demografie - časová řada

 

Jak jste pocítili hospodářskou krizi v roce 2009?

celkem se účastnilo: 50967

  demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - procesy demografie - populační vývoj Afriky

 
16.01.2012 ANALÝZA: Vzdělávací kariéry sociálně znevýhodněných

Společnost Člověk v tísni se, mimo jiné, dlouhodobě věnuje problematice vzdělávání dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí. Právě pro potřeby těchto programů vznikla následující analýzy, která je součástí komplexní studie zaměřené právě na problematiku vzdělávání. Analýza vznikla v rámci projektu "Uč se, more, nebo budeš bit!". 

Analýza vzdělávacích kariér sociálně znevýhodněných rodin je důležitým nástrojem k pochopení problému nízké vzdělanosti těchto rodin. Obecně lze říci, že míra vzdělanosti lidí žijících v prostředí sociálního vyloučení je nižší. Je otázkou, zda je to příčina nižšího sociálního statusu, nebo jeho důsledek. Při podrobnějším pohledu na situaci v jednotlivých rodinách se zdá, že je to kombinace obojího. Rodiny méně vzdělané dosahují horšího společenského uplatnění a toto horší společenské uplatnění vede k nižší podpoře vzdělávání dětí ze strany rodičů. Následující analýza vychází do značné míry z terénního šetření mezi rodinami, které jsou zapojeny do programu podpory vzdělávání a kariérního poradenství společnosti Člověk v tísni o.p.s. V následující tabulce jsou zobrazeny pražské rodiny podle počtu dětí. Na první pohled je přitom zřejmé, že nejčastějším typem rodiny ze všech zapojených je rodina se dvěma dětmi. Tento typ představuje 40% všech rodin. Rodiny s jedním a se třemi dětmi jsou zastoupeny velmi podobně a to 22%, respektive 24%.

Tabulka 1: Stratifikace pražských rodin dle počtu dětí v rodinách zapojených do programu PV

Zdroj: Systém ARUM

Z tabulky 1 je, při porovnání hodnot zkoumané populace a hodnot celkové populace vdaných žen, zřejmý rozdíl především u rodin s větším počtem dětí. Zatímco podíl žen s jedním dítětem je podobný (22, respektive 20 %) již u podílu žen se dvěma dětmi dochází ke zvětšování rozdílu a nejvýraznější rozdíl je u rodin se čtyřmi a více dětmi, kde je podíl žen ve zkoumané populaci oproti podílu žen v celkové populaci více než trojnásobný (13 % oproti 4 %).

Ačkoli jsou již tyto rozdíly mezi populacemi významné, lze se domnívat, že rozdíl mezi celkovou, sociálně znevýhodněnou populací a celkovou populací vdaných žen bude ještě výraznější. Zkoumané rodiny byly vybrány na základě spolupráce v rámci programu podpory vzdělávání společnosti Člověk v tísni, o.p.s., což představuje již specifické kritérium, jelikož takováto spolupráce probíhá pouze na základě zájmu ze strany rodičů. Lze se domnívat, že rodiny, které neprojevují zájem o podporu v oblasti vzdělávání, budou vykazovat ještě odlišnější rodinnou strukturu podle počtu dětí.


1. Motivace ke vzdělávání
Nejdůležitějším předpokladem úspěšného vzdělávání dětí je motivace a z ní vyplývající podpora rodičů. Je zřejmé, že motivace v podpoře vzdělávání je úzce navázána na status hodnoty vzdělávání v rámci jednotlivých kultur. Většina kultur je dynamických a dynamika hodnotových rámců je v čase proměnlivá. Touha po vzdělání tak není jakkoli geneticky podmíněná a vychází především ze zkušenosti příslušníků jednotlivých kultur se vzděláním. Je přitom známo, že v kultuře sociálně znevýhodněných lidí není dosažené vzdělání spojeno primárně s úspěchem příslušníků dané kultury a docházení do školy je tak primárně podmíněno povinností.

Z terénního šetření vyplynulo, že nejčastěji rodiče vyjadřují vztah ke vzdělávání svých dětí tolerancí k pokračování dítěte po ukončení povinné školní docházky na střední školu a tato tolerance se vztahuje i na volbu oboru, kam dítě nastupuje. Tento přístup rodiče vysvětlují snahou zvýšit pravděpodobnost, že dítě na škole vydrží, pokud jej škola bude bavit. Vzdělávací kariéra dítěte je tak odkázána na instinkt čtrnáctiletého dítěte, v lepším případě na dobrý odhad výchovné poradkyně při základní škole, které mají často na starosti profesní přípravu žáků v 8. a 9. třídách.  

