demografie - časová řada

 

Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?

celkem se účastnilo: 89357

  demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - populační vývoj Afriky

 
23.06.2011 KOMENTÁŘ: Demografické stárnutí a jeho dopady

V současné době, zejména ve spojitosti s připravovanou důchodovou reformou, se stále častěji hovoří o demografickém stárnutí populace a jeho dopadech. Přinášíme vám proto zamyšlení nad tímto demografickým procesem a jeho souvislostmi.


Demografické stárnutí populace postihuje v současnosti všechny vyspělé země a stává se tak jednou z nejzávažnějších a nejdiskutovanějších společenských otázek. Jeho počátky jsou úzce spojeny s postupným šířením demografické revoluce, jež se vyznačovala výrazným poklesem měr plodnosti a úmrtnosti, snižováním úrovně kojenecké úmrtnosti a prodlužováním naděje dožití při narození. V důsledku toho docházelo k podstatným změnám ve věkové struktuře ve směru populačního stárnutí [Pavlík, Rychtaříková, Šubrtová 1986]. Ve vyspělých zemích, kde je proces demografické revoluce již několik desítek let ukončen, lze od poloviny 60. let pozorovat další významné změny v demografickém chování označované jako druhý demografický přechod [Van de Kaa 1987]. V České republice  se začaly projevovat procesy spojené s druhým demografickým přechodem zhruba na počátku 90. let 20. století. Mezi hlavní projevy těchto změn patří mimo jiné odkládání mateřství do vyššího věku, postupný nárůst různorodosti v životních drahách a formách soužití, zvyšování podílu dětí narozených mimo manželství a především pokles úrovně plodnosti pod hranici prosté reprodukce, která nezaručuje početní obnovu populace, což má spolu s trvalým zlepšováním úmrtnostních poměrů za následek zintenzivnění demografického stárnutí vyspělých populací [Kalibová 1997]. Populační stárnutí nicméně probíhá i v zemích rozvojových, oproti vyspělým zemím se zpožděním, o to však rychleji, a lze tak hovořit o celosvětovém fenoménu, který se bude do budoucna rozšiřovat.


Podle dlouhodobých prognóz budoucího vývoje počtu a věkové struktury obyvatelstva bude podíl starších osob v populaci České republiky i nadále výrazně narůstat, a to již po roce 2011, kdy budou do věkové skupiny 65 a více let vstupovat početné generace narozené po druhé světové válce [Rychtaříková 2002]. Dle M. Kučery se tak „základním demografickým procesem 21. století stane ve vyspělých zemích stárnutí obyvatelstva jako společný dlouhodobý důsledek prodlužování lidského života a poklesu porodnosti“ [Kučera 2002a: 30]. Růst podílu seniorů bude provázen především poklesem podílu obyvatelstva v produktivním věku [Mašková 2009]. Podstatný se přitom stane především nárůst podílu lidí ve věku nad 70 let, resp. 80 let, což může mít mnoho důležitých důsledků pro společnost. Zlepšování zdravotního stavu seniorů totiž bude provázeno posunem výskytu chronických nemocí do vyššího věku a zvyšování počtu nejstarších osob tak nutně povede ke zvyšování nákladů na sociální a zdravotní péči [Kučera 2002b] i požadavků kladených na péči rodinnou. Bude totiž docházet k tomu, že současně bude naživu větší počet generací, ale s menším počtem jedinců, tj. půjde o tzv. vertikalizaci rodinných struktur. Pokles plodnosti spolu s rozpadem tradičních rodin a větší prostorovou mobilitou tak bude mít za následek mimo jiné zužování souboru možných pečovatelů [Rychtaříková 2002]. Současní a budoucí senioři se přitom budou od svých předchůdců lišit nejen početním zastoupením, ale zejména svými ekonomickými a sociálními parametry, budou stále vzdělanější a budou mít větší aspirace na období života v postproduktivním věku, tj. budou mít vyšší nároky na životní úroveň, rozsah služeb apod. [Rychtaříková 2002].


Důsledky zvyšování počtu i podílu osob seniorského věku se na makro úrovni dotýkají všech sfér sociálního a ekonomického vývoje. Nejčastější obavy vyvolávané změnou věkové struktury se pojí s růstem nákladů na sociální zabezpečení a zdravotní péči, nedostatkem pracovních sil na trhu práce a udržitelností financování důchodového systému. Diskuze se mnohdy stáčejí též k časování odchodu do důchodu a nutnosti zvyšování penzijního věku. Stárnutí populace je tak nezřídka nazíráno negativně a staří lidé bývají zejména v ekonomických úvahách vnímáni jako zátěž [Vohralíková, Rabušic 2004], neboť „stále se zmenšující část populace vykonává ekonomickou činnost, z níž odvádí daně, dávky zdravotního a sociálního pojištění apod., které jsou potřebné k zajištění důchodů a sociální a lékařské péče starším lidem.“ [Stuart-Hamilton 1999: 14]. Vedle reflektování negativních dopadů stárnutí společnosti je však třeba si uvědomit, že narůstající délka lidského života a rostoucí podíl osob vyššího a vysokého věku je výsledkem dlouhodobých snah o zvyšování kvality lidského života a životní úrovně, zlepšování zdravotního stavu populace a je třeba ho vnímat jako pokrok, ke kterému ve svém vývoji dlouhodobě, více či méně vědomě směřujeme.


