Finanční krize se proměnila v krizi hospodářskou a již v současné době dochází k další proměně, tentokrát v krizi sociální. Moderní životní styl je charakteristický vysokým životním standardem a chceme-li žít moderně, je třeba si někdy na tento standard půjčit. Žít bez domácího kina je samozřejmě možné, stejně jako je možné bydlet v pronajatém bytě a ne v rodinném domě. Život je však krátký a když máme práci a daří se nám, proč čekat až si na vše ušetříme? Celá řada lidí se v současné době dostává do problémů právě v důsledku hospodářské recese. Současnou situací jsou zaskočeni nejen chudí lidé, ale především lidé s vyššími příjmy, dlouhodobě zaměstnaní. Málokdo si přečetl smluvní podmínky, když si kupoval zboží na splátky a pokud bylo možné vše řádně splácet, nebyl problém. Problém může nastat ve chvíli, kdy z nějakého důvodu porušíme smlouvu. Co vše lze porušit a jaké mohou být důsledky tohoto porušení často přesahuje horizont naší představivosti. Analýza se proto zaměřuje na srozumitelnost smluvních podmínek a případné důsledky vyplývající z porušení těchto smluvních podmínek. .
Charakteristika zvolených institucí a produktů
K analýze jednotlivých úvěrových strategií bylo zvoleno srovnání mezi 5 bankami a 6 splátkovými firmami, které zaujímají na českém trhu přední postavení v oblasti spotřebitelských úvěrů a bezúčelných půjček. Pozornost je věnována primárně splátkovým firmám a jednotlivé banky spíše slouží jako referenční skupina, přičemž vycházíme z předpokladu, že strategie bank představují pro jejich klienty nižší riziko vzniku předlužení.
Všech 6 analyzovaných splátkových firem působí na českém úvěrovém trhu již řadu let s tím, že některé firmy během doby své existence změnily název. Toto se týká například firmy Proficredit, která se dříve jmenovala Profireal. Důležitým prvkem analýzy je srovnání jednotlivých strategií na modelovém příkladu. Proto byly zvoleny produkty s co nejpodobnějšími parametry, jak na straně bank, tak i splátkových firem. Obecně platí, že banky mají u svých produktů většinou vyšší minimální částku, kterou půjčí (viz. Tabulka 1). Výjimkou je mBank, která podobně jako některé splátkové firmy půjčuje již od 10.000 Kč. Podobně se produkty bank liší i výší maximální hranice úvěru, která je výrazně vyšší než u splátkových firem (převážně cca 500.000 versus cca 150.000).
Dalším parametrem je doba vyřízení úvěru. Zde byly dříve větší rozdíly avšak v současnosti se tyto rozdíly pomalu zmenšují a jak banky tak splátkové firmy nabízejí vyřízení úvěru přibližně do 24 hodin. Dříve byl rozdíl způsoben většími nároky bank na prokázání bonity klienta, což je dnes díky pokročilým technologiím snazší a zároveň se banky musely přizpůsobit trhu.
Tabulka 1: Přehled jednotlivých analyzovaných institucí a produktů
Smluvní podmínky
Základním zdrojem předkládané analýzy jsou smluvní podmínky jednotlivých úvěrových produktů (popřípadě obchodní podmínky) a při výkladu jednotlivých ustanovení byl zvolen právně relevantní výklad bez ohledu na reálnou praxi jednotlivých firem. Přičemž první srovnání bylo zaměřeno na samotnou srozumitelnost těchto smluv. Základními parametry analýzy tak byl rozsah smluv co do počtu stran a velikosti písma, které je použito na originálních materiálech bank a splátkových firem. Zde lze pozorovat 2 zásadní rozdíly mezi praxemi bank a splátkových firem. Zatímco banky, když už mají specifické smluvní podmínky k jednotlivým úvěrovým produktům, tak tyto smlouvy jsou relativně krátké, ale především jsou napsány dostatečně velkým písmem, které se jen nepatrně liší od normostrany (nms). Jednotlivá ustanovení jsou navíc v těchto smluvních podmínkách zřetelně oddělena a celý text lze snadno důkladně přečíst. Odlišnou praxi lze pozorovat u většiny splátkových firem. Nejenže jsou smlouvy často velmi dlouhé (Home credit 48 nms), ale také jsou psány miniaturním písmem (Profi credit). Text smlouvy je navíc plný zkratek, takže i při důkladném čtení je obtížné porozumět obsahu textu. Následující text je názornou ukázkou praxe využívané některými splátkovými firmami.