Oproti rodinám, kde je pokračování na střední, respektive vysokou školu jedním z výchovných axiomů, jsou děti v rodinách s volným, „tolerantním“ přístupem do jisté míry znevýhodněny. Nejenže dítě v 8. třídě není kvalifikováno ke kariérovému samoporadenství, v mnoha případech je rozhodování těchto dětí zatíženo různými, momentálními trendy, které s kvalitní volbou povolání nemají nic společného. Podobně jako děti nejsou však kvalifikovaného poradenství, rozhodnutí schopny ani rodiče těchto dětí, které mají samy nízké, často základní vzdělání.

Dalším znevýhodňujícím faktorem je skutečnost, že v posledních 20 letech dochází k velmi zásadním strukturálním změnám v celém českém hospodářství, kdy dochází k transformaci průmyslové ekonomiky v ekonomiku znalostní a nízká kvalifikace se stává jedním ze základních faktorů neúspěchu na trhu práce. Samotní rodiče dětí přitom vyrostli v jiné době a jejich zkušenosti s uplatněním na trhu práce neumožňují kvalifikovaný vývoj, podporu, naopak představují zátěž v celém rozhodovacím mechanismu.

Významnou roli hraje fenomén mezigenerační reprodukce hodnot, kdy děti rodičů s vysokoškolským vzděláním statisticky významně častěji absolvují gymnázia než děti rodičů vyučených. Z řady výzkumů přitom vyplývá, že tato reprodukce není ve větší míře ovlivněna inteligenčním potenciálem dětí ale vzdělávacím potenciálem rodičů. Z tohoto hlediska hraje významnou roli i specifikum českého vzdělávacího systému, který více než většina jiných evropských vzdělávacích systémů přenáší odpovědnost za vzdělávání dětí na rodinu. Právě tato skutečnost do značné míry způsobuje neúspěch ve vzdělávání dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí. Tyto rodiny jsou pak často odkázány na pomoc z vnějšku, protože se základním, respektive zvláštním vzděláním nejsou schopny asistovat dětem v domácí přípravě.

Dlouhodobá neúspěšnost celých širokých rodinných sítí v procesu vzdělávání udržuje nízký status hodnoty vzdělávání v celkovém hodnotovém rámci těchto rodin a úspěch je tak častěji spojován například s profesí taxikáře místo profese učitele, či doktora.

Z výpovědí respondentů přitom vyplynulo, že problémem není nedostupnost středních škol, kterých je v Praze opravdu velké množství, ale míra svobody v rozhodování dětí, které musejí být opravdu motivovány pokračovat po základní škole dál a přitom vědí, že v případě neúspěchu budou moci vzdělávací kariéru bez sankcí ukončit.  


2. Rodiny s jedním dítětem
Počet dětí představuje jednu ze základních demografických charakteristik, které vypovídají o sociální situaci rodiny, populace. Tento ukazatel samozřejmě nefunguje ve všech společnostech stejně, respektive jeho indikaci je třeba vždy vnímat v širším společenském a kulturním kontextu. Například společnosti více nábožensky založené mívají zpravidla větší počet dětí než společnosti ateističtější, což pochopitelně ovlivňuje i vypovídací hodnotu takovéhoto indikátoru. Obecně však platí, že čím se mají lidé lépe, tím mají méně dětí, protože výchova každého dítěte je v daném sociálním kontextu dražší a díky tomu také každé dítě snižuje finanční standard rodiny.

Během realizace výzkumu představovalo zjištění, jak vysoký podíl spolupracujících rodin má pouze jedno dítě do značné míry překvapení. Podíl 22 % rodin s jedním dítětem se totiž příliš neliší od standardu dnešní společnosti. Toto překvapení bylo do jisté míry korigováno podrobnější analýzou, kdy byly zjištěny příčiny tohoto stavu. Ve dvou rodinách ze tří rodin s jedním dítětem, kde byly uskutečněny rozhovory, byl příčinou nízkého počtu dětí zdravotní stav rodičů. V jednom případě tento zdravotní stav vůbec neumožňoval mít další dítě, ve druhém případě bylo zdravotní omezení dočasné, ale rodina se na tuto situaci již adaptovala a rozhodla se, že více dětí by představovalo přílišnou zátěž. Pouze v jednom případě se jednalo o rodinu, kde rozhodnutí o počtu dětí, respektive rozhodnutí mít pouze jedno dítě bylo vědomé a představovalo klasický příklad rodinného plánování. (plánování rodiny?)

