Příspěvek se zaměřuje na analýzu dat mezinárodního šetření o zdravotním stavu EHIS. Šetření bylo provedeno v rozmezí let 2007-2010 v ČR a v dalších 16 zemích EU. Přináší možnost srovnávat data, která vznikala za použití jednotného dotazovacího nástroje. Analýza prezentuje srovnání proměnné týkající se onemocnění depresí a návštěvy psychologa napříč zeměmi.

Výběrovým šetření o zdraví jsme se věnovali již v analýzách Srovnání ukazatelů zdravotního stavu v šetření EHIS a SILC  a Výběrová šetření o zdravotním stavu v ČR a v Evropě. Tento příspěvek je dalším rozšířením informací o šetření EHIS, které je v současné době hlavním zdrojem informací o zdraví obyvatel EU doplňujícím rutinní zdravotnickou statistiku.

Šetření EHIS bylo v EU, resp. v 17 zemích EU provedeno v rozmezí let 2007-2010. V České republice toto šetření provedl Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR v roce 2008 na vzorku 1955 obyvatel. Po dokončení sběru dat byla data kontrolována, validována a analyzována. Data byla rovněž předána Eurostatu, s jehož významnou finanční podporou bylo šetření v ČR a v dalších zemích realizováno. Na základě provedených analýz dat za ČR byla v roce 2011 vydána souhrnná analytická publikace, která se věnuje jednotlivým položkám a tématům zahrnutým v dotazníku. Ten je přiložen v závěru publikace. Kniha obsahuje mj. také analýzu vývoje vybraných charakteristik, kdy jsou výsledky z roku 2008 srovnávány s výsledky předchozích šetření o zdraví obyvatel v ČR (nazvaných HIS CR) realizovaných v letech 1993, 1996, 1999 a 2002. Mimo jiné se část publikace věnuje také problematice sociodemongrafických a ekonomických souvislostí zdravotního stavu, zdravotní péče a zdravotních determinant (např. analýza zdravotních charakteristik podle vzdělání, příjmu apod.).

Vedle publikace dat na národní úrovni byla data ze šetření publikována také v mezinárodním kontextu, a to sice v databázi New Cronos dostupné na internetových stránkách Eurostatu. Tato databáze zahrnuje data za všech 17 zemí za vybrané proměnné, které vycházejí zejména z potřeb monitorování Evropských ukazatelů o zdraví (ECHI ukazatele viz ECHI ukazatele – Evropské ukazatele o zdraví). Právě na využití těchto dat se zaměřujeme v následujícím příspěvku. Sledovanými zeměmi jsou ty, za které jsou vždy pro daný ukazatel dostupná data, nejčastěji však Belgie, Maďarsko, Španělsko, Lotyšsko, Slovensko, Slovinsko, Malta, Řecko, Polsko, Kypr, Bulharsko a Rumunsko, pro některé proměnné máme i data za Rakousko, Německo či Francii.

Z řady proměnných, které jsou v databázi dostupné, jsme vybrali proměnné, týkající se duševního zdraví. Z ukazatelů zdravotního stavu je to podíl osob, které uvedly, že trpí depresí, a s tím související ukazatel využívání „zdravotní“ péče psychologa. Je zřejmé, že ne nutně všichni respondenti, kteří trpí depresí, psychologa navštěvují.  Naopak, ne všichni, kdo navštěvují psychologa, trpí depresí. Určitou souvislost zde však předpokládáme. Podle výsledků výběrového šetření EHIS CR 2008 je zřejmé, že ze všech osob, které v posledních 12 měsících trpěly depresí, bylo v posledním roce u psychologa či psychoterapeuta pouze 27 % (muži 20 %, ženy 29 %). Analýzu doplníme informací o podílu osob užívajících léky na depresi.  Ty podle výsledků EHIS užívalo 55 % osob, které uvedly, že depresí v posledních 12 měsících trpěly. Vybrané charakteristiky budeme analyzovat z hlediska pohlaví a věku.

Podle výsledků šetření EHIS trpělo depresí v České republice v posledních 12 měsících celkem 3,9 % osob, ženy (5,4 %) častěji než muži (2,2 %). Ve srovnání s ostatními sledovanými zeměmi se jedná spíše o údaj nadprůměrný. Nejvyšší podíl zaznamenáváme v Belgii a Španělsku (nad 5 %), nejnižší naopak v Bulharsku a Rumunsku (méně než 2 %). Je však nutné mít na vědomí, že deprese je jedním z onemocnění, kde se  poměrně  výrazně liší prevalence subjektivně hodnocená a prevalence onemocnění s diagnózou lékaře (v ČR zhruba v 65 % případů deprese vykázaných respondenty se jednalo o lékařsky diagnostikované onemocnění). Tak může být výskyt deprese ovlivněn mj. i kulturním prostředním a životním postojem té které populace.

