demografie - časová řada

 

Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?

celkem se účastnilo: 49740

  demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - populační vývoj Afriky

 
24.02.2008 ANALÝZA: Plánované rodičovství ve vybraných zemích Evropy a Asie

Příspěvek z diplomové práce Romany Malečkové "Plánované rodičovství v zemích východní Evropy, Kavkazu a Střední Asie" vychází z dat výběrových šetření. Autorka se zaměřuje na několik okruhů souvisejícíh s plánováním rodičovství - plodnost, umělá potratovost a užívání antikoncepce a usiluje o charakterizaci jednotlivých regionů s ohledem na tato data.

Výzkumy RHS (Reproductive Health Survey) a DHS (Demographic and Health Survey), jejichž výsledky jsou zde prezentovány, probíhaly ve spolupráci s United State Agency for International Development (USAID). Technickou asistenci nad celým výzkumem poskytly Divison of Reproductive Health of Center for Disease Control and Prevention (DRH/CDC) a Macro International. Výzkum DHS byl poprvé proveden v roce 1984 a kombinoval v sobě rysy Světového výzkumu plodnosti (WFS) a Contraceptive Prevalence Survey (CPS). V roce 1997 byl přejmenován na DHS+, oproti původní podobě DHS je více zaměřen na pokrytí zdravotních problémů. Od roku 1985 se ho zúčastnilo 67 zemí, z toho ve 44 byl opakován. Výzkum RHS probíhá od roku 1991. Od té doby byl uskutečněn v 19 zemích, v 8 opakovaně.

Na území východní Evropy, Kavkazu a Střední Asie proběhlo mezi lety 1993 – 2001 celkem 16 výzkumů. Z toho 10 výzkumů RHS a 6 výzkumů DHS, které byly uskutečněny ve 12 zemích (v některých opakovaně). Cílem bylo poskytnout systematické zprávy o obyvatelstvu a jeho reprodukčním zdraví za jednotlivé regiony. Výzkum probíhal formou dotazníkového šetření žen v reprodukčním věku. Byla zkoumána úroveň plodnosti, plánovaného rodičovství, znalost a postoj k užívání antikoncepce, znalost zdravého životního stylu, HIV/AIDS, postoj k potratům. Snahou bylo vytvořit speciální programy, jež budou mít dostatečný vliv na zlepšení situace reprodukčního zdraví jak v rámci regionu, tak i na úrovni jednotlivých států. Navíc se předpokládalo, že výsledky těchto výzkumů a následně přijatá opatření budou moci sloužit i pro ostatní státy s podobnými problémy, ve kterých nebyly výzkumy RHS a DHS ještě uskutečněny. Oba dva výzkumy proběhly na vybraném vzorku žen v reprodukčním věku, výběr byl několikastupňový, adresný a kontakty v případě nezastižení byly opakované. Jednalo se o osobní rozhovory systémem face - to - face.

Míra návratnosti odpovědí byla velmi dobrá. Nejnižší na Ukrajině 85% (jediný stát, kde byla nižší než 90 %), nejvyšší v Gruzii a Kazachstánu  (99 %). V 9 z 12 zemí odmítlo odpověď méně než 3 % respondentů. V České republice, Rusku a na Ukrajině se podíl žen, jež odmítly vyplnění dotazníku pohyboval mezi 5 – 6 %. Přehledná tabulka ukazuje rok, kdy došlo v dané zemi k poslednímu šetření a rozsah studovaného souboru.

Tab. 1:  Přehled šetření RHS a DHS  provedených v zemích východní Evropy, Kavkazu a Střední Asie

Zdroj: Centers for Disease Control and Prevention (2003)

Šetření probíhala v jednotlivých státech v odlišném časovém období. Většina dat byla sebrána mezi roky 1999 a 2001, takže prováděné analýzy spadají do konce 90. let. Pouze data za Moldávii, Kyrgyzstán a Uzbekistán pochází z poloviny 90. let. Nejstarší data, s ostatními státy tedy obtížně srovnatelná, jsou za Českou republiku.

PLODNOST
Už z ukazatele úhrnné plodnosti lze pozorovat znatelné geografické odlišnosti mezi regiony. Nejnižší úhrnnou plodnost, pod hranicí prosté reprodukce, vykazovaly státy východní Evropy. A to i tehdy, pomineme-li údaj z počátku devadesátých let za Českou republiku, neboť i v dalších letech plodnost velmi výrazně klesala až na hodnotu 1,1 tak, jak je to ukázáno v posledním sloupci tabulky 2. Naopak nejvyšší úroveň plodnosti vykazovaly státy Střední Asie. V tabulce 2 jsou také uvedeny údaje o úrovni úhrnné plodnosti za stejné období tak, jak je poskytly statistické úřady jednotlivých zemí. Úroveň úhrnné plodnosti dle výsledků šetření RHS v Arménii a Gruzii výrazně převyšovala úroveň plodnosti uváděnou místními statistickými úřady. Zatímco podle RHS připadalo na jednu ženu 1,7 dítěte, podle vládních údajů to bylo o čtyři desetiny méně. Nicméně bylo prokázáno, že oficiální údaje uváděné v jednotlivých státech byly podhodnoceny z důvodu migrace počátkem 90. let.

Tabulka 2 také poskytuje údaje o úrovni úhrnné plodnosti v jednotlivých zemích koncem 90. let. Jedná se o průměr z let 1998 a 1999 tak, jak byl poskytnut jednotlivými státy. Zejména v České republice došlo od počátku sledovaného období k velmi výraznému poklesu plodnosti, a to až na hodnotu 1,13 dítěte na jednu ženu.
 
Tab.2: Srovnání úhrnné plodnosti ve vybraných zemích podle dat z výsledků šetření RHS a DHS a dat poskytnutých statistickými úřady jednotlivých zemí

Poznámka: x - data nejsou k dispozici
Zdroj: Centers for Disease Control and Prevention (2003)

Zcela nepopíratelným faktem uváděným v mnoha studiích je skutečnost, že se liší plodnost městského a venkovského obyvatelstva, a že existují rozdíly v plodnosti podle dosaženého stupně vzdělání ženy.  I součástí výzkumu RHS a DHS bylo zhodnocení diferenciace plodnosti podle těchto dvou charakteristik. Nejnižší plodnost městského obyvatelstva vykazovalo Rumunsko (1 dítě na jednu ženu), o málo vyšší byla v Moldávii, Rusku a na Ukrajině (pohybovala se od 1,3 do 1,4 dítěte na jednu ženu). Také ve státech Kavkazu a v Kazachstánu byla úroveň plodnosti žen žijících ve městech nižší než hranice prosté reprodukce. Naopak ve středoasijských státech se plodnost městských žen pohybovala nad hranicí prosté reprodukce. Nejnižší rozdíly mezi plodností žen žijících ve městech a na venkově byly zjištěny v České republice, naopak nejvyšší v Rumunsku, Moldávii a ve státech Střední Asie, což bylo patrně způsobeno především diametrálně odlišným způsobem života venkovského a městského obyvatelstva v těchto státech.

Hodnotíme – li plodnost podle nejvyššího dosaženého vzdělání ženy, lze říci, že země východní Evropy vykazovaly relativně malé rozdíly v plodnosti žen s nižším vzděláním (první tři skupiny) a zřetelně nižší úroveň plodnosti pokud jde o ženy s vysokoškolským vzděláním. V zemích Kavkazu byl zaznamenán zřetelný pokles plodnosti napříč celým vzdělanostním spektrem. Rozdíl mezi plodností žen se středním neúplným vzděláním a vysokoškolským byl kolem 0,5 dítěte na jednu ženu. Hodnocení plodnosti podle vzdělání ve státech Střední Asie vykazovalo neočekávaný rys. Ženy s úplným středním  vzděláním měly vyšší úroveň plodnosti než ženy s neúplným středním vzděláním. Nicméně i zde se objevovala výše popsaná zákonitost v souvislosti s dalšími stupni vzdělání. Nejvyšší rozdíl v plodnosti žen podle vzdělání byl v Kyrgyzstánu, kde plodnost žen se středním úplným vzděláním dosahovala téměř 4 dětí na jednu ženu, kdežto u žen s vysokoškolským vzděláním činila jen 2,4 dítěte na jednu ženu.

Ve všech třech skupinách států byla v době provádění výzkumu nejvyšší plodnost ve věkové skupině 20-24 let. Jedinou zemí, která měla vyšší plodnost ve věkové skupině 25-29 let byl Turkmenistán. Pokles plodnosti se zvyšujícím se věkem byl zřetelný ve všech ostatních státech. S tím, že plodnost žen starších 35 let byla téměř zanedbatelná. Zprůměrňujeme – li data za všechny státy z jednotlivých výzkumů, lze říci, že 53 % hodnoty úrovně plodnosti připadalo na ženy do 25 let a pouze 15 % na ženy nad 30 let, což byl značný rozdíl oproti státům západní Evropy. Nicméně z dostupných novějších dat vyplývá, že v následujících letech došlo i ve státech východní Evropy k posunutí plodnosti do vyššího věku a nejvíce dětí se rodilo ženám ve věku 25-29 let.

UMĚLÁ POTRATOVOST
V rámci výzkumů RHS a DHS byly v jednotlivých zemích pokládány v dotazníkovém šetření otázky, které měly za cíl zjistit jednak úroveň umělé potratovosti a jednak postoj žen k umělému ukončení těhotenství. První otázky se zaměřovaly na to, jestli byla žena těhotná. Pakliže odpověděla kladně, týkala se následující otázka toho, zda podstoupila umělý potrat, prodělala samovolný potrat nebo se dítě narodilo mrtvé. Součástí dotazníku byly mimo jiné i otázky na počet živě narozených dětí, termín porodu, datum potratu, u živě narozených dětí také na pohlaví, věk dítěte, u zemřelých dětí na věk při úmrtí. Zvláštní pozornost byla věnována také možným komplikacím po provedení umělého potratu. Ve všech výše zmiňovaných zemích jsou v současné době umělé potraty legální a snadno dostupné ve státních zdravotnických zařízeních. Takže jsou k dispozici i údaje statistických úřadů jednotlivých států. Registrační systém generující tato statistická data spoléhá  na  zapisování událostí ve veřejném i soukromém sektoru.

Vzhledem k tomu, že rozpad SSSR znamenal přechod od státem hrazené zdravotní péče k péči hrazené individuálně a obrovský nárůst soukromého zdravotního sektoru, nelze předpokládat, že by byla statistika umělých potratů natolik přesná jako tomu bylo v době nadvlády SSSR. Je totiž víc než jasné, že pacientky na soukromých klinikách nejsou na požádání do statistik zahrnuty. Tabulka 3 srovnává data z výzkumů s daty uváděnými statistickými úřady jednotlivých států. Jak je patrné ve většině zemí byly údaje o úrovni obecné míry umělé potratovosti uváděné ve výzkumech  zhruba o 20% vyšší než údaje uváděné statistickými úřady jednotlivých zemích. Naprosto nesrovnatelná byla data v zemích Kavkazu, kde hodnota obecné míry umělé potratovosti podle dat z RHS a DHS převyšovala mnohonásobně údaje uváděné jednotlivými státy. V případě Ázerbájdžánu je rozdíl více než desetinásobný.

Tab. 3: Obecná míra umělé potratovosti v zemích východní Evropy, Kavkazu a Střední Asie dle šetření RHS a DHS a dat poskytnutých statistickými úřady jednotlivých zemí

Poznámka:
data za Českou republiku nebyla publikována
x - data nejsou k dispozici
Zdroj: Centers for Disease Control and Prevention (2003)

Nejvyšší úhrnná umělá potratovost byla v zemích Kavkazu, například v Gruzii připadalo na jednu ženu 3,7 interrupcí. I ve východní Evropě byla úroveň umělé potratovosti poměrně vysoká. Například v Rumunsku připadalo na jednu ženu 2,2 UUT, v Rusku to bylo ještě o jednu desetinu více. Poměrně nízká byla naopak v některých státech Střední Asie. V Uzbekistánu se pohybovala okolo hodnoty 0,6, v Turkmenistánu přidalo na jednu ženu 0,8 umělého potratu. Ani ve zbývajících dvou státech podíl indukovaných potratů připadajících na jednu ženu nepřekračoval hodnotu 1,5.

Míry umělé potratovosti na počátku i na konci reprodukčního věku byly velmi nízké. Ve všech zemích podstupovaly nejčastěji interrupci ženy ve věku 25-29 a 30-34 let, tedy ženy, které již zpravidla měly nějaké děti. Právě umělý potrat se pro ně stával do jisté míry antikoncepcí ex – post, zpravila posledním východiskem z jinak velmi závažné sociální situace. Naprosto kritická byla situace v Gruzii, kde na každou sedmou ženu ve věku 20 – 39 let připadal jeden umělý potrat. Ve zbývajících dvou kavkazských státech byla poměrně vysoká míra umělé potratovosti ve věkové skupině 40-44 let.

Pokud hodnotíme míry umělé potratovosti podle místa bydliště, zjišťujeme, že rozdíly nebyly důsledně stejné pro všechny oblasti. V Moldávii, na Ukrajině i ve všech čtyřech středoasijských státech byla vykazována vyšší úhrnná indukovaná potratovost u městského obyvatelstva než u venkovského. Naopak v Rumunsku a zemích Kavkazu  byl na venkově ukazatel úhrnné umělé potratovosti vyšší než u městského obyvatelstva. Například v Arménii byla úhrnná umělá potratovost na venkově 1,6 x vyšší než ve městě. Lze si to vysvětlit jedině tím, že ženy v těchto kavkazských venkovských oblastech používaly antikoncepci pouze v omezené míře a zpravidla vždy se spoléhaly na přerušovanou soulož, či metodu neplodných dnů, tedy značně nespolehlivé metody, jejichž používání často vedlo k nechtěnému těhotenství.

Pro mnoho zemí, ne však pro všechny, existoval inverzní vztah mezi mírou indukované potratovosti a úrovní vzdělání. Tento vztah je velmi dobře patrný na příkladu Rumunska, Ruska a Ukrajiny, kde s každým dosaženým stupněm vzdělání klesla úroveň úhrnné umělé potratovosti. Například v Rumunsku byl rozdíl mezi úhrnnou umělou potratovostí žen se vzděláním středním úplným a vysokoškolským skutečně velmi výrazný a činil 0,8 umělého potratu připadajícího na každou ženu ve věku 15-44 let. Popsaný trend byl patrný také u všech zemích Kavkazu s tím, že v prvních třech vzdělanostních skupinách byla úhrnná umělá potratovost přibližně stejná, u vysokoškolaček byla ale výrazně nižší. Například v Arménii byl počet interrupcí připadajících na jednu vysokoškolsky vzdělanou ženu v plodném věku o polovinu nižší než počet indukovaných potratů připadajících na ženu se vzděláním středním, základním, či technickým. Naopak diametrálně odlišná byla situace v zemích Střední Asie, kde pouze Kazachstán reprezentoval výše popsaný model východoevropských a kavkazských států. U ostatních zemí lze říci, že čím většího vzdělání žena dosáhla, tím větší byla pravděpodobnost, že podstoupí umělý potrat, což patrně u těchto států do jisté míry souvisí s tím, že vzdělanější ženy mají o možnostech provedení indukovaného potratu více informací a snazší dostupnost, než ženy nevzdělané.

Typickým rysem všech zemích bývalého východního bloku byl vysoký podíl nechtěných těhotenství. Ve vybraných zemích byla ženám položena otázka, zda jejich těhotenství bylo chtěné. Podíl žen, jež ukončily nechtěné těhotenství podstoupením interrupce přesahoval ve všech státech kromě Kyrzystánu a Uzbekistánu 80 %. Umělé potraty vdaných žen se zde vyskytovaly  častěji než u žen, které nikdy vdané nebyly (zcela opačný model než u států západní Evropy, kde je nejvyšší úroveň umělé potratovosti hned zpočátku reprodukčního období). Zpravidla se zde ženy vdávaly velmi brzy, založily rodinu a po dosažení kýženého počtu dětí se další snahy žen zaměřovaly právě především na co nejefektivnější způsob zabránění těhotenství.

Obr. 1: Podíl nechtěných těhotenství a těhotenství ukončených interrupcí ve vybraných státech východní Evropy, Kavkazu a Střední Asie ve 2. polovině 90. let (v % dle výsledků RHS)

Zdroj: Centers for Disease Control and Prevention (2003)

UŽÍVÁNÍ ANTIKONCEPCE
V zemích s dobrými pro-rodinně orientovanými programy je zvolení potratu až poslední možností, ve chvíli, kdy naprosto selže antikoncepce. Ve většině států bývalého sovětského bloku bylo v době nadvlády SSSR poměrně obtížné získat vhodnou antikoncepci. Moderní antikoncepční metody se prakticky vůbec nepoužívaly a téměř vždy se spoléhalo na tradiční, méně efektivní metody vedoucí ve velké míře k nechtěným těhotenstvím a následně tedy i k potratům. Na počátku 90. let se extrémně vysoká míra potratovosti v Rumunsku a Rusku a několika dalších státech bývalého SSSR jevila jako hlavní důvod poklesu plodnosti. Zdlouhavý přechod na nové politické a ekonomické systémy s sebou přinesl i změny v užívání antikoncepce.

Po rozpadu SSSR se podíl žen užívajících antikoncepci pohyboval okolo 30 %, samozřejmě byl nižší v zemích Kavkazu a Střední Asie než ve východní Evropě. Většina zemí bývalého sovětského bloku byla izolována od moderních antikoncepčních technologií dostupných v ostatních průmyslově vyspělých státech. Nejčastějším důvodem pro limitované užívání antikoncepce byla uváděna její nízká kvalita a omezená dostupnost, naopak snadný přístup k potratům. Nicméně v posledních letech se objevily jisté změny ve vztahu žen k užívání antikoncepce a potratům, což bylo způsobeno především tím, že na místní trh konečně pronikli západní výrobci antikoncepce.

Nejvíce žen užívajících antikoncepci bylo vdaných, či žijících v konsenzuálním svazku. Z toho důvodu je na ně zaměřena většina mezinárodních studií. Nicméně, aby byl ukázán komplexní obraz užívání nejrůznějších antikoncepčních metod, byly v rámci šetření RHS dotazovány na současné i minulé užívání antikoncepce i ženy nevdané, rozvedené nebo ovdovělé. Na základě toho byla určena prevalence uživatelek antikoncepce pro ženy vdané a nevdané, za předpokladu že většina v současnosti nevdaných žen není uživatelkami antikoncepce.

Více než polovina vdaných žen užívala nějakou metodu, která měla zabránit početí (výjimku tvořily ženy v Gruzii). Pokud jde o ženy nevdané (rozvedené nebo ovdovělé), byl podíl uživatelek antikoncepce nižší a činil pouze jednu pětinu (východní Evropa), u nevdaných žen žijících ve Střední Asii to bylo ještě méně (zhruba 1 ze 6 žen užívala nějakou antikoncepci). V regionu Kavkazu užívání antikoncepce mezi rozvedenými/ovdovělými ženami téměř neexistovalo (pouze 2-3 % uživatelek antikoncepce). V zemích s tradičně silným kulturním systémem, kde je dodržován zákaz předmanželského sexu (státy Kavkazu a Střední Asie), žádná z dotazovaných svobodných žen neuvedla, že užívala antikoncepci. Většina zemí v této studii vykazovala relativně vysokou prevalenci užívání antikoncepce (kolem 50 % mezi právě vdanými ženami), ale relativně nízkou důvěru v metody s vysokou spolehlivostí, zejména v zemích Kavkazu.

Nejvyšší prevalence užívání antikoncepce byla v zemích východní Evropy, nejnižší na Kavkaze. Zatímco v zemích východní Evropy většinou 3 ze 4 párů užívají antikoncepci, tento podíl v ostatních sledovaných státech kolísá - mezi 41 – 61 % na Kavkaze a mezi 55 –62 % v zemích Střední Asie. Prevalence užívání moderních antikoncepčních metod byla vyšší mezi vdanými ženami ve Střední Asii (47-55 % ze všech žen užívalo nějakou antikoncepční metodu) a nižší v zemích Kavkazu (12-22 %). S výjimkou Rumunska ve všech zemích východní Evropy prevalence moderních metod převyšovala prevalenci metod tradičních. Mezi 38-55 % žen spoléhalo na moderní antikoncepční metody, jakožto kontrolu plodnosti. Naopak ve všech zemích Kavkazu byla prevalence užívání moderních metod nižší než prevalence užívání metod tradičních. Uvnitř zemí existovaly výrazné rozdíly mezi jednotlivými skupinami uživatelek antikoncepce. Obecně lze říci, že ženy mladší, žijící ve venkovských oblastech s nižším než středním úplným vzděláním užívaly antikoncepci méně než ženy žijící ve městech, mající střední úplné nebo vysokoškolské vzdělání. Ve většině sledovaných zemí navíc souviselo užívání antikoncepce s počtem žijících dětí. Zejména pro země Kavkazu toto platilo naprosto spolehlivě, neboť zde prakticky neexistuje rozšíření antikoncepce mezi bezdětnými ženami.

Studie poukazuje na užívání jednotlivých metod antikoncepce. Zatímco v zemích Kavkazu a v Rumunsku bylo užívání IUD (nitroděložní tělísko) nižší (kolem 10, resp. 25 %), v Moldávii tvořily uživatelky nitroděložní antikoncepce více než 50 % a nejinak tomu bylo i u zemí Střední Asie. Tento trend je do jisté míry pozůstatek sovětského zdravotnického systému, který limitoval dostupnost dalších antikoncepčních metod. Jedinou běžně dostupnou metodou (alespoň ve východní Evropě) byl prezervativ. Prevalence užívání prezervativů dle výsledků šetření RHS se pohybovala od 5 % (země Střední Asie) do 19 % (Česká republika). V Rusku a na Ukrajině byl zaznamenán obrovský nárůst sexuálně přenosných nemocí a HIV/AIDS, který mohl souviset s nárůstem používání prezervativů v těchto dvou zemích. Užívání orální antikoncepce bylo velmi nízké ve všech zemích, pravděpodobně z důvodu rozšíření neověřených zpráv o riskantnosti používání antikoncepčních pilulek. Orální antikoncepci užívalo například v České republice a Rumunsku 8 % uživatelek, Rusko uvádělo  7 % uživatelek (data jsou však pouze za tři primárně městské oblasti, tudíž mohou být do jisté míry zkreslená). V ostatních státech bylo používání orální antikoncepce velmi nízké. V zemích, kde nejvíce uživatelek upřednostňovalo tradiční metody, byla nejrozšířenější metodou přerušovaná soulož. Jiné metody se objevovaly jen velmi zřídka. Ve všech sledovaných zemích byl nízký zájem o sterilizaci, a to ačkoliv většina respondentek uvedla, že už další dítě mít nechce. Pouze 1-3 % žen se rozhodla pro sterilizaci a stejně malé množství žen zvolilo podvázání vaječníků.

SHLUKOVÁ ANALÝZA
Cílem shlukové analýzy bylo ověřit, že v uváděných státech existuje regionální diferenciaci ukazatelů plodnosti, potratovosti a užívání antikoncepce. Původním záměrem bylo provést shlukovou analýzu zvlášť na ukazatelích vyjadřujících úroveň plodnosti, potratovosti a užívání antikoncepce. Vzhledem k tomu, že jednotlivé proměnné vyjadřující úroveň sledovaných procesů mezi sebou velmi výrazně korelovaly, nebylo proto možno provést shlukovou analýzu za každý proces samostatně. Do shlukové analýzy byly tudíž vybrány následující ukazatele (dle výsledků výzkumů RHS a DHS) vyjadřující úroveň plodnosti, potratovosti i užívání antikoncepce:

•    Specifická míra plodnosti žen ve věku 20-24 let
•    Specifická míra umělé potratovosti žen ve věku 30-34 let
•    Podíl vdaných žen s vysokoškolským vzděláním užívajících nějakou antikoncepci
•    Podíl vdaných žen se dvěma žijícími dětmi užívajících nějakou antikoncepční metodu
•    Podíl vdaných uživatelek orální antikoncepce
•    Podíl vdaných žen praktikujících se svými partnery přerušovanou soulož

Specifická míra plodnosti žen ve věku 20-24 let byla zvolena proto, že v této věkové skupině byla ve všech analyzovaných zemích s výjimkou Turkmenistánu nejvyšší úroveň plodnosti. Úroveň měr umělé potratovosti žen ve věku 30-34 let byla zvolena proto, že se výrazně odlišuje v jednotlivých státech. Zatímco v některých státech v tomto věku podstupují ženy umělé ukončení těhotenství nejčastěji, v jiných se naopak umělé potraty v tomto věku podílejí na celkové úrovni umělé potratovosti jen malým procentem. Podíl vdaných žen s vysokoškolským vzděláním užívajících nějakou antikoncepci byl do shlukové analýzy zařazen z toho důvodu, že tyto ženy jsou nejčastějšími uživatelkami antikoncepce ve všech sledovaných státech. Podíl vdaných žen se dvěma dětmi užívajících nějakou antikoncepční metodu byl  do shlukové analýzy zařazen z důvodů odlišnosti zastoupení této skupiny žen na celkovém podílu uživatelek antikoncepce dle rodinného stavu v jednotlivých státech. Podíl vdaných žen užívajících orální antikoncepci byl vybrán proto, že uživatelky orální antikoncepce vykazovaly ve všech státech nejnižší zastoupení ze všech uživatelek moderních antikoncepčních metod. Naopak metoda přerušované soulože byla ve všech státech v rámci skupiny tradičních metod tou nejčastější. Z důvodů zajištění dostatečné porovnatelnosti výsledků, byla ze shlukové analýzy vyřazena data za Českou republiku, kde šetření RHS proběhlo již počátkem 90. let.

Celý proces postupné agregace výstižně zachycuje dendrogram (Obr. 2). Jednotlivé fáze shlukování z původních 11 samostatných různorodých jednotek až po jeden konečný cluster. Z dendrogramu je také dobře viditelné, že nejprve došlo ke sloučení Kyrgyzstánu a Uzbekistánu. Tyto státy jsou si tedy z hlediska zvolených proměnných nejvíce podobné. Dále byl vytvořen shluk států Arménie a Ázerbájdžánu a následně Moldávie a Ukrajiny. Následovalo spojení Kazachstánu a Turkmenistánu a propojení tohoto shluku se shlukem Kyrgyzstánu a Uzbekistánu, čímž byl vytvořen shluk středoasijských států. Další shluk byl vytvořen ze států Rumunsko a Rusko. Vzápětí došlo ke sloučení se shlukem států Moldávie a Ukrajina, čímž vznikl shluk východoevropských států. V dalším kroku došlo ke spojení Gruzie se shlukem států Arménie a Ázerbájdžánu, čímž byl vytvořen shluk kavkazských států.

Obr. 2: Dendrogram


Celkově lze státy, v nichž proběhlo šetření RHS, rozdělit pomocí shlukové analýzy do 3 skupin, dle podobnosti uvnitř skupin a odlišnosti od skupin ostatních. První skupinu států tvořily země východní Evropy (Moldávie, Rumunsko, Rusko a Ukrajina), ve kterých byl pokles plodnosti v 90. letech provázen současným poklesem úrovně umělé potratovosti. V těchto státech byly také ženy velmi dobře informovány o jednotlivých metodách a po otevření hranic, kdy se ze západu rozšířily nové formy antikoncepce,  se tyto ženy snadněji přeorientovaly z tradičních na moderní antikoncepční metody.

Druhou skupinu států tvořily země Kavkazu (Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie), které v porovnání se státy první skupiny vykazovaly vyšší úroveň plodnosti a také velmi vysokou úroveň umělé potratovosti, která byla pravděpodobně důsledkem nízkého používání moderních antikoncepčních metod. Pro zdejší ženy byla synonymem slova antikoncepce přerušovaná soulož. Třetí skupinu, vyčleněnou na základě výsledků šetření RHS tvořily státy Střední Asie (Kazachstán, Kyrgyzstán, Turkmenistán a Uzbekistán), které vykazovaly poměrně vysokou úroveň plodnosti ve srovnání se dvěma výše jmenovanými skupinami zemí, a to jak z hlediska celkové úrovně, tak i z hlediska diferenční plodnosti. Zároveň v těchto státech byla poměrně nízká úroveň indukované potratovosti. Používání antikoncepčních metod bylo srovnatelné se státy východní Evropy. Nejpreferovanější antikoncepční metodou zdejších žen bylo IUD.

ZÁVĚR
Na základě dostupných výsledků šetření RHS a DHS lze říci, že existují podobnosti mezi jednotlivými státy. Z hlediska úrovně plodnosti byly zjištěny podobnosti mezi státy východní Evropy a Kavkazu, naopak zcela odlišnou skupinu tvořily státy Střední Asie, kde byla v době provádění šetření daleko vyšší úroveň plodnosti žen než ve zbývajících dvou regionech. Z hlediska úrovně ukazatelů umělé potratovosti tak, jak byla analyzována v rámci šetření, si byly spíše podobné země východní Evropy a Střední Asie, které sice vykazovaly vysokou míru umělé potratovosti, ale v porovnání se zeměmi Kavkazu (zejména Ázerbájdžánu a Gruzie), zde připadalo na jednu ženu poloviční množství umělých ukončení těhotenství.

Ve všech dvanácti státech byla vykazována velmi malá důvěra žen v moderní formy antikoncepce, dle zastoupení tradiční versus moderní antikoncepční metody si byly více podobné státy východní Evropy a Střední Asie (vyšší zastoupení žen užívajících moderní antikoncepční metody). Ženy na Kavkaze naopak preferovaly tradiční antikoncepční metody. Celkově lze všech 12 států, v nichž proběhla šetření RHS a DHS, rozdělit pomocí shlukové analýzy do 3 skupin, dle podobnosti uvnitř skupin a odlišnosti od skupin ostatních. První skupinu tvořily země východní Evropy (Moldávie, Rumunsko, Rusko, Ukrajina), druhou země Kavkazu (Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie) a třetí státy Střední Asie (Kazachstán, Kyrzyzstán, Turkmenistán a Uzbekistán).

Romana Malečková

hostující autor
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání!
Vaš redakční tým

 
 
 © 2004-2014 Hůle Daniel
+420 774 510 398
hule@demografie.info
 
  Vydavatelem portálu je občanské sdružení - Demografické informační centrum. Obsah vytváří redakční tým zdarma. Portálu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1801-2914.
Demografie.info využívá redakční systém OSTRWE firmy ORA. Design&layout Daniel Hůle.
Pokud není uvedeno jinak, grafy i tabulky vycházejí z datové základny Českého statistického úřadu.
OSTRWE - publikační systém ORA - programování, webdesign, hosting, PHP, MySQL DIC - Demografické informační centrum

 
 
 
Pavlík, Kalibová, Koschin, Burcin
Rychtaříková, Kučera, Roubíček
demography, demografia, demographie
populační vývoj, studia, věda, aktuárská
geografie, demografický, Langhamrová
demografie, demos, analýza, výzkum