Všechny rodiny s jedním dítětem, kde byly uskutečněny rozhovory, vyjadřovaly velký zájem o vzdělávání svého dítěte a přitom se jednalo ve většině případů o rodiče, kteří měli pouze základní vzdělání. Jejich ambicí však ve většině případů bylo dosažení minimálně maturity u dítěte a hodnocení koordinátora, který s těmito rodinami pracuje, potvrzovalo silnou motivaci rodiny k podpoře svých dětí v dalším vzdělávání. Rodiče si zároveň uvědomovali limity svých schopností v úspěšné podpoře dětí v domácí přípravě. Právě proto se obrátili na organizaci Člověk v tísni se žádostí o pomoc s doučováním dítěte. Rodiče se zároveň průběžně zajímají o průběh doučování a nejedná se tak pouze o zbavování odpovědnosti za vzdělávání dítěte. Spolupráce přitom probíhá ve všech případech především s matkou, která se často přímo účastní i doučování v rodině.

Pokud jde o vliv pohlaví, nelze jej podrobněji analyzovat, protože ve všech případech byla jediným dítětem dívka. Obecně však platí, že dívky jsou od dětství motivovanější v dalším vzdělávání, což může být i příčinou situace, kdy častěji jsou do programu podpory vzdělávání zapojeny dívky. Zároveň však platí, že dívky jsou zapojeny častěji především v případě rodin s menším počtem dětí. V rodinách s větším počtem dětí již bývají častěji zapojeni chlapci, což může být do značné míry ovlivněno kulturními predispozicemi, kdy jsou dívky nuceny častěji pomáhat v domácnosti a především při „výchově“ mladších sourozenců a s dalším vzděláváním se u nich příliš nepočítá. Toto je charakteristický rys téměř všech patriarchálních společností a k jeho proměně dochází ve většině případů v důsledku vývoje kultury na dráze od kultury tradiční ke kultuře moderní.

Pokud jde o sociální charakteristiky rodičů, tak mezi respondenty byli rodiče se základním vzděláním i vyučení, ale všichni nakonec našli uplatnění v nízkokvalifikovaných profesích (uklízečka, popelář, apod.). Přesto většina rodičů má ambici, aby jejich děti našly lepší uplatnění a doufají, že alespoň částečně jejich dětem může k tomuto uplatnění pomoci právě vzdělání. Pokud jde o počet sourozenců rodičů, což je jeden z klíčových faktorů při rozhodování jak velkou rodinu lidé chtějí mít, tak se tento faktor projevil. Zatímco rodiče, kteří sami pocházejí z malého počtu sourozencůse vědomě rozhodli mít pouze jedno dítě, u jedněch rodičů rozhodl zdravotní stav proti původní vůli a právě tito rodiče sami pocházeli z velké rodiny. Nakonec se však se stavem smířili a dokáží ocenit jeho pozitiva.

Celkově lze říci, že ve všech analyzovaných rodinách existují předpoklady k úspěšné vzdělávací kariéře dětí. Zároveň se ve všech případech projevují obdobná potenciální rizika v podobě příliš volného přístupu ze strany rodičů k volbě konkrétního oboru ze strany dítěte, popřípadě celková mírnost ve výchově. Dalším významným rizikem je nízká kvalifikace rodičů, kteří by bez podpory z vnějšku jen obtížně dokázali plnit roli, kterou má v českém vzdělávacím systému rodina.  


3. Rodiny s více dětmi
V následující kapitole bude analyzováno několik typů rodin s více dětmi. Zatímco v případě rodin s jedním dítětem je situace jednoznačnější, v tomto případě je podstatně více možností v kombinaci různých vzdělávacích strategií ze stran rodičů a dětí. Zároveň zde platí v obecné rovině to samé co v případě jedináčků a to, že počet dětí do značné míry koreluje se sociálním statusem. Jak je patrné z tabulky 1, nejčastějším typem rodiny co do počtu vychovávaných dětí v celé české populaci stejně jako u analyzované populace je rodina se dvěmi dětmi. Zatímco v celkové populaci představoval tento typ 53 % všech rodin, u analyzované populace tento typ tvořil 40 %. Přes jistý rozdíl se v obou případech jedná o dominantní typ a další typ v pořadí vykazoval téměř poloviční relativní četnost (20 % u české populace a 24 % u analyzované populace).

I v rámci terénního šetření byl patrný jistý rozdíl mezi rodinami se dvěmi dětmi a rodinami s větším počtem dětí. Do jisté míry vykazovaly rodiny se dvěma dětmi podobnější charakteristiky s rodinami s jedním dítětem než s rodinami s více dětmi. Právě pro tuto podobnost jsme se více v následující části zaměřili na analýzu vícečetných rodin.

Základním výzkumným rámcem byly rodiny, které mají alespoň jedno dítě zařazené do programu podpory vzdělávání realizovaného společností Člověk v tísni, tedy o dítě na základní škole a zároveň se v rodině vyskytují starší sourozenci ve středoškolském věku. Dílčí cíle pak byly zaměřeny na odlišné vzdělávací strategie u jednotlivých dětí v rodině. Původní rozdělení podtypů vícedětných rodin obsahovalo následující kategorie:
a) Rodina, kde všechny děti navštěvují základní nebo střední školu
b) Rodina, kde alespoň jedno dítě navštěvuje základní školu, dále alespoň jedno dítě navštěvuje střední školu a zároveň alespoň jedno dítě nenavštěvuje střední školu, ačkoli je ve středoškolském věku.
c) Rodina, kde alespoň jedno dítě navštěvuje základní školu a žádné dítě nenavštěvuje střední školu, byť je alespoň jedno dítě ve středoškolském věku.

