Dlouhodobě vysoká zahraniční migrace do vyspělých států světa vede k debatám o jejím společenském a ekonomickém dopadu a o řešení problémů, které v jejím důsledku vyvstávají. V těchto úvahách je nevyhnutelné brát v potaz také demografické chování příchozích a jejich vliv na celkový populační vývoj v cílové zemi.

Snad nejčastěji se dnes v debatách o demografických důsledcích imigrace setkáváme s otázkou, zda může příchod mladých imigrantů zastavit proces demografického stárnutí západních populací. V tomto směru se odborníci shodují, že i značně vysoká míra imigrace nemůže populační stárnutí zcela zastavit, může být pouze do určité míry zpomalen jeho průběh. U širší veřejnosti pak bývají v souvislosti s imigrací často rozšířené obavy z příliš vysoké porodnosti přistěhovalců. Následující analýza se věnuje reprodukčnímu chování imigrantů v České republice. Ukazuje, jaká je úroveň porodnosti jednotlivých skupin imigrantů a zda jsou dnes v českém prostředí takové obavy oprávněné či nikoli. Soubor imigrantů a narozených cizinců u nás je zatím stále velmi malý a detailnější data buďto vůbec neexistují nebo nejsou dostupná. Musíme se tudíž spokojit jen s velmi orientační analýzou, není možné pracovat se složitějšími ukazateli ani s dalšími, např. socioekonomickými, charakteristikami cizinců.

Cizinci v České republice

V České republice je zatím počet imigrantů poměrně nízký (podle Českého statistického úřadu žije v České republice více než 250 000 cizinců, asi 2,5% z celé populace; počty nelegálních imigrantů se odhadují až na 100 000 dalších osob). Mezi pět nejpočetnějších skupin cizinců v České republice patří stabilně od roku 1996 občané Slovenska, Ukrajiny, Vietnamu, Polska a Ruska. Ke dni 31.12.2004 byli v České republice nejsilněji zastoupeni občané Ukrajiny (31% ze všech legálních imigrantů) a Slovenska (19%). Následují méně početná státní občanství: Vietnamu (13%), Polska (6%) a Ruska (6%).

Věková struktura imigrantů odpovídá převažujícímu ekonomickému účelu pobytu a od populace České republiky se významně odlišuje. Celkem 86% cizinců v Česku bylo v roce 2003 ve věku mezi 18 a 64 lety, z tohoto počtu bylo 83,5% ve věku 20 až 49 let. Podíl osob v důchodovém věku je velmi malý a dětská složka je ve srovnání s populací českých občanů také slabší.

Graf 1: Věková struktura cizinců s délkou pobytu nad 1 rok k 31.12.2003: poměr jednotlivých věkových skupin k celkovému počtu cizinců (v %)

Zdroj: ČSÚ, http://www.czso.cz/ciz/cizinci.nsf/i/cizinci_v_cr

Graf 2: Věková struktura občanů ČR k 31.12.2003: poměr jednotlivých věkových skupin k celkovému počtu občanů (v %)


Zdroj: ČSÚ, http://www.czso.cz/ciz/cizinci.nsf/i/cizinci_v_cr

Kolik se rodí v České republice cizinců?

I přes příznivé věkové složení imigrantů, jsou počty dětí, které se zde cizincům narodí, velice nízké. Každoročně se sice mírně zvyšují, přesto však zatím tvoří jen malý příspěvek vůči celkovému počtu narozených. V roce 2004 se v České republice narodilo asi 1 350 dětí s cizím státním občanstvím. Představovaly 1,4% ze všech živě narozených. Zatímco počty narozených cizinců u nás se zvyšovaly, počty zemřelých zaznamenaly spíše sestupnou tendenci. Pokles počtu narozených v roce 2001 zjevně souvisí se snížením počtu cizinců u nás v důsledku legislativních změn platných od 1.1. 2000 (zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR ).

Graf 3: Narození a zemřelí cizinci v České republice 1996-2004

Zdroj: ČSÚ

Bližší pohled na počty narozených ukazuje, že narozených cizinců v České republice dlouhodobě přibývá ve všech nejsilněji zastoupených skupinách podle země původu. Určitou výjimku představují jen imigranti ze Slovenska. Jako jediní v počtech narozených dlouhodoběji ztráceli. Od roku 2000 však počet narozených Slováků opět mírně roste.

