Demografický informační portál Články

15.12.2012 ANALÝZA: Dopady legislativních změn v roce 2011

Přinášíme část analýzy, ve které tým DIC zpracoval pro MPSV dopady legislativních změn v sociální oblasti platných od roku 2011. Přináším pouze část analytické zprávy a závěry. Podrobný popis legislativních změn, který tvoří kapitolu 1, je možné získat na požádání. Stejně tak byla vypuštěna podrobná analýza důvodové zprávy k jednotlivým změnám.

2. Sociální znevýhodnění v kontextu socioekonomických faktorů

Dopad změn v legislativě na socioekonomickou situaci nelze hodnotit bez podrobnější analýzy vývoje socioekonomických faktorů. Legislativní změny jsou pouze jednou z řady příčin takovýchto změn. Následující informace vycházejí primárně ze dvou zdrojů:

a) Zkušenosti významných poskytovatelů sociálních služeb zaměřených na problematiku sociálního znevýhodnění. V rámci analýzy byly osloveny organizace působící v různých místech Česka tak, aby nedošlo k ovlivnění závěrů na základě lokální zkušenosti. Osloveny byly organizace Člověk v tísni o.p.s., IQ Roma servis o.s., Ester o.s., Společnost Tady a teď o.p.s. a Sdružení pro probaci a mediaci v justici o.s..

b) Rozhovory s relevantními experty a obyvateli sociálně vyloučených lokalit v celkovém objemu téměř 160 rozhovorů, kdy každý rozhovor trval přibližně hodinu. V každém městě byly realizovány rozhovory přibližně s deseti experty z řad představitelů samosprávy, státní správy a neziskového sektoru (např. vedení města, sociální a vzdělávací odbory města, školy, úřady práce, městská i státní policie, poskytovatelé sociálních služeb, apod.). Dalšími respondenty byli obyvatelé sociálně vyloučených lokalit, přičemž se většinou jednalo o oslovené jednotlivce, ale v některých případech byli rozhovoru přítomni příslušníci širší rodiny. Respondenti z řad obyvatel byli vybíráni tak, aby byly zohledněny různé charakteristiky (pohlaví, věk, vzdělání a postavení na trhu práce) s tím, že nejčastějším respondentem byl nezaměstnaný muž se základním vzděláním. Rozhovory byly realizovány v rámci situačních analýz realizovaných v osmi městech Česka, která zažádala o spolupráci s agenturou. Jedná se o města různé velikosti s rozdílnou lokalizací v rámci republiky (Sokolov, Vejprty, Duchcov, Krupka, Mělnicko, Kolín, Větřní a Hodonín). Přestože se jedná ve všech případech o města, která se přihlásila ke spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování, mezi jednotlivými městy existují značné socioekonomické i demografické rozdíly. Na jedné straně pomyslné škály leží například jihočeské Větřní popřípadě Duchcov, na straně druhé leží jednoznačně Hodonín. Právě díky této socioekonomické odlišnosti však můžeme postihnout dopady legislativních změn s vyšší relevancí k situaci v celé republice. Podstatná část rozhovorů byla přitom zaměřena právě na problematiku spojenou se zaměstnaností, finanční situací, předlužením, apod.

Informace pocházející z obou zdrojů se ve významné míře shodovaly. Jedním ze základních problémů byla zmiňována oblast vzdělávání sociálně znevýhodněných, jako hlavní příčina sociálního propadu jisté části populace. Problematika vzdělávání však nespadá pod gesci MPSV a proto nebude tato oblast podrobněji rozpracovávána, avšak při přemýšlení o změnách v sociální oblasti by měla být vzdělávací politika jednou z nedílných součástí celého systému.

2.1. Finanční situace rodin

Finanční situace sociálně znevýhodněných se dlouhodobě zhoršuje. Tento trend má celou řadu příčin. Jedním z nejvýznamnějších faktorů je dlouhotrvající hospodářská krize, která nejvýznamněji postihuje lidi v nízkokvalifikovaných profesích. Přestože krize trvá od roku 2008 již 3 roky, dle řady odborníků nelze v příštích letech očekávat významné zlepšení. Dlouhodobá krize tak má vliv jak na samotné uplatnění na legálním trhu práce, na práci „načerno“ a zároveň zvyšuje závislost mnoha lidí na sociálních dávkách.

