Cílem tohoto příspěvku je podat obraz o mobilitě v malostranské farnosti Panny Marie pod řetězem v Praze na základě studia sňatkových matrik. Časově je studie vymezena rokem 1622, kdy začínají první dochované johanitské matriky narozených a oddaných, a rokem 1784, kdy byla farnost v rámci josefínských reforem zrušena. Protože zápisy za rok 1622 začínají až v květnu a v roce 1784 matriky končí dubnem, je vhodnější se zabývat roky 1623–1783. Celkem bylo v letech 1623–1783 ve farnosti johanitů uzavřeno 2 293 sňatků. U ženichů je údaj o geografickém původu uveden u 586 zápisů, přičemž u 143 je nejasný. U nevěst známe místo původu u 238 a nejasný je u 43.
Za celé sledované období najdeme v oddacích matrikách 90 ženichů-cizinců [1] (tabulka 1). Nejčastěji pocházeli z území dnešního Německa (33, z nich sedm z Bavorska, šest z Vestfálska, čtyři ze Saska, tři z Pruska). Druhou nejčastější zemí původu bylo dnešní Rakousko (21, z toho pět ženichů bylo ze Štýrska, pět z Tyrolska, tři ze Salcburku). Z území dnešního Polska pocházelo 10 ženichů, přičemž u sedmi z nich bylo uvedeno, že jsou ze Slezska, a tak nelze určit, ze které jeho části, tj. zda z české či polské.
Dále ženichové pocházeli z území dnešního Maďarska (8), Itálie (5), Francie (5), Švýcarska (2) a po jednom z Belgie, Litvy, Lucemburska, Skotska a Švédska. U jednoho ženicha je uveden původ „z ciziny“.
Nevěst-cizinek je v oddacích matrikách celkem 28 (tabulka 2). I nevěsty, podobně jako ženichové, nejčastěji pocházely z území dnešního Německa (11), dále z Rakouska (9), Belgie (3), Maďarska (2), Polska resp. Slezska (2) a jedna nevěsta byla z Litvy.
Ženichů-měšťanů nalezneme v oddacích matrikách celkem 189 (tabulka 3). Nejčetnější skupinou (89 záznamů) jsou ti, kteří jsou označeni pouze „civis“ bez udání konkrétního města, a tak nezbývá, než se pouze domnívat, odkud skutečně pocházeli. Nejpravděpodobnější se zdá domněnka, že byli právě z území maltézské jurisdikce či Malé Strany a písař je dobře znal, a proto nepovažoval za nutné zapsat, kde měli měšťanství zakoupeno. Zápisy tohoto typu se vyskytují od roku 1660 až do zániku farnosti Panny Marie pod řetězem v roce 1784.
Nejčetnější skupinou měšťanů, u nichž je známo místo, kde měli měšťanství zakoupeno, jsou malostranští měšťané (36). Zápisy uvádějící, že manželství uzavřel malostranský měšťan, se vyskytují po celou dobu existence matriční evidence oddaných v johanitské farnosti, avšak ve 30., 40. a 50. letech 17. století se nevyskytl ani jeden.
Ve svém farním kostele uzavřelo sňatek 18 měšťanů na postranním právu Panny Marie pod řetězem. Ani tyto sňatky nejsou rovnoměrně rozloženy po celou dobu, kdy byly ve farnosti vedeny oddací matriky. První zápis je z 16. července 1622 a poslední z 15. srpna 1740, avšak mezi lety 1675–1696 se nevyskytuje ani jediný.
Měšťanů staroměstských uzavřelo manželství u Panny Marie pod řetězem 16. Záznamy jsou rovnoměrně rozloženy mezi roky 1668–1757.
Taktéž novoměstských měšťanů, kteří uzavřeli sňatek u johanitů, bylo 16. Zápisy, jež je uvádějí, se vyskytují téměř po celou dobu existence oddacích matrik, první záznam uvádějící novoměstského měšťana jako ženicha je z 11. listopadu 1624 a poslední z 3. září 1781. V letech 1626–1680 a v letech 1757–1779 však matriky žádného měšťana novoměstského neuvádějí.