Zajímavým zjištěním bylo, že se nepodařilo mezi všemi spolupracujícími rodinami nalézt ani jednu rodinu, která by splňovala podmínky kategorie c. Ve všech rodinách, kde jsou děti ve středoškolském věku nebo starší alespoň jedno dítě navštěvovalo některou střední školu. To samo o sobě umožňuje stanovit určité závěry.

Problémem bylo i nalézt rodiny, které by měli alespoň nějaké děti ve středoškolském věku a zároveň by na střední školu nechodili. Byť se takové rodiny podařilo nalézt, představují spíše menšinu mezi ostatními rodinami. Z tohoto důvodu jsme v rámci terénního šetření zjišťovali, zda tyto skutečnosti nemohou být ovlivněny základními podmínkami výběru analyzovaných rodin a to skutečností, že jsou analyzované rodiny zapojeny do spolupráce se společností Člověk v tísni. Při podrobnější analýze však bylo zjištěno, že rodiny zapojené do spolupráce představují v průměru spíše rodiny s nižším sociálním statusem v daných lokalitách a že je pouze velmi málo rodin, které by byly významně sociálně znevýhodněné a zároveň by nebyly zapojeny do spolupráce. Naopak celá řada rodin, které nesplňovaly v dostatečné míře podmínky sociální potřebnosti k tomu, aby jim byla poskytnuta zdarma služba doučování v rodinách, na tom byla v oblasti vzdělávání svých dětí lépe.

Na základě výše uvedených zjištění lze konstatovat, že pouze nepatrné množství dětí po ukončení povinné školní docházky nepokračuje v dalším vzdělávání. Jiný problém představuje úspěšnost těchto žáků, kteří pokračují na střední školu a v mnoha případech docházku ukončují ještě během prvního roku studia, dokonce nejčastěji během několika prvních měsíců.

3.1. Rodiny se všemi dětmi v příslušném věku na střední škole
Stejným překvapením, jako skutečnost, že mezi spolupracujícími rodinami nebyla žádná, kde by bylo alespoň jedno dítě, které by nepokračovalo po ukončení povinné školní docházky dále na střední školu, bylo zjištění, že ve většině zapojených rodin do programu, všechny děti po základní škole pokračovaly dál na střední školu. Alespoň v tomto se shodují strategie analyzované populace se strategiemi celkové populace, tedy v tom záměru pokračovat ve vzdělávání dětí nad rámec povinné školní docházky. Problém nastává v řadě případů po nástupu na střední školu. Zde se již projevují faktory, které znevýhodňují část lidí v procesu vzdělávání.

V této kapitole se budeme podrobně zabývat rodinami, kde je alespoň jedno dítě ve věku docházky na základní školu a jedno dítě ve věku docházky na střední školu a přitom všechny děti v rodině úspěšně navštěvují příslušnou školu. Jak již bylo uvedeno výše, akcent je v této kapitole kladen na rodiny s větším počtem dětí, než jsou dvě, jelikož rodina se dvěmi dětmi představuje standard definovaný celkovou populací v Česku. Takováto rodina představuje relativně ideální model úspěšné vzdělávací strategie dle svých možností a umožňuje dětem zvyšování kvalifikace. V tomto se liší situace pražských sociálně znevýhodněných rodin oproti situacím rodin v jiných, v menších městech, kde většinou absentuje dostatečně pestrá a dostupná síť středních škol.   

Většina analyzovaných rodin se potýká s podobnými znevýhodňujícími faktory, kterými jsou především nízká kvalifikace rodičů k podpoře dětí v domácí přípravě, nízká úroveň vědomostí žáků, kteří často na střední školu jdou ze základní školy, kde je snížená kvalita výuky a v neposlední řadě se jedná o špatně zvolený obor ať již díky vůli dítěte nebo díky nevhodnému poradenství ze strany kmenové základní školy. Zajímavým faktorem bylo opět, podobně jako v případě jednodětných rodin, aktivní zapojení do procesu vzdělávání obou rodičů, což snižuje riziko ukončení studia v důsledku nespokojenosti jednoho z rodičů. Rodiče se však shodovali na tom, že jsou ve výchově dětí spíš mírní a že kladou velký důraz na vůli a motivaci samotného dítěte, což se objevovalo jako společný faktor i u dalších typů rodin.

