Demografický informační portál Historie

Svět

Zájem o populační otázky byl motivován ryze praktickými důvody, neboť početní stav populace byl chápán jako zdroj vojenské, hospodářské a politické moci státu. Ale již od počátku vládla obava z přelidnění světa a nedostatku obživy pro lidstvo.
- odhady z této doby jsou považovány za nedokonalé a fantastické.
- modernější formy registrace až v polovině 17. stol.

John Graunt (1620 - 1674) - zakladatel demografie.
- demografické jevy poznával jako jevy hromadné
Jako první objevil při studiu úmrtnosti v Londýně určité zákonitosti, platné pro celé soubory. Odhalil např. poměr mezi počtem mužů a žen v populaci a stabilní poměr mezi počtem narozených chlapců a děvčat, stanovil jej poměrem 14:13 ve prospěch chlapců. Dále se zabýval řádem vymírání podle věkových skupin, který tvoří základ úmrtnostních tabulek. Objevy publikoval v knize "Natural and Political Observation, made upon the Bills of Mortality" z roku 1662. Na základě této práce se stal členem Královské společnosti v Londýně.

- přínos pro vytvoření statistické metody poznávání.

William Petty - ekonom, přednášel na univerzitě
dílo: Politická aritmetika (1672)
- začíná pracovat s teorií pravděpodobnosti, která je schopna předvídat mnohé události
- statistické zákonitosti

Edmund Halley (1656 - 1742) - anglický astronom,
na konci 17. století zkonstruoval první úmrtnostní tabulky na základě záznamů o úmrtích a porodech a odhadl předpokládané počty lidí v relativně uzavřené, stacionární populaci podle jednotlivých věkových skupin za poměrně dlouhé období, 84 let.
- (znám především jako objevitel komety!!!)

Nové zkoumání otázek dem. reprodukce souviselo s rozšířením pramenné základny rokem roku 1700 v Anglii a ve Francii (daňové soupisy, lokální součty obyvatel)

Johann Sussmilch (1770 - 1767) - luteránský duchovní, ovlivněn Grauntovým dílem
- první formuloval "zákonitosti čísel", věnoval se studiu úmrtnosti a statistických zákonitostí
Největší zásluhou je, že vzbudil široký zájem o nejrůznější stránky demografické reprodukce.
Dílo: Božský řád - zkoumal sekundární poměr, je to boží vůle, je potřeba mnoho mužů, aby ještě zbyli pro službu bohu.

Studium populačních otázek na konci 18. a po celé 19. století bylo ovlivněno rostoucím zájmem o ekonomické, sociální a politické problémy, a to především v Anglii a Francii. Během 19. století došlo k největšímu pokroku ve výzkumu procesu úmrtnosti. Rozšířily se znalosti o podmínkách, které působí na četnost úmrtí a zlepšily se i metody jejich analýzy. To vedlo k zavedení měr úmrtnosti podle věku a pohlaví i metody přímé a nepřímé standardizace.

Thomas Robert Malthus (1766 - 1834

) - pastor anglikánské církve a profesor nových dějin a ekonomie, symbol všech autorů, kteří se staví nepříznivě k početnímu růstu obyvatelstva.
- problematikou demografické reprodukce se hlouběji nezabýval, pouze vyjádřil a formalizoval vztah mezi růstem úživných prostředků a početním růstem populace a povýšil ho na zákon. Populační princip spočívá v tom, že růst obyvatelstva neustále směřuje k převýšení hranice dané prostředky obživy. Populace rostou geometrickou řadou, obživa aritmetickou. Sociální bída a nezaměstnanost jsou tudíž důsledky příliš rychlého rozmnožování lidí. Tato zákonitost měla svou historickou platnost, neplatila již v době, kdy tento zákon vyslovil.
Díky Malthusovi se zvýšil celkový zájem o dem. reprodukci.

Otázky porodnosti byly mnohem méně středem pozornosti a metodicky významné práce v této oblasti jsou spíše výjimkou.

Adolf Lambert Quetelet (1796 - 1874) - výrazná osobnost v historickém vývoji demografie.
- zpřesnění statistického zjišťování dem. dat, vypracoval zásady moderních sčítání lidu, ty poprvé uplatnil při belgickém sčítání lidu v roce 1846.
- založil v roce 1853 Mezinárodní statistický ústav, od roku 1911 má sídlo v Haagu. (Původně Mezinárodní statistický kongres se sídlem v Bruselu)

P. F. Verhulst - sestrojil růstovou logistickou křivku.

Wilhelm Lexis (1837 - 1914) - navrhl demografickou síť a koncepčně připravil konstrukci hrubé a čisté míry reprodukce

Axel Gustav Sundbarg (1857 - 1917) - švédský demograf, publikoval klasifikaci věkových struktur v roce 1900.

Ve 20. století se v demografii nadále rozvíjely tendence nastoupené v minulosti. Silnou složkou se stává zejména demografická metodologie a na ní navazující demografická analýza. Méně se rozvíjely syntetické studie a demografické teorie. Tento vývoj, nastoupený na přelomu 19. a 20. století, je důsledkem rozšiřující se datové základny, zkvalitnění dat a zároveň i důsledkem stability vývoje demografických systémů.

Alfréd J. Lotka (1880 - 1949) - zkonstruoval modely stabilní populace, které mají základní význam v dem. analýze, a ukázal jejich návaznost na míry reprodukce. Na jeho práce navazuje současná demografická metodologie a též francouzská i americká škola.

Americká škola

Ansley J. Coale (1917) - přední představitel
- rozpracovával model stabilní populace, pokusil se ukázat na vnitřní vlastnosti a vazby stabilních modelů a na jejich možné použití k populačním projekcím. Model stabilní populace použil dále k vypracování modelů úmrtnostních tabulek generalizací tabulek existujících. Ty publikoval spolu s Paul Demenym.
A. Lopez, Jean Bourgeois Pichat - práce o stabilní a semistabilní populaci.

Pearl a Read - 20.léta 20.století, znovuobjevení logistické funkce populačního růstu. Logistický růst později dokazoval na pokusu s množením banánových mušek.

Nathan Keyfitz - představitel americké dem., 1968 - publikace učebnice.

Matematická demografie - krajní směr formálního přístupu v rámci dem. metodologie - od 18. století. představitel: Leonhard Euler, současný Nathan Keyfitz

Formální demografie - A.Rogers

Francouzská škola

- autoři této školy zdůrazňují obsah dem. procesů před formální dokonalostí a přesností jejich vyjádření.

Louis Henry (1911) - práce zabývající se měřením přirozené plodnosti, učebnice dem. analýzy, techniky populačních projekcí

Paul Vincent (1912 - 1979) - analyzoval vlastnosti stabilní populace

Ronald Pressat (1923) zaměřil se výhradně na problematiku demografické analýzy.

Guullaume Wunsch (1936) - z této školy nejmladší

Autoři dotýkající se teoretických otázek demografie:

Herbert Spencer (1820 - 1903) - nejstarší pokus o formulování demografických zákonitostí, jak biologický výklad populačního vývoje podle přirozených zákonů samoregulace

Corrad Gini (1884 - 1965) - teorie cyklického populačního vývoje

Alfred Sauvy (1898) - široký okruh demografických, sociologických a ekonomických otázek, které často přecházejí do ekonomické analýzy

Nizozemská škola

- tým dělající prognostický výzkum v intercenzálním období