7.09.2010 ANALÝZA: Prevalence užívání betelu ve vybraných zemích
Žvýkání semen z arekové palmy, často s tabákem či hašeným vápnem, to vše zabalené v listu pepřovníku betelového, je rozšířené v mnoha částech Asie a příslušných přistěhovaleckých komunitách.
Této kombinaci, v závislosti na místních zvyklostech doplněné o další látky zejména rostlinného původu, se často říká jednoduše betel a tvoří tzv. betelové sousto. Účinky lze betel považován za mírný stimulant, je oceňován také pro své léčivé vlastnosti.
Účinky beteluPravidelným uživatelům přináší žvýkání zlepšení nálady až veselí, užívání betelu také potlačuje pocity hladu a žízně. Účinnou látkou je arekolin, který též povzbuzuje střevní peristaltiku, vyvolává pocení, zúžení zorniček přecházející v slabé rozšíření, reflexy jsou zvýšené. Vysoké dávky arekolinu vedou ke zvracení.
Uživatelé při žvýkání pociťují z počátku nepříjemnou, palčivou chuť, která se později mění v pocit velmi příjemného požitku. Nadměrné užívání může vést k pocitu únavy, podrážděnosti, tlaku na hrudi spojeném s pocením, nevolnosti a případně mdlobám. (
Encyklopedie psychotropních rostlin).
Obsah betelového soustaK látkám, které mohou tvořit součást betelového sousta, patří například: kardamom, šafrán, hřebíček, anýz, kurkuma, hořčice nebo náhradní sladidla. Některé z hlavních složek, jako je tabák či arekové semeno, mohou být užívány samostatně či v různých kombinacích bez použití betelového listu. Četné, komerčně vyráběné směsi obsahující některé nebo všechny tyto složky jsou k dostání v různých částech světa.
Sousto se může skládat především z:
- arekového semena samostatně, bez betelového listu, hašeného vápna a tabáku
- žvýkacího tabáku bez arekového semena
- arekového semena s částmi betelové révy a všemi ostatními přísadami s výjimkou tabáku (betelové sousto bez tabáku)
- arekového semena s částmi betelové révy a všemi ostatními přísadami včetně tabáku (betelové sousto s tabákem)
Pramen: IARC – International agency for research on cancerKonzumace betelu z geografického hlediskaSvětové odhady hovoří až o
600 milionech uživatelů (Gupta & Warnakulasuriya, 2002). Většina uživatelů pochází z jihovýchodní Asie, kde se také v největší míře vyskytují rostliny produkující dvě základní suroviny – semeno arekové palmy a list pepřovníku betelového.
Srí Lanka Malý ostrovní stát je považován za jednu ze zemí, odkud se areková palma rozšířila dál. Betelové sousto se na Srí Lance nejčastěji skládá z čerstvého arekového semena, hašeného vápna z mořských mušlí, čerstvého betelového listu a mírně sušeného (nebo zpracovaného) tabáku (Chiba et al., 1998). Dřívější studie uvádějí (Senewiratne & Uragoda, 1973), že tabák do betelového sousta přidává
55,6%
mužů a
42,7%
žen.
Zvyk žvýkání betelu je rozšířen zejména ve venkovských oblastech Srí Lanky. Celoplošné studie uvádějí, že betel žvýká téměř
60% obyvatel venkova nezávisle na pohlaví. Polovina z nich si přidává do betelového sousta tabák (Warnakulasuriya, 1992). V roce 1995 provedlo místní ministerstvo zdravotnictví celostátní průzkum, ve kterém zjišťovalo návyky žvýkání betelu přibližně u 4 000 obyvatel starších 35 let. Celková prevalence ve věkové kategorii 35 až 44 let byla necelých
34%, mezi osobami ve věku 65 až 74 let už betel užíval každý druhý. Průměrný počet dávek či betelových soust na den byl 5,5 (v roce 2002).
