S nepříznivými dopady zneužívání alkoholu se nepotýkají pouze rozvinuté země, devastující vliv má i na státy globálního Jihu. Bývalé kolonie často musí řešit následky problémů, které k nim zavlekly okupační mocnosti a které se vlivem jiných podmínek rozvinuly do obřích rozměrů. Příspěvek přibližuje situaci v jihoafrické Namibii. 

Namibie láká romantickými písečnými plážemi, exotickými přírodními rezervacemi i poměrně dostupnými a fungujícími službami. Pro obchodníky představuje obrovský zdroj nerostných surovin, díky nimž si v ekonomických tabulkách nevede vůbec špatně. Bohatství se ale mezi obyvatele tohoto jihoafrického státu příliš nerozpouští. Většina z nich žije v nepředstavitelné bídě, jejíž dopady ještě umocňuje pandemie nemoci AIDS a alkohol, kterému místní lidé v bezútěšné situaci často propadají. Právě nepříznivé dopady alkoholu jsou považovány ze jeden z největších místních problémů.

Dvě tváře

Rozpolcenost země a její problémy si návštěvník v prvních chvílích příliš neuvědomuje. Hlavní město Windhoek uchvacuje širokými bulváry protkanými palmovými ostrůvky, čistými dlážděnými chodníky, které obepínají obchodní centra, množství výškových budov, obchody se značkovým zbožím i luxusní restaurace. Po ulicích se prohánějí auta, za která by se nemuseli stydět ani evropští či američtí milionáři. Billboardy a inzertní panely nabízejí zboží, na které by si průměrný Čech vydělával řadu let.



Prašné město Keetmanshoop o pár set kilometrů jižněji, u kterého leží jeden z největších místních slamů Tseiblaagte, ukazuje odvrácenou stranu Namibie. „Vládne tu obrovská nezaměstnanost, lidé se nemají kam odstěhovat či na to nemají peníze. A tak pijí. Děti, které chodí do místních škol, se pak vrací zpět domů, do prostředí, problémů a života, který vidí okolo sebe. Po dokončení základní školy pak ve většině případů končí, jako jejich rodiče,“ popisuje neutěšenou situaci sociální pracovnice Gertruda Appolus ze společnosti Člověk v tísni, která na jihu Namibie působí.

Podle statistik Rozvojového programu OSN si 35% obyvatel Namibie musí vystačit s méně než jedním dolarem na den a téměř dvě třetiny Namibijců mohou v denním rozpočtu počítat maximálně se dvěma dolary. Namibii, podobně jako jiné rozvojové státy charakterizuje dvojí model ekonomické činnosti. Prvním je moderní sektor, který využívá k produkci pokročilých technologií, většinově se podílí na tvorbě hrubého domácího produktu, z kterého má ale užitek jen třetina obyvatel. Většina původních Namibijců je odsouzena k živoření v tradičních a primitivních ekonomických oblastech, kterými nejsou schopni uspokojit ani základní životní potřeby.

Alkohol v Namibii

Na území Namibie, která svou velikostí desetkrát přesahuje Českou republiku, žije řada původních etnik. K jejich smůle si v 19. století stát přisvojilo Německo, které si zde až do první světové války testovalo své, později mnohem propracovanější rasové teorie. Po válce v podobné praxi pokračovala Jihoafrická republika, která si stát bohatý na nerostné suroviny udržela navzdory postoji mezinárodního společenství až do roku 1990. Černošské obyvatelstvo nemělo přístup do dopravních prostředků, jež využívala bílá menšina, ani do jejich restaurací, kin nebo nemocnic. Většinové obyvatelstvo bylo vytlačováno do rezervací, předměstských zón a čtvrtí, jejich školy i zdravotnická zařízení byly také podstatně hůře vybaveny.

V chudinských čtvrtích a předměstích proto vyrostlo množství nelegálních hospod a barů, které prodávaly alkohol domácí výroby, levný a velmi nekvalitní. Za apartheidu sloužily tyto bary, nazývané shebeeny, černošskému obyvatelstvu v podstatě jako jediná místa, kde se mohlo sdružovat a svobodně diskutovat.



Shebeeny potkáte v namibijských slamech na každém kroku. (foto autor)

Shebeeny jsou ovšem nyní jednou z příčin neutěšeného stavu černošské většiny. „Alkohol stojí za většinou problémů zdejší komunity, nepříznivě ovlivňuje život jednotlivců, rodin i celé komunity. Kvůli alkoholu ztrácí práci nebo si ji ani nehledají, neplatí nájem, zkrátka nemyslí na budoucnost,“ říká Gertruda Appolus.

K tradicím Namibijců i dalších afrických národů patřilo vždy vaření piva z kukuřice, prosa a dalších obilnin (WHO, 2001). Nápoj ale v předkoloniálních dobách sloužil především při zvláštních příležitostech, jako byly obřady a zemědělské slavnosti. Požívání alkoholu bylo tolerováno u dospělých mužů, ale komunity zároveň zavrhovaly opilství a nevhodné chování. Také proto byla spotřeba alkoholu poměrně omezená.

Evropské pijácké návyky

Přístup původního obyvatelstva k alkoholu změnily až styky s prvními misionáři a evropskými obchodníky, kteří měli obrovský vliv na společenský život  obecně. Přírodním národy měly poprvé možnost ochutnat tvrdý alkohol. Koloniální pracovní systém a životní styl přistěhovalců přivlekl do Namibie nové zvyklosti, včetně nárazového opíjení se. Rasistické zákony ovšem zároveň zakazovaly prodej alkoholu domorodců a striktně určovaly komu, kdy a kde se alkohol bude prodávat.

Vlivem těchto okolností proto prudce vzrostla nelegální výroba a prodej domácího alkoholu. Domorodci si osvojili nový pijácký návyk, který by se dal popsat slovy „rychle se opij, než ti vezmou láhev“. „Po výplatním dni lidé třeba nepřijdou několik dní do práce. Jdou do nejbližší hospody a všechno propijí,“ dodává k pijáckým návykům Appolus.

Všeobecná tolerance k alkoholu

Uvolnění zákonů s sebou přineslo jen další nárůst spotřeby alkoholu, který se ještě zvýraznil po dosažení nezávislosti. Všeobecná tolerance k alkoholu se šířila ve stopách relativně vzrůstajícího blahobytu ve společnosti. Alkohol je v zemi snadno dostupný a jeho prodej patří k nejvíce rozšířeným službám.

Ale ani na levný oficiální alkohol řada lidí nemá, a tak se dále zvětšují i sítě nelegálních prodejen a domácích výroben. K výrobě alkoholu je sice potřeba licence, ale situaci v chudinských čtvrtích a slamech nemá v podstatě stát šanci kontrolovat a na svou kontrolní funkci také v podstatě rezignoval. Poptávka po takovém alkoholu je vysoká u nízkopříjmových skupin a obyvatel bez zaměstnání.

Stejným skupinám obyvatel ovšem slouží prodej nelegálního alkoholu také jako nejjednodušší a dost často také jediný způsob přivýdělku. Proto velmi často shebeeny zakládají a domácí pivo vaří ženy. Pro starší osamělé ženy či vdovy takový obchod otázkou prostého přežití. Klíčovou roli při hledání cesty z pasti chudoby by mělo hrát kvalitní vzdělání, ke kterému má ale většinové obyvatelstvo stále velmi obtížný přístup.

Na cestě autora do Namibie se podílel Expediční fond.