Demografický informační portál Články

11.07.2012 Rozhovor: Jen rozvojová pomoc Afriku nespasí

Profesor Profesor Paul Collier působí jako ředitel Centra pro studium afrických ekonomik při univerzitě v Oxfordu. V rozhovoru se zamýšlí nad ekonomickým a politickým vývojem rozvojových zemí, kterým se zabývá čtyři desítky let.

Jaké priority rozvojové spolupráce považujete za nejdůležitější?

Za stěžejní považují především posunout se za hranici využívání rozvojové pomoci jako jediného nástroje podpory chudých zemí. Vezměte si například přístup evropské komunity k zemím bývalého východního bloku během procesu přechodu k demokracii a tržnímu hospodářství. Těmto zemím poskytujeme finanční pomoc, otevíráme jim přístup na naše trhy, pomáháme zavádět právní a politické standardy a všechny tři směry pomoci propojujeme. To je podle mě cesta, kterou bychom měli nabídnout i nejchudším státům světa.

Zvlášť v době ekonomické krize se tyto země potýkají s nedostatkem prostředků. Celosvětově klesá nákupní poptávka, chudým zemím putuje mnohem méně peněz z remitencí i rozpočty na rozvojovou pomoc se snižují. Jak přesvědčit například firmy k investovaní v Africe?

Dostat do Afriky jiné investice než jen do těžebního průmyslu je částečně věcí zlepšování politického prostředí a vládních standardů, což představuje pomalý proces. Investovat v zemi s nestabilní vládou a nízkou vymahatelností zákonů je velmi riskantní. Když už investoři chtějí vložit v Africe peníze do podnikání, jdou na jistotu a v podstatě se soustředí jen na drancování přírodních zdrojů. A to je druh investice, který nechceme. I zde tedy platí, že finanční investice musí jít ruku v ruce s podporou dobrého vládnutí a otevřením trhů. Stabilnější prostředí pak přináší více investic.

Myslíte, že skutečná demokracie, tak jak ji chápeme na Západě, je v afrických zemích možná?

Pro Afriku je to velká výzva, boj, který mohou některé společnosti prohrát, v jiných ale může demokracie zvítězit. Vláda musí být schopná uspořádat transparentní a svobodné volby, a když prohraje, musí porážku přijmout. Takže demokracie je v afrických státech naprosto uskutečnitelná, ale v řadě z nich bude proces demokratizace velmi obtížný a potrvá ještě mnoho let.

Často zmiňujete, že by africké státy měly vymanit své ekonomiky ze závislosti na nerostných surovinách a více své hospodářství a trhy diverzifikovat. Ale např. Botswaně, jinak státu s modelovým politickým vývojem, se zatím příliš zvýšit tržní rozmanitost nedaří.

Konkrétně pro Botswanu to bude obtížné vždy, je trochu limitována svou polohou i nepříliš početnou populací. Ale větší ekonomická diverzifikace by neměla být těžká například v takové Nigérii či Ghaně, které mají velmi dobrou polohu u pobřeží, poměrně velký počet obyvatel i řadu možností, kterými své hospodářství mohou nasměrovat. Změny mohou navíc financovat z příjmů z těžby přírodních surovin. I tento proces je ale samozřejmě pozvolný a dlouhodobý.

Dobrým příkladem ze světa, kde se podobná věc podařila, je Malajsie. Ještě v 70. letech vypadala jako většina afrických zemí v současnosti. Státem zmítalo etnické napětí, ekonomicky byla závislá na nerostném bohatství. Tyto zisky ale Malajsie využila k rozvoji lehkého průmyslu a exportu. V současnosti patří k největším vývozcům elektroniky na světě, což přináší tisíce nových pracovních příležitostí. To by měl být i model využitelný v Africe.

Nedávno byl zveřejněn výzkum, který dává do souvislosti klimatické změny a vývoj občanských válek v Africe. Podle autorů v podstatě vyšší teploty znamenají více násilí. Co si o těchto závěrech myslíte?

Myslím, že je to velmi znepokojující. Ale ty okolnosti nejsou nevyhnutelné. V dlouhodobém horizontu můžeme zpomalit změny klimatu např. snižováním emisí škodlivin a skleníkových plynů. Ale Afrika se potřebuje přizpůsobit změnám teploty, klimatu a prostředí v kratším čase. Protože zvyšování teploty lidskou agresivitu nezvyšuje, ale lidé kvůli následným změnám ještě více chudnou. Takže musíme rozbít spojení mezi zvyšováním teploty a opakovanou neúrodou, která vede k hladomorům a posléze může vést i k násilí.

Je tu jeden mechanismus, který může urychlit proces adaptace plodin na změny prostředí, a tím je jejich genetická modifikace. Odmítavý postoj Evropy ke genetickým modifikacím ale Afriku v jejich užívání velmi limituje, a tak vlastně poškozuje. Z toho důvodu ani téměř nefunguje výzkum afrických plodin v této oblasti. To je dluh, který bychom měli začít napravovat nejlépe hned.

Rozhovor vyšel na serveru Rozvojovka.cz.

Karel Vrána