Thajsko Složení betelového sousta v Thajsku se podobá těm, které je možné nalézt i v jiných částech jihovýchodní Asie. Základní variantu tvoří sousto složené z betelového listu, arekového semene, vápna připraveného z vápence nebo lastury a často i na slunci usušeného tabáku. Ale existuje i řada dalších variant (Reichart, 1995). Běžnými látkami, které Thajci do žvýkací směsi přidávají, jsou místní druhy koření, ale i santalové dřevo a tabák.
Prevalence užívání betelu je výrazně nižší než např. na Srí Lance. Občasné žvýkání přiznávají necelá tři procenta populace, denně betel užívá skoro sedm procent obyvatel. Mezi pravidelné uživatele patří téměř výhradně muži a ženy ve věku nad 50 let. V této věkové kategorii užívá betel denně
22,7 %
žen a
18, 4 %
mužů. Spotřeba pravidelných uživatelů se pohybuje mezi jedním a sedmi sousty (Mougne et al. 1982). Většina uživatelů žvýká směs tvořenou sušenými arekovými semeny a sušenými betelovými listy.
Reichart et al. (1987) uskutečnil výzkum mezi kmeny žijícími v horách u severních hranic a venkovským obyvatelstvem. Zjištěná prevalence užívání se pohybovala mezi 5 a 44% u mužů a 9 a 46% u žen v závislosti na zkoumané lokalitě. Zvyk převládal významně více u venkovského obyvatelstva než u příslušníků horských kmenů. Jeden z kmenů, Meo, vůbec zvyk žvýkání betelu neznal, místo toho jeho členové žvýkali miang, nakvašené lístky volně rostoucího čaje.
Zvyk žvýkání betelu je v Thajsku obecně na ústupu. Reichart v roce 1995 zjistil, že jen velmi málo obyvatel venkova pod 35 let má zkušenost se žvýkáním betelu, přestože to kdysi býval velmi rozšířený zvyk.
Užívání betelu téměř vymizelo také z velkých měst, jako je Bangkok nebo Chiang Mai. Různé průzkumy ukázaly, že jen jedno procento dentálních studentů v Chiang Mai zaznamenalo během praxe užívání betelu u pacientů. Jako typický zvyk pro Thajsko považují žvýkání betelu dvě třetiny z těchto studentů. Připouštějí, že zvyk může být rozšířen více v provinciích (83,6%) a u starších lidí (92,2%). Mezi samotnými studenty zkusilo betel méně než 8% z nich (Reichart et al., 1999).
Indonésie Möller et al. (1977) popsal složení betelového sousta v Indonésii jako směs zahrnující arekové semeno, betelový list a hašené vápno. K ochucení se přidává kardamon nebo hřebíček. Ve větší části Indonésie se do směsi nepřidává tabák. Naopak, poté, co je betel žvýkán několik minut, přidává si uživatel do úst samostatně kousek jemně řezaného tabáku, který nakonec použije na čištění zubů (IARC, 1985). Betel v Indonésii užívají více ženy než muži. Mezi ženami převažují uživatelky nad 35 let. S užíváním místní obvykle začínají mezi 15. a 20. rokem života. Také v Indonésii některé studie soudí, že tento zvyk pomalu vymírá.
MigraceMigrace obyvatel přispívá k šíření široké škály zvyků a produktů do kultur, pro něž byly dosud neznámé.
Také uživatelé betelu si své návyky přinesli do nových zemí. Warnakulasuriya (2002) zjistil, že v imigrantských komunitách převládá tento zvyk ve stejné podobě, v jaké jej provozovali v zemi původu.
Prameny:
I
nternational Agency for Research on Cencer. Reichart, P.A., Khongkhunthian, P., Scheifele, C. & Lohsuwan, P. (1999) Thai dental students’
knowledge of the betel quid chewing habit in Thailand. Eur. J. dent. Educ.
Warnakulasuriya, S. (2002) Areca nut use following migration and its consequences. Addict. Biol.
Karel Vrána