Populační stárnutí jako komplexní proces se promítá nejen do postavení seniorů ve společnosti, ale též do sféry soukromé, do mezigeneračních vztahů a vztahů uvnitř rodiny a individuálních životů stárnoucích osob. Díky prodlužující se naději dožití při narození představuje etapa stáří časově delší a tím i významnější fázi lidského života. Seniorský věk tak skýtá řadu možností, jak prožívat každý den aktivně a smysluplně [Vohralíková, Rabušic 2004], a proto je zapotřebí podporovat zdravé a aktivní stárnutí. Pro společnost může demografické stárnutí zároveň představovat příležitost a výzvu, jak co nejefektivněji využít znalostí a potenciálu přibývajícího počtu starších lidí.

 

Problematika demografického stárnutí a životních podmínek seniorů je velice široká, zasahující do mnoha oblastí lidského života. Měla by proto být reflektována ve všech relevantních politikách, tj. ekonomické, zdravotní, vzdělávací, bytové, důchodové apod. a vnímána v celé své komplexnosti. Stárnutí populace má přitom dvě roviny, a to jak již zmiňovanou makrosociální úroveň, kdy jsou otázky s ním spojené řešeny na celospolečenské úrovni, tak též úroveň mikrosociální, tedy rovinu individuálních životních osudů. Zde je třeba mít stále na paměti, že seniory nelze považovat za homogenní kategorii, ale je třeba k nim přistupovat jako ke skupině osob lišících se z mnoha hledisek, ke kterým lze řadit dosavadní životní osudy a zkušenosti, životní podmínky, sociální postavení, rodinné struktury a vazby, vzdělání, ekonomickou situaci, zdravotní stav apod. Se stálým prodlužováním délky života začíná v kategorii „starých” vedle sebe žít více věkových kohort s podstatně odlišnými životními zážitky a zkušenostmi, proto i věk patří mezi hlediska, která starší lidi jako celek podstatně diferencují [Rabušic 1995]. Neposledním, velmi podstatným kritériem, které populaci starších osob výrazně odlišuje, je pak pohlaví, resp. gender.

 

Dopady stárnutí naší populace, které je dnes již nezvratitelným procesem, budou stále výraznější a již nyní se promítají jak do sféry veřejné, tak i soukromé. Je proto nezbytné, aby tato skutečnost byla reflektována nejen na celospolečenské úrovni, ale aby ji měl na paměti každý z nás. Rostoucí délka lidského života totiž sebou přináší nové možnosti a přležitosti. Předpokladem zdravého a aktivního stárnutí a udržení nezávislosti i ve vysokém věku je nicméně uvědomění si nutnosti nést zodpovědnost sami za sebe v průběhu celého života.

 

Literatura:

KALIBOVÁ, K., PAVLÍK, Z., VODÁKOVÁ, A. 2009. Demografie (nejen) pro demografy. Praha: SLON.
KUČERA, M. 2002a. „XXXI. Konference České demografické společnosti ‘Stárnutí populace České republiky a jeho důsledky‘, 30. květen 2001.“ Demografie 44 (1): 30.
KUČERA, M. 2002b. „Sociální důsledky stárnutí obyvatelstva České republiky.“ Demografie 44 (1): 38-40.
MAŠKOVÁ, M. 2009. „Problémy s demografickým stárnutím.“ In KALIBOVÁ, K., PAVLÍK, Z., VODÁKOVÁ, A. Demografie (nejen) pro demografy. Praha: SLON.
PAVLÍK, Z., RYCHTAŘÍKOVÁ, J., ŠUBRTOVÁ, A. 1986. Základy demografie. Praha: Academia.
RABUŠIC, L. 1995. Česká společnost stárne. Brno: Masarykova univerzita v Brně/Georgetown. 
RYCHTAŘÍKOVÁ, J. 2002. „Úspěšné stárnutí – leitmotiv 21. století.“ Demografie 44 (1): 43-46.
STUART-HAMILTON, I. 1999. Psychologie stárnutí. Praha: Portál.
VAN DE KAA, D. J. 1987. „Europe’s Second Demographic Transition.“ Population Bulletin 42 (1): 1–57.
VOHRALÍKOVÁ, L., RABUŠIC, L. 2004. Čeští senioři včera, dnes a zítra. Brno: VÚPSV.


Kamila Svobodová
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání!
Vaš redakční tým

 
 
 © 2004-2014 Hůle Daniel
+420 774 510 398
hule@demografie.info
 
  Vydavatelem portálu je občanské sdružení - Demografické informační centrum. Obsah vytváří redakční tým zdarma. Portálu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1801-2914.
Demografie.info využívá redakční systém OSTRWE firmy ORA. Design&layout Daniel Hůle.
Pokud není uvedeno jinak, grafy i tabulky vycházejí z datové základny Českého statistického úřadu.
OSTRWE - publikační systém ORA - programování, webdesign, hosting, PHP, MySQL DIC - Demografické informační centrum

 
 
 
Pavlík, Kalibová, Koschin, Burcin
Rychtaříková, Kučera, Roubíček
demography, demografia, demographie
populační vývoj, studia, věda, aktuárská
geografie, demografický, Langhamrová
demografie, demos, analýza, výzkum