Tab. 1: Vývoj počtu živě narozených dětí v České republice podle státního občanství v letech 1995-2004 (absolutní a relativní počty)

Zdroj dat: ČSÚ a ÚZIS ČR

Největší podíl, zhruba třetina dětí narozených cizincům, připadá na skupinu vietnamských imigrantů. Ti jsou přitom v současné době početně až na třetím místě. Druhý nejvyšší podíl připadá největší skupině imigrantů u nás, imigrantům z Ukrajiny. Jejich podíl od roku 1995 narostl velmi výrazně. V současnosti dosahuje téměř 20% ze všech narozených dětí s cizím státním občanstvím u nás. Nárůst je patrný i u imigrantů z Ruska. V posledních letech se početně přibližují počtu narozených slovenských dětí.

Graf 4: Počty živě narozených cizinců v České republice podle státního občanství v letech 1995-2004

Zdroj dat: ČSÚ a ÚZIS

Graf 5: Struktura živě narozených cizinců v České republice podle státního občanství v letech 1995-2004

Zdroj dat: ČSÚ a ÚZIS ČR

Pro srovnání porodnosti v České republice s porodností ve zdrojových státech a s porodností jednotlivých skupin imigrantů u nás se nejlépe hodí úhrnná plodnost. Nejvíce imigrantů k nám přichází ze států s nízkou porodností. Úhrnná plodnost žen na Ukrajině, na Slovensku i v Rusku se pohybuje kolem stejně nízkých hodnot jako úhrnná plodnost žen u nás. Výjimkou mezi početně významnějšími skupinami cizinců jsou pouze imigranti z Vietnamu, kde úhrnná plodnost dosahuje 2,2, což je však jen nepatrně nad úrovní prosté reprodukce. Už jen na základě této skutečnosti můžeme předpokládat, že plodnost imigrantek u nás nebude nijak vysoká, obvykle se totiž pohybuje mezi úrovní plodnosti v cílové a zdrojové zemi.

Z hodnot obecné míry plodnosti a úhrnné plodnosti imigrantek je jasně patrné, že se u nás v průměru cizinkám rodí jen velice málo dětí. Zatímco obecná míra plodnosti žen v České republice celkem je 38,7 dětí na 1000 žen ve věku 15-49 let, pro cizinky v ČR celkem to je jen 18,9 dětí. Úhrnná plodnost cizinek je pouhých 0,6 dítěte na jednu ženu, což je poloviční hodnota oproti úrovni tohoto ukazatele pro ženy v České republice celkem. Mezi nejpočetnějšími skupinami imigrantů navzájem se pak výrazněji vymykají jen imigrantky z Vietnamu (0,7) a mírně vyšší plodnost mají i Rusky (0,4).

Tab 2: Úhrnná plodnost ve vybraných zdrojových zemích imigrantů, úhrnná plodnost a obecná míra plodnosti v Česku v roce 2004 podle původu žen

Zdroj: * 2005 World Population Data Sheet, Population Reference Bureau
          ** údaje z roku 2004, Vlastní výpočty z dat ČSÚ a ÚZIS ČR¹

Obecně nízkou plodnost imigrantek můžeme vysvětlovat tím, že značná část imigrantů zatím přichází pouze za prací, často bez rodiny a ani zde rodinu nezakládá. Zejména imigrace ze zemí východní Evropy zatím většinou nemá dlouhodobější charakter. Pobyt Vietnamců naopak bývá trvalejšího rázu a často přichází celá rodina. Snad právě proto na ně připadá největší podíl narozených dětí.

Rozdíly mezi jednotlivými skupinami by mohla částečně vysvětlovat i rozdílná míra jejich integrace do většinové společnosti a jejich kulturní vzdálenost vůči České republice. Čím více jsou přistěhovalci integrováni, tím snáze přejímají hodnotové orientace a kulturní zvyklosti nového prostředí. Přijímají tudíž také zdejší rodinné a prokreativní chování. Navíc můžeme předpokládat, že budou daleko častější partnerství českých občanů s občany kulturně bližších, např. evropských států, než např. s občany vietnamskými.

Do určité míry zde pak mohou být demografické ukazatele ovlivněny také právními předpisy a způsobem evidence narozených. V České republice totiž pro určování státního občanství narozeného dítěte platí pravidlo „ius sanguinis” neboli „právo krve”. To znamená, že dítě narozené na území státu nezískává automaticky jeho občanství, ale získává občanství svých rodičů. V případě, že alespoň jeden z rodičů má české státní občanství, získává ho narozením automaticky i jejich potomek (podle zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství). Pro evidenční účely pak je u nás české státní občanství nadřazeno.

Vzhledem k větší homogenitě a uzavřenosti vietnamské komunity se dá předpokládat, že jejich děti méně často získají narozením české státní občanství po jednom svém rodiči, a neocitnou se tak v evidenci mezi narozenými českými státními občany. Tuto domněnku by mohly potvrzovat i nízké hodnoty úhrnné plodnosti a obecné míry plodnosti u imigrantek ze Slovenska. U slovenských přistěhovalců budou sňatky či partnerství s českým občanem zřejmě běžnou záležitostí, proto je evidováno tak málo narozených dětí se slovenským státním občanstvím. Poměrně nízké hodnoty u imigrantů z Ukrajiny budou způsobené, spíše než častými svazky s českými občany, charakterem pracovní ukrajinské imigrace. Ukrajinci u nás pobývají zatím spíše dočasně. Svou rodinu většinou zanechávají doma a z České republiky ji finančně podporují.

Závěr

Příliv imigrantů a jejich příspěvky k celkové porodnosti zatím v rámci České republiky stále nehrají velikou roli, jejich význam však stejně jako v celé Evropské unii trvale narůstá. Nízká plodnost imigrantek u nás je často způsobená charakterem jejich pobytu, stále totiž převažuje dočasná pracovní imigrace. Jistě má ale svůj vliv i řada nejistot a komplikací, které jsou s příchodem a životem cizince u nás spojeny a které nevytvářejí příznivé podmínky pro zakládání rodiny. Pobyt cizinců v České republice je přebyrokratizovaný a jednání úřadů nebývá mnohdy zrovna vstřícné. Tolerance, či spíše intolerance českého národa vůči přistěhovalcům ke klidnému soužití také nepřispívá. Svou roli může hrát i fakt, že děti cizinců narozené u nás nezískávají české státní občanství a jejich budoucnost tedy není zcela zajištěná.

Jen ztěží lze odhadovat, jaké budou příspěvky imigrantů k celkové porodnosti u nás v budoucnosti. Na základě studií ze zemí, kde již imigrace dosáhla většího významu, však můžeme vyvozovat některá obecná očekávání. Obavy z příliš vysoké porodnosti přistěhovalců se zdají být vesměs zbytečné. Plodnost imigrantek se většinou pohybuje mezi úrovní plodnosti žen ve zdrojové a cílové populaci a u dalších generací bývají rozdíly ještě menší nebo žádné. Migrace je totiž sama o sobě částečně selektivní a zároveň cizinci poměrně rychle přizpůsobují své prokreativní chování novému většinovému prostředí. Rychlost přizpůsobování závisí na míře jejich integrace. Právě té bude muset být zřejmě v budoucnu věnována daleko větší pozornost než doposud. Nemělo by však jít jen o podporu samotných cizinců, zároveň je třeba připravovat společnost, aby byla ochotna přistěhovalce přijímat.

Poznámky v textu
¹ Pro rok 2004 nebyly k dispozici věkové struktury jednotlivých skupin imigrantek. Uvedené ukazatele jsou proto konstruovány za předpokladu, že k 1.7. 2004 bylo věkové složení jednotlivých skupin cizinců identické s věkovou strukturou imigrantů daného státního občanství (s délkou pobytu v České republice nad 1 rok) na konci roku 2003

Literatura a zdroje dat
Cizinci v České republice, kol. autorů, ČSÚ, Praha, 2005
Equeter, J., Can Migrant Workers Save an Ageing Europe?, Labour Education. Volume 4 No. 129 (ACTRAV Publication), Geneva, International Labour Organisation, 2002
Héran, F., Five immigration myths, Population & Societies, No. 397, 2004
Lutz, W., Scherbov S., Future Demographic Change in Europe: The Contribution of Migration, International Institute for Applied Systems Analysis, Laxenburg, 2003
Populační vývoj České republiky 1990-2002, kol. autorů, Katedra demografie a geodemografie PřF UK, Praha, 2003
Rabušic, L., Burjanek, A., Imigrace a imigrační politika jako prvek řešení české demografické situace?, VÚPSV Praha, výzkumné centrum Brno, 2003
Šišková, T. (ed.), Menšiny a migranti v České republice, Praha, Portál, 2001


Příspěvek autorka zpracovala ze své bakalářeké práce "Reprodukční chování imigrantů", která je dostupná v Geografické knihovně Přírodovědecké Fakulty UK v Praze.

Anna Pospíšilová