Ve všech zemích byla prevalence deprese u mužů nižší ve srovnání se ženami.  V některých zemích byl tento rozdíl výraznější, v jiných méně. Nejvíce vyrovnaný podíl u obou pohlaví pozorujeme na Maltě, kde prevalence u žen převyšovala prevalenci u mužů jen nepatrně.

Souhrnně lze říci, že prevalence většiny chronických onemocnění se s věkem zvyšuje. V případě věkového profilu deprese však pozorujeme u řady zemí (např. Maďarsko, Belgie, Francie) nejvyšší prevalenci onemocnění ve věkové skupině 45-54 nebo 44-64 let. Naproti tomu např. ve Španělsku s věkem výskyt depresí plynule roste až k nejvyššímu podílu (12 %) u osob starších 84 let. V České republice sice zaznamenáváme zvýšení prevalence ve věku 45-54 let, maxima je však dosaženo ve věku 75-84 let.

Do jaké míry uváděné prevalenci depresivního onemocnění odpovídá využívání péče psychologa či psychoterapeuta máme možnost zhodnotit v grafu 3. V České republice uvedlo celkem 2,7 %, že psychologa či psychoterapeuta v posledních 12 měsících navštívili. Podíl je tedy zhruba poloviční ve srovnání s podílem osob trpících depresí. Samozřejmě lze očekávat, že psychologa navštěvují lidé i s jinými duševními problémy, než je deprese. V Česku představovali depresivní jedinci zhruba 40 % všech, co navštívili psychologa. Za tento ukazatel máme navíc dostupné údaje za Rakousko a Německo, přičemž tyto země vykazují nejvyšší podíl osob s návštěvou psychologa v posledních 12 měsících (Rakousko 12 %, Německo 6,6 %). Vysoký podíl osob s návštěvou psychologa vykazuje dále Belgie, Maďarsko a Francie, tedy země s relativně vysokým podílem osob trpících depresí. Naopak Bulharsko a Rumunsko mají velice nízký podíl osob s návštěvou psychologa, což je patrně do jisté míry dáno i odlišnou situací v nabídce poskytovatelů tohoto typu péče a horší dostupností jejich služeb. Tato skutečnost pak může zpětně ovlivnit i podíl osob, které uvedly, že trpí depresí, neboť tuto diagnózu nemají lékařem stanovenou a nemusí si být vědomi toho, že se jedná právě o depresi.

Také u tohoto ukazatele pozorujeme téměř ve všech zemích vyšší podíl osob s návštěvou psychologa či psychoterapeuta u žen ve srovnání s muži, výjimku představují Bulharsko a Rumunsko, kde jsou velmi nízké podíly osob s návštěvou psychologa vyrovnané u obou pohlaví.

Z věkového profilu návštěv psychologa je patrné, že nejvíce osob, které péče tohoto odborníka využily, je ve věkové skupině 35-54 let, v dalších věkových skupinách tento podíl klesá, a to i ve Španělsku, kde prevalence deprese s věkem plynule roste.

Poslední graf se zaměřuje na srovnání všech tří typů proměnných bez ohledu na pohlaví. Z uvedeného lze konstatovat, že pozice jednotlivých zemí s ohledem na sledované charakteristiky související s depresivním onemocněním jsou relativně konzistentní, mezi země s vyšším výskytem depresí se řadí Belgie, Španělsko, Rakousko, Německo a Malta. Zajímavé však je, že zatímco např. v Belgii či Španělsku, ale také v Česku a na Maltě zaznamenáváme vyšší podíl osob s depresí, příp. s léky na deprese ve srovnání s podílem osob, které navštívily psychologa, v Rakousku a Německu je poměr obou ukazatelů opačný a podíl osob s návštěvou psychologa je výrazně vyšší než podíl osob s léky na deprese. Nízký podíl osob s depresí a návštěvou psychologa je typický pro Rumunsko a Bulharsko, které se mj. řadí mezi země s relativně nízkou úrovní sebevražednosti a deprese, ale patrně i další duševní potíže, zde jsou méně rozšířené než v ostatních Evropských zemích.