2.1.1. Legální uplatnění na trhu práce

V důsledku hospodářské krize se významnou měrou proměnil pracovní trh. Trh nezaměstnaných vykazuje výraznou překvalifikaci a zaměstnavatelé si tak mohou i na pozice, které zvláštní kvalifikaci nevyžadují vybírat lidi vyučené, popřípadě s maturitou. Nedostatek pracovních příležitostí tak zaměstnavatelům umožňuje z jejich pohledu racionální strategie, kdy upřednostňují kvalifikované uchazeče o zaměstnání. Trh je tak přesycen kvalifikovanými uchazeči o zaměstnání a zároveň v Česku, ještě z doby konjunktury, zůstává mnoho zahraničních pracovníků z Vietnamu, Mongolska, Ukrajiny, apod. Tito pracovníci jsou přitom ochotni pracovat takřka za jakýchkoli podmínek, v řadě případů i zadarmo s vidinou, že by mohla být práce v budoucnu zaplacena.

Dalším významným faktorem je poučení řady zaměstnavatelů z důsledků krize v letech 2008 až 2009, kdy museli složitě propouštět zaměstnance, často s významnými finančními důsledky v podobě odstupného apod. Řada zaměstnavatelů se proto v současné době v masivní míře navrací k různým obdobám švarcsystému a uchazeče o zaměstnání nabádají k pořízení si živnostenských listů. V každém případě se praxe zaměstnavatelů proměnila i v ochotě poskytovat smlouvy na dobu neurčitou a smlouva na dobu určitou je považována, dle výpovědí oslovených NNO i dle rozhovorů, za maximum možného.

Díky výše popsaným faktorům je zjevné, že uplatnění sociálně znevýhodněných, nekvalifikovaných lidí, kteří si nemohou dovolit pracovat bez nároku na odměnu, je na legálním trhu práce minimální.

2.1.2. Práce „načerno“

Práce načerno má v prostředí sociálního vyloučení celou řadu podob. Na jedné straně se jedná o klasický případ, kdy není s pracovníkem uzavřena formálně žádná smlouva, tedy ani ústní, přes různé obdoby „ústních smluv“, což bylo možné do konce roku 2010 až po obcházení zákona v podobě vykazování vysokých hodinových odměn. Dle výpovědí relevantních expertů jsou v některých případech vykazovány na DPP v nominální hodnotě hodinové mzdy ve výši např. 2000 Kč, přičemž reálná takováto hodinová mzda je pouze 50 Kč. V takovýchto případech bývaly uzavírány s pracovníky DPP písemnou formou již před začátkem roku 2011.

Změny na trhu práce v důsledku hospodářské krize neovlivnily jen legální pracovní příležitosti, ale významnou měrou došlo k proměně i černého pracovního trhu. Jelikož hospodářská krize postihla v první fázi nejvýznamněji oblast výroby, ovlivnil tento vývoj především uplatnění nízkokvalifikovaných. Během posledních tří let došlo nárazově a hlavně lokálně k dočasnému nárůstu pracovních příležitostí, ale v dlouhodobém horizontu je situace podobná na většině území Česka.

Díky ztrátě jakékoli příležitosti pracovního uplatnění pro sociálně znevýhodněné dochází ke zvyšující se závislosti na sociálním systému. Práce načerno totiž mnoho let představovala jednu z jistot pro takovouto populaci a kdo pracovat chtěl, tak minimálně bez smlouvy mohl. Od roku 2008 tato situace neplatí a kromě sociálních dávek zůstávají již jen společensky rizikové zdroje obživy, jako je kriminalita, popřípadě prostituce.

2.1.3. Závislost na dávkách SSP a pomoci v hmotné nouzi

Závislost na dávkách části populace, která je hendikepována při využívání řady společenských příležitostí, nebyla v posledních dvaceti letech nikdy vyšší než nyní. Sociální dávky tak ztrácejí demotivační charakter, který měly za jistých okolností v době konjunktury a stávají se poslední možností, jak udržet alespoň nějakou sociální stabilitu ve společnosti. Dle výpovědí obyvatel sociálně vyloučených lokalit patří mezi nejčastější typy využívaných sociálních dávek sociální příplatek, příspěvek na bydlení, dětský přídavek a rodičovský příspěvek. Právě v těchto dávkách došlo od roku 2011 ke změně.

Pro velkou část lidí, kteří jsou nějakou formou znevýhodněni, představují sociální dávky jedinou možnost legálního financování své obživy. Přitom v oblasti dávek státní sociální podpory je možné pozorovat konzistenci a transparentnost při jejich vyplácení.

Z terénního šetření však vyplynul velký problém v oblasti dávek pomoci v hmotné nouzi. Možnost rozhodování samosprávy o výši vyplácené dávky, popřípadě o vyplacení dávky jako takové, přináší do systému řadu potenciálních systémových zneužití. Nejčastěji je v současné době zneužívána dávka „doplatek na bydlení“, kde podmínkou vyplácení je existující nárok na příspěvek na bydlení. O samotné výši doplatku na bydlení však již rozhoduje obec. V této oblasti byly zmapovány dva základní mechanismy zneužívání této dávky ze strany samosprávy, přičemž oba tyto způsoby jsou ve svých důsledcích podobné:

a) Proplácení nákladů na soukromé ubytovny – Zde existuje trojúhelník, jehož vrcholy jsou obec, nájemník a majitel ubytovny. V ubytovnách bývá nájemné ve srovnání s běžnými tržními nájmy několikanásobně vyšší. Například V Sokolově jsou tyto nájmy cca 2,5 krát vyšší, v Kladně i 3 krát vyšší, ve Větřní až 4x vyšší atd. Obec přitom doplácí prostřednictvím doplatku na bydlení celou nebo podstatnou část nájemného. Tímto postupem dochází k vyvádění finančních prostředků ze systému veřejných rozpočtů a zároveň tento přístup motivuje majitele ubytoven stále zvyšovat cenu. Vzniká tak parazitní mechanismus, který je velice nákladný. Otázkou je motivace obce na participování na tomto mechanismu. Jedním z vysvětlení by mohla být korupce úředníků ze strany majitelů ubytoven.

b) Proplácení nákladů na obecní ubytovny – Jedná se o obdobný mechanismus jako v případě a) s tím rozdílem, že příjemcem těchto dávek se stává samotná obec, pro niž takto získaná suma představuje volný příjem obce. Zde je jedním příkladem za všechny město Varnsdorf. Toto město leží v tzv. Šluknovském výběžku, který patří mezi sociálně nejslabší regiony v celém Česku. V obecních ubytovnách přitom sociálně nejslabší platí za srovnatelný byt výrazně více než by platili za byt na Vinohradech v centru Prahy neromští obyvatelé.

V řadě případů tak dochází k převodu finančních prostředků vázaných na výplatu dávek pomoci v hmotné nouzi na volné prostředky v obecní pokladně.

2.2. Problematika předlužení

Předlužení domácností je v současné době celospolečenským problémem, který zasahuje různé skupiny obyvatel s odlišným sociálním statusem. Na rozdíl od většiny společnosti, která se s problémem předlužení potýká především v posledních několika letech (od roku 2008), lidé sociálně znevýhodnění se s předlužením potýkají již dlouho. Přesto se zhoršuje sociální situace i těchto sociálně nejslabších. Nejvýznamnější vliv na míru předlužení má výpadek příjmů rodin. Jedná se především o ztrátu legálního zaměstnání, minimální příležitost krátkodobých brigád, které tvořily jednu ze základních zdrojů finančních příjmů, významný úbytek pracovních příležitostí v rámci šedé ekonomiky a v posledním roce výpadek pravidelných sociálních dávek. Z výpovědí oslovených expertů vyplynulo, že nejvýznamnější výpadek v příjmech představuje zrušení sociálního příplatku. Částečný vliv má i plošný přezkum oprávněnosti pobírání invalidního důchodu, ke kterému dochází přibližně od podzimu 2010 a v jehož důsledku byl nárok na invalidní důchod mnoha lidem odejmut.

Kromě rostoucí míry předlužení rodin je možné pozorovat trend navyšování nezabavitelného minima v důsledku navýšení normativních nákladů na bydlení. Tato změna snižuje dobytnost pohledávek ze strany věřitelů a exekutoři jsou častěji ochotni přistupovat na různé formy splátkových kalendářů.

2.3. Bydlení

Bydlení je jednou z oblastí, ve které jsou některé skupiny obyvatel významně diskriminovány. Zatímco je nečastěji diskriminace spojována se zaměstnáváním, popřípadě vzděláváním, je to právě bydlení, kde je tento problém podstatně významnější. Dle obecné ekonomické teorie o averzi k riziku, stoupá tato averze s klesající velikostí subjektu (diskriminace při přijímání do zaměstnání je větší v malém obchodě než v hypermarketu). Trh s bydlením je v naprosté většině individualizovaný a majitelé bytů mají vysokou míru averze k riziku spojeným s pronájmem bytu. Z tohoto důvodu jsou některé cílové skupiny vyloučeny z trhu s byty a jsou odkázány na obecní byty, popřípadě existenci ubytoven. Tato podmíněnost tržního bydlení ve vztahu k absorbci některých cílových skupin je navíc dlouhodobá a nelze očekávat v blízké budoucnosti zlepšení situace. Některé cílové skupiny, které mají ztížené postavení na trhu s byty kvůli finanční stránce, lze integrovat vhodně cílenými programy, na kterých se budou pravděpodobně podílet ochotně i obce (matky samoživitelky, důchodci, apod.) Některé skupiny obyvatel však budou vytěsňovány z fungujícího trhu s byty nejen díky ekonomickým omezením, ale především díky předsudkům (Romové, Ukrajinci, apod.). V těchto případech přitom nelze spoléhat na aktivní roli komunálních politiků, kteří by šli proti svým politickým zájmům a proto je zde zcela nezbytná role státní správy. Do budoucna se jeví jako nezbytné podporovat sociální bydlení, které může předcházet vzniku dalších sociálně vyloučených lokalit. Z tohoto pohledu se jeví jako velmi riziková změna legislativy s cílem omezit dobu nároku na pobírání příspěvku na bydlení, která má vstoupit v platnost od ledna 2012. Tato změna vychází z chybné premisy, že všichni mají přístup na trh s byty. Jak zaznělo výše, pro některé cílové skupiny neplatí tržní podmínky a je prokázané, že chudší a ostrakizovanější skupiny platí za bydlení více především díky sociálnímu statusu, nikoli díky lokalitě (viz. nájem v ubytovně ve Varnsdorfu za 20 tisíc měsíčně).

2.4. Sociopatologie

Téma kriminality, popřípadě jiných sociálně patologických jevů, je v současné době spojováno s problematikou Šluknovska, Janova a dalších míst. Otázkou je závažnost páchané kriminality a také vztah mediálního obrazu k realitě. V každém případě je třeba vnímat vývoj v oblasti sociálně patologických jevů jako jednu z dimenzí ovlivňovaných změnami v oblasti sociálních dávek. Dle výpovědí expertů působících v relevantních NNO oslovených na konci listopadu, dochází v řadě míst k nárůstu prostituce, páchání trestné činnosti, apod. Tento nárůst je pozorován přibližně od poloviny tohoto roku.

3. Dopad legislativních změn

K plnohodnotnému zhodnocení dopadů legislativních změn platných od ledna 2011 nejsou k dispozici téměř žádná relevantní data. Primárně se jedná o počty a finanční objemy vyplácených dávek za rok 2011, dalšími podstatnými údaji jsou statistiky nezaměstnanosti, statistiky nápadu trestné činnosti, soudní statistiky apod. Vzhledem k současnému ekonomickému vývoji by však bylo potřeba získat relevantní data za delší období, popřípadě referenční data z jiných zemí. Vzhledem k nedostupnosti těchto údajů budou následující závěry činěny především na základě vypovědí relevantních expertů a obyvatel sociálně vyloučených lokalit.

Na základě výpovědí expertů lze konstatovat, že většina legislativních změn neměla významnější vliv na život sociálně znevýhodněných obyvatel. Některé tyto změny se přímo týkají jiné sociální skupiny, u některých změn se neprojevil dopad kvůli momentální situaci na trhu práce. Mezi posledně uvedené změny patří především úpravy v zákonu o zaměstnanosti, které většinu sociálně znevýhodněných nepostihly kvůli situaci na trhu práce. Některé změny (např. zrušení sociálního příplatku) mají naopak velmi zásadní vliv na sociální situaci této subpopulace.

3.1. Zrušení sociálního příplatku

Všichni oslovení experti se shodli, že zrušení sociálního příplatku má nejvýznamnější dopad na sociální situaci cílové skupiny. Při hodnocení kladů a záporů nebyl uveden ani jeden klad. Skutečnost, že zrušení sociálního příplatku má významný dopad na rodinné finance sociálně znevýhodněných, potvrzuje analýza rozhovorů realizovaných v srpnu tohoto roku, kdy byla identifikována úzká příčinná souvislost mezi nárůstem zadlužení a ztrátou sociálního příplatku. Následující dopady jsou seřazeny chronologicky od nejvyššího stupně závažnosti po nejnižší stupeň. Ve vztahu k sociálně znevýhodněným se přitom jedná vesměs o nevýhody, proto zde výhody nejsou dále uváděny:

3.1.1. Nevýhoda: Nárůst zadlužení

Sociální příplatek měl významnou stabilizační funkci v rámci rodinných rozpočtů, díky transparentnosti a pravidelnosti vyplácení. Vzhledem ke skutečnosti, kdy většina příjemců této dávky jsou zároveň dlužníci, došlo ke snížení bonity těchto příjemců, což v mnoha případech vedlo k výpadku ve splácení svých závazků. Zároveň byla podstatná část rodin postižena platební neschopností, což vedlo ke vzniku dluhů v celé řadě oblastí (neplacení služeb, nájmu, telefonu, apod.).

Vzhledem k situaci na trhu práce, kdy je téměř nereálné nalézt pracovní uplatnění pro sociálně znevýhodněné, tyto rodiny nemohly legální cestou kompenzovat výpadek v příjmech způsobený právě zrušením této sociální dávky. Přitom právě s aktivizací příjemců této dávky předkladatelé zákona počítali, což je patrné z důvodové zprávy. Zde je zjevné, že prvotní premisa byla chybná a předkladatelé nezohlednili aktuální situaci na trhu práce.

Významný vliv na zhoršení sociální situace má také nestandardizovaná praxe místních samospráv při vyplácení dávek Pomoci v hmotné nouzi. Z výpovědí relevantních expertů plyne, že v některých městech došlo ke kompenzaci výpadků v příjmech kompenzací právě pomocí dávek pomoci v hmotné nouzi. Ve většině měst přitom nedošlo k dostatečné kompenzaci tohoto výpadku a v některých městech dokonce nedošlo k žádné kompenzaci. Nestandardizovaná praxe v oblasti poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi vede k nerovnoprávnému postavení části sociálně znevýhodněných lidí.

3.1.2. Nevýhoda: Ztráta bydlení

V přímém důsledku nárůstu zadluženosti sociálně znevýhodněných dochází k výpadkům ve splácení nájemného a v konečném důsledku dochází ke ztrátě standardního bydlení a rodina v takovéto situaci končí nejčastěji na ubytovně. Tato situace nastala u řady klientů, kteří byli zapojeni do terénního šetření v srpnu tohoto roku. Na ubytovně přitom rodina platí více než trojnásobek původního nájmu, ale tuto částku z větší části proplácí obec prostřednictvím dávky pomoci v hmotné nouzi „Doplatek na bydlení“. Tento mechanismus je zneužíván ze strany měst již řadu let, ale v současné době se často jedná o cílené strategie ze strany samospráv. V několika případech bylo dokonce zmapováno, že ubytovny zřizuje a vlastní samotné město a prostřednictvím doplatků na bydlení dochází ke změně účelu u vázaných finančních prostředků.

Ztráta standardního bydlení přitom významnou měrou ovlivňuje možnosti výchovy a vzdělávání dětí, které žijí často v nevyhovujících podmínkách a díky stěhování dochází také k častým změnám škol.

3.1.3. Nevýhoda: Nárůst sociopatologických jevů

V prostředí, kdy není snadné získat standardní zaměstnání a dojde k výpadku pravidelné měsíční dávky musí rodina přemýšlet, jak tuto situaci zvládnout. Jednou z možností je snížení pravidelných i nepravidelných výdajů. V této oblasti je značný potenciál, jelikož sociálně znevýhodnění hospodaří velmi neefektivně. Další možností je získání finančních prostředků nějakou nestandardní cestou (prostituce, gamblerství, trestná činnost, atd.). Jednotlivé způsoby se liší podle regionu. Například v celém Ústeckém kraji se v poslední době více rozmáhá prostituce. Obecně zadlužení souvisí s problémem gamblerství, kdy zadlužení lidé hledají u automatu vysvobození z vlastní neutěšené situace.

3.2. Omezení porodného

Na rozdíl od sociálního příplatku, v případě dávky porodného, se jedná o méně kontroverzní zákon, především díky tomu, že jde o jednorázovou dávku, která má zcela nepatrný stabilizační potenciál. I oslovení experti hodnotili tuto změnu ve více perspektivách. Z vyjádření relevantních expertů nevyznívá jednoznačný soud, zda převažují klady či zápory této úpravy. Ve výpovědích přitom zaznívaly především dva dopady, jeden kladný a jeden záporný.

3.2.1. Nevýhoda: Nárůst zadlužení

Podobně jako v případě sociálního příplatku zvyšuje tato právní úprava míru zadlužení některých sociálně znevýhodněných rodin. Jedná se však o významně menší riziko, jelikož tato jednorázová dávka standardně nebyla používána na hrazení pravidelných závazků, ale na nákup spojený s narozením dítěte. Část těchto jednorázových nákladů lze snížit, ale nějaké náklady s narozením dítěte zůstanou a na ty si v případě narození druhého a dalšího dítěte rodiny často půjčí peníze. Jen ve výjimečných případech dokáže rodina v daných sociálních podmínkách na tyto výdaje našetřit dostatek finančních prostředků.

Díky demografickým charakteristikám sociálně slabších rodin jsou tyto rodiny danou normou znevýhodněné, protože statisticky častěji rodí více dětí než jedno. Obecně platí, že chudší rodiny mají větší počet dětí, takže tato úprava obecně znevýhodňuje postavení sociálně slabších rodin. Obecně také platí, že demografické chování lidí lze finančními motivacemi stimulovat, nikoli však zásadně měnit.

3.2.2. Výhoda: Zvýšení odpovědnosti rodičovského plánování

Zrušení porodného pro druhý a další porod může mít částečně vliv na posílení plánování rodičovství. Tento vliv je však značně limitován demografickými zákonitostmi, které jasně vyvracejí možnost ve větší míře ovlivňovat porodnost subpopulací pomocí finančních stimulů. Přesto se lze domnívat, že v jisté míře může tato změna ovlivnit plánování rodičovství.

Ve výpovědích některých obyvatel sociálně vyloučených lokalit zaznělo, že si nemohou dovolit další děti, když nedostanou ani porodné. Na podrobnější analýzu je však příliš brzy.

3.3. Navýšení normativů při výpočtu příspěvku na bydlení

Opačným příkladem změny oproti sociálnímu příplatku jsou změny v oblasti příspěvku na bydlení. Zde se výpovědi expertů shodovaly v tom, že se jedná jednoznačně o pozitivní změnu. První výhoda je zjevná, avšak samotná změna výše normativů má za následek ještě jednu změnu, která poměrně významně ovlivňuje situaci většiny dlužníků, zvláště těch, po kterých je nějaký dluh vymáhán v exekuci. Úprava, respektive navýšení normativních nákladů stanovených pro výpočet příspěvku na bydlení má dva základní dopady, které představují pro sociálně znevýhodněné výhodu.

3.3.1. Výhoda: Narovnání nákladů na bydlení

Přímým zamýšleným důsledkem této úpravy bylo navýšení normativních nákladů, což reflektuje vývoj na trhu s bydlením a ve svém důsledku to povede k navýšení průměrné výše sociální dávky příspěvek na bydlení. Na rozdíl od jiných sociálních dávek jako například výše životního minima, rodičovského příspěvku a dalších jsou tyto normativy navyšovány v posledních letech poměrně pravidelně, respektive často. Jedná se proto o zachování jisté kontinuity. Další navyšování těchto normativů proběhne v roce 2012.

3.3.2. Výhoda: Zvýšení nezabavitelné částky při exekuci

Významnější změnu představuje tato úprava v oblasti exekucí. Vzhledem ke skutečnosti, že výše nezabavitelného minima se vypočítává z normativního nákladu pro jednočlennou domácnost v obci nad 50 tisíc obyvatel a životního minima na jednotlivce, dochází automaticky s každým navýšením jedné z těchto dávek i k navýšení nezabavitelného minima. Na konci roku 2010 byla výše nezabavitelného minima na jednotlivce, tedy na povinného 5149, zatímco od ledna 2011 již tato částka byla 5326. Jedná se tedy o navýšení této ochranné částky téměř o 200 Kč. Stejně tak dochází i k navýšení nezabavitelných částek na každou vyživovanou osobu.

V konečném důsledku této změny dochází ke snížení částky, kterou může exekutor dlužníkovi měsíčně zabavit, což zvyšuje ochranu dlužníků. Na rozdíl od lidí pobírajících příspěvek na bydlení, ovlivní tato změna nesrovnatelně větší množství lidí. Změna ovlivní všechny dlužníky, vůči kterým je uplatněna exekuce srážkou ze mzdy.

3.4. Změna při uzavírání DPP

V oblasti pracovně právních vztahů, respektive v oblasti zaměstnanosti představuje povinnost uzavírat dohodu o provedení práce v písemné podobě jedinou změnu, která významněji ovlivnila život sociálně znevýhodněných. Změna byla relevantními experty hodnocena primárně pozitivně, byly však zmiňovány i obavy, které se mohou s touto změnou pojit. Závěrečné hodnocení této změny jako takové však vyznělo jednoznačně pozitivně. Jak již bylo řečeno výše, byla tato změna hodnocena primárně pozitivně, proto je také tento dopad uveden na prvním místě. Jako druhý dopad je uvedena obava, která se může naplnit, ale z rozhovorů s obyvateli sociálně vyloučených lokalit tento poznatek nevzešel a šlo tak skutečně pouze o expertní odhad několika oslovených expertů.

3.4.1. Výhoda: Posílení práv pracovníka

Jednoznačná shoda všech oslovených expertů panovala v hodnocení této změny ve vztahu k ochraně práv slabší strany, tedy pracovníka ve smluvním vztahu se zaměstnavatelem. Povinnost uzavírat dohodu o provedení práce písemně přináší záruku dodržení práv pracovníka a zároveň tato změna představuje komplikaci pro zaměstnávání lidí bez jakékoli smlouvy. Přesto je DPP i v této podobě běžně zneužívána v podobě vykazování podstatně vyšší hodinové sazby tak, aby mohl pracovník na DPP pracovat na plný úvazek, byť formálně pouze několik hodin měsíčně.

3.4.2. Nevýhoda: Nižší ochota zaměstnavatele využívat DPP

Již zmiňovanou nevýhodu této zákonné úpravy představuje riziko, že zaměstnavatelé budou méně často uzavírat dohody o provedení práce se sociálně nejslabšími lidmi z obavy z přílišného rizika takovéhoto kontraktu. Jedná se však pouze o domněnku několika expertů a zároveň je možné takovéto obavy vztahovat k většině forem uplatnění na trhu práce.

4. Závěr

Závěrem je možné říci, že většina legislativních změn v gesci MPSV platných od ledna 2011 významněji neovlivnila život sociálně znevýhodněných obyvatel. Týká se to především změn v oblasti zákona o zaměstnanosti, který přinesl celou řadu změn. Tyto změny však mohli pocítit pouze ti, kteří ukončili pracovní poměr, popřípadě ti, kteří byli registrováni na úřadu práce dobu kratší než 6 měsíců. Vzhledem k dlouhodobé situaci na trhu práci, přetrvávající od roku 2008, naprostá většina sociálně znevýhodněných lidí je na úřadu práce registrována podstatně déle. Lze se domnívat,že některé změny v zákonu o zaměstnanosti by mohly mít kladný, motivační vliv, ale to není možné ověřit nejen statisticky, ale ani na základě výpovědí relevantních expertů. Naopak panují obavy z potenciálního dopadu změny při ukončení pracovní smlouvy dohodou. Někteří experti se domnívají, že tato změna bude mít negativní dopad na rozhodování zaměstnavatelů, kterým se touto změnou sníží, již tak nízká, flexibilita v pracovně právních vztazích. Vzhledem k otmu, že se však jedná pouze o domněnky, které nebylo možné ověřit v praxi, není tato obava uvedena v kapitole 3.

Přesto je několik změn, které velmi významným způsobem pravděpodobně zapříčinily sociální propad celých skupiny obyvatelstva. Jedná se především o zrušení sociálního příplatku. K podrobnější analýze nejsou dostupná relevantní data, avšak již nyní je zřejmé, že finanční úspora, byť by bylo dosaženo plánované výše 1,6 miliardy Kč, bude doprovázena sociálním propadem dosavadních příjemců této dávky. V konečném důsledku, pokud by do nákladů byly započítány všechny sekundární efekty, bude zátěž pro státní rozpočet mnohonásobně vyšší než plánovaná úspora. Navíc tato změna systému sníží princip rovnoprávnosti všech obyvatel, jelikož rozhodování o sociální potřebnosti přesune na úroveň obcí s pověřeným úřadem. Právě odlišnost v rozhodování jednotlivých samospráv představuje mnohočetná rizika a lze očekávat zesílení míry sociálního vyloučení co do počtu lokalit, tak i co do intenzity této míry. Zároveň platí, že sociálně slabší regiony jsou reprezentovány sociálně slabšími politickými elitami, které nejsou v mnoha případech schopny vykonávat kompetentně výkon veřejné správy. Oslabování centralizovaných, jistících mechanismů může mít nedozírné následky v podobě rozpadů sociální soudržnosti některých regionů.

Celý koncept změn vychází z předpokladu existence pracovních příležitostí, který v současné době není platný a fungujícího trhu s byty dostupných pro všechny skupiny stejně, což také neplatí. Jelikož sociálně znevýhodnění představují populaci s nejnižší kvalifikací a nejnižším sociálním statusem, jsou na trhu práce i na trhu s byty znevýhodněni, respektive diskriminováni a uplatnění hledají velice obtížně. V některých krajích ani žádné pracovní uplatnění nalézt nemohou. Jendou z mála alternativ k vypadlému příjmu jsou různé možnosti výdělku na hraně zákona, což dlouhodobě zhoršuje sociální klima ve společnosti.

Ukázkou potenciálních dopadů mohou být letní nepokoje na Šluknovsku. Ačkoli za těmito nepokoji pravděpodobně daleko více, než kriminalita stojí nezodpovědné chování regionálních politických elit, drobná kriminalita páchaná v důsledku absolutní finanční nouze představovala rozbušku těchto nepokojů. Kromě tíživé situace části populace poukázala celá tato anabáze na naprosté selhání komunálních a krajských politiků, kteří se dlouhodobě podílejí na parazitních mechanismech „vytěžování sociálního systému“. Představitelé obcí, svojí politikou v oblasti vyplácení dávek pomoci v hmotné nouzi, především dávky „doplatek na bydlení“, dlouhodobě podporují vydělávání na chudých. Jedná se především o proplácení enormně vysokých nájmů na ubytovnách. V některých případech dokonce systém funguje tak, že obyvatelé těchto ubytoven nemají, díky formálním náležitostem, nárok na příspěvek na bydlení a tak jim jsou veškeré náklady hrazeny právě formou doplatku na bydlení. To vede k navýšení příjmové stránky komunálního rozpočtu.

Dle výpovědí expertů by měly jít reformy zcela opačným směrem, zachovat princip transparentnosti a taxativně stanovených podmínek a pravidel pro přiznání nároku na sociální dávky. Zároveň je nezbytné, aby dávky sloužily k finanční stabilizaci rodinný rozpočtů (např. sociální příplatek) a nikoli k eskalaci nájmů na ubytovnách či obecně k podpoře parazitních mechanismů vydělávání na chudých (např. doplatek na bydlení).

Daniel Hůle