Dále v oddacích matrikách nalezneme měšťany z Berouna, Brandýsa, Čelákovic, Chrudimi, Klatov, Litoměřic, Mělníka, Plzně, Příbrami, Rakovníka a Strakonic.
Nevěsty nejsou uvedeny jako měšťanky ani v jediném případě. Pouze jsou uváděny jako dcery (vdovy), jejichž otcové (zemřelí manželé) měli měšťanství zakoupeno. Takto je zaznamenáno devět nevěst z postranního práva Panny Marie pod řetězem, jednou dcera měšťana staroměstského.
U ženichů, kteří nebyli měšťany, je nejčastěji (u 31 zápisů) zaznamenán původ „ex pago Motol“. Tyto zápisy se vyskytují od roku 1686 do roku 1718 s výjimkou dvou záznamů  z  let  1625  a  1626.  Jak  uvádí  A.  Sedláček,  patřil  Motol křižovníkům maltézským. Podobně Březiněves, z níž pocházelo v letech 1689–1707 šest ženichů, patřila maltézským rytířům (Sedláček, 1998).
U 22 ženichů je uveden původ „pragensis“, z toho jeden byl z Bílé Hory a dva ze Starého Města. Z obcí, které jsou nyní součástí Prahy, jsou v matrikách ještě zmíněny Hostivař, Jinonice, Klárov, Kopanina, Košíře, Ořech, Počernice, Vinohrady a Zbraslav.
Při určování geografického původu nevěst je nutné zachovávat určitou opatrnost, neboť místa, která jsou uváděna, mohou být místy, z nichž pocházel otec či zemřelý manžel. U 60 nevěst je zapsán původ v Praze, avšak pouze u dvou je uvedeno „geburtig von Prag“. Druhou nejčetnější skupinu tvoří nevěsty přicházející z Motola, bylo jich 37, přičemž 31 přišlo z Motola společně se snoubencem.
Kromě výše uvedených byly čtyři nevěsty původem z obcí, které jsou dnes součástí Prahy: Košíř, Liboci, Počernic.
O intenzitě mobility malostranského obyvatelstva by mohl vypovídat i rozsah, v němž se na jednom místě zdržovalo více generací jedné rodiny.
Při rekonstrukci rodin se podařilo dohledat pro 47 dcer narozených ve farnosti také údaj o jejich sňatku. Z těchto 47 žen pouze 3 žily i po sňatku ve farnosti a své děti nechávaly křtít u Panny Marie pod řetězem.
Manželství byla většinou uzavírána ve farnosti nevěsty (Tretera, 1993), i když rodina později žila ve farnosti manžela. Za celé sledované období 160 let pouze 17 synů uzavřelo sňatek v téže farnosti, jako byli pokřtěni, a dva z nich zde nějakou dobu po sňatku i pobývali, neboť kostel Panny Marie pod řetězem byl i místem křtu jejich dětí. Takže pouze v případě dvou rodin (v linii otec-syn) máme doloženo, že zde tyto rodiny žily alespoň po tři generace.
Na otázku, po kolik generací rodiny žily stále ve stejné farnosti, však nelze ani z dat získaných metodou rekonstrukce rodin dát uspokojivou odpověď. Na Malé Straně nebyly farní kostely daleko od sebe, a tak není vyloučeno, že rodiny sice žily stále na stejném místě, ale pro duchovní služby začaly vyhledávat kněze z okolních farností. Dalším možným vysvětlením je, že se ze sledované farnosti vystěhovaly. Přiblížení se pravdě umožní až obdobný výzkum dalších malostranských farností – sv. Tomáše a sv. Mikuláše.

Tabulka1: Ženichové-cizinci v pražské farnosti johanitů v letech 1622–1784


Tabulka 2: Nevěsty-cizinky v pražské farnosti johanitů v letech 1622–1784


Tabulka 3: Ženichové-měšťané v pražské farnosti johanitů v letech 1622–1784


Poznámky:
[1] Jako cizinci jsou chápáni ti, jenž přišli z míst, která nejsou součástí dnešní České republiky. Mezi cizince jsou řazeni i ženichové, u nichž je uvedeno, že pocházejí ze Slezska.

Prameny dat a literatura: