demografie - časová řada

 

Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?

celkem se účastnilo: 49681

  demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - populační vývoj Afriky

 
8.09.2006 KOMENTÁŘ: Socioekonomické dopady demografického stárnutí

Komentář vychází z bakalářské práce Jana Žofky „Vliv demografického stárnutí na socioekonomický vývoj vyspělých zemí“. Autor se zabývá problematikou demografického stárnutí v socioekonomických souvislostech, především možnostmi řešení směřujícími ke zvládnutí obtížné demografické situace jak z hlediska demografického, tak z hlediska ekonomického vývoje.


Demografické stárnutí


Stárnutí obyvatelstva je jeden z nejvýznamnějších aktuálních problémů vyspělých zemí. Pod stárnutím obyvatelstva je třeba si představit dlouhodobější a provázanější proces, odborně nazývaný demografické stárnutí, při němž dochází ke změně věkové struktury určité populace. Tato změna se vyznačuje výrazným převýšením postreprodukční složky populace ve věku 50 a více let nad složkou dětskou ve věku do 15 let v poměru zhruba 3:2.

Existují dva druhy demografického stárnutí. První vzniká důsledkem snižování úrovně plodnosti, která snižuje podíl dětské složky v populaci. Jedná se o působení zespodu věkové pyramidy. Druhý typ demografického stárnutí je způsoben snížením intenzity úmrtnosti. Prodlužuje se naděje dožití a dochází k růstu na vrcholu věkové pyramidy. Oba druhy demografického stárnutí probíhají většinou současně. Tento proces může být také doprovázen snížením podílu populace v reprodukčním věku, která se v důsledku stárnutí přesouvá do složky postreprodukční.

Mezi demografickým a socioekonomickým vývojem existuje vzájemná provázanost. Důkazem jsou souběžné změny v těchto přirozených systémech v historii. Demografické stárnutí je výsledkem výrazných změn v charakteristikách reprodukce populací, které vznikly v důsledku hlubokých sociálních a ekonomických změn v průběhu posledních staletí.

Z analýz stávající demografické situace a prognózy dalšího populačního vývoje je zřejmé, že demografické stárnutí je za daných demografických a socioekonomických trendů nevyhnutelné. Existuje mnoho důsledků takového vývoje v různých sférách a probíhajících procesech v lidské společnosti. Pokud budeme uvažovat Českou republiku jako relativně uzavřený socioekonomický celek, snáze můžeme zvážit jednotlivé dopady pro tuto oblast.

Problematice demografického stárnutí se na tomto portále podrobněji věnujeme v sekci Stárnutí (pozn. red.)

S demografickým stárnutím souvisí širší spektrum problémů. Proces stárnutí vzbuzuje obavy ze zpomalení ekonomického vývoje. Hlavním důvodem těchto obav by mohl být nedostatečný příliv nových mladých kohort na trh práce a stárnoucí pracovní síla, která by mohla mít nižší potence ekonomických inovací, profesní a zaměstnanecké mobility a obecně řečeno, mohla by být celkově méně produktivní. Rostoucí počty starších obyvatel vzbuzují obavy, zda ekonomická zátěž ze zvyšujících se objemů starobních důchodů a výdajů na zdravotní zabezpečení bude vůbec zvládnutelná (Rabušic, 1995).

Jeden z problémů vycházející ze zvýšeného počtu starých osob a prodlužující se naděje dožití je rostoucí počet osob odkázaných na nákladnou zdravotní péči. Díky stoupající úrovni zdravotní péče přežije mnoho lidí závažná onemocnění či úrazy a vrátí se do aktivního a soběstačného života. S rostoucím věkem je tento návrat do normálního života méně pravděpodobný a kvalitní zdravotní péče pomáhá prodloužit neaktivní život vyžadující často nákladnou zdravotní péči. Rozsah poskytované péče a kapacita zdravotnických zařízení při zachování srovnatelné kvality bude muset nevyhnutelně vzrůst spolu s nárůstem počtu starších osob, což povede k výraznému zvýšení nákladů na zdravotnictví. Vzniká tak nebezpečí zhroucení systému zdravotního pojištění při zachování stávající sazby, kdy náklady značně převýší příjmy zdravotních pojišťoven.

Z hlediska sociálního zabezpečení je problém demografického stárnutí asi nejviditelnější. S výrazným růstem osob v důchodovém věku vzroste nevyhnutelně i počet vyplácených důchodových dávek. V České republice funguje důchodový systém s průběžným financováním, který zabezpečuje sociální potřeby obyvatel z příspěvků na sociální zabezpečení ekonomicky aktivní populace ve stejném čase. Pro názorný příklad bylo v roce 2003 přibližně 2,5 milionu osob pobírajících důchod, přičemž průměrná výše vyplácených důchodů činila 7 tisíc. Po vynásobení získáváme hrubou představu o celkových nákladech na důchody v částce 214 miliard. Pro konkrétní představu, tato částka tvoří téměř 9% hrubého domácího produktu v tomtéž roce a na každého občana ze zbývajících v ekonomicky aktivním věku připadalo 2900 Kč, které vydělal měsíčně na důchody. Pokud srovnáme tyto výpočty se situací roku 2030 a budeme předpokládat počty osob ve věku od 55 let 1 za důchodce, což v roce 2003 činí celkově počty osob v tomto věku, získáme hrubou představu o nárůstu důchodových nákladů. V roce 2030 by po hrubém výpočtu činil předpokládaný počet důchodců 3,7 milionu. Při stejné hodnotě důchodů by se celkové důchodové náklady zvýšily na 308 miliard a podíl na hrubém domácím produktu by činil téměř 13% při jeho stejné hypotetické hodnotě. Částka na jednoho občana ze zbývajících v produktivním věku by činila 5000 Kč, které by musel vydělat měsíčně na důchody. Takto zvýšené náklady při stávajícím průběžném systému financování by vedly ke zvýšeným odvodům na sociální zabezpečení a zvýšily by celkově mzdové náklady, což by mohlo vést k útlumu ekonomické činnosti.

Celkovým výsledkem tohoto vývoje je vysoký tlak na nárůst produktivity práce produktivní složky populace, kdy podle výhledu do roku 2050 připadá na 2 osoby ekonomicky aktivní téměř 3 osoby ekonomicky závislé. Výrazné změny věkové struktury obyvatelstva budou mít své důsledky ve změnách životního stylu. Nabídka trhu potravin, průmyslových výrobků, ale i nabídka služeb a aktivit volného času se zákonitě změní. Vznikne mohutná skupina ekonomicky závislé populace se specifickým životním stylem a specifickými potřebami v oblasti spotřeby, zdravotní péče a bydlení (Rabušic, 1995). Přerozdělovací funkce státu bude muset pokrýt zvýšené náklady zdravotní péče a sociálního systému s průběžným financováním důchodů. Pro zajištění ekonomického růstu budou tedy kladeny vyšší nároky na vědeckotechnický rozvoj a vzdělanostní úroveň produktivní složky populace včetně předpokladu dostatečného množství ostatních zdrojů pro ekonomickou činnost. Při nenaplnění těchto předpokladů může hrozit hospodářská krize a snížení životní úrovně všech, což může vyústit i v krizi sociální.

 

Možnosti řešení budoucí situace


Vyhlídky budoucího demografického vývoje nejsou za stávajícího stavu jeho charakteristik příznivé. Během první poloviny 21. století dojde k významné přeměně věkové struktury s momentálně silnou složkou v produktivním věku na populaci s výrazným převýšením podílu stárnoucích osob a nízkým podílem dětské složky.  Nebezpečné důsledky pro socioekonomický vývoj jsou hrozivé a nevyzpytatelné, protože závisí i na mnoha dalších faktorech různých přirozených systémů a vlivech okolního globalizujícího se světa. Celkově se nabízejí dvě skupiny řešení. Jedna se zaměřuje na eliminaci dopadů demografického stárnutí ovlivněním makroekonomického rámce prostřednictvím reforem a úprav v sociální a hospodářské politice státu. Druhou formou je snaha zvrácení demografického vývoje přímým ovlivněním věkové struktury prostřednictvím populační a imigrační politiky.

I. Řešení prostřednictvím ovlivnění socioekonomické situace

Snaha zajistit fungující ekonomický a sociální systém ve státě při pokračujícím procesu demografického stárnutí obsahuje tři směry řešení.

První a základní snahou je zajištění vyššího ekonomického růstu, který pokryje zvýšené náklady rostoucího podílu stárnoucí populace a zajistí i pokračující sociální a ekonomický rozvoj. Zajištění takového hospodářského růstu by ovšem znamenalo nebývalý nárůst produktivity práce ekonomicky aktivní části populace a zvýšení vůbec celkového potenciálu dané ekonomiky. To představuje zvýšení celkové efektivnosti ekonomické činnosti a přísun všech zdrojů produkce požadované kvantity a kvality. Populace v produktivním věku by musela být vysoce kvalifikovaná a flexibilní, procento její ekonomické aktivity by se muselo zvýšit a nezaměstnanost snížit. Dalším předpokladem produktivity práce a efektivnosti ekonomické činnosti je vědeckotechnický rozvoj a aplikace nových technologií v ekonomické činnosti. Dalším předpokladem je i zvýšení osobních úspor a kapitálových investic. Tento způsob je sám o sobě těžko realizovatelný a představuje spíše strategický cíl, ke kterému musí směřovat všechny snahy a kroky hospodářské politiky státu. Existuje totiž příliš mnoho faktorů, které ovlivňují dosahování ekonomického růstu a je téměř nemožné je všechny postihnout.

Z předchozích úvah vychází další možnost řešení. Představují ji opatření snižující výdaje sociálního zabezpečení. Takové opatření znamená snížení reálné úrovně důchodů, což vede k poklesu životní úrovně důchodců. Aby tato opatření samostatně vyřešila otázku vysokého počtu důchodců, muselo by být snížení životní úrovně významné. To by mohlo znamenat i zhoršení zdravotního stavu a spolu s nedostatečným financováním zdravotnictví v důsledku i navýšení úmrtnosti. Tento způsob řešení by byl politicky neúnosný a přinesl by řadu sociálních problémů. Ovšem v případě nedostatečnosti ostatních možností by tato opatření byla nevyhnutelná. Celkově by se však snížení životní úrovně muselo přenést v menší míře na všechny.

Dalším způsobem, který souvisí s dosahováním ekonomického růstu, je zvyšování věku odchodu do důchodu. Souvislost je dána tím, že tato metoda počítá s možností rozšíření produktivní složky obyvatelstva. Logická představa se zdá, že s prodlužující se nadějí dožití by se měla úměrně zvýšit i ekonomicky aktivní část života. Takové zvýšení důchodového věku by znamenalo odložení plateb důchodů a naopak příjem do státního rozpočtu. Výrazně by se snížilo i ekonomické zatížení, protože čím je vyšší podíl ekonomicky závislé složky, tím významnější ulehčení představuje přesun určitého počtu osob do ekonomicky aktivní složky a naopak. Ovšem i toto řešení naráží na dva základní problémy. Jeden představuje produktivní potence a flexibilita starší části populace a tedy i jejich uplatnitelnost na trhu práce. S rostoucím podílem služeb v ekonomické činnosti, které se vyznačují vyšší dynamikou, jsou kladeny vysoké nároky na flexibilitu a schopnosti učit se novým přístupům. Tyto schopnosti se budou v populaci jistě zvyšovat, ale je otázkou, jestli tyto schopnosti budoucí početné generace důchodců budou postačovat budoucím požadavkům zaměstnavatelů. Je tedy důležité tyto schopnosti vytvářet nejen u mladých lidí, ale také u dnešních pracujících, měl by být tedy kladen důraz na celoživotní vzdělávání v soukromém i veřejném sektoru. Jednou z vizí je model věkové integrace, která je založena na permanentním prolínání vzdělání, práce a zájmových aktivit (Muffels, 1997). Druhým problémem prodlužování věku odchodu do důchodu a zvyšování ekonomické činnosti je právě zase celková ekonomická situace státu, kdy musí existovat dostatek pracovních míst na trhu práce a nízká nezaměstnanost, aby mohl být využit celkový potenciál možného ekonomicky aktivního obyvatelstva.

Celkově se tyto tři možnosti dají shrnout. Ekonomický růst je základním cílem fungující ekonomiky a předpokladem pro krytí případných zvýšených nákladů. Zvýšení potenciálu a rozsahu ekonomicky aktivní složky populace je jedním ze základních předpokladů, včetně příslušného množství ostatních zdrojů produkce, pro dosahování ekonomického růstu. Cílem je eliminovat škodlivé dopady demografického stárnutí a rozložit je do delšího časového horizontu. Nedostatečná opatření naplňující tyto předpoklady povedou zákonitě ke snížení životní úrovně.

Co z toho vyplývá pro hospodářskou a sociální politiku státu? Reforma důchodového systému. Měl by se změnit přístup k rozhodování o věku vstupu do důchodu, každý by měl mít možnost vstup do důchodu odložit na základě vlastního rozhodnutí. Důležitá je motivace sociálního systému k odkládání odchodu do důchodu. Zavádění možností částečného odchodu do důchodu spolu s relací důchodu k průměrné mzdě zajišťuje větší přijatelnost pracovat na nižší úvazek s nižší mzdou, či mimo dosavadní kariéru. V České republice se důchodový věk zvyšuje tak, aby po roce 2012 činil 63 let u mužů a 59-63 let u žen podle počtu dětí. Při naplnění prognózy z kapitoly 5.1 by takové navýšení v dalších letech pravděpodobně nemohlo být konečné a dostačující. Důležitá je také reforma průběžného systému sociálního zabezpečení, který je citlivý na demografický vývoj. Průběžný systém přispívání by měl zajistit minimální důchod garantovaný státem. Při jeho stávajícím charakteru by mělo dojít k zvýšení sociálního pojištění, snížení relace důchodu ke mzdě a posunutí důchodového věku. Privátní penzijní fondy umožňují dobrovolné připojištění se státním příspěvkem. Další možností je vytvoření státního penzijního fondu, do kterého bude odváděna část příspěvků. Tím by se rozložily předpokládané náklady budoucího podílu starých osob. Nevyhnutelné je celkové zatížení důchodců i ekonomicky aktivních. Dále by měl být kladen větší důraz na firemní investice do lidského kapitálu starších zaměstnanců a vytváření příležitostí pro celoživotní profesní vzdělávání. Poslední snaha by měla směřovat k rozložení práce, vzdělávání a volného času do všech etap životního cyklu.

Shrneme-li výše uvedené úvahy, snahy státu by měly směřovat k rozšiřování a prodlužování ekonomické aktivity tak, aby se s prodlužující nadějí dožití neprodlužoval pouze věk ekonomické závislosti. Momentální vývoj charakteru ekonomické činnosti s převažujícím dynamickým sektorem služeb s vysokým podílem duševní práce nasvědčuje tomu, že budoucí generace starých lidí budou flexibilnější a mentálně schopnější, což umožní posunutí věku odchodu do důchodu. Druhou snahou je reforma systému sociálního zabezpečení, který by měl být schopen odolat budoucímu zvýšenému náporu osob v postproduktivním věku, aniž by došlo k významnému snížení životní úrovně obyvatelstva a celkové krizi a destabilizaci socioekonomického vývoje, který by zákonitě způsobil další kolísání úrovně porodnosti a úmrtnosti.

 

II. Řešení prostřednictvím ovlivnění demografického vývoje

Očekávaný demografický vývoj přináší tíživý socioekonomický výhled budoucnosti. Předchozí přístup se snažil zajistit takové ekonomické a sociální prostředí, které bude schopno odolat problematickým dopadům demografického stárnutí. Tento přístup se snaží změnit samotnou příčinu těchto problémů, kterou je právě věková struktura populace. Představuje tedy snahu ovlivnit podíl mezi osobami ve věku ekonomické závislosti a aktivity. Toho lze dosáhnout buď zvýšením počtu osob v produktivním věku, nebo naopak snížením počtu osob ve věku ekonomické závislosti. Věkovou strukturu populace ovlivňují reprodukčních procesy a migrace. Tyto faktory a jejich regulace tvoří základ populační politiky státu. Nástroje populační politiky tvoří opatření ekonomická, právně administrativní a sociálně psychologická.

Demografickou reprodukci tvoří dva základní procesy, úmrtnost a porodnost. O zvýšení úmrtnosti jsme se již zmínili a tvoří spíše důsledek nezvládnutí celé situace, které by vyústilo jejím nárůstem především ve starších věkových skupinách. Možností, jak zvrátit demografický vývoj, se tedy jeví ovlivnění porodnosti. V tomto ohledu narážíme hned na dva závažné problémy. Jeden problém tvoří demografický důsledek samotného ovlivnění porodnosti a druhým jsou prostředky řízení porodnosti. Jak by se měl charakter porodnosti změnit? V případě vyspělých zemí, které prošly druhým demografickým přechodem, by se jednalo o zvýšení porodnosti. Cílem by bylo zajistit v populaci takové přírůstky, které by vyrovnávaly počty budoucích osob v postproduktivním věku. Přitom by se muselo počítat se zpožděním minimálně dvaceti let, kdy tyto osoby vstoupí do věku plné ekonomické aktivity a také by zde musela být zahrnuta snaha o vyrovnávání nerovností ve věkové struktuře. Jednak by toto navýšení porodnosti znamenalo momentální ekonomické zatížení narůstající dětské složky populace. Také by to vyžadovalo co nejpřesnější ovládání všech zákonitostí porodnosti a to je právě druhým základním problémem populační politiky. Neznáme všechny determinanty ovlivňující porodnost a i kdybychom je znali, bylo by velice obtížné je všechny přesně ovlivňovat, aniž by došlo k neblahým vedlejším účinkům v jiných přirozených systémech. V tomto ohledu se blížíme k modelu plánovaného hospodářství v ekonomii, který přes všechny snahy vede k nestabilitě a nerovnováze. Přímé ovlivňování porodnosti se při nedokonalém zvládnutí všech jejích determinantů jeví spíše nebezpečnou hrou, která by skončila dalšími nepravidelnostmi ve věkové struktuře. Navíc by se prostředky vyžadující takovou míru regulace neslučovaly s demokratickými principy vyspělé společnosti. Z důvodu nehomogenity obyvatelstva státu by taková opatření musela být diferencovaná pro určité populační celky. Populační politika tedy může v rámci ovlivňování porodnosti používat pouze nepřímé nástroje a odstraňovat překážky, které brání ve výchově a plození dětí. Takové překážky představuje například přístup k bydlení a snížení životní úrovně při výchově dětí. I tak by se měla populační politika při aplikaci opatření zabývat otázkou celého procesu vzniku jedince a jeho vývoje nejen z ekonomického hlediska, ale i z hlediska sociálního. Aby se každý nový přírůstek dal považovat za budoucí zdroj pro socioekonomický rozvoj, musí projít takovým procesem socializace, který z něj udělá osobu myslící a jednající v souladu se zájmy celé společnosti. V opačném případě hrozí, že se i ve věku ekonomické aktivity stane dalším přírůstkem osob zatěžující socioekonomický rozvoj. Rozhodujícím kritériem pro rozhodování v populační politice a i pro reprodukci obyvatel samotnou by tedy měla být především kvalita a ne kvantita.

Poslední možností přímého ovlivnění věkové struktury jsou migrace. Emigrace ekonomicky neaktivních osob by jistě nebylo téma hodné zájmu pozornosti. Určité nebezpečí zde naopak tvoří spíše emigrace ekonomicky aktivních. Možnosti imigrace jsou však velice zajímavé. Na rozdíl od reprodukce obyvatelstva lze migrace prostřednictvím administrativně právních opatření poměrně spolehlivě ovlivňovat. Toto řešení naráží na problém poptávky a nabídky migrantů. Především musí v cílové zemi existovat takové sociální, ekonomické i geografické prostředí, které láká příliv nových pracovních sil. Další problémem souvisí s předchozí úvahou o kvalitativních stránkách lidské bytosti, které v dnešní době představují především procesy socializace. U imigrantů je velmi důležitá oboustranná slučitelnost jejich vzorců chování, hodnotové orientace a zvyklostí s kulturními vzorci v cílové zemi, případně jejich schopnost tyto nové kulturní vzorce přijmout. V neposlední řadě jejich vhodnost určuje také momentální situace na trhu práce v cílové zemi z hlediska jejich kvalifikace. Tyto všechny problémy musí řešit imigrační program v cílové zemi, který se musí zabývat celým procesem začlenění nových osob do společnosti a rozhodnout i o délce a hloubce tohoto začlenění. Česká republika, jako bývalá země socialistického bloku nemá oproti zemím s demokratickou tradicí s imigrací takové zkušenosti, přesto v současné době díky kladnému migračnímu saldu dochází u nás i přes přirozený úbytek k celkovému mírnému přírůstku obyvatel okolo 2‰. Problémem je, že v období největšího poklesu podílu populace v produktivním věku nelze počítat s imigrací z nám kulturně blízkých evropských zemí, které se potýkají se stejným problémem demografického stárnutí, jako Česká republika. Celkově migrace přispívá k vyrovnávání věkových struktur obyvatelstva států a zároveň způsobuje zesílení pokračujícího trendu globalizace.

Stejně jako předchozí skupina řešení si i tato opatření vyžádají určitý časový horizont. Předpokladem je začít využívat včas, ale přesto uváženě, všechny nástroje hospodářské, sociální a populační politiky státu. Především je třeba zajistit stabilní socioekonomický vývoj, který povede i k stabilnímu demografickému vývoji věkové struktury obyvatelstva.

 

Závěr

 

Demografické stárnutí je výsledkem změn v procesu demografické reprodukce v populaci, které představují pokles porodnosti a úmrtnosti. Tyto změny byly způsobeny významným přerodem sociálních a ekonomických struktur a procesů v globálním měřítku. Každé revoluční změny způsobují nevyváženost přirozených systémů, která se pak odráží v jejich dalším vývoji a přináší řadu problémů. Proces demografického stárnutí se vyznačuje přeměnou věkové struktury populace a stává se naopak jedním z determinantů budoucího socioekonomického vývoje. Vyznačuje se postupným zvyšováním podílu starých osob v populaci a velikost této převahy určuje rychlost změn charakteru reprodukce.

Demografické stárnutí je významným problémem především vyspělých zemí, ale některé demografické ukazatele naznačují, že tento problém bude výhledově otázkou celého světa. Tento proces s sebou přináší řadu problémů. Z ekonomického hlediska přináší demografické stárnutí zátěž prostřednictvím zvýšených nákladů sociálního zabezpečení a zdravotní péče. Zeslabený podíl osob v ekonomicky aktivním věku bude muset vykazovat vysokou míru produktivity, aby bylo možno pokrýt tyto zvýšené náklady a přitom dosahovat pokračujícího socioekonomického rozvoje. Prostřednictvím změn ve věkové struktuře dojde i ke změnám v sociální sféře.

Určitá zátěž pro socioekonomický rozvoj je nevyhnutelná, ale rozsah a síla dopadů na tento rozvoj záleží pouze na způsobu, jakým se na tuto situaci začneme připravovat dnes. Je třeba začít využívat všech nástrojů hospodářské a populační politiky. Po rozboru momentálně klesajícího rozsahu ekonomické aktivity populace v produktivním věku musím konstatovat, že není zdaleka využit její potenciál. Významnou úlohu v této oblasti hraje momentálně vysoká úroveň nezaměstnanosti. Budoucí vývoj si vyžádá zcela opačný trend. Bude důležité zvyšovat ekonomický potenciál obyvatelstva prostřednictvím zvýšené podpory vzdělanostní úrovně ve všech věkových kategoriích. Nezaměstnanost by se pak i díky úbytku pracovních sil měla snížit. Stejně významné budou investice do vědeckotechnického rozvoje. Nedostatečný ekonomický růst povede zákonitě ke snížení životní úrovně všech. Sociální systém by měl motivovat a umožňovat pozdější odchod do důchodu. Budoucí zvýšené náklady je třeba rozložit do delšího časového horizontu. Systém sociálního zabezpečení musí být schopen odolat zvýšenému náporu osob v důchodovém věku, aniž by došlo k destabilizaci socioekonomického vývoje. Jedině stabilní socioekonomický vývoj může vést ke stabilnímu demografickému vývoji. Všechny snahy by proto měly směřovat k rovnovážnému stavu a stabilnímu rozvoji v ekonomické i sociální sféře, aby mohla vzniklá "vlna" starých osob odeznít. Pro socioekonomický rozvoj je ideální stabilní demografický vývoj s převažující produktivní složkou v populaci, která bude mít vysokou vzdělanostní i kulturní úroveň.

 

Poznámky:

1 Jedná se o hypotetický předpoklad proporce důchodců v roce 2030 se stejnou věkovou hranicí jako v roce 2003. Tuto věkovou hranici určuje počet důchodců braných zespodu věkové struktury. Účelem je porovnání dopadu dané intenzity stárnutí na důchodové náklady za předpokladu neměnných dispozic. Výpočet nelze považovat za platný, jedná se pouze o orientační představu.


Literatura:

Rabušic, L. Česká společnost stárne. Masarykova univerzita Brno, 1995

 

Jan Žofka


hostující autor
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání!
Vaš redakční tým

 
 
 © 2004-2014 Hůle Daniel
+420 774 510 398
hule@demografie.info
 
  Vydavatelem portálu je občanské sdružení - Demografické informační centrum. Obsah vytváří redakční tým zdarma. Portálu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1801-2914.
Demografie.info využívá redakční systém OSTRWE firmy ORA. Design&layout Daniel Hůle.
Pokud není uvedeno jinak, grafy i tabulky vycházejí z datové základny Českého statistického úřadu.
OSTRWE - publikační systém ORA - programování, webdesign, hosting, PHP, MySQL DIC - Demografické informační centrum

 
 
 
Pavlík, Kalibová, Koschin, Burcin
Rychtaříková, Kučera, Roubíček
demography, demografia, demographie
populační vývoj, studia, věda, aktuárská
geografie, demografický, Langhamrová
demografie, demos, analýza, výzkum