před a po ní.
  2. 1949-1971: pracovní imigrace z Finska a jižní Evropy – příliv pracovních migrantů v době, kdy mnoho západoevropských zemí hledalo pracovní sílu. Do konce 40. let 20. století švédský exportní průmysl vzkvétal a země tak začala přijímat zahraniční pracovníky. V roce 1954 vytvořily severské země společný pracovní trh, což umožnilo početnou migrace z Finska do Švédska v průběhu 50. a 60 let (do Švédska se v tomto období přistěhovalo celkem 550 tisíc Finů). Firmy hledaly pracovní sílu také v Jugoslávii (přibližně 60 tisíc pracovních migrantů) a Řecku (cca 20 tisíc migrantů), což zahájilo významný migrační tok z těchto zemí. Příliv imigrantů dosáhl vrcholu v roce 1970.
  3. 1972 až 1989: migrace za účelem sloučení rodiny a uprchlíci z rozvojových zemí – charakteristickým rysem této vlny imigrace do Švédska jsou žadatelé o azyl z rozvojových zemí a migrační toky jejich rodinných příslušníků. Poté, co byl v roce 1972 zastaven nábor pracovníků ze zemí mimo skandinávský region, došlo k výraznému poklesu počtu nových přistěhovalců. Nicméně uprchlíci a jejich rodinní příslušníci (manželé/manželky, nezletilé děti a v některých případech staří rodiče) byli i nadále přijímáni k trvalému pobytu. Vlivem tzv. řetězové migrace se pak počty přistěhovalců začaly postupně zvyšovat spolu s tím, jak lidé, kteří se ve Švédsku relativně úspěšně usadili, mohli poskytnout dalším příbuzným finanční pomoc.
  4. 1990 až současnost: žadatelé o azyl z jihovýchodní a východní Evropy především v době války v bývalé Jugoslávii a volný pohyb občanů EU v rámci Evropské unie.V roce 1995 vstoupilo Švédsko do Evropské unie a spolu s tím se také zavázalo, že občané ostatních členských států mohou pracovat a žít ve Švédsku. Od roku 1996 je Švédsko také součástí Schengenské dohody, která umožňuje volný pohyb osob ve všech členských státech. Nejvýznamnější přes-hraniční pohyb je v současné době mezi Švédskem a jeho sousedními zeměmi, nejvíce pracovních migrantů přichází z Německa.
V důsledku těchto migračních proudů se snížil dominantní podíl Skandinávců mezi obyvateli Švédska, kteří se nenarodili ve Švédském království. Ještě v roce 1960 tvořili přistěhovalci z ostatních severských zemí více než polovinu těchto obyvatel, dnes tvoří pouze jednu čtvrtinu (roce 2004). Významný podíl obyvatel Švédska narozených v zahraničí dnes tvoří lidé z bývalé Jugoslávie a v menší míře Iráčané a Iránci. Významnější zastoupení mají také Němci a Poláci.
Přistěhovalectví dosáhlo rekordní úrovně v roce 2006 a i nadále roste, ale pomalejším tempem. V posledních letech tvoří mezi imigranty do Švédska největší skupinu vracející se švédští občané, následováni jsou přistěhovalci z Irska, Somálska a Polska (rok 2009).
V roce 2009 se do Švédska přistěhovalo 102 tisíc osob a vystěhovalo 39 tisíc osob. Stejně jako v předešlých letech se lidé vystěhovávají nejčastěji do Norska, Dánska a Finska; po těchto zemích následuje Velká Británie a USA (Statistisc Sweden).

Graf 4: Vývoj migračního salda, Švédsko, 1960-2009

Zdroj: Eurostat a Statistics Sweden


Literatura
Andersson, G., 2002. Fertility developments in Norway and Sweden since the early 1960s. Demographic Research 6 (4): 67-86. Dostupné zde.
Andersson, G., 2004. Demographic trends in Sweden: An update of childbearing and nuptiality up to 2002. Demographic Research 11 (4): 95-110.
Andersson, G., Hoem, Jan M., Duvander, A.Z. 2006. Social differentials in speed-premium effects in childbearing in Sweden. Demographic Research 14 (4): 51-70. Dostupné zde
Demographic reports 2010:1 Cohort mortality in Sweden. Mortality statistics since 1861. Statistics Sweden, 2010. Dostupné zde.
Hoem, Jan M. 1990. Social policy and recent fertility change in Sweden. Population and Development Review 16 (4): 735-748.
Hoem, Jan M. 2005. Why does Sweden have such high fertility? Demographic Research 13 (22): 559-572. Dostupné zde.
Jackson, R., Hudman, L. 1990. Cultural Geography. West Publishing Company, St. Paul, MN, 1990. p.145-6
Oláh, L.Sz. 2001. Gender and family stability: Dissolution of the first parental union in Sweden and Hungary. Demographic Research 4(2): 26-96. Dostupné zde.
Oláh, Livia Sz., Bernhardt, Eva M. 2008. Sweden: Combining childbearing and gender equality. Demographic Research 19(28): 1105-1144. Dostupné zde.
Recent Demographic Developments in Europe. 2000. Council of Europe.
Statistics Sweden.



Anna Šťastná
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání!
Vaš redakční tým

 
 
 © 2004-2014 Hůle Daniel
+420 774 510 398
hule@demografie.info
 
  Vydavatelem portálu je občanské sdružení - Demografické informační centrum. Obsah vytváří redakční tým zdarma. Portálu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1801-2914.
Demografie.info využívá redakční systém OSTRWE firmy ORA. Design&layout Daniel Hůle.
Pokud není uvedeno jinak, grafy i tabulky vycházejí z datové základny Českého statistického úřadu.
OSTRWE - publikační systém ORA - programování, webdesign, hosting, PHP, MySQL DIC - Demografické informační centrum

 
 
 
Pavlík, Kalibová, Koschin, Burcin
Rychtaříková, Kučera, Roubíček
demography, demografia, demographie
populační vývoj, studia, věda, aktuárská
geografie, demografický, Langhamrová
demografie, demos, analýza, výzkum