„
§ 6 Pro smluvní vztah společnosti a klienta založený touto Smlouvou o RÚ II. platí obdobně obsah ustanovení Smlouvy o RÚ I., tj. Hlavy 9., 10., 11. a 12. těchto ÚP s tím, že RÚ I. se ve smyslu tohoto ustanovení ÚP rozumí RÚ II., ÚK se rozumí KK, Smlouvou o RÚ I. se rozumí Smlouva o RÚ II. a metodickou příručkou se rozumí metodická příručka KK. Pojištěním smlouvy o RÚ I. se rozumí pojištění smlouvy o RU II. Obsah stanovení ÚP vztahujících se ke Smlouvě o RÚ I. platí, není-li v obsahu hlavy 13. těchto ÚP stanoveno jinak.“ Smluvní podmínky produktu Osobní půjčka společnosti Home credit a.s.
Pokud bychom jednotlivé zkratky nahradili celými slovy dostali bychom se v délce stran smlouvy například u společnosti Home credit k hodnotě přes 50 stran textu. Dle tabulky 2 jsou patrné dva extrémy. Jedním je délka textu smluvních podmínek, kde jednoznačně nejvyšší hodnoty dosahuje firma Home credit a.s. se 48 normostranami. Druhý extrém představuje společnost Profi Credit, kdy je na 1 stranu smlouvy v originále vtěsnáno 22 normostran, což představuje písmo obtížně čitelné pod lupou. Výraznou výjimkou mezi splátkovými firmami představuje společnost Provident financial, která je často odbornou veřejností považována za jednu z nejrizikovějších, avšak jako jediná analyzovaná splátková firma má přehledné, dobře čitelné a transparentní smluvní podmínky. Tyto podmínky jsou navíc mimořádně krátké, což zvyšuje pravděpodobnost, že si je klient uzavírající smlouvu skutečně přečte.
Tabulka 2: Srozumitelnost smlouvy
1nms je zkratka normostran (1800 znaků)
Další pozitivní výjimkou je praxe Komerční banky, která na závěr smluvních podmínek uvádí přehledný slovník používaných pojmů. Klient, který některým odborným pojmům nerozumí má tak možnost si tyto pojmy vyhledat přímo v rámci smluvních podmínek.
Nepřehledné, nečitelné a nepřiměřeně dlouhé smluvní podmínky často ukrývají především následující úskalí, která představují pro klienta vysoké riziko zneužití:
a) náležitosti splátek – některé firmy stanovují vysoký počet povinných náležitostí splátek. Jakou formou, s jakými údaji, v jakém termínu, apod. musejí být splátky hrazeny. Přičemž nesplnění některé z uvedených náležitostí může být nahlíženo jako neuhrazená splátka se všemi sankčními důsledky.
b) sankce – základní sankční postupy definované ve smluvních podmínkách jednotlivých firem jsou na jedné straně smluvní pokuty, tedy jednorázové sankce za porušení smluvních povinností klienta a úroky z prodlení, které se periodicky opakují (nejčastěji s denní periodou).
c) institutu rozhodčí doložky – jedná se o ustanovení, kterým smluvní strany stvrzují, že případné spory vzniklé v důsledku neplnění smluvních podmínek nebude řešit řádný soud, ale rozhodce, přičemž téměř vždy je věřitelem, již ve smlouvě uveden konkrétní rozhodce a to bez konzultace s klientem, který tak nemá možnost ovlivnit skutečnost, kdo bude společným rozhodcem. Z tohoto postupu je patrné, že šance na nezávislost při posuzování sporu je vážně ohrožena.
d) blankosměnka – tuto praxi využívá menšina z analyzovaných společností a představuje významné ohrožení pro klienta. Klient při podpisu smlouvy o úvěru podepíše věřiteli nevyplněnou směnku, kde není uvedena částka ani datum a věřitel tak má možnost uplatňovat vůči klientovi směnku v případě porušená smluvních podmínek. Ve smlouvě, resp. v úvěrových podmínkách je stanoveno tzv. směnečné vyplňovací právo, takže si věřitel nemůže do směnky vyplnit, co ho napadne. Nicméně v kombinaci s nejasným zněním některých ustanovení nemá klient předem jasno, na kolik si vlastně věřitel může směnku vyplnit. Pro věřitele je daleko výhodnější žalovat klienta ze směnky než ze smlouvy samotné, neboť směnečné řízení je do značné míry formalizováno a klient má tak oproti klasickému sporu ztíženou pozici. V případě vydání tzv. směnečného platebního rozkazu má klient například pouze 3 dny od doručení na to, aby podal tzv. odůvodněné námitky. Pokud je nepodá, nebo pokud je dostatečně neodůvodní, znamená to automaticky ztrátu sporu, přestože by v rámci klasického soudního jednání mohl klient dosáhnout například snížení žalované částky apod.
Institut rozhodčí doložky
Přítomnost institutu rozhodčí doložky v rámci smluvních podmínek a to jak výrazně je tento institut ve smluvních podmínkách uveden je jedním z výrazných faktorů, které mohou vypovídat o výhodnosti věřitele. O legálnosti využívání tohoto institutu ve smlouvách o spotřebitelských úvěrech se vede dlouhodobě spor. Některé organizace (např. SOS - Sdružení obrany spotřebitelů o.s. i Člověk v tísni o.p.s.) se domnívají s odkazem na §55 OZ v souvislosti se směrnicí EP a Rady 93/13/ES, že tento postup je nezákonný. Navíc ve smluvních podmínkách většinou není rozhodce určen dohodou smluvních stran, ale pouze věřitelem a hrozí tak vysoké riziko zneužití tohoto institutu. Zatímco dlouho platila praxe, že banky tento institut u úvěrových produktů nevyužívají a naopak splátkové firmy tento institut využívají téměř vždy, v poslední době lze pozorovat změny. Banky i splátkové firmy se ve svých produktech zaměřených na specifickou cílovou skupinu klientů využívanými instrumenty přibližují, což se projevuje mimo jiné tím, že již některé banky také využívají tento institut (např. Komerční banka) a naopak některé splátkové firmy tento institut nevyužívají (např. Provident a Cofidis).
Tabulka 3: Institut rozhodčí doložky (RD)
Kromě samotné přítomnosti rozhodčí doložky ve smluvních podmínkách je důležitý ještě způsob, kterým je tento institut do smlouvy včleněn. Zatímco většina subjektů má tento institut včleněn do smlouvy v rámci samostatné kapitoly, nebo oddílu, například společnost Home credit, kde je informace o rozhodčí doložce uvedena jako poslední věta základních ustanovení. Při zběžném prolistování smluvních podmínek tak můžete získat dojem, že společnost tento institut nevyužívá.
S institutem rozhodčí doložky je spojeno riziko skokového nárůstu dluhu klienta. V tabulce 3 jsou uvedeny částky, které si účtují rozhodci za rozhodčí řízení, v tabulce však nejsou uvedeny náklady, které si účtují jednotlivé firmy jako náklady spojené s rozhodčím řízení. Tyto náklady nejsou nikterak ve smluvních podmínkách stanoveny, avšak z praxe vyplívá, že tyto částky často dosahují i mnohatisícové hodnoty, což představuje další náklady prohlubující předlužení klienta.
Transparentnost, RPSN, atd.
Výše úroku, popřípadě výše sazby RPSN představuje údaj, na které se primárně soustředí většina zájemců o úvěr. Přitom zde se vyskytuje relativně nízké riziko vzniku předlužení. Všechny analyzované banky nabízejí u svých produktů přehledné kalkulačky online na svých internetových stránkách. Ačkoli se sazby RPSN vzájemně mírně liší, většinou je používaná obdobná praxe výpočtu tohoto ukazatele a tak i jednotlivé anuity (splátky) jsou podobné.
Tabulka 4: Modelový příklad, sazby RPSN, atd.
*Údaje vycházejí z telefonického pohovoru s bankéřem (sazba RPSN vypočítána dle zákona)
Překvapivé bylo zjištění, že i 2 z 5 analyzovaných splátkových společností nabízejí transparentní kalkulačky a stanovení pevné splátky s uvedenou sazbou RPSN. Zde se obě společnosti odchylují od zkoumaných bank a společnost Provident se svojí sazbou RPSN na hladině 207 % se odchyluje i od druhé společnosti Cofidis (32 %). Souhrnná částka, kterou klient věřiteli úhrnem zaplatí (50880, resp. 33492), se příliš neliší od částky, kterou zaplatí například Komerční bance (36084 Kč). V případě společnosti Cofidis jde dokonce o nižší částku (viz. Tabulka 4).
Odlišnou praxi opět uplatňují firmy Home credit, Cetelem a Proficredit. Ačkoli první dvě jmenované na svých internetových stránkách uvádějí velmi nízké sazby, vždy se jedná o sazby „od“. Lze předpokládat, že reálná sazba RPSN se bude výrazně lišit směrem nahoru od deklarovaných sazeb. .
Smluvní pokuty a úroky z prodlení
Velké riziko pro klienty, dlužníky těchto institucí, mohou představovat jednotlivá ustanovení o smluvních pokutách a úrocích z prodlení, zvláště pokud jsou tato ustanovení nejednoznačně formulována. Jelikož praxe bank je většinou jednoznačná a základ, ze kterého se vypočítávají úroky z prodlení a tyto částky jsou v naprosté většině zcela minimální, byla analýza v této oblasti zaměřena pouze na 6 splátkových firem. Společnost Provident financial i v tomto ohledu velmi překvapila a svým chováním spíše připomínala banku, jelikož nevyužívá ani institut smluvních pokut ani úroky z prodlení nad rámec občanského zákoníku. Ve smluvních podmínkách je pouze uvedeno, že v případě kdy se klient dostane do prodlení více než 60 dní, může společnost odstoupit od smlouvy a požadovat splatnost veškerých svých pohledávek. V případě ostatních společností se již jedná o velmi odlišné praxe využívání těchto nástrojů.
Zajímavá je shoda na jednotlivých procentních sazbách u některých společností. Při prvním porušení je smluvní pokuta stanovena jako 8% z dlužné splátky, v dalších případech se situace již liší. Přesto většinou samotné smluvní pokuty představují velmi nízkou sankci v řádu několika set korun. Výjimku tvoří společnost Profi credit, kdy nenápadná pokuta uvedená ve smluvních podmínkách o revolvingovém úvěru stanovuje klientovi povinnost uhradit v případě prodlení u dvou splátek, popřípadě v případě prodlení u jedné splátky více jak 35 dní pokutu ve výši 50% z maximální výše úvěru stanovené ve smlouvě. Tato skutečnost znamená skokový nárůst dluhu klienta. Zvláště pak v případě, kdy se klient dostane do prodlení s více splátkami postupně. Toto ustanovení tak z revolvingového úvěru společnosti Profi credit činí nejrizikovější produkt pro cílovou skupinu osob ohrožených sociálním vyloučením ze všech analyzovaných produktů. Podobně jako u smluvních pokut i v případě úroků z prodlení panuje zajímavá shoda na výši těchto úrokových měr. Tyto míry jsou stanoveny u většiny společností, které tento institut ve smlouvách definují na hodnotu 0,08 % z dlužné částky denně. Toto ustanovení využívají společnosti Home credit, Cetelem a Essox. Společnost Home credit se od zbylých dvou společností liší tím, že tato sazba je podmíněna minimální částkou 100 Kč. Ačkoli by tak hodnota 0,08 % z výše dluhu (modelový příklad 30.000 Kč) činila 24 Kč, může být tato hodnota i 4 x vyšší. Ostatní společnosti využívají právní definici úroků z prodlení dle občanského zákoníku. Tato sazba je aktuálně přibližně 4x nižší než výše uváděná sazba (0,08%). V současné době se tak pohybovala tato sazba kolem úrovně 0,024% denně.
Právě u úroků z prodlení se u většiny analyzovaných firem objevuje nejasná specifikace základu, ze kterého se vypočítává úrok. Ačkoli v případě smluvních pokut je stanoveno, že 8% je počítáno z dlužné splátky, popřípadě z dlužné částky s jejíž platbou je klient v prodlení, v případě úroků z prodlení je základem výpočtu dlužná částka. Dlužnou částkou se přitom může rozumět jak celková výše dluhu, stejně jako částka s jejíž platbou je klient v prodlení. Dle stanoviska právních expertů by však odlišné pojmy měly definovat odlišné skutečnosti. Zvláště v případě, kdy jsou smluvní podmínky definovány na téměř 50 normostranách, je zarážející tato nejasná formulace. Vzhledem k tomu, že ve většině případů je výkladem ustanovení smluv pověřen rozhodce, představují tato ustanovení pro klienty vysoké riziko.
Tabulka 5: Přehled smluvních pokut a úroků z prodlení
Dluh… dlužná částka
Splátka… splátka s jejíž platbou je klient v prodlení
Modelový vývoj předlužení
Reálný dopad výše zmíněných postupů ze strany splátkových firem je demonstrován v Grafu 1. U všech společností byl uplatněn stejný příklad úvěru ve výši 30.000 Kč s dobou splatnosti 12 měsíců. U společností, které neuvádějí reálné sazby RPSN, respektive není možné si vypočítat výši splátek a celkovou zaplacenou částku byla výše splátek zjišťována při rozhovoru s úvěrovými pracovníky firem.
Vždy bylo postupováno tak, že klient získá úvěr a již s první splátkou se dostane do prodlení delšího než 15 dní, přičemž bylo uplatněno právo na stanovení pořadí plateb od klienta v následujícím pořadí:
a) úroky z prodlení, smluvní pokuty
b) anuita
Díky takto stanovenému prodlení se klient dostane ve většině případů do řetězového prodlení i s následujícími splátkami.
Do výpočtu modelového dluhu nejsou započítány žádná náklady, které by byly spojeny např. s rozhodčím řízením nebo soudním řízením. Z praxe vyplývá, že tyto náklady zvyšují dluh až o několik desítek tisíc, většinou však o 10 – 15 tisíc, avšak není možné je ze smluvních podmínek přesně vypočítat. Toto se týká zvláště nákladů na straně věřitele.
Graf 1: Srovnání růstu dluhu o sankce v Kč mezi jednotlivými splátkovými firmami během jednoho roku
Poznámka 1: Jednotlivé sloupce představují měsíce v roce
Závěr
Z hlediska rizika vzniku předlužení sociálně ohrožených osob lze identifikovat splátkové firmy, které představují pro klienta vyšší riziko z hlediska nevýhodnosti úvěrových podmínek (bez ohledu na ekonomickou výhodnost úvěrového produktu jako takového), a které představují naopak riziko nižší. Oproti původnímu očekávání lze konstatovat, že společnost Provident financial představuje pro tuto cílovou skupinu osob relativně nízké riziko vzniku předlužení, přestože je produkt této společnosti nejdražší mezi analyzovanými produkty, alespoň pokud jde o progresivní nárůst dluhu v důsledku porušení smluvních podmínek ze strany klienta. Naopak společnost Profi credit představuje vysoké potenciální riziko vzniku předlužení. Toto riziko začíná nepřehlednými smluvními podmínkami (délka, velikost písma, atd.), přes institut rozhodčí doložky až po sankční opatření. Právě definované parametry smluvních pokut a úroků z prodlení představují významné riziko vzniku předlužení.
UPOZORNĚNÍ:analýza byla vypracovávána v březnu tohoto roku s tím, že pokud některá společnost změnila smluvní podmínky ke 31.5. a informovala o této změně autory, nejpozději do 3.6., byly tyto změny zohledněny při výpočtu indexu. Bohužel na základě upozornění společnosti Home Credit, musíme informovat, že společnost Provident opětovně do své smlouvy o půjčce zavedla institut rozhodčí doložky. Díky této změně by se tato psolečnost ocitla na 4. nikoli 5. pozici. Pokud nedojde k opětovnému vyřazení tohoto institutu ze smlouvy, zohledníme tuto skutečnost při dalším zveřejnění Indexu. Další informace naleznete na:
www.spotrebitelskyudel.czwww.spotrebitele.info