Z výpovědí respondentů nevyplynulo, že by rodiče uplatňovali vůči dětem zásadně rozdílné výchovné strategie na základě nějakých charakteristik (např. pohlaví, stáří). Naopak „volný“ typ výchovy byl většinou ze strany rodičů uplatňován vůči všem dětem a jak je patrné z definice této kapitoly, tak jim tato strategie v těchto případech vychází, jelikož mají pořád ještě všechny děti na škole.

3.2. Rodiny s některými dětmi v příslušném věku mimo střední školu
Předmětem analýzy v rámci této kapitoly je typ rodin, kde některé z dětí ve středoškolském věku navštěvují příslušnou školu a některé děti v tomto věku žádnou školu nenavštěvují. Při koncepci výzkumného záměru bylo stanoveno několik hypotéz. Jednou z těchto hypotéz byl předpoklad, že většina sociálně znevýhodněných rodin nemotivuje své děti v pokračování ve vzdělávací kariéře. Na základě této hypotézy vzniklo očekávání, že tento typ rodin bude ze všech analyzovaných typů nejčetnější. Tento předpoklad se ukázal jako lichý a z celkového počtu 45 rodin byly identifikovány pouze dvě rodiny, které tuto charakteristiku splňují.

V obou případech se jedná o rodiny s velkým počtem dětí (8, respektive 10) a skutečnost, že některé děti nenavštěvují žádnou střední školuje tak způsoben spíše vysokou pravděpodobností neúspěchu v individuální vzdělávací kariéře při takto vysokém počtu dětí. Navíc v jednom případě se jedná pouze o jednoho syna registrovaného na úřadu práce z osmi dětí. Ačkoli na střední školu po ukončení povinné školní docházky nastoupil,  kvůli špatné volbě oboru studium předčasně ukončil.

V obou rodinách mají rodiče zájem na vzdělávání vlastních dětí a dávají jim k tomu patřičný prostor. V případě větší rodiny z obou podrobněji analyzovaných některé děti ani nepokračovaly po základní škole v dalším studiu a rovnou šli pracovat, aby pomohli rodičům s financemi. To se týká především několika starších dětí, jelikož v té době rodiče museli plně živit všech deset dětí a situace byla v mnoha ohledech jen obtížně udržitelná. Díky nepříznivé finanční situaci se rodina několikrát musela přestěhovat, což také významnou měrou ovlivnilo vzdělávání jednotlivých dětí. V případě mladších dětí je situace již jiná, protože rodiče živí ani ne polovinu svých potomků a to umožňuje větší prostor pro další vzdělávání dětí.

V případě velkých rodin jsou obecně zásadním problémem časové limity rodičů při podpoře svých dětí, kdy není v lidských silách dostatečně individuální podpora dětí pouze ze strany rodičů. Zároveň je potřeba podotknout, že rodiny s takto velkým počtem dětí jsou výjimkou i v prostředí sociálně znevýhodněných lidí a lze jen obtížně zobecňovat některé závěry, jelikož není možné tyto závěry ověřit na dostatečném počtu rodin.


4. Faktory ovlivňující úspěšnost ve vzdělávání
Definování faktorů ovlivňujících úspěšnost v procesu vzdělávání je nezbytným krokem při hledání optimálních řešení neutěšené situace. K identifikaci těchto faktorů je možné použít adaptovanou metodu SWOT analýzy, kdy jsou identifikovány silné a slabé stránky, respektive pozitivní a negativní faktory ovlivňující úspěšnost ve vzdělávání v prostředí sociálně znevýhodněných rodin.  V tabulce 2 jsou v maticovém uspořádání znázorněny tyto faktory, které jsou dále členěny na endogenní a exogenní. Endogenními faktory přitom rozumíme ty faktory, které vyplývají ze situace v konkrétní rodině a představují procesy, jevy vyplívající z kulturního rámce. Naopak exogenními faktory rozumíme…?

Tabulka 2: Matice faktorů ovlivňujících úspěšnost ve vzdělávání


Dle zobrazení v tabulce je zřejmé, že některé faktory se vyvažují, což vyplývá ze skutečnosti, kdy byly analyzovány různé typy rodin (jedináčci, vícedětné rodiny, apod.). Takovýmto faktorem je především počet dětí. Rodiny s jedním dítětem v řadě případů reflektují hendikep, kterým je velký počet dětí v jejich okolí a v důsledku této reflexe se rozhodly mít menší počet dětí a mít možnost se dětem individuálněji věnovat. Na druhé straně jsou rodiny s velkým počtem dětí, kterým tento vysoký počet neumožňuje v dostatečné míře se dětem individuálně věnovat. Navíc velký počet dětí zvyšuje riziko finanční nestability, což může vést ve svém důsledku k nárůstu dluhů a ke ztrátě bydlení.

Dalším významným faktorem je nízká kvalifikace rodičů. Zde naopak lze použít implikační model, kdy uvědomění si tohoto hendikepu vede u řady rodičů ke snaze poskytnout svým dětem lepší výchozí pozici. Oba tyto faktory bylo možné pozorovat u většiny respondentů.

Faktorem, u kterého nelze zcela jednoznačně určit, zda se jedná o negativní faktor, nebo o faktor neutrální je liberální přístup k volbě studijního oboru ze strany rodičů. Zároveň se jedná o společný faktor téměř všech analyzovaných rodin a jeho hlavní odůvodnění bylo, že dítě spíš vydrží na škole, která jej bude bavit. Problém však představuje nekompetentnost patnáctiletého dítěte při volbě vhodné vzdělávací kariéry. Druhým problémem však je, že tuto kompetenci v dostatečné míře nemají ani samotní rodiče. K takovému rozhodnutí je potřeba zvážit potenciální vývoj trhu práce, struktury hospodářství a vývoj v oblasti služeb, což je v mnoha případech daleko za možnostmi rodičů. Právě za tímto účelem se touto problematikou zabývají odborní pracovníci přímo na školách, ale ze zkušeností některých respondentů je patrné, že tato služba není poskytována dostatečně kvalitně. V řadě případů je důležité dítě někam dostat, hlavně aby bylo zapsáno na střední školu, ale jeho další osud je již sekundární.

V neposlední řadě je významným faktorem i finanční náročnost středoškolského studia. Takové studium obnáší náklady spojené se školními pomůckami, stravováním, cestovným a dalšími výdaji, jako jsou některé aktivity školy. V současné době se přitom řada sociálně znevýhodněných rodin potýká s velkými finančními problémy a každá finanční zátěž představuje nárůst rizika pro celou rodinu. Tento faktor vyvažuje do jisté míry zájem škol o studenty. Některé školy se proto snaží vyjít studentům a rodičům v maximální míře vstříc ať již slevami na pomůcky, stravování, nebo v některých případech speciálními stipendijními programy.

Jedním z nejzávažnějších faktorů však je kvalita vzdělání, které bylo dětem poskytnuto ještě během povinné školní docházky. České školství je charakteristické mimo jiné vysokou mírou segregace v lokalitách, kde žije významnější počet sociálně znevýhodněných obyvatel. Většinou postupem času v takovéto lokalitě vznikne škola, kde v průběhu času narůstá podíl dětí z takovýchto rodin, což se odráží v nárocích na žáky a v konečném důsledku v kvalitě výuky. Dle zkušeností některých expertů bývá vědomostní hendikep žáků z takovýchto škol již v řádech několika let oproti žákům z běžných základních škol.  

Z výše popsaného je zřejmé, že úspěšnost ve vzdělávání dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí je determinována celou řadou faktorů, kterým je třeba různými formami předcházet.


5. Preferované kariéry
Při volbě strategií v dalším vzdělávání je důležité vědět, na jaké profese se zaměřovat a k jakým cílům směřovat, respektive které vzdělávací kariéry jsou perspektivní a jejich volba má šanci na úspěch. Právě s tímto cílem byly uskutečněny fokusní? skupiny, v jejichž rámci byly identifikovány preferované a nepreferované profese a také faktory neoblíbenosti jednotlivých profesí. Základní otázka byla, jakou roli hraje při výběru povolání lokální podmíněnost, respektive podmíněnost daná prostředím sociálního vyloučení. Vývoj trhu práce je do budoucna poměrně známý a uplatnění bez kvalifikace bude pro rezidenty stále obtížnější, neboť budou muset čelit sílící konkurenci ze strany zahraničních pracovních migrantů, kteří dokážou pracovat s minimálními režijními náklady. Přesto je však s ohledem na vývoj trhu práce potřeba zohlednit v rámci kariérního poradenství i výše zmíněná specifika v zájmu maximální efektivnosti uplatnění cílové skupiny na trhu práce.

Jak bylo již zmíněno výše, byla zvolena metoda focus group. Ačkoli je analýza zaměřena na konkrétní podmínky v Praze, bylo důležité zrealizovat zároveň ještě minimálně jednu skupinu, která by mohla sloužit jako referenční skupina k přesnější identifikaci vlivu sociálního vyloučení a vlivu místa, tedy Prahy. Postavení Prahy je samozřejmě v mnoha ohledech velmi specifické ve srovnání s dalšími městy v republice, proto byla vybrána lokalita Sokolovska, která se od situace v Praze značně odlišuje. Zde byla sestavena podobná pracovní skupina, tak aby bylo možné v co největší míře eliminovat rušivé vlivy jiných faktorů (věk, pohlaví, sociální status, apod.).

Jednotlivé pracovní skupiny trvaly přibližně 4 hodiny a účastníci nejprve samostatně vyplnili formulář s několika otázkami. Snahou bylo získat co nejvíce informací od každého účastníka samostatně, abychom se vyhnuli riziku opakování, recyklaci nápadů po rétoricky zdatnějších účastnících. Dále každý účastník uvedl svůj názor na optimální mzdu, za kolik by byl ochoten pracovat, apod. Účastníci také odpovídali na oblibu, respektive neoblibu jednotlivých profesí dle pohlaví, protože role muže a ženy je v těchto lokalitách ještě výrazně odlišnější než u většinové společnosti. Dalším aspektem byly otázky na vztah profese a nezbytné kvalifikace, tzn. že respondenti měli uvést profese podle toho jaké kvalifikace je k jejímu výkonu zapotřebí.   

Při bližším porovnání výstupů z obou pracovních skupin zjistíme, že se v mnoha ohledech názory účastníků podobají. Výstupy z pražské skupiny ovlivnila účast asistentky pedagoga, která měla podstatně širší přehled o jednotlivých profesích. Zároveň její názory spíše reprezentují její vlastní pohled než pohled příslušníků lokální komunity.

Při následné diskusi v Praze i v Sokolově jsme se zaměřili na identifikaci jednotlivých faktorů neoblíbenosti konkrétních profesí. Souhrn těchto faktorů je představen ve třetím sloupci v tabulce 3. Obecně platí, že díky zkušenosti s diskriminací má většina účastníků obavu z prací, kde nesou nějakou odpovědnost za finance. Nejmarkantnějším příkladem je páce pokladní v obchodě. Téměř každý respondent měl zkušenost ze svého okolí, že byl někdo blízký obviněn z krádeže na pokladně při zaměstnání.

Dalším významným faktorem je nízký plat. Zde se projevuje odlišnost socioekonomického systému, ve kterém se pohybuje většina lidí ohrožených sociálním vyloučením. Ačkoli by se mohlo zdát, že chudí lidé vystačí s minimem, tak ve skutečnosti se měsíční finanční obrat průměrné sociálně vyloučené rodiny pohybuje nad průměrem ve srovnání s majoritou. Být součástí solidární sítě je finančně velmi nákladné, zvláště v případě, že má člověk vyšší příjmy, respektive alespoň nějaké pravidelné příjmy. Toto bylo patrné i z odpovědí jednotlivých respondentů, kdy jsou představy o optimální mzdě většinou zcela mimo možnosti s přihlédnutím k dosažené kvalifikaci (běžně se tyto odhady mzdy pohybovaly kolem hranice 20 tisíc čistého měsíčně).

Tabulka 3: Přehled jednotlivých respondentů


Specifickým rizikovým faktorem je obava z Ukrajinců jako kolegů v práci. Na této obavě se shodují účastníci z Prahy i Sokolova a dle vyjádření pracovních poradců je tato obava průřezová ve většině lokalit.  Známým faktorem je také dojíždění, které je do jisté míry ovlivněno strachem z většinové společnosti. Především díky interakci v hromadných dopravních prostředcích. Posledním významným faktorem je obava ze soustavné a hlavně důsledně vymáhané práce. Zde se projevuje jeden z nejvýznamnějších hendikepů této cílové skupiny, kdy je takováto práce náročná a její vymáhání je respondenty označováno jako šikana, přestože jde o zcela standardní podmínky v celé řadě profesí (např. McDonalds, atd.). Respondenti se shodují, že se takovýmto pracovním příležitostem rovnou vyhýbají.

Pokud jde o oblíbené profese, tak v posledních letech vítězí „popelář“. V mnoha lokalitách dle respondentů dokonce platí, že technické služby, které mají svoz odpadu většinou na starosti ani nenabírají nedoporučené uchazeče. Popelářem se většinou stane člověk na doporučení svého známého, příbuzného. Obliba této profese, kde končí i celá řada vyučených mužů je způsobena celou řadou faktorů. Především to je právě nepřítomností „šéfa“ na pracovišti, takže se nejedná o tvrdý dril, zároveň práce popeláře nabízí možnost přivýdělku ať už formou odvezení nějakých odpadků navíc za příplatek, tak prodejem elektroniky, kterou posbírají u popelnic. Zde se opět projevuje přítomnost širokých solidárních sítí, které zároveň představují vysokou absorpční kapacitu pro odbyt takto nalezené elektroniky. Oficiální mzda popeláře se sice pohybuje lehce pod 20 tisíc Kč, ale těmito postranními cestami si pracovníci často přijdou na dalších až 10, 15 tisíc, což z této profese činí finančně zajímavou práci.

Mezi velmi neoblíbené pracovní pozice patří post pečovatelky v nemocnici, nebo v domovech důchodců, popřípadě v zařízeních sociální péče. Zde se projevuje jistý druh „štítivosti“ a obava ze špinavé práce.  Výjimku tvoří péče o děti, která je naopak značně oblíbená. Péče o staré osoby však takovýmto pracovníkům v rámci komunity snižuje jejich status. Zdánlivým paradoxem je, že uklízečka je naopak jednou z nejoblíbenějších ženských pracovních pozic napříč lokalitami.

Obecně lze říci, že potenciálně perspektivní pracovní pozice jsou do značné míry podmíněné specifickým prostředím sociálního vyloučení. Při volbě povolání a především v případě kariérního poradenství je nezbytné tyto skutečnosti zohledňovat při volbě strategií tak, aby se zdánlivě perspektivní pracovní pozice neukázala jako nevyužitelná.

6. Závěr

a) Rodiče bez ohledu na dosaženou kvalifikaci pracují v nekvalifikovaných profesích
Mezi respondenty byli rodiče  i pouze se základním vzděláním, ale většina rodičů byla vyučena. Téměř žádný z rodičů nepracoval v oboru, ve kterým byli kvalifikováni a pracovali naopak v zaměstnání s nulovým nárokem na kvalifikace (uklízečka, popelář, apod.). Skutečnost, že dosažené vzdělání nakonec neovlivňuje sociální status jeho nositele může být jednou z příčin nízkého statusu hodnoty vzdělanosti v prostředí sociálně znevýhodněných rodin.

b) Struktura rodin dle počtu dětí u zkoumané a celkové populace se příliš neliší
Zajímavým zjištěním byla skutečnost, že struktura rodin podle počtu dětí byla podobná jak u zkoumané populace tak i u celkové populace. V obou případech je nejčastějším typem model se dvěma dětmi, s velkým odstupem pak následují modely s jedním dítětem, respektive se třemi dětmi. V každém případě bylo zjištěno, že mezi rodinami zapojenými do programu podpory vzdělávání je více než 20 % s jedním dítětem.

c) Většina znevýhodněných dětí pokračuje v sekundárním vzdělávání
Velkým překvapením bylo zjištění, že mezi zapojenými rodinami do programu podpory vzdělávání není žádná rodina, kde by byly děti ve věku středoškolské docházky a zároveň by žádné dítě na střední školu nechodilo. Spíše výjimku pak představovaly rodiny, kde bylo alespoň nějaké dítě, které na střední školu nechodilo. Všechny rodiče zároveň uvedli, že je samozřejmostí, aby děti po ukončení povinné školní docházky pokračovaly i v dalším vzdělávání.

d) Oba rodiče se většinou aktivně zajímají o vzdělávání svých dětí
Jelikož je spolupráce alespoň jednoho rodiče podmínkou k zapojení rodiny do programu podpory vzdělávání, představuje informace o tom, že pro oba rodiče je vzdělávání dítěte důležité, příjemné překvapení. V řadě případů tak měli rodiče rozděleno doučování dle předmětů.

e) Volba studijního oboru je většinou na rozhodnutí dítěte
Skutečnost, že volba studijního oboru je ponechána ze strany rodičů na samotném žákovi představuje potenciální riziko, jelikož žák v deváté třídě nedokáže nahlédnout komplexnost problému trhu práce a jeho vývoje. Zároveň tento příklad spíše demonstruje jistou bezbřehost v rovině výchovy vlastních dětí.


Daniel Hůle
Prohledejte celý portál www.demografie.info
Výkladový slovník odborné demografické terminologie (české, anglické i francouzské pojmy)
V případě zájmu o aktuální dění z oblasti demografie zaregistrujte vaši emailovou adresu, na kterou vám budeme zasílat novinky.
1. dubna 2005 jsme spustili do provozu nový demografický informační portál. Je určen široké laické i odborné veřejnosti. Obraťte se na nás s jakýmkoli dotazem, či připomínkou. Za všechny reakce budeme vděční. Portál obsahuje velké množství informací, používejte proto prosím vyhledávání!
Vaš redakční tým

 
 
 © 2004-2014 Hůle Daniel
+420 774 510 398
hule@demografie.info
 
  Vydavatelem portálu je občanské sdružení - Demografické informační centrum. Obsah vytváří redakční tým zdarma. Portálu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1801-2914.
Demografie.info využívá redakční systém OSTRWE firmy ORA. Design&layout Daniel Hůle.
Pokud není uvedeno jinak, grafy i tabulky vycházejí z datové základny Českého statistického úřadu.
OSTRWE - publikační systém ORA - programování, webdesign, hosting, PHP, MySQL DIC - Demografické informační centrum

 
 
 
Pavlík, Kalibová, Koschin, Burcin
Rychtaříková, Kučera, Roubíček
demography, demografia, demographie
populační vývoj, studia, věda, aktuárská
geografie, demografický, Langhamrová
demografie, demos